Letní rozhovor s Ivanem

Tak jsem se po dlouhé době zase jednou pustila do menšího projektu bláznoství. Tak totiž nazývám mé překladatelské pokusy z ruštiny, případně mé pokusy něco porozumět z mluvené ruštiny. :D

Jako vždy na úvod přikládám varování, že toto je dílo vytvořené s Googlem, tudíž pochybné, místy domýšlené.

Dále dodávám, že jsem něco prostě vynechala úplně, protože jsem z toho nedokázala vyvodit ani hlavní myšlenku a to se pak nedá svítit.

Ale dělala jsem co jsem mohla. Já totiž rozhovory s Ivanem moc ráda čtu, on vždycky mluví tak sofistikovaně a cituje Fausta a mluví prakticky jako románová postava...:D

A určitě se i pobavíte. Ivan o sobě říká, že je líný. :DDDD No jestli je Ivan líný, tak u mě je vrchol činnosti když ráno vstanu z postele, hahaha. :D

Herec Ivan Ozhogin ušel v muzikálovém divadle dlouhou cestu - od ruského originálu Nord-Ost ke kultovnímu Fantomovi Opery. Dnes se zdá, že herci jeho velkou popularitu přinesly mystické a záhadné role. Tanz der Vampire, Fantom Opery, Mistr a Markétka, Jekyll a Hyde - jeho role v těchto muzikálech jsou protikladné, dají se vykládat mnoha způsoby a pro někoho by mohly být odrazujícím úkolem, ale díky silnému herectví a charismatu Ivana Ozhogina, je každá jeho postava unikátní.

Vaše nejlepší a nejznámější role jsou postavy mystické a především temné. Ale vy je hrajete tak šarmantně...proč? Nabízí se otázka jestli se nesnažíte hájit zlo?

Něco jako ďáblův advokát? Ale já dělám jen to, co je nezbytné v rámci věrohodnosti mých postav. Je to taky důležité pro ukázaní kontrastu s "hrdiny", pro zdůraznění jejich volby. Mé potavy "pokouší" - Sáru, Markétku, Christine...to podstatné není zřetelně ukázat hranici mezi dobrem a zlem, ale ukázat divákovi jak je důležitá otázka "co je dobré a co je zlé?" a pomoci mu uvědomit si, že se na tohle ve svém životě musí ptát znovu a znovu, tak často jak je to možné.

---

Muzikál Fantom Opery se momentálně hraje v Moskvě v divadle MDM - Rusko získalo licenci na replikovou produkci, identickou s tou jaká běži v Londýně a na Broadwayi. Jak pracovat na něčem, co je tak specificky předem nalinkované?

Rozhodně věřím, že všechno závisí na herci, na jeho osobní a profesionální zkušenosti. Jestli je herec dobře trénovaný a má hodně zkušeností potom, samozřejmě, je pro něj snažší uvědomit si, čím jeho charakter prochází, jaké vášně ho lákají. Výsledkem je, že každý herec vytvoří nového Fantoma. Je rovněž zajímavé sledovat, jak se tato role mění v každé zemi, kde FO běží, jak se přizpůsobuje místní kultuře, přece jen, Fantom teď už byl anebo je téměř všude. Například nedávno se hrál v Istanbulu. A všude po světě, to je neměnné, vše závisí na přístupu herce.

Co vám ta role vzala? Osobně, profesionálně?

Shledávám těžké oddělovat co mi vzala v mém soukromém a profesním životě. Všechno je to jeden celek. A vlastně každé jedno představení je jiné. Například nedávno jsem hrál Fantoma po dvoutýdenní přestávce a hrozně jsem se po té době na tu postavu a materiál těšil, jako by to pro mě bylo něco nového. To je pro herce velmi dobrý pocit. Po téhle době už znám a miluju ten materiál, cítím se v roli sebevědoměji, ale občas chci taky přijít s něčím novým.

Občas taky záleží na mé náladě. Jakkoliv špatně to může znít. Ale je důležité co s sebou přinášíte na jeviště. Za měsíc mám ve Fantomovi okolo patnácti představení. To mi umožňuje, že se mi role nikdy neomrzí a pokaždé objevuju nové detaily.

Přesto, Fantom jako postava je docela nestálá: jeho emoce přeskakují ze zoufalství ke vzteku velice rychle. Je třeba být flexibilní a zároveň to hodně procvičí. Postava se vyvíjí a roste během každého představení.

