Náhradnice - 44. kapitola: Estella

 „Copak to je?“ zeptala se Danielle. 

Estella k ní nemohla otočit hlavu, protože jí Fanny právě vyčesávala vlasy, ale pohlédla do odrazu zrcadla. Danielle svírala v prstech jeden ze sněhobílých květů vyskládaných na stříbrném tácku na protějším stolku.

„Orchideje. Prý je velmi obtížné je vypěstovat,“ odpověděla s mírným úsměvem. 

„Takže dnes žádné diamanty ani titairijské smaragdy?“ podivila se Danielle. 

Estella pokrčila rameny. „Už jen to, že to ode mě všichni čekávají, mě nudí,“ znovu v odrazu pohlédla na sestru, v jejíž vlasech se blýskala velmi slavná tiára po Mercedes. Pronesla v ní nějakou slavnou řeč, či co. Danielle kvůli ní bude poutat hodně pozornosti, což si dozajista uvědomovala, ale přesto si ji vzala. Byla na ni svým způsobem pyšná, i když si za to připadala směšně.

Věnovala mladší sestře povzbudivý úsměv. „Zato tobě dnes diamanty nesmírně sluší.“ 

Danielle sklopila pohled a okamžitě zčervenala. Estellin úsměv se rozšířil. 

Toho večera v Opeře skutečně každá dáma okázale vystavovala na odiv drahocenné kameny, precizně zpracované a nákladné jako jejich róby. Estellu to znejistělo, ale nedala na sobě nic znát. Kai se domníval, že skáče, jak Silverwolf píská, a že by za pár blýskavých šperků ochotně zaprodala duši. Dnes si získá přízeň celého města a nebude k tomu potřebovat ani jednu zatracenou tretku. 

Usedla do čestné lóže, kterou sdílela s manželi Silverwolfovými, staršími i mladšími. Nenápadně se rozhlédla a setkala se s pohledem pomněnkových očí jakéhosi mladíčka usazeného ve vedlejší lóži. Usmála se na něj a on zrudl až po kořínky světlých vlasů. Estella se kousla do rtu aby skryla své pobavení. 

„S-smím vám nabídnout svůj program, Vaše Císařská Výsosti?“ vykoktal, když si všiml, že nemá vlastní. 

„Jak laskavé, pane…“ zarazila se a svraštila čelo. 

„Baron Randall,“ představil se. 

Vděčně mu pokynula hlavou a převzala od něj papírový sešitek. Bavilo ji, jak se červenal a koktal, ale bohužel nemohla v započaté konverzaci pokračovat. Dveře do jejich lóže se neustále otevíraly, a dovnitř proudily skupinky šlechticů, žádajících Silverwolfa, aby je formálně představil. Sice toho ze slavnostní premiéry La Traviaty moc neměla, ale nevadilo jí to. Světla reflektorů se stejně přesunula jinam. 

Ve chvíli, kdy se za ní zavřela dvířka kočáru, a ona se po nanejvýš úspěšném večeru vracela do svého provizorního domova, celý svět utichl. Nešlo se skrýt před sužujícími myšlenkami, které kroužily v bludných kruzích. Druhého dne ji v sociální rubrice označili za okouzlující srdce společnosti, teď ale byla sama. Vytáhla si z vlasů zvadlou orchidej a hořce se rozplakala. 

Estellin vstup do společnosti byl tedy úspěšný. Brzy začala dostávat pozvánky, v návštěvní dny se její salonek vždy spolehlivě zaplnil, a díky tajnému sponzorství od titairijské vlády si mohla dovolit nanejvýš pohodlný život. Přesto v ní sílil nepokoj.

Když o několik týdnů později vstoupila do salonku rodiny Randallových, rodičů koktavého barona z Opery, samolibě přehlédla zástup dam šveholících ve zdvořilostní konverzaci. Drtivá většina z nich měla ve vlasech bílé květy.

Předstoupil před ni Silverwolf a s poklonou jí políbil ruku. „Dobrý večer, Vaše Císařská Výsosti. Netušil jsem, že tu dnes budete, ale nejsem ani za mák překvapený, váš sociální kalendář je naplněný k prasknutí - nemyslete si, že jsem si nevšiml,“ ohlédl se po zástupu dam a pobaveně se ušklíbl.

Všimla si broušené skleničky v jeho ruce a povytáhla obočí. Nebyla zvyklá vídat Silverwolfa pít alkohol, dokonce ani na plesech ne. „Slavíte něco, pane ministerský předsedo?“ 

Zatvářil se tajuplně a pokrčil rameny. „Naše spojenectví, samozřejmě.“ 

Estella potlačila nutkání protočit oči. „Samozřejmě,“ zopakovala nezúčastněně. „Obávám se, že z vaší mise cítím jistou rozpolcenost.“ 

„Je vám líto nejvyšší dámy?“ zeptal se téměř neslyšně. 

