Náhradnice - 42. kapitola: Estella

Drahý Mathieu,

nevím, jak zaplnit prázdnotu, která po Tobě vznikla. Nic necítím a možná se bojím, co by se stalo, kdybych si to dovolila. Občas lidi kolem sebe provokuju na samotnou hranici únosnosti, jen abych se mohla smát jejich šokovaným výrazům. Jinak už se smát neumím.

Chtěla jsem být dobrá, nebo aspoň lepší, kdysi jsem tu snahu opravdu měla, všiml sis vůbec? Jenže čemu jsem tím pomohla? Zachránilo Ti to život? Vrátí Tě to do něj? Už nemám sílu bojovat sama se sebou.

Přesto jsem v Daniellin svatební den učinila výjimku, aspoň tolik jsem jí dlužila. Držela jsem ji za ruku, když jí na vlasy podle titairijské tradice pokládali fréziový věneček, a povzbudivě se na ni usmívala. Nebyla si tou svatbou jistá, poznala jsem to na ní. Myslím, že mladého Silverwolfa opravdu miluje, ale nedivím se jejímu váhání. Sama jsem poznala, jaké to je, být obětí Lyričiny svatební politiky. Jenže zatímco mě chtěla provdat za šílence, Danielle dostala muže, který byl ochotný utkat se pro ni s běsnící saní jako v pohádkách. Mé pochopení tudíž naráží na své hranice. Neschvaloval bys taková slova, že?

Proč jsi mě vůbec miloval, Ty můj hlupáčku? Nikdo mě neznal tak jako Ty, a přece jsi mě měl rád. Otázka je, jestli znala i já Tebe. Stavěl jsi se do rolí – byl jsi tajemníkem,učitelem a neochvějným morálním kompasem. Ve všech úlohách jsi byl zkrátka dokonalý, to Ti nikdo nemůže vzít, ale málokdy ses uvolnil natolik, aby sis dovolil být sám sebou. Asi nevíš, že právě takových chvilek jsem si vážila nejvíc. Nikdy jsem na sebe nebyla pyšnější, než když se mi Tě podařilo rozesmát. Nechtěla jsem mentora ani střelku kompasu. Chtěla jsem jen Tebe a Ty jsi odešel, protože sis namluvil, že mě tím chráníš. Jsi mrtvý a všechno by Ti mělo být odpuštěno, ale stejně Ti to nemohu zapomenout. Vím, že to ze mě dělá špatného člověka. Možná, že je se mnou něco špatně. Demonstruji to i tímto dopisem - měl být o Danielle, ale už zase mluvím o sobě. Jistě Tě zajímá, jaký byl její velký den.

Během svatebního obřadu se celá třásla, bylo to patrné i z dálky. Kai měl ve tváři tvrdý výraz a často se ohlížel po svém otci. Bylo to zvláštní. Mám o Danielle obavy, ale co já zmůžu?
Po obřadu nás nahnali do pompézní mramorové místnosti s vysokými stropy, kde Danielle slavnostně představili všechny vlivné postavy Titairy. Danielle byla bledá jako stěna a zdálo se, že se na ně bojí promluvit, a tak jen šeptala, což místní šlechta považovala za nezdvořilé.

Snažila jsem se její nešťastný první dojem trochu uhladit. Zdá se, že místní pořád vzpomínají na mou titairijskou korunovaci, což mi hrálo do karet. Je to komické, myslí si, že jsem jejich spřízněná duše, když ve skutečnosti mě k tomu dotlačil Silverwolf. Tehdy to vyvolalo ohavný skandál v Twighburgu, dnes z toho můžu těžit.

Estella namočila pero do kalamáře, ale novou větu už nezačala. Všimla si, že si to jejím směrem rázuje povědomá drobná silueta. Silverwolfovi se ve sklíčcích brýlí odrážely sluneční paprsky jasného letního dne, a jako vždy se nesl jako kdyby spolkl pravítko.
Estella odložila dřevěnou podložku a rychle nedokončený dopis schovala do jedné z jejích přihrádek.

„Dobré odpoledne, Vaše Císařská Výsosti,“ pozdravil ji Silverwolf, když dospěl k altánku na okraji jezera, které bylo jejím oblíbeným útočištěm. Sklonil hlavu v pokloně a zvědavě zašilhal po její dopisní soupravě. Zatracený špicl.

