Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 15: Ozower

Vězení v Oz bylo přesně podle Lottindina gusta, ač netušila proč přesně. Paměť se jí vůbec nevracela, věděla jen to, co jí řekli Kyle a Barbara. Vybavila si jen pár věcí ze života na Zemi. Kyle i Barbara ale tušili, proč by ta budova byla tak blízká jejímu srdci. Byl to hotový Tower v ozijském provedení.
Nebýt to vězení, řekli byste, že je to nadmíru romantická stavba s mnoha věžičkami postavená z šedých a bílých kamenů. Na vrchoku nejvyšší věže vlála vlajka Oz. Hrad byl obehnán vodním příkopem a kvůli snášející se tmě viděli, jak se v oknech postupně rozsvěcí plápolavé světlo. Sálala z toho místa podivná mrazivá atmosféra, při pohledu na vězení se náhle cítili tak nicotní, bezvýznamní, zranitelní...celá záchranná mise Glindy a Fiyera náhle nabyla docela jiného rozměru. Ozower tu před nimi stál v plné své nedobytnosti a majestátnosti. Na naše přátele padl tíživý pocit paniky z tak pošetilého plánu.

Lottinda nasucho polkla. "Vězení je začarované, to je schválně, ten - ten pocit, že se chcete zabít."
"Má pravdu." potrvdila Elphie, která se tu cílila opravdu nesvá.
"Glinda a Fiyero jsou tu v převlecích, strážní ani netuší, koho to hlídají, o to těžší pro nás bude je najít." zoufal si Kyle.
Barbara se v Glindiných růžových Popular šatech nervózně ošila. "Držme se plánu, ano? Pamatujte, teď, nebo nikdy." pravila poněkud rozrušeně. "Do toho. Držíme vám palce." povzbudivě na Kyla s Lottindou mrkla, kdežto Elphie se na ně dívala spíš soustrastně.

Kyle Lottindě nabídl rámě. "Hurá do jámy lvové." pravil, aniž by tónem či mimikou jakkoliv naznačoval, že to myslí jako žert. Lottinda jeho rámě přijala, důležitě od Barbary převzala žezlo a s hlubokým nádechem se s Kylem bok po boku vydali přímo k hlavnímu vchodu Ozoweru. Brány ozozrádců ani nanejvýš znepokojivého zakrvaveného špalku ve kterém byla zaseknutá ohromná sekera si snažili nevšímat. Lottinda poklepala žezlem a deprimující kouzlo na ně v tu chvíli přestalo účinkovat. Kyle se po ní vděčně podíval a zaklepal na dveře vrátného.
Otevřel jim nerudný mužík s čajovou lžičkou v puse. Když uviděl kdo ruší jeho klid málem ji spolknul a celý zrudlý a pokašlávající zasípal. "G-Glinda the Good! Co - co pro vás mohu udělat, ma'am?"

Kyle protočil oči. Chudáka Fiyera zase ignorují.
Lottinda se přeslazeně usmála. "Já a můj, ehm, snoubenec jsme shledali, že jako budoucí vládci Oz je nanejvýš pobuřující, že jsme ještě nenavštívili největší a nejslavnější vězení Oz!"
"Uch, no tedy..." vrátný vytřeštil oči a poškrábal si pleš pod čepicí se zásnubní fotkou Lottindy a Kyla. Asi další člen fanklubu. "Celé Smaragdové město slaví 50 let výročí a vy si chcete projít nejtemnější místo naší země? Slečno Glindo, nemyslím si, že tak křehká bytost jako vy by to měla vidět. Rozumějte, ty nejhorší a nejnebezpečnější kreatury jsou zavřené právě tady."
"Ach vy milý, přerozmilý starostlivý muži!" zašvitořila Lottinda. "Jsem si plně vědoma, do čeho vstupuji, ale přece své budoucí královně splníte toužebné přání?" zamávala řasami a Kyle se kylovsky zazubil. "Zajisté, ma'am!" vrátný div nezasalutoval, aby však i přesto prokázal úctu hluboce smeknul svoji zásnubní čepici. "Zajistím vám doprovod, řeknu Bertiemu a..."
"Ale to nebude nutné, drahoušku!" vrátný se začervenal. "Chceme si to tu projít sami a....nasát tak atmosféru se vším všudy." argumentovala zpěvavě Lottinda.

---

"Ale ma'am, ztratíte se! Chodby Ozoweru jsou klikaté a matoucí! I já sám po čtyřiceti letech mám co dělat, abych občas nezabloudil!" vyděsil se ten dobrý muž.
Lottinda významně zamávala žezlem a zaplnila tak prostor bublinkami. "Slyšel jste už někdy, že by se Glinda the Good někde ztratila? To je nemožné!" a pustila se do smíchu. Kyle se k ní přidal, protože nikdy nepohrdne příležitostí ukázat svůj skvělostný chrup.
"Slečno Glindo, kdybyste přeci jen něco potřebovala..."
"Žádné obavy! Je tu se mnou přece můj Fiyero!" Lottinda mu zamávala a spolu s Kylem se pustili do hlubin Ozoweru.
"Jsou tam!" konstatovala Elphie. S Barbarou seděly na větvi příhodně umístěného stromu a s dalekohledy sledovaly situaci. "Vidím." přikývla Barbara. "Je řada na nás." A s tím obě seskočily dolů.

