Červencový blok Mistra a Markétky II

Musím se vám přiznat, dlouze jsem váhala, jestli tenhle článek významně před zveřejněním neproškrtat. Naházela jsem tam tolik nepopulárních názorů, až se obávám, že na mě zanevřete. Prosím, to ne. :D

Poslední hřích (Natalia Martynova, Oleg Kabaev, Dmitri Chikunov, Roman Nitin), 24. 7. 2015 - já si říkala co to, že tahle píseň nebyla natočená...vida, tady ji máme. :))

Ajejejej. Naty se tak plazila po Kňourovi až spadla a Dmitriho tím rázdně vykolejila. Ale tak...zahrála to do autu, to se cení. Hold první den v roli se nějak musí projevit. :)

Mě přijde jako by se o ni ostatní tak trochu starali - Korovjev hlavně - jako by ji trochu usměrňoval, vodil, kde má stát atd. To je hezké. Ale na druhou stranu trochu....podřadné pro Helu, zase. Ale tu sáhodlouze proberu níže.

Před divadlem Varieté (Natalia Martynova, Oleg Kabaev, Dmitri Chikunov, Roman Nitin), 24. 7. 2015 - oh dobrá, řekněme že tohle je za normálních okolností velmi drobná scéna, která pro mě co se celkového vyznění muzikálu nehrála roli a nepředpokládala jsem, že by kdy hrála.

Teď jsem ke svému údivu přesně v této scéně...tak nějak...více prohlédla, co se Nataliiny Hely týče a tak nějak se dá říci, že ne všechno se mi líbilo. Přestáváte mě mít rádi? :D

Tak trochu mi rezonuje v hlavě ten výjev, kdy Hela zpívá, zpívá...a vrhá se řediteli Varieté po krku. A Kňour - prosím pěkně Kňour, to bych ráda zdůraznila, je ten, kdo zachraňuje situaci, strhává ji zpět, dokonce ji domlouvá. Kňour domlouvá Hele. Kňour. Hele.

Načež Nataliina reakce je taková, že nasadí rozkošný úsměv, koketně se kousne do prstíku a zamžourá směrem na Wolanda, já jen čekala až řekne "whoopsie".

Dál.

---

Woland přichází na jevišě, ona k němu hned přibíhá, aby mu podala korálky/provázek a hluboce se pokloní, když od ní toto převezme.

Když odkážu na debatu s Adele v komentářích pod minulým shrnutím tohoto bloku, tak Adele trefně zmiňovala, načež jsem já trochu navázala tím, jak Hela klesá v očích nejen Wolandových, ale logicky i očích zbytku svity, protože jedno jde s druhým a herci reagují na to co se děje na scéně.

Stává se z Hely podřadná osoba kvůli tomu provázku, na kterém si ji vodí Woland, kvůli tomu jak s ní občas vláčí jak se mu zrovna zachce, kvůli tomu, že ona je za tohle očividně ráda a cítí se dokonce nesvá, když je svobodná? Ano.

Na druhou stranu: může si za to i ona sama svým chováním, svou bezradností a nesoudností ve chvílích, kdy ji nikdo nemá pod dozorem? Rovněž ano.

Co z toho pro mě vyplývá: Hela jaksi nemůže fungovat sama za sebe. Když ji nehlídá Woland, tak ji musí - k určité nevoli - hlídat zbytek svity. Jako by si ji pořád po očku hlídali, jako by z ní byli trochu nervózní, jako by vyloženě čekali na Wolanda až si ji zase vezme pod absolutní kontrolu...duh.

Možná jsem moc radikální...jsem otevřená vašim odlišným názorům, nebojte se do mě pustit. :D

Ukolébavka pro vášeň (Ivan Ozhogin, Natalia Martynova), 24. 7. 2015 - nahrávka od předcházející se lišící tím, že je trochu ze strany, takže ne všechny momenty jsou zachyceny optimálně. Spíš než na Naty, máme výhled na Ivana.

A tak jsem tedy zkoumala hlavně jeho - jestli bylo něco vrcholem toho představení, scénou kdy se mi líbí ten korálkový nápad, tak je to Ukolébavka. Pořád mám radši starý blocking, ale ten není předmětem debaty.

Vazba Wolanda a Hely je tu ukázana hezkým způsobem, symbolika a tragičnost tohoto vztahu je v některých pasážích dokonce ještě intenzivnější.

Chci vám tím říct, že tohle představení je pro mě komplikované a ač jsem se do určitých věcí dost pustila, neznamená to, že to hned celé nesnáším, že nemám ráda Natalii jako Helu, že se nesnažím mít otevřenou mysl...uch, ne, ne. Nic z toho jsem neřekla. Jsou tu dobré věci. Jsou tu problematické věci. Jsou tu špatné věci. Proto se to celé nedá shrnout jedním slovem, jednou emocí. Kdyby ano, tak tu nepíšu takové slohovky. Omlouvám se za ně.