Znáte legendu, která autora novely "Fantom Opery" Gastona Lerouxe inspirovala k tomuto dílu?

Ano, četl jsem o tom, že se v katakombách Opery v Paříži nalezla kostra muže, údajně Fantomova. Podle téhle legendy se ta kostra našla s prstenem.

Proč myslíte, že lidé měli tendence to zmystifikovat a proměnit v legendu?

Je v lidské povaze opřádat mýty to, čemu nerozumíme. I v muzikálu samotném Fantoma mystifikují. Například Christine. Od jejího dětství je její život spojený s divadlem a hudbou. V mladém věku ztratila otce, slavného houslistu, který jí před smrtí slíbí, že jí pošle Anděla hudby. A ona jde do divadla, kde hraje malé role a měla by to těžké bez podpory...Christine se dostane pod Fantomův vliv protože věří, že je to Anděl hudby, kterého jí slíbil otec. I přesto, že je Christine velmi silná osobnost, uvěří tomu, že jí otec podle slibu poslal anděla.

Pokud je to silná osobnost - proč nezůstala s Fantomem?

To je otázka spíš pro Christine.

Ale stejně je to otázka, která každého zajímá. Proč Christine uteče od vaší postavy?

Kvůli morálním zásadám té doby. Nikdo by nerozuměl tomu, kdyby zůstala s Fantomem. Kdyby ti dva někdy vyšli na povrch, co by se stalo? Znamenalo by to hodně problémů, zejména co se týče ostatních lidí.

Odehrál jste více než sto představení ve Fantomovi Opery - včetně premiéry. Je teď vaše znázornění nějak jiné?

Vždycky se snažím být důvěryhodný a přesný a nezapomínat na pokyny režiséra a producenta.

Muzikál Mistr a Markétka na motivy Bulgakovova díla se přesouval z Petrohradu do Moskvy. Změnilo se něco na show v jiném divadle?

Přesunout hru z jednoho divadla do druhého mi připomíná transplantaci orgánu. Každé představení je skutečně velmi křehké, zranitelné tělo, které může být snadno zničeno. Ale v rámci přesunu - diváci se zdáli být spokojeni. Ačkoliv já nemohu soudit. Vždycky to může být lepší. Ale na to bych rád reagoval slovy Salvadora Dalí, která mi řekl můj učitel Igor Yasulovich: "Neměj strach z dokonalosti, je nedosažitelná."

Jaké jsou výhody převedení Mistra a Markétky do muzikálu?

Před nějakým časem se věřilo, že muzikál je podřadný divadelní hře nebo opeře. Já bych si dovolil nesouhlasit, protože všechno závisí na provedení. Muzikály mohou být velmi rafinované v tom jak sdělit divákovi příběh, ukázat mu jeho hlubku a skryté významy...

Jaký máte s románem vztah vy?

Jako většina lidí, jsem s dílem poprvé přišel do styku ve škole. Tehdy jsem ji nedočetl. S věkem se tohle změnilo. Jako každá dobrá kniha, i Mistr a Markétka nabízí čtenáři osobní vývoj, růst. Pokaždé když tu knihu otevřu, najdu si v ní něco nového a čtu ji znovu a znovu. Rozruší i potěší - to je zvláštním lákadlem této práce.

Když jsem se připravoval na roli Wolanda, nepřečetl jsem si jen knihu, ale i koncepty a náčrtky dalších Bulgakovových prací, zápletek a postav které byly prodchnuty románem. Takže doufám, že jsem byl schopen dostat se blíž k porozumění plánu, který autor se svými hrdiny zamýšlel. S odlišným hercem se na jevišti odehrává odlišný příběh. My máme v Mistrovi a Markétce trojí odlišné obsazení. Také hraní s odlišnými kolegy mění sitaci, každý herec má k roli vlastní přístup. Stává se, že se v zákulisí dohodneme: "Teď zkusíme tohle" - "Ano, pojďme do toho," - "Teď chci zkusit něco nového" - "Souhlasím, zkusme to a to..."

Hrát Wolanda znamená kontakt s temnotou. Jak se z ní následně dostat pryč?

Snažím se do temnoty moc neponořovat. Jak se praví ve Faustovi, což si Bulgakov vybral pro úvod své knihy : "Té síly díl jsem já, jež chtíc vždy páchat zlo vždy dobro vykoná."

V závěru hry, když Mistr osvobodí Piláta a řekne mu "Svoboda!", cítím uvnitř sebe takový záblesk šťastného pocitu. I přesto, že má postava je v tu chvíli absolutně zničená.