„Dobré odpoledne, pane ministerský předsedo,“ pozdravila ho se zářivým úsměvem a vybídla ho, aby se posadil naproti ní.

Silverwolf tak učinil a zastínil jí malebný výhled na klidnou jezerní hladinu, ve které se odrážely rozložité koruny stromů.

„Moc lidí sem poslední dobou nechodí. Je to škoda, ale co naplat,“ vzdychl a přejel očima pitoreskní scenérii.

Estella povytáhla obočí. „Proč? Je to tu překrásné.“

„To ano, ale bohužel tu před pár týdny došlo ke smutné tragédii. Muž z nedaleké vesnice se tu oběsil, přímo na tom stromu támhle,“ kývl bradou a Estella se ohlédla.

Na sukovité větvi vysokého dubu se ještě houpal kousek odříznutého provazu. Otřásla se a zaťala čelist.

„Proč to udělal?“ zeptala se mrzutě.

„Nejstarší příběh na Zemi, Madam,“ odpověděl Silverwolf. „Zhrzená láska,“ dodal, když na něj netrpělivě pohlédla.

Estella semkla rty do úzké linky. Zlobila se na neznámého muže, který jí zkazil jedinou radost v této zemi. Její malý ráj nakonec nebyl tak nebeský.

„Nesuďte tak rychle, Madam. Nikdy nevíme, co se druhému odehrává v hlavě, a jakou bolest musí skrývat,“ řekl Silverwolf měkce, jako kdyby jí četl myšlenky.

Sklopila pohled. „Ano, ovšem,“ hlesla. Další důkaz, že je uvnitř veskrze špatná. Znovu se ohlédla po zlověstně roztřepeném provazu a ztěžka polkla.

„Proč jste tady, pane ministerský předsedo?“ zeptala se, když k němu obrátila tvář.

Musel vědět, že ji najde samotnou. Danielle byla s Kaiem ve Vill’Aine, malebném údolí plného kopců, šumějících bystřin a podivuhodných sněhobílých budov křehkých křivek, které tu po sobě zanechali původní obyvatelé Titairy, kteří stále zůstávali nevyřešenou záhadou. Silverwolf ji údolím provedl když byla regentka.

„Chtěl jsem se podívat, jak se vám daří. Věřím, že se vám Titairy stane druhým domovem, Madam.“

Zatvářila se překvapeně, okamžitě podezřívavá vůči jeho dobrosrdečnosti. „A v čem by vám to bylo prospěšné?“

Usmál se. „Chci jen říct, že se nemusíte schovávat uprostřed lesů. Tohle není sídelní město, jistě jste si všimla, jak moc si vás v Titairy ceníme, Madam. Skládám vám hold za váš diplomatický um na svatbě svého syna.“

„Neměl jste z jejich svatby dělat státní událost. Má sestra na takové věci nemá povahu.“

„Bohužel ne. Ale pořád je to sestřenice císařovny a předstírat, že to nebyl politický sňatek, by bylo pošetilé. Jejich spojení by mělo představovat navázání užšího přátelství mezi Titairy a Twighburgem.“

„Proč to pochybovačné užití podmiňovacího způsobu?. Něco se vám nelíbí?“ zeptala se ostře.

Zvolna zavrtěl hlavou. „To bych si nikdy nedovolil naznačit, odpusťte, Madam,“ řekl nezvykle pokorně. „Jste své sestře obdivuhodnou ochránkyní.“

„Obdivuhodnou? Stěží,“ odfrkla si a složila neklidné ruce do klína. „Danielle musela zachraňovat situaci, když jsem dělala scény v tom zájezdním hostinci a já pro ni oplátkou učinila totéž, když urazila vaši aristokracii. Takové řeči jistě rozumíte. Vždycky je to něco za něco, jako v politice.“

„Nejste zdaleka tak cynická, jak se snažíte tvářit, Madam.“

„Jste impertinentní!“ vykřikla podrážděně.