Chci říct, že nejsem jen negativní a nechci abyste si to mysleli. Je tu spoustu dobrých věcí, které jsem na tomto představení vyzdvihovala a které se mi líbily. Nevidím to černobíle, tak hned neusuzujte "Áá, Lotte to nesnáší.", prosím. :)

Jenže změnit blocking takhle narychlo a s takovými dalekosáhlými dopady pro hlavní postavy je zkrátka ošemetné.

Proto se před otevřením nové produkce zkouší měsíce dopředu. Přesně proto. Aby se vypilovaly chybičky, zdůraznily přednosti, odstranily problematické pasáže, aby se příběh ač vyprávěný stále stejnými slovy nestal něčím jiným.

Když uděláte velkou změnu, ale nezapracujete ji do děje pořádně, nastane chaos. Mistr a Markétka se vždy vyznačoval tím, že režiséři dávali hercům volnou ruku, nechali věci plynout. To je skvělé, to jsem vždy chválila. Jenže rovnováha je důležitá a občas je třeba věci i usměrnit. Jako experiment to bylo dobré, inovací si cením. Vidím co zkoušeli, chápu to, vážím si toho, vidím dobré stránky, vidím špatné stránky, dalo by se s tím potentionálně pracovat, kdyby se určité aspekty zlepšily/úplně odstranily, ale to jak víme, se nestane, neboť muzikál každou chvíli skončí. Takže na rozbouření vln před odchodem to vlastně byl skvělý počin.

Markétčino přání, Sbohem Markétce (Ivan Ozhogin, Natalia Martynova), 25. 7. 2015 - řekněte o mě že jsem konzervativní a nudná, ale nadšeně jsem vzdychla "návrat do bezpečné zóny, chválabohu" :D. Jen se těším na další videa z tohoto představení, aneb velká otázka visí ve vzduchu: bude Maria na vodítku? Dovedete si vůbec představit Mariinu Helu na vodítku? :D

Konec provázkové aférce, soustřeďme se na video.

Je samozřejmě velmi zajímavé sledovat Natalii zpět jako Markétku hned den poté, co hrála Helu. Původně měla mít den oddech a toto představení měla hrát Vera, ale změnili to, takže to pro Natalii muselo být trochu napjaté.

Nebo možná ne, for all I know. :D

Kupříkladu to jak podruhé pronesla a odůvodnila proč chce aby Frídu osvobodili od jejího trápení, byl asi nejlepší Nataliin přednes této konkrétné pasáže. Jak se jí slova zadrhávala v hrdle, postupně přecházela v šepot, to opravdové zápolení se svými emocemi, aby dokončila co začala.

Je vidět, jak její ztvárnění této chvíle zaujalo i Ivana, jak obvzlášť něžně se k ní sklonil, jak mu bylo proti mysli každé jedno její slovo a přece se v něm probouzelo jeho laskavější já, téměř jako by si ji přál ochránit a oba v tu chvíli bojovali sami se sebou, oba z jiného důvodu a emoce na jevišti byly opravdové, silné, nefalšovaný kolotoč brilantnosti.

Natalia trochu utlumila třeštění očí, kousání se do spodního rtu a sjíždění dolů po Wolandovi (pardon, ale jak jinak to chcete nazvat?! :D To je doslovný popis toho co dělá. :D) a já za to byla...tak ráda. :D Možná ji denní "výlet" do jiné role prospěl? Když je ta pasáž trochu utlumená, tak ji beru víc vážně. Příště by možná mohlo vzít za své i to vzdychání, co je trochu moc.

(Už zase mě nemáte rádi, že?)

Chybělo mi ono "držení rukou", ale možná je fajn, že zase zkusili něco jiného. O to víc si teď těch videí, kde dotyk rukou byl budeme vážit, nu.

Na druhou stranu, kdyby bylo každé představení jako přes kopírák, tak u Mistra a Markétky nevydržíme tak dlouho, jak jsme vydrželi, none? :D

Ivan měl zajímavý zásek "Nebudu zneužívat lidské nepraktičnosti...ve sváteční noc," - hihi, stane se, je to milé. :D

Musím vám říci, že vracím a vracím k té pasáži, kdy mu Markétka vběhne do náručí se svým opravdovým přáním...měla jsem pocit, jako by měl Ivan vyloženě otrávený výraz. "Oh, not this again."

:D Čtu snad špatně jeho grimasy? Přísahám, pouštěla jsem si to několikrát po sobě a takhle to na mě působilo, nechci být kousavá, ale prostě...vyznělo mi to jak mi to vyznělo. :D

To jak ji ale vzápětí objímá a tiskne si k sobě je moc hezké.

Na stranu druhou jsem ho ještě nikdy neviděla frustrovanějšího poté, co mu Markétka utekla. Je tam zřejmý pocit zmaru, prvotní šok, vidím na něm jak si nechce připustit co se stalo, jak jeho mysl odmítá zpracovat jeho pocity...

Se zbytkem písně jsem měla takové houpačkové pocity. Byly tam pasáže se skvěle zachycenými emocemi ve vší své opravdovosti a zoufalosti, byly tam pasáže kdy mi jeho obličej připadal trochu prázdný. Nebo možná mám špatný den a vůbec nejsem schopná číst Ivanovy výrazy. Posuďte to sami, teď jsem extrémně zvědavá co povíte. :)