Vyrůstal jste v Ulyanovsku, poté jste se přesunul do Moskvy a pak kvůli práci do Petrohradu. Kde je Ivan Ozhogin doma?

Každé město kde jsem žil mě nějak změnilo. Ale rodné město je vždycky jen jedno, vždycky bude v mých myšlenkách a vzpomínkách. Ulice kterými jsem procházel, kde jsem se zamiloval, začal kariéru, studoval - to všechno zůstane se mnou. Můj charakter se zformoval v Ulyanovsku a začala tam má profese. Má povaha, vyrůstání, zvyky - všechno je to tam!

Moskva na mě také měla velký vliv, žil jsem tam od osmnácti let. Byl to začátek mého nezávislého života. A bylo to těžké. Studenti nemohou pracovat, žil jsem z málo peněz na pytli brambor na tři měsíce a na pohance a jogurtu...ale stal jsem tak lepším.

Když jsem přišel domů, maminka mě nemohla poznat, potom se smála: "Bylo třeba tě tam poslat!". Bála se o mě a chyběl jsem jí, ale přála mi štěstí, chtěla abych se trénoval v profesi.

Takže vaše počátky jako člověka jsou v Ulyanovsku. A počátky herce?

Taky v Ulyanovsku! Tam jsem získal první dojmy z divadla. Drama Theater v Ulyanovsku bylo v té době jedním z nejlepších divadel v Rusku. Chodil jsem na soutěže, získal první místo - a za to vděčím režiséru Yurimu Kopylovovi. Vedl kurz, kam jsem chodil. Teď po letech a se zkušenostmi mohu klidně říci, že je jedním z nejlepších režisérů v zemi. A možná na světě. První zkušenosti muzikálového divadla jsem taky získal tam. Co jsem viděl tam, se vyrovná a možná i převýší co jsem viděl poté v Moskvě a Petrohradě.

Jak jste se ocitl v Petrohradě?

Petrohrad je mi nejbližší. Možná je to tamní rychlost života, kultura a lidé, že se tam tak dobře cítím a prauji tam a žiju. Cítím se v Petrorhradě jako v "mém" městě. Přestěhovali jsme se tam s celou rodinou a všichni jsou tam šťastní, tedy možná až na syna - chybí mu moskevští přátelé.

Opravdu jsou mezi Moskvou a Petrohradem kulturní rozdíly?

Moskva a Petrohrad jsou velmi odlišná města. Myslím že kulturní úroveň Petrohradu je očividná. Je to steryotypní pohled na věc, ale je to pravda. Nemůžu si představit město kde je lepší komunikace mezi řediteli divadel, režiséry a elitou v byznysu. V Moskvě je to občas napjaté a stres...neříkám, že je to tak všude, ale i tak.

Ve světě umění a zejména divadla se toho hodně děje. Zejména návrat cenzury umění. Co si o tom myslíte?

Myslím, že divadlo a muzikály zvlášť nejsou cenzurou ohroženy. Koneckonců je to komerční divadlo. V první řadě přináší zábavu. Má i vzdělávací funkce, ale ta je skrytá a závisí na podaném hereckém výku a úrovni povědomí diváka.

Navíc je těžké předvídat jaká témata se budou objevovat v muzikálech. Andrej Konchalovski se chystá uvést Zločin a trest. Zatím se neví, co to bude za produkci, ale předloha je klasika.

Podle mého názoru co a jak ovlivní cenzura nejvíc trápí novináře, to média nejvíc ovlivňují čtenáře a diváky.

Nevím co se týče ostatních druhů umění, ale myslím, že divadlo nebude mít problémy. Máme za sebou krizi - na konci minulého roku - a divadlo pořád pokračuje. Mluvím za muzikály Fantom Opery, Mistr a Markétka a Jekyll a Hyde - nazdory všemu máme pořád vyprodáno.

Zmínil jste že média nejvíc ovlivňují čtenáře a diváky.Ale média se od sebe velmi liší. Jací novináři by měli psát o muzikálech?

Prvně by měli tento žánr znát. A to nejen v teorii, nestačí si přečíst článek na Wikipedii. Je třeba vidět maximum produkcí, vědět o vývoji v posledních měsících ale i letech. Anebo minimálně vědět co se děje v Rusku. Musí získat o herci, o kterém píše přehled, zachovat slova a myšlenky, které řekl.

