Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Náhradnice - 39. kapitola: Mathieu

  Mathieu za šestatřicet let svého života nikdy neobdržel dopis tak potenciálně skandálního charakteru, a to si jednu dobu dopisoval o záležitostech národního významu s twighburským ministerským předsedou. Ještě nikdy ho kus papíru tak nepřekvapil, nepotěšil a nevyděsil. Zdálo se, že dostal pozvání na své docela první tajné dostaveníčko. Věděl, že oranžerie bylo Estellino oblíbené místo, i když se jí tak často vysmívala. Nebo možná právě proto? Technicky vzato by neměl v císařských zahradách co dělat, jeho existence na dvoře skončila předáváním svatoalexandrovských řádů a to tu kdysi byl jednou z nejvýznamnějších postav...jaká úleva, že to byla minulost. Tlumeně vykřikl, když ho někdo zezadu popadl kolem ramen. Estella se mu pokusila v hravém gestu zakrýt oči dlaněmi, ale byl na to příliš vysoký. Usmál se a ohlédl se po ní. Vzala ho za ruce a zavedla do stínu rozložité palmy. „ Tohle bychom neměli,“ zamumlal, ale umlčela ho polibky. „ Ale stejně jsi přišel.“ „ Přijdu na ka
Nejnovější příspěvky

Náhradnice - 38. kapitola: Danielle

  Všechno kolem ní se odehrávalo tak rychle a nepřehledně. Připadala si jako dramatická postava, kterou krutý spisovatel vhodil do víru zápletky, aniž by jí prozradil, jako v ní má sehrávat úlohu. Byla smířená s věčným partem vedlejší postavy, ale přestávala rozumět hlavní dějové lince. Estella zaslíbená Sebastienovi, právě ve chvíli, kdy se Mathieu vrátil do Twighburgu? Aby to ho nebylo dost , Lyrica o ni začala projevovat podezřelý zájem. Ta samá Lyrica, která ji doposud ignorovala, a to dokonce i ve chvíli, kdy se ji pokusila otrávit vlastní matka. Doufala, že Lyričiným návratem na trůn to skončí a život se vrátí do starých kolejí. Dvorská hra se místo toho začínala rozjíždět ještě zběsileji a ona se děsila každého pohybu toho mechanismu, střežíc se okamžiku, kdy ji jedno z ozubených koleček semele stejně jako Estellu. Děsila se Lyričina náhlého pozvání na čaj a nevěštila za jejími laskavými slovy nic dobrého. Estella by se nebála. Čím víc se snažila být jako sv á sestra,

Náhradnice - 37. kapitola: Mathieu

  Cink, cink, cink. Mathieův svatoalexandrovský řád dopadl na nablýskanou podlahu, podle všeho odhodlaný utéct svému budoucímu majiteli. Rychle ho zachytil a se skloněnou hlavou jej podal Estelle, jejíž roztřesené ruce hrozily, že ho upustí znovu. Téměř ji nepoznával. Bylo to něco málo přes sedm měsíců, od toho nešťastného dne, kdy se rozloučili, ale při pohledu na její bledou tvář měl pocit, jako by to byly roky. Nepoznával to ustrašené a nervózní stvoření, které s bázlivým výrazem vstoupilo do trůnního sálu. Neušly mu ani pohledy dvořanů, kteří ji celou dob u zahrnovali špatně skrývanými posměšky. Bodlo ho u srdce: nadělala si spoustu nepřátel a on jí v tom při nejlepší vůli nedokázal zabránit. Možná bylo na čase, aby si uvědomil, že každý je strůjcem svého štěstí a musí napáchat své vlastní chyby , ze kterých se poučí. Jenže jak mohl něco takového dopustit, zvlášť, když ji teď viděl – vyděšenou a bledou jako smrt? Estelle se s viditelnou úlevou podařilo připnout sed

Náhradnice - 36. kapitola: Estella

Byla tak dojemně pozornou ošetřovatelkou své sestře, protože náhle spatřila světlo, a konečně se „polepšila“, nebo Danielle využívala jako záminku, aby se prostřednictvím jejích problémů mohla vyhnout těm vlastním? Pravděpodobně to druhé, nemělo smysl si něco nalhávat.  Jenže udílení svatoalexandrovských řádů se neúprosně blížilo, a ačkoliv napínala veškeré síly, aby se Sebastienovi vyhýbala, stejně si ji tu a tam našel, aby jí to připomněl.  Dokázala by to udělat? Zabila by, kdyby se tím mohla zachránit? Občas věřila, že ano. Pár kapek do  Lyričina čaje, nic víc. Čistá práce – žádná krev, ani hlasitý výstřel, nebo dramatický okraj vysokého srázu. To přece není tak strašné. Otřásla se odporem nad svými nechutnými myšlenkami. Muselo v ní být něco špatného a neopravitelně rozbitého.  Pohlédla na Danielle, která vedle ní kráčela úzkými cestičkami vysypanými štěrkem, které se táhly mezi živými ploty císařské zahrady Tu by takové myšlenky nikdy nepřepadly. Danielle ji už po svém boku nepotř

Jak Lotte začala poslouchat Rammsteiny: zbytečně dlouhá esej

Du hast mich gefragt und ich hab nichts gesagt. 1 (Ty ses ptala a já nic neříkal.)        Já vím, je to divné. Píšu tu o muzikálech, operách a mé kulturní (nezaměňovat s politickými) názory jsou často velmi konzervativní. Ale možná právě proto jsem potřebovala konfrontaci s něčím tak nestydatým a agresivním, jako je Rammstein. Málokdo si vybaví jejich jména a tváře , ale každý rozezná písně jako Du Hast nebo Amerika, bez ohledu na to, jestli nám žánr německého industriálního metalu něco říká, bez ohledu na národnost, věk a tak dále. A přitom vezměme v potaz, že Du Hast tu s námi žije už od roku 1997. Uznejme, to je vcelku impozantní výkon. Rammstein mají zvláštní schopnost servírovat, ba přímo vnucovat, na stříbrném podnosu to, od čeho lidé většinou rozpačitě či znechuceně odvrací pohled. Ne každý je snese, každý je jimi chtě nechtě fascinován. Já se s nimi poprvé setkala už jako dítě, prostřednictvím své sestry, která měla Du Hast jako součást svého party-time playlistu. Tat