„Prosím tisíckrát za prominutí,“ řekl tiše. „Uklouzlo mi to, neměl jsem. Ale připomněla jste mi můj poslední rozhovor s panem Durandem. Neřekl jsem vám to, ale přišel jsem ho v den jeho smrti navštívit. Domnívám se, že jsem byl poslední, s kým hovořil. Nasazoval tehdy podobnou sarkastickou masku jako vy. Ztracen ve vzpomínkách jsem bezděčně vyslovil, co jsem neměl.“

Navzdory teplému letnímu dni jí po celém těle přejel chlad a nezmohla se na protest, když její postoj označil za masku.

„Zbledla jste, Madam. Jsem to ale hlupák, neměl jsem s tím začínat. Stále truchlíte, je to pochopitelné.“

Odvrátila od něj tvář a nenápadně si otřela čelo, na kterém jí vyvstal lepkavý pot. „Co vám tehdy řekl?“ zeptala se přiškrceně.

„Mluvil o tom, jak od vás utekl do Francie. Když přišlo na vás, neuvažoval jasně, ale říkám to se vší úctou k jeho památce. Přišel jsem za ním, abych se zeptal, jestli něco nepotřebuje, poslední přání, chcete-li,“ řekl mírně.

Estella byla jeho altruismem překvapená. „Oč vás požádal?“

„Abych zabezpečil bezpečnou přepravu malé Clary k jeho matce do Marseille.“

„Samozřejmě,“ zašeptala a sklopila pohled. V žaludku ji přitom bodl trpký osten žárlivosti na nemluvně, kterému Mathieu věnoval své poslední myšlenky namísto jí.

„Jeho přání jsem samozřejmě splnil. Nejsem si jistý, nakolik bude mít malá Clara u své babičky šťastný život, ale...bude v bezpečí,“ pokračoval Silverwolf.

„Jak tohle všechno víte?“ vydechla užasle. Sama o Mathieuově matce nevěděla téměř nic a zastyděla se. Proč se ho nikdy nezeptala na detaily jeho života? Proč promarnila tolik vzácných okamžiků jeho přítomnosti?

Pokrčil rameny. „Mám své zdroje.“

„Dovedete být tak…,“ Estella větu nedokončila. Nechtěla, aby věděl, že ji děsí. I tak to beztak věděl.

„Omlouvám se. Profesní deformace.“

Pročistila si hrdlo. „Ano, jste...efektivní muž. Přejděme tedy k věci. Proč jste za mnou přišel?“

„Už jsem vám to řekl, Madam. Chtěl jsem vás ujistit, že tohle všechno -,“ máchl rukou kolem sebe, „není nutné.“

„Takže chcete, abych byla víc na očích. Proč?“

Silverwolf si sundal brýle a rozvážně je vyčistil bělostným kapesníkem s monogramem. „Dobrá, budeme věcní. Sama jste na svatební recepci pocítila, že se na vás v Titairy nezapomnělo.“

„Zřejmě umím udělat dojem,“ odtušila Estella suše.

„Císařovna se po návratu na trůn nechala podruhé korunovat, ale pouze v Twighburgu. Vyslala tím jasný signál o upadající roli Titairy na chodu říše. Ještě před svým zraněním usilovala o přiškrcení našich práv, a tohle je logické pokračování její politiky.“

Estella se ušklíbla. „Už rozumím. Proto jste si se mnou dal tolik práce, když jsem byla regentka. Všechny ty dary, recepce, výlety a nakonec ta zmanipulovaná korunovace. Doufal jste, že si mě koupíte, a zvrátíte tím vývoj situace. Byla jsem vaše loutka. No, aspoň, že mi vaše koruna tak pěkně slušela,“ dodala se záměrnou neuctivostí.

Jenže Silverwolf jí potěšení z pohoršené reakce nedopřál. „To bezesporu slušela. O to víc, že zůstáváte poslední korunovanou panovnicí Titairijského království.“

Estella vyskočila ze svého místa. „Nepokoušejte se ze mě udělat protestní politickou figuru!“ varovala ho a bezděčně se ohlédla po oběšencově stromu. „Bez ohledu na to, jestli se tu nechala korunovat nebo ne, Lyrica je titairijská královna!“

Silverwolf také vstal a poklonil se. „Cožpak jsem někdy řekl opak? Pouze konstatuji fakta, Madam.“

„V tom případě si dávejte pozor na to, jaká fakta konstatujete,“ odsekla Estella. „Odpovězte mi, a bedlivě važte slova – o co vám jde?“

Silverwolf si složil ruce za záda. „Pochopil jsem, že se schováváte před světem. Píšete dopisy, které nikdy neodesíláte, straníte se lidí. Jestli potřebujete čas sama pro sebe, abyste mohla truchlit, je to přirozené, ale-“

„Silverwolfe!“ okřikla ho Estella se skřípějícími zuby.

