Marni Raab, Hugh Panaro a Kyle Barisich - potěšme se broadwayským obsazením!

K mému neskutečnému potěšení se na YT objevila další videa současného obsazení na Broadwayi. You know. Kyle. *.* Všímám si, že už jsem jeho fangirl se vším všudy, málem jsem vyskočila z kůže. A taky mi začalo být nějak horko a to mám přitom v pokoji vcelku zimu. How crazy am I?! O.o

První z videí je Music of the Night. Mám pocit, že Hugha a Marni jsem při MOTN ještě neviděla, takže jsem byla super duper excited. Chemie mezi nimi je znatelná, zároveň tak trochu jedou na jistotu, protože - jen považte - ti dva spolu už stáli na jevišti zhruba 2 000 - krát. I mean...WOW.

Hugh je během Music of the Night opravdu fascinující. Je to jako by vzal Christine na dobrodružnou cestu objevování jeho složité osobnosti. Většina herců Erika v MOTN hraje velmi vyumělkovaně, jako by to ani nebyl Fantom běsnící Operou Garnier, ale Hugh na tuhle stránku Erika nezapomíná ani na okamžik. Na jednu stranu na Christine hledí jako na svatý obrázek, na druhou stranu na zdánlivě nevinné podněty ze strany Christine reaguje nevypočitatelně, čímž ji děsí.

Marni úchvatně ztvárňuje ztracenost Christine. Ano, žčásti je vystrašená - nechápe co se děje, jak se ocitla v podzemí, kdo je ten muž a kam zmizel její Anděl? Potácí se mezi absolutní nevěřícností k hlubokému zalíbení se v Erikově hlase. Víc než jen zalíbení! Ten hlas ji ovládl. Miluji ten okamžik v legendárním choreografii, kdy si s ní Erik pohupuje a ona zavře oči. Je tak dětsky nadšená z potěšení jaké jí jeho hlas dává. Pak je na okamžik otevře v kratičkém uvědomění si, že právě padá do náruče neznámého muže. Jenže pak je zase zavře a důvěřivě se uchýlí do jeho rukou - celý svět přestane existovat, všechny myšlenky co bijí na poplach utichnou - nic nesmí rušit posvátnou chvíli, kdy k ní Erik zpívá své poselství. A o tom je Music of the Night. Bravo, bravo! :)

Dále tu máme...All I Ask Of You. Ach. *Klid, klid, klid, Lotte, klid.*
Ukázala se tu Kylova geniální herecká pružnost s jakou přistoupil na kompletně jiné podání Christine v této scéně, jakého jsme se od Marni dočkali. Scénka na střeše je dospělejší, zápletkou chvíle není pošetilá a mladická nervozita a bezhlavý útěk do říše snů zamilovaných. Christine je zpočátku jakoby odmítavá, protože ví, že je v područí Erika, který k ní chová značně majetnický vztah a porušením jeho pravidel by do nesnází nepřivedle jen sebe, ale hlavně Raoula. Takže ta nesmělá odmítavost vás zase jen nutí dělat zasněné ááách, protože je očividné, že ti dva by pro sebe snesli modré z nebe, ale v cestě jim stojí TOLIK překážek.

Ale kdo by odolal, když před vámi poklekne Kyle se svým hlubokým raoulovským pohledem? A jak jsem myslím už jednou psala - Marni & Kyle spolu obvykle mívají poměrně vášnivé polibky a ani dnes nezklamou. :)

S lehkým povzdechem mě napadlo jak kouzelné a pod duhou by bylo, kdyby Marni trochu omezila to vibrato. Well, hodně omezila. Na konci písně slyšíme její hlas - opravdu její hlas, bez vibrata - a jak sladce to zní? Ach Marni, sama si to zavařuješ...

Další v pořadí je Point of no Return. Marni je v téhle písničce jako Disney princezna. Jak zvláštní to je? I mean...Christine je tak trochu charakter jak z Disney vypadlý, ale ne zrovna v PONR. Však všichni víme o čem ta píseň je, right?! Usměvavá si to tančí z jednoho konce pódia na druhý a laškovně mrká na zamaskovaného Fantoma. Až si nejednou řeknete...ty kdybys věděla...

Erik přenechává Christine kompletně kontrolu nad scénou, je neskutečně zajímavé sledovat, že je to teď Christine, kdo si pohrává s Erikem. A on se jako beránek nechá. Milujte mě Christine, a já budu jako beránek - neříká se něco v tomto smyslu v Lerouxovi?!Ti dva to poprvé uplatnili v praxi!

Taky jsou tu zase nějaké úchvatné detaily ze strany Marni - když jí Erik vezme jablko tak se nechtěně kousne do prstů a vykulí tak rozkošně oči - vzhledem k tomu, že já má už sama o sobě krásně velké, to vypadá roztomile. :) A pak...má to nejzákeřnější odmaskování všech dob, podlá, podlá Christine! Jen posuďte sami. :)

Jako poslední je Final Lair, které je poprvé okořeněno i o Down Once More. Hádám, že je to především proto, že lehce selhala technika, pro oživení. :D V téhle scéně má Raoul skočit ze zábradlí dolů a propadnout jakoby jevištěm, neboť se mu tam otevřou dvířka v podlaze, ale to divák nevidí. Tenhle trik mě vždycky tak trochu fascinoval. Jak velký ten otvor, do kterého se herec Raoula musí trefit je? Není to tak trochu adrenalin tam z takové výšky skočit? A do čeho padá, do nějaké matrace? Tak či tak....tyhle trable dnes Kyle řešit nemusel. Dvířka se mu neotevřela a tak po chvíli váhání musel přeběhnout celý můstek jako Hadley v pětadvacítce. Ale Hadley to měl plánované, přirozeně, tam nešlo o žádnou flub. :)

Ve Final Lair jsem se poprvé rozplakala ještě před polibkem. Vlastně jsem ani neplakala kvůli polibku, ale kvůli zoufalému Kylovi Raoulovi v oprátce. How weird is that?!

Nejdokonalejší bylo, že kdykoliv se na něj podíval Erik - či spolu zpívali to nenávistné "Ať uděláš co uděláš, nemůžeš vyhrát!" nebo "Proč ji nutíš lhát, jen aby mě zachránila?" tak se jakoby přetvařoval a vrhal po něm zlé pohledy, jako by to byl Raoul, kdo vězní Erika. Ale když se zdálo, že mu nikdo nevěnuje pozornost byl uzlíček nervů a vrhal vytřeštěné pohledy na Christine, která se pomalu přibližovala k Erikovi s úmyslem ho políbit. Hrozně bych si někdy přála, aby někdy kamera zachytila jeho výraz při polibku. Opravdu moc.

A pak - jak už jsem zmiňovala. Kyle je jediný herec Raoula co znám, co se opravdu bojí, když k němu Erik nakráčí s nevyzpytatelným výrazem a svíčkou v ruce. Polidšťuje dokonalého hrdinu Raoula na prostého člověka, co jen přišel zachránit lásku svého života. A to je proč ho vy raoulisti máte rádi, ne? :D

Enjoy! xxx

---

Music of the Night

All I Ask Of You

Point of no Return

Final Lair