Když Lottinda a Kyle vkročili dovnitř, praštil je do nosu zatuchlý pach a nedýchatelný vzduch plný prachu. Též zaznamenali prudký nárůst teploty. Na čele jim naskočili kapičky potu a kroky ztěžkly. Kyle si se zaúpěním sundal sako. "Nemá být v hradech naopak zima?"
"V Oz nic není jak má být....eh? A tohle jsem řekla proč?"
"Dávej si pozor, zčervenal ti další pramen vlasů, ještě nás prozradíš!" leknul se Kyle a strčil jí další pramínek zlobivých vlasů pod tiáru.
Následovali kouzelné bublinky, které jim ukazovaly cestu a procházeli úzkými chodbami, které lemovaly pravidelně rozmístěné louče. Tu a tam minuli zašlou dřevěnou cedulku ve tvaru šipky, na které bylo vypáleno jméno vězně a tunel v příslušném směru, který vedl ke kobce zločince. Bublinky je vedly stále níž a níž po příkrých točitých schodech bez zábradlí. Lottinda neustále škobrtala o svoji obrovskou sukni a křečovitě svírala Kylovu pomocnou ruku. Jeden špatný krok a zřítili by se do propasti, do které Kyle před půlhodinou upustil kamínek, přesto však ještě neuslyšeli zvuk dokazující, že by již při své cestě dolů narazil na dno. Schody po kterých kráčeli totiž nejen, že neměli zábradlí, rovněž ani nebyly obklopeny žádnou stěnou, zdálo se, že vedou doslova od ničeho k ničemu. "Neexistuje možnost, že by se ty bublinky pletly?" Kylovi se tahle prapodivná cesta přestala pozdávat.
"Ovšemže ne!" vypískla Lottinda a sevřela jeho ruku ještě pevněji. Kyle v ní už přestával mít cit. "Je jasné, že Glinda a Fiyero budou v cele s nejvyšším zabezpečením! Jej!" smekla se jí noha a Kyle ji musel kvapně stáhnout zpět. "Proč mám pocit, že tohle by se mi nebýt hrozící smrti moc...."
"Ani slovo, musíš zůstat blond." připomněl Kyle a sundal jí ruku z úst.
"Pardon." zašpitalal Lottinda a zamrkala, když je náhle oslepile prudké světlo. Kymáceli se a vzájemně přidržovali, dokud se nezmírnilo. Světlo dopadalo a v duhových záblescích se odráželo od podivné skleněné plochy, která pokrývala menší prostor nad propastí. Jiskřičky pestrobarevných světélek vesele tančily po hrubých kamenných stěnách a šperky Lottindy se k nim rozpustile přidaly. Vznesly se do vzduchu a začaly jako živé poletovat po prostoru před nimi. Kyle a Lottinda na to zůstali zírat s otevřenou pusou. Jen žezlo zůstalo věrně po boku své falešné paní.
"Půjdu první." pronesl Kyle statečně a vystoupil na skleněnou plošinu. Pod sebou uviděl nekonečnou propast, kterou profukoval nepříjemně teplý vítr. Pocítil strašlivou žízeň a záchvat dusivého suchého kašle ho srazil na kolena. "Kyle!" Lottinda se polekala a přichvátala za ním. Sklo pod váhou dvou lidí povážlivě zapraskalo, ale jinak se nic nestalo. "Jsi v pořádku?" starostlivě si k němu poklekla a pomohla mu vstát. "Tak ráda bych ti pomohla, ale má kouzla tu neúčinkují!" zanaříkala.
Kyle ze sebe namáhavě vypravil jen dvě slova. "Musíme dál." zachroptěl a téměř celou svojí vahou se do ní opřel. Lottinda zavrávorala ale přesto se krok po kroku pomalu sunuli dál. Světélka přestala blikat, Lottinda je však přesto dále viděla, to proto, že jí na hlavu příliš tvrdě opět dosedla korunka. "Malá roztomiloučká prasátka tu asi nelétají?" zeptala se přihlouple.
"Ale jistě." zalhal vzpamatovávající se Kyle. Přešli skleněnou plochu a pomalu přicházel k sobě. "Lotte, podívej!" Ukázal na cedulku, která se zdála méně rozkládající, než ty, které míjeli ve vyšších patrech. Věženkyně X a vězeň Y. Stálo na ní kostrbatě. "To přece nejsou oni, my hledáme Glindu a Fiyera." usmála se na něj blahokloně mimózní Lottinda. Kyle vzdychl. Vystřídali se - teď to byl on, kdo vláčel ji.
Vešli do tunelu, do kterého navigovala ona cedulka a kouzelné žezlo otevřelo zámek. Na třetí pokus, Lottinda nebyla dost dobře schopná mířit.
Glinda a Fiyero byli připutáni ke stěně těžkými řetězy. Na sobě měli umouněné potrhané hadry a jejich vlasy zamotané do chuchvalců plných větviček a drobného smetí skrývaly utrápené tváře. Když vyčerpaně zvedli hlavy ke svým návštěvníkům vytřeštili oči. Jak bizarní muselo být, spatřit před sebou své dvojníky?
Fyiero se kysele uchechtl a přejel je zkoumavým pohledem od hlavy až k patě. Přes tvář se mu rýsoval krvavý šrám a ruce pokryté drobnými oděrkami zaťal v pěst. "Ahá! Tak už vidím, jak se Čaroděj rozhodl vyřešit problém, který musel nastat po zmizení Glindy. Nahradil nás! Jaká špinavá hra! Co po nás chcete?" vypálil jedovatě, zatímco Glinda smutně pozorovala šaty Lottindy zhroucené v rohu.
"My, pane," Kyle si upravil sako "jsme vás přišli zachránit, takže ten sarkasmus si odpusťte!"