Potřásla hlavou. „Velmi silné slovo, tahle lítost. Je mi líto spousty věcí, jí ne,“ Estella po jeho vzoru ztišila hlas. „Ale je to déjà vu. Kdysi jste podobně nevybíravým způsobem manipuloval i se mnou.“ 

 „A není o mnoho lepší být konečně na té správné straně?“ 

Estella si všimla zvědavých pohledů několika mužů a se smíchem si přiložila ruku na srdce, jako kdyby jí Silverwolf právě řekl znamenitý vtip. „Vy přece dobře víte, že já na vaší straně nejsem.“ 

„Jste na své vlastní straně, nicméně naše zájmy se shodují. Víc vědět nepotřebuji.“ 

Estella mu zkoumavě pohlédla do tváře. Náhle získala silný dojem, že jí ve skutečnosti pohrdá a sebevědomý úsměv na její tváři povadl. 

„Já se jen snažím přežít, to je celé,“ zamumlala a vzala si z tácu procházejícího lokaje skleničku šampaňského. 

„Tak jako my všichni, Madam,“ pronesl Silverwolf stroze. 

„Ale co se mnou bude, až dosáhnete svého a Lyrica-“ 

Silverwolf po ní střelil varovným pohledem. 

„...a-až dosáhnete svého cíle,“ vykoktala Estella a lokla si šampaňského. 

„Stále mi nevěříte, Madam?“ 

„Ne,“ odsekla Estella. 

„V tom případě se vždycky můžete provdat,“ odtušil klidně. „Vezměte si nějakého mladého blázna, co vám bude ležet u nohou, někoho jako barona Randalla. Potom už na mě nebudete záviset. Vyřešeno.“ 

„Je to jenom kluk a nedá se předvídat, co z něj jednou vyroste. Tahle roztomilá chlapecká fáze nakonec vždycky skončí. S manželem nebudu tak svobodná jako teď.“ 

Už nikdy nepotká nikoho jako je Mathieu. Takovou šanci má člověk jen jednou za život. 

Silverwolf povytáhl obočí. „To je poněkud netradiční přístup k posvátnému svazku maželskému, ale...rozumím vašim argumentům.“ 

Estella se hořce zasmála. „Nuže, alespoň pro mě máte porozumění.“ Životní jistoty si za něj nekoupím, chtělo se jí dodat, ale musela se ovládnout. 

„Musíte si přiznat, že vaše privilegia jsou pryč, Madam. A svoboda….to je privilegium ze všech největší. Najděte si někoho ohebného a přizpůsobte si ho obrazu svému, dokud to jde. Někoho, kdo za vámi bude běhat jako oddaný psík,“ zahleděl se přes její rameno a Estella se ohlédla. Mířil k nim rozechvělý baron Randall. Silverwolf se k ní naklonil blíž. „Nebo pokračujte v našem plánu a já vám garantuji, že se obejdete i bez něj. To vaši rozpolcenost vyléčí, nebo ne?“

Předstoupil před ně baron Randall a zaskočená Estella už nestihla odpovědět. 

„Vaše Císařská Výsosti, pane ministerský předsedo,“ Randall se poklonil a políbil Estellinu ruku. „Moji rodiče jsou poctěni, že jste přijali jejich pozvání.“ 

Silverwolf na oba významně pohlédl a s poděkováním za vřelé uvítání se vzdálil. Estella mu pohledem do zad vypalovala díru. 

„Hrajete na klavír, Madam?“ osmělil se Randall. 

„Průměrně.“

„A hrajete dueta?“ 

Estella povytáhla obočí. „Rovněž průměrně,“ odtušila a střetla se s pohledem Silverwolfa na opačném konci místnosti. 

„Potom mi bude ctí, Madam,“ vypískl Randall a nabídl jí rámě. Estella potlačila vzdychnutí a přijala. 

Bylo to o několik týdnů později v Silverwolfově loveckém zámečku, když se ta zpráva poprvé dostala ven, a Estella pochopila, co Silverwolf slavil. Ministerský předseda to nejprve vypustil mezi vybrané kruhy vyvolených, a trvalo ještě další dva týdny, než se oznámení dostalo do novin. 

Její Císařské a Královské Veličenstvo, naše nejmilostivější vládkyně a císařovna, se po svém zázračném uzdravení nechá podruhé korunovat královnou Titairijskou. Požehnání Všemohoucího spočívejž na této královské koruně a císařství oblažující události, stálo na titulní straně Titairijského týdeníku pod Lyričinou značně přikrášlenou podobiznou.

„Tak ona to opravdu udělá,“ zkonstatovala Estella a pohladila po šíji svého uříceného koně. 