„Chtěla jste upřímnost, Madam. Teď už ji nemohu vzít zpět. Chci říct jen tolik – ve světle císařovnina počínání vaše popularita stoupá. Stáváte se něčím jako národním symbolem, a to je politická úloha, ať už chcete nebo ne. Jste Perebell, nikdy nebudete apolitická a vaše sestra zrovna tak.“

„Směšné!“ odsekla Estella.

„Musíte využít svého vlivu, dokud to jde,“ naléhal Silverwolf.

„Já nemám žádný vliv!“ rozkřikla se Estella. „O všechno jsem přišla!“

„Chápu, že se to tak může zdát, Madam,“ namítl podbízivým hlasem, „ale já věřím, že se nic na tomto světě neděje svévolí. Jste v Titairy z dobrého důvodu, a pokud budete jednat rychle a upevníte si své postavení, stanete se pro císařovnu nedotknutelná. Vztahy našich zemí jsou na pokraji kolapsu, ať už si tou svatební fraškou chceme dokazovat cokoliv.“

Estella vytřeštila oči. „Člověk vás jednou požádá o upřímnost, a dostane...tohle. Měla jsem to udělat už dávno,“ řekla už pokojněji a znovu se usadila. Mávla rukou aby učinil totéž.

„Je jedno, jestli se schováváte na venkově, tak či tak si o vás hlavní město šušká, a císařovně se to nelíbí. Stáhla jste se, a snad jste doufala, že se tím vyvarujete jejího hněvu, ale obávám se, že se tím ohrožujete.“

„V tom případě jsem se ocitla v koutě a nemohu vyhrát,“ odpověděla dutým hlasem.

„Můžete. Ale jen když tomu budete čelit. Vraťte se do Aquiry, Madam. Přijměte svou přirozenou roli ve středu společnosti. Titairijská šlechta dychtivě čeká na váš návrat, a až získáte jejich přízeň, budete chráněná. Jakýkoliv zákrok ze sídelního města by vyvolal problematické diplomatické odezvy. Císařovně příliš záleží na zachování dojmu spojenectví a síly. Nechce se zapsat do dějin jako ta, která nás rozdělila, když ji celý národ srovnává s její matkou, naší bájnou zachránkyní, která nechala popravit posledního žijícího člena titairijské královské rodiny.“

„Ten člověk, o kterém mluvíte, málem zničil naši říši, pokud jste ráčil zapomenout. Vaše argumenty ve mně vzbuzují silnou nedůvěru.“

„Rmoutí mě, že mi nevěříte, Madam. Naši spolupráci to činí nesmírně obtížnou.“

Uchechtla se. „Za svou jepičí vládu jsem se naučila zásadní poznatek. Lidé, kteří věří politikům, jsou blázni.“

Neusmál se. „Už vás nebudu do ničeho tlačit, slibuji. I když – uznejte, že když se teď ohlédnete, titairijská korunovace je vaším esem v rukávu.“

Zkřivila tvář do úšklebku. „Ano, snad. Jsem překvapená, jak často se k ní vracíte i vy. Přece víte, že jsem tak neučinila z dojemného patriotismu. Doufáte, že když se stanu pomyslnou první dámou Titairy, Lyricu to dostatečně vyděsí, aby se přece jen nechala korunovat?“

Silverwolf na okamžik oněměl. „Podcenil jsem vás, Madam.“

Estella se samolibě uculila, spokojená, že Silverwolfa aspoň jednou ve svém životě rozlouskla. „Lyrica mě za to bude nenávidět, ale hádám, že to neudělá zase takový rozdíl oproti současnému stavu.“

Silverwolf se napřímil. „Znamená to ano, Madam?“