Lottin (ne)divadelní deníček: Zamilovaný Shakespeare

Mé první představení v roce 2017 bylo zase jednou v Městském divadle Brno, kdy jsem se vydala na atraktivní titul Zamilovaného Shakespeara. Říkám atraktivní, ale navzdory tomu, že tento film, ze kterého byla později vytvořena jevištní adaptace, je obecně velmi milován, já ho vždy měla tak trochu tendence podceňovat. Teď zpětně se docela kaju, protože z divadelního programu jsem vyčetla, že tvůrci Marc Norman a Tom Stoppard se tématu Shakespeara nechytili z komerčních důvodů, nýbrž se naopak jedná o dva nadšence, kteří scénář prošpikovali břitkým humorem, zamilovaným příběhem a především spoustou geniálních narážek na život a dílo Shakespeara a jeho nejbližších, a to dokonce i u těch nejmenších postav. Zvláště druhý zmiňovaný pán má se Shakespearem velmi bohatou minulost, takže doznávám, že jsem se mýlila a konečně se na ten film podívám, slibuji. Nu a kromě pánů Normana a Stoppardovi za toto osvícení musím ještě poděkovat i Leemu Hallovi, autorovi divadelní adaptace.

---

Zamilovaný Shakespeare mapuje život mladého, teprve začínajícího dramatika, který si prochází jakýmsi autorským blokem a není schopen nic napsat, z čehož je dosti frustrovaný a s verši mu dokonce musí radit i jeho přítel, rovněž autor dramat, Christopher Marlowe. V již zmiňovaném programu ke hře jsem četla pozoruhodnou tezi, že v dílech o Shakespearovi lidé obvykle nevědí, jak s jeho postavou vynaložit, a právě proto mu nepřipisují žádné geniální výroky, ba naopak.

Nicnéně, z finanční nouze Will přesto tvrdí, že má svoji nejnovější hru o Romeovi a Ethel, pirátské dceři, už dopsanou a dokonce nechá ředitele divadelní společnosti vyhlásit konkurz na roli Romea.

Tam v přestrojení za chlapce přichází Viola de Lesseps, horoucí obdivovatelka Williamovy práce a roli získává.

William už však Violu moc dobře zná - vloudil se na ples do domu jejího ctihodného a bohatého otce, tančil s ní a na první pohled se do ní zamiloval. To jí také posléze vyznává v balkonové scéně hodné Romea a Julie. Kromě toho rozdílu, že Williamovi něžná slůvka ze stínů napovídá Marlowe a následně Willa procítěně nazve debilem (tohle myslím ve filmu neuslyšíte :D).

William zpočátku netuší, že se Viola v přestrojení za chlapce vloudila do souboru, ale i toto tajemství nakonec praskne (v nejvtipnější scéně hry) a oba si poprvé otevřeně vyznají lásku a stráví spolu noc. Jejich láska však nemůže být - Viola je jako dcera bohatého a vlivného muže provdána za lorda Wessexe, který je sice chudý, ale má šlechtický titul, což je dokonalá obchodní transakce.

Viola ale od manžela utíká a naposledy ještě pospíchá do divadla, aby se rozloučila s Willem a shlédla premiéru představení, které sama nazkoušela. Bohužel se však stane že chlapec hrající Julii (od nápadu s pirátskou dcerou Ethel se naštěstí, s dějinami v souladu :D, upustilo) jaksi začne mutovat a tak souboru v den premiéry chybí Julie. Julii tak na jevišti zahraje Viola, jenže něco takového je ženám v té době zakázáno, protože je to považováno za cosi necudného. Královna Alžběta, která je představení přítomna, je však k jejímu činu benevolentní, i tak ji ale pošle zpět za manželem a William a Viola se musí navždy rozejít.

Vzhled scény podle všeho vycházel z divadla v raném novověku s naznačeným kruhovým jeviště s dřevěnými konstrukcemi a balkonem. Do toho v lóži seděli dobově oblečení hudebníci, takže atmosféra byla dokonalá.

Kostýmy se zrovna tak drželi své doby - pánové v rozevlátých romantických bílých košilích, dámy v noblesních róbách s okružím a největší pastvou pro oči byla samozřejmě královna Alžběta jejíž paruka, šaty a bíle napudrovaná tvář byly dokonalé. Byla to jen pomenší role a přece vystřídala šatů vícero a všechny byly nádherně ozdobené, třpytivé a z té sousty detailů na nich mi přecházely oči.

Roli Williama Shakespeara ztvárnil Dušan Witázek, který měl podmanivé jevištní charisma, kousavý smysl pro humor a perfektní načasování pro sarkasmus. Uměl být i romantický, ale i třeba sobecký a jeho pojetí bylo velmi přirozené a přesvědčivé.

Svetlana Janotová jako Viola v sobě měla odhodlání, mladický zápal a nadšení, ale vymykala se hrdinkám svého typu, totiž nebyla naivní. Naopak svoji roli sehrála s vášní a uměla sama sebe obětovat bez nějaké sladkobolnosti, nýbrž se statečností a vnitřní sílou a to jsem velice oceňovala.

Christophera Marlowa skvěle zahrál Aleš Slanina, který nedostal tolik prostoru a přece mi bylo velice líto, když jeho postava zemřela. Měl v sobě jakýsi nadhled, snad i trošku cynismu a Williamovo počínání sledoval s kroutěním hlavy a přece dvakrát nezaváhal, aby mu pomohl s nějakou tou šíleností.

Dále prostě musím zmínit Markétu Sedláčkovou jako královnu Alžbětu. Majestání postoj jejího těla, trochu unavená povýšenost, skrytá pobavenost a především zkrátka královsky dokonalý sarkasmus....to všechno způsobilo, že i v menší roli člověk může zářit a ukrást si představení tak, jako dokázala ona. :)

Jak už jsem tedy psala, z představení jsem odcházela poučena, napravena z mylných domněnek a především velice nadšena. Tohle bylo zatím nejlepší představení, co jsem v MdB viděla. :)

Zdroj:

http://www.mdb.cz/inscenace/391-zamilovany-shakespeare