Neměla hony ráda, bylo to velmi nepohodlná a špinavá záležitost, ale milovala udivené tváře všech těch mužů, když spatřili, že jim pohodlně stačí a nebojí se přeskakovat i sebestrmější překážky. Lyrica už na koně po své nehodě nikdy nevsedla, a o to víc teď její odvaha vynikala. 

Silverwolf předejel vedle ní a pečlivě si utíral z tváře blátivou spršku. 

„Proč jste tak překvapená, Vaše Císařská Výsosti?“ 

Ušklíbla se. „Už podruhé vám to vyšlo, pane ministerský předsedo. Přijměte mé gratulace.“ 

Uctivě sklonil hlavu. „To vy jste se stala srdcem a duší titairijské společnosti, Madam. Nejvyšší dáma to udělala kvůli vám. Cítí se ohrožená a zatlačená do kouta,“ Estellu znepokojoval jeho spokojený tón. 

„Ano...radostná myšlenka,“ ucedila a pevně sevřela otěže, když se netrpělivý kůň začal vzpínat. 

„Mnoho jsem na vás od našeho posledního setkání myslil, pokud mi odpustíte, že to říkám, Madam.“ 

„Budu si to brát jako kompliment,“ ušklíbla se Estella. 

„Při vaší korunovaci titairijskou královnou jsme vám darovali titul hraběnky ze Saëbre.“ 

Její úšklebek se rozšířil. „Ano, já dostala a poztrácela spoustu titulů.“ 

„Probrali jsme vaši situaci na vládě. Technicky vzato v naší legislativě neexistuje zákon, který by vám titul po skončení regentství odepřel. Vlastně na to neexistuje žádný precedent.“ 

„Já ani nevím, že jsem kdy nějaká hraběnka ze Saëbre byla,“ vyprskla Estella. „Utahujete si ze mě a čekáte, kdy si toho všimnu?“ 

„A proč bych něco takového dělal?“ zeptal se se zvláštním výrazem. „Klauzule o darovaném hrabství byla v korunovační smlouvě. Patrně jste ji přehlédla, nebo vám to...nepřipadalo důležité. Časy se mění, že?“

„A co dáte Lyrice?“ vyštěkla, podrážděná jeho blahosklonným tónem.

„Nepřijde vám ironické se mnou moralizovat, Madam?“ 

„Ano, ano, přijde,“ ovládla se a zdržela se dalších slov, kterých by později litovala.  

„Hledala jste východisko z bezútěšné situace. Já vám ho dávám. Ponechejte si Saëbre. Je to malebné panství s úrodnou půdou s pravidelnými příjmy z nájmu. Baronu Randallovi to zlomí srdce, ale jistě to přežije,“ řekl posměšně. 

„Hleďme. Tak vy držíte slovo,“ řekla s předstíraným klidem. 

„Už zase jste nepřiměřeně překvapená, Madam. Prokázala jste, že vaše pozice první dámy Titairy může být užitečná.“ 

Estella trhla hlavou. „Tímto naše spolupráce končí, pane ministerský předsedo“ zasyčela a s úsměvem pokynula skupince jezdců, kteří se mezi sebou hlasitě holedbali a mávali liščími ohony.

Silverwolf počkal, dokud nebyli z doslechu. „Uvidíme, Madam,“ řekl s potlačovaným smíchem a pobídl svého šedáka aby dohnal bujaré jezdce.

Neměla šanci o jeho znepokojivých slovech přemýšlet. Po oznámení Lyričiny korunovace se celé město zbláznilo. Překvapilo ji, když se k ní všechny titairijské oči svorně otočily, a očekávaly, že to bude ona, kdo udá tón oslav. Ocitla by se na tenkém ledě, kdyby byla příliš angažovaná a přebírala práci Lyričina dvorního ceremoniáře a hofmistra. 

Naštěstí to za ni nevědomky vyřešila Danielle. Plaše jí oznámila, že je v očekávání a Estella se stáhla stranou, s oficiálním zdůvodněním, že se musí starat o sestru. Ne že by měla nejmenší ponětí, jak se má zacházet s těhotnými ženami. Nejspíš úplně stejně jako s netěhotnými, vyhodnotila posléze, přesto s ní ve Velkém Brodě zůstávala, a vehementně se odkazovala na sestřino zdraví a křehkou tělesnou konstituci. Danielle se zneužití jejího stavu jako zástěrky nelíbilo, a tak se jí aspoň snažila být příjemnou společnicí a zbytečně nedráždit Kaie, aby jí to vynahradila. 

Sice dostala svou pozvánku na korunovaci, ale byla přesvědčená, že kdyby se tomu šlo vyhnout, Lyrica by její účast s radostí vyškrtla. 

Když o tom tak přemýšlela, i Estella by pro jednou klidně vynechala.