Někteří novináři nejsou právě...no, občas si přečtu něco, co není moc podobné tomu, co jsem řekl. Začnou dělat změny, editor řekne: "Tohle není formát naší publikace, změníme to!". Takový přístup, bohužel, je případ většiny médií. Věty vytržené z kontextu, překroucené myšlenky...

Vaše popularita se rozrůstá. Myslíte, že sláva mění?

Samozřejmě. Vždycky je to dvousečný meč. Na jednu stranu jsou tu lidé, kteří se mnou komunikují, chtějí se stát přáteli a na stranu druhou - okruh skutečně blízkých lidí se zmenšuje. Mezi dobrými lidmi se najdou lidé bez skrupulí, neupřímní. Nestýkají se se mnou kvůli mně, ale jen aby potom řekli "Mluvil jsem s Ivanem Ozhoginem - hraje Fantoma Opery!"

Možná je to nějaká touha předvést se, marnivost...já nevím.

Marnivost - to je jeden z nejběžnějších zlozvyků i mezi umělci, mimochodem. Jaké jsou zlozvyky Ivana Ozhogina?

To je pro nejtěžší otázka tohoto rozhovoru....ne proto že bch si myslel "vím, ale nepovím", nebo proto, že bych nevěděl, ale proto, že je to má největší překážka. Pro mě je to má lenost.

Lenost - s vaším rozvrhem?!

Ano. Nabitý rozvrh se mi stává výmluvou: "Udělám to později, odložím to na zítra..."

Jenže často je nemožné "udělat to později" - protože to znamená dělat věci na poslední chvíli. Jako třeba začít se učit texty písní dva dny před koncertem. To samozřejmě není dobré a je to něco, co se musím naučit: organizovat si čas na nejbližší minuty.

Občas se to lidem zdá divné, mají za to že hercův rozvrh je rozvržený na dva nebo tři roky dopředu - smlouvy, hry, natáčení.

Ale vždyť vy máte předem rozvržený čas...

Ne tak detailně a ne na tak dlouho. A potom tu taky jsou jednorázové události, nepravidelná vystoupení, která jsou rovněž důležitá.

Ve vašem životopise je zmíněn zpěv v kostelním sboru. Prosím, řekněte nám o tom něco víc.

Přišel jsem do kláštera Sv. Nicholase, když tam byla práce v oboru. Žil jsem poblíž a nabídli mi zpívat ve sboru za trochu peněz. Potom jsem pozval přátele z divadla, zorganizovali jsme profesionální sbor. Časem klášter otevřel dětský sbor. A jako ve škole se tam učily noty a technika zpěvu.

Vy - jako věřící, jak můžete hrát tak ponuré, složité role?

Jak je hrát bez vnitřní víry? Protože v opačném případě už by vás ta temnota mohla pohltit. Ale než jsem začal ty role hrát, tak jsem, samozřejmě, pochyboval. Když jsem dostal nabídku hrát hraběte Krolocka v Tanz der Vampire, které se tehdy hrálo v Petrohradě, šel jsem pro radu k tatínkovi. Řekl mi, že nechápe, proč bych měl odmítat nabídku na práci, která by mohla zajistit mou rodinu? Hodně záleží i na tom, jak se postava odprezentuje, to je pravda. Hodně závisí na formulaci celku a náladě publika. Nedávno jeden z diváků, očividně nesouhlasil s intepretací představení, kde jsem hrál a když ocházel zakřičel: "Jak v tom můžeš hrát? Nestydíš se?". Možná se na to dá odpovědět slovy mého otce, "Proč bych se měl stydět za svoji práci?"

Jakou písní byste popsal svůj život?

"A pořád běžím, běžím, běžím, běžím..."

Jaka je vaše vysněná role?

Rád bych hrál Raskolnikova, zajímám se o dílo Dostojevského. Jsem si jistý, že Zločin a trest se na školách učí moc brzy, málo studentů tomu ve svém věku rozumí. Musí to být čtenu s určitou zkušeností. Já se od té knihy nemohl odtrhnout. Cítím, že Raskolnikov je mi blízko.

Rád bych hrál Ježíše v Jesus Christ Superstar, to by pro mě bylo něco úplně nového.

A taky by bylo zajímavé pracovat s obrazem Jeana Valjeana z Bídníků od Huga. Chtěl bych porozumět této postavě.

Source:

http://www.teatron-journal.ru/foje/teatron/item/2822-ozhogin.html