7. kapitolka - Staří přátelé

Je tu opět sobota a jak jste si mohli všimnout povídku přidávám vždy ve středu a v sobotu :-) tak se snažím splnit si svůj malý sen o tom přidávat povídku pravidelně. doufám že se mi to daří ,a že jste spokojeny mé milé čtenářky :-) nyní míříme do světa Erika společně s naší rodinkou De Chagny

I když Raoul probděl téměř celou noc v pánském klubu, nebyl ochotný mne pustit samotnou s dětmi do Erikova světa. Rozhodl se tedy, že půjde s námi. Já jsem věděla, že mu to nevymluvím a tak jsem s tím tedy souhlasila. Nehodlala jsem se ním o tom dohadovat.

Raoul chtěl poslat pro kočár, byl ale předběhnut. Erik nám ho již poslal. Chtěl se tak ujistit, že skutečně dorazíme. Oblékla jsem se a oblékla jsem i malou Lizzie a Gustavovi nachystala oblečení.

---

Jakmile byly děti oblečené, nasedli jsme do předem připraveného kočáru a vyrazili jsme. Raoul se celou cestu tvářil, jako když ho vezou na popravu, a ani jsem se mu nedivila. Po tom všem, čím jsme si museli projít, je to jako kdysi.

Tentokrát je to ale jinak. Erik má v rukách zásadní trumf na rozdíl o Raoula a tentokrát nevím, jak to všechno dopadne, pokud k něčemu dojde, jak doufám tak se snad nic zlého nestane.

Jen se modlím k tomu, aby Erik nezjistil, že je s námi raoul, bůh ví, co by se dělo, a pokud to zjistí, tak ať pomlčí o tom, co se v noci dozvěděl. Ať Raoulovi nepoví, kdo je skutečným otcem Gustava. To by byl můj konec. Ne že by se můj konec už neblížil. Smrtka odtikává každou další vteřinku mého prchavého života, ale přesto jsem doufala, že ještě stačím urovnat dávné věci, předtím než si mě sebou odvede a já navždy opustím své děti a manžela.

Když jsem se dozvěděla o své nemoci společně s Raoulem, dohodli jsme se společně na tom, že se postará především o děti, jak jen to bude možné. Navíc jsem i pověděla Raoulovi, aby se už začal poohlížet po jiné ženě. Každý by si řekl, co jsem to za manželku, když chci po svém muži, aby si sháněl nevěstu, ale až tento svět opustím, nechci, aby byly mé děti bez matky. Obzvláště Lizzie bude potřebovat matku více než jindy až začne dospívat. Raoul s tím ač velmi nerad souhlasil. Nic jiného mu ani nezbývalo.

Erikův svět se k nám nezadržitelně blížil, a já se hrozila toho, co přijde. Bála jsem se jako nikdy předtím. Nyní jsem tajila důležitou věc před svým mužem a celým světem a jen erik o tom věděl a jestli něco poví, je se mnou konec. Konec se mnou a mými sny o budoucnosti mých dětí, které jsou mi vším.

Sotva mi raoul dopomohl vystoupit z kočáru, objevili se u nás tři podivní lidé. "Madame, prosím následujte mne, ukáži Vám vaši šatnu, pro vaše vystoupení." Pověděla mi drobná žena, která pokynula rukou, abych ji následovala. Raoul mi pevně stiskl ruku a nehodlal mě pustit.

Jeden z mužů mu poklepal na rameno. "Tudy pane, mám tu pro Vás malé překvapení. Je tu jedna známá lady, která touží se s Vámi setkat." Pověděl a naznačil mu, aby ho následoval. Ač neochotně a se vším úsilím a přemáháním ho skutečně následoval. Dětí se ujal jiný muž, který jim slíbil prohlídku po atrakcích.

Malá žena podivně a komicky nalíčená mě dovedla do pro mě určené a speciálně upravené šatny. Že je speciálně pro mě upravená jsem poznala v zápětí. Byly tu totiž všechny věci, o kterých Erik věděl, že je mám buď ráda, nebo je budu nutně potřebovat.

"Přeje si madam Daae ještě něco?" zeptala se mě a já si nedokázala nevšimnout, jak mě pojmenovala. Nazývala mě mým dívčím jménem. To byl pravděpodobně Erikův rozmar. Nepřenesl se přes to, že jsem se vdala. Což jsem také čekala, ale pouze od něj. Myslela jsem, že pro jeho lidi budu madam de Chagny a ne madam Daae.

"Ne děkuji Vám, madam….?"

"Flek a nejsem madam, pouze Flek, k Vašim službám." Udělala podivné pukrle a odešla.

Posadila jsem se na pohovku, kde na jejím druhém konci na mě čekala růže ovázaná černou stužkou a pod ní ležel bílý kousek přeloženého lístku.

Má Christine,

Na tuhle chvíli jsem čekal mnoho let. Splň mi můj sen a buď zase mou. Zpívej pro mě.

Erik

Naléhal na mě a já věděla, že by tu na mne nejraději sám počkal a jakmile by to bylo možné sám mne i cvičil, jak to dělával. A dělával to moc rád. Z mého snění mě probralo jemné zaklepání na dveře. Věděla jsem že to Erik být nemůže, protože ten zásadně neklepe a na vyzvání nečeká.

"Dále." Hlesla jsem a do vnitřku mé šatny vešla mladá žena s blonďatými vlasy do pasu. "Přejete si?" zeptala jsem se jí a pokynula, aby promluvila.

"Nevzpomínáš si Christine? To jsem já Meg."

"Ach můj bože Meg, co ty tu děláš?"

"Zpívám, jsem hlavní zpěvačka, dalo by se téměř říct, že jsem diva tohoto komplexu." Vyprávěla mi nanejvýš hrdě své zážitky, kde všude byla a co prožila a jak se tu má a také vyzvídala, proč tu jsme já.

"Mám tu zpívat jednu malou árii." Meg spadal div ne brada na zem a tvářila se nanejvýš pohoršeně. Právě zjistila, že jí lezu do zelí, tedy do řemesla, abych byla přesná, a z jejích slov jsem vycítila, že to pro ni asi nebude snadné, přijmout fakt, že tu budu zpívat s ní.

Nastalo dlouhé vysvětlování. Z něj nás vyvedl až Raoul. "Christine," pronesl, když vcházel bez zaklepání a bez vyzvání do mé šatny s úsměvem na tváři. "Podívej se, na koho jsem tu narazil. Poznáváš ji? To je přeci madam Giry."

"Ráda Vás opět vidím." Pověděla jsem, když madame Giry vešla do mé šatny. Ihned se začala rozhlížet po jejím vybavení a došlo jí, o co tu jde. Jsem Erikovou trofejí a mazlíčkem namísto její dcery, to bylo z jejích očí očividné. Meg to bylo v celku jedno. Asi jí na Erikovi tak nezáleželo, ale její matinka měla asi jiné úmysly a já jí tu nyní křížím její dlouholeté plány.

Meg jí začala vyprávět všechno, co se ode mě dozvěděla a když došla řeč na děti, uvědomila jsem si, že nejsou se mnou.

"Gustave, Lizzie." Vyjekla jsem a rozběhla jsem se je hledat a Meg s madame Giry a Raoulem jsem nechala za sebou.