Point Of No Return - John Owen-Jones, Rachel Barrell
A PONR podruhé! :D
Poslední tři týdny or so, jsem s výběrem do této rubriky zlehka experimentovala, dívala se po jménech co neznám, případně jsem i měla jisté výhrady (se kterými jste nemuseli souhlasit, přirozeně :)) a tak si říkám, že je čas sáhnout "po jistotě" a vytáhnout Fantoma, který se za ty čtyři roky mého fantomáctví a tři roky blogerství postupem času zformoval do mé představy mého ideálního Erika, tak jak bych si představovala jeho hlas, tak jak v duchu vidím jak by reagoval a cítil a miloval a nenáviděl a toužil a...tak dále. :D
K Johnovi jsem se tedy jak říkám propracovávala postupně, měla jsem ho ráda už od samého začátku, ale na pozici "mého Fantoma" jsem si ho dosadila teprve tak rok zpět. Nebo už dva? Pojem o čase je něco, co rozhodně ztrácím. A dost o mě. Také máte "svého Fantoma"? Pokud ano, kdo je to? Nebo to máte rozdělené po více hercích kupříkladu, že jeden má "ten hlas" a další "to herectví" případně nějak jinak? :)
Ale teď už k mé oblíbené činnosti - nimrání se v muzikálech. :D
Když se teď přesunu ke Christine tohoto videa, tedy Rachel Barrell, mám s její Christine komplikovaný vztah, ale rozhodně tu jsou věci, co na ní obdivuji. Kupříkladu mě její ztvárnění vždycky přiměje se nad Christine zamyslet a objevit něco nového, což je fantastické. Taková současně oblíbená průpovídka by asi byla, že Rachel "nejede s mainstreamem" a její Christine je skutečně její, ovšem v mezích a především tak, aby to pořád byla ta Christine Daaé, kterou známe. Doufám, že se v tom nezačínám zamotávat.
Její Christine je silná, inteligentní, statečná, svůj osud bere do svých rukou, je hrdinkou svého příběhu, ve chvíli kdy odhalí Fantomovy hry, mu začne vzdorovat, není ničí loutkou. Přesto je pořád stejně křehká, její pouto s Fantomem není o nic méně silné a fascinující a stále má v srdci soucit a lítost pro toho utrápeného muže.
Na YT poletují videa s Rachel, která zbožňuju, rovněž jsem obeznámená i se záznamy, kde zřejmě neměla den, nicméně jsme všichni jen lidé.
Po hlasové stránce je její hlas z hlediska "stereotypu Christine" možná trochu neobvyklá volba, přiznávám, že ne ve všech tónech mi zní příjemně, není to hlas, na který jsem si hned zvykla, není to typický hlas, který v duchu slyším, když se řekne Christine Daaé, ale i to je dobré, protože jak by ten muzikál mohl běžet téměř třicet let, kdyby se v něm neobjevovaly nové tváře, nové hlasy a nové prezentace? Proč by vlastně něco takového jako "stereotyp Christine" mělo existovat? Well, kromě faktu, že Christine je soprán....to ale ani tak není stereotyp, jako prostě podmínka role, že ano. :D
Nu a John. Záznam, který dnes předkládám je z roku 2005, dokonce je to poměrně unikátní v tom, že je to video z jeho posledního představení jako Fantoma (ovšem později se do role vrátil a já MOC doufám, že ještě jednou vrátí). Zní tam jinak, než jak si ho pamatuju z jeho pozdějšího působení, ještě to není takové "vybroušené", vidím v tom takovou jeho první část cesty, kterou s Erikem měl. Ovšem stále je brilantní a nadprůměrně dobrý, o tom nelze mít pochyb. :)
Taky bych ráda zmínila, že John má takové...elegantní ruce. Abych byla upřímná, tak dokud jsem nepoznala Johna, Ivana Ozhogina a když zabrouslím mimo muzikály tak ještě i Benedicta Cumberbatche, v životě mě spojení "elegantní ruce" nenapadlo. Ale ruce s dlouhými štíhlými prsty, prostě takové umělecké ruce člověka, co nejspíš hraje na hudební nástroj, vypadají velmi efektně, zvlášť pro roli Fantoma, kde je uhlazená gestikulace důležitá. Well, v první polovině. Final Lair už je takové šílenství. Ale když říkám šílenství, tak myslím v dobrém šílenství. :D
Když se (konečně) dostanu k samotnému videu, už začátek je působivý. Vypíchla bych moment, kdy Christine sedí na lavičce a čeká, až Fantom (nebo jak ona si myslí Piangi) začne poprvé zpívat, slyší jak se roztahují závěsy, chvíle odmlky...až s Rachel mě napadá, že je to vlastně Christine v roli Aminty, že se nedíváme přímo na Christine, ale na herečku Christine, která se snaží vžít do této role, promítá si do ní vlastní zkušeností aby byla autentická, tiše sedí, v obličeji napjetí, bázeň, ale i očekávání a fascinace...hrozně se mi to v jejich podání promítá s The Mirror, což je pro mě skutečně nová zkušenost, v životě ani v koutku mysli, mě ještě takové přirovnání nenapadlo. Ale v divadelním světě člověk neustále objevuje nové a nové, protože žádní dva herci nejsou totožní a role se mění a vyvíjejí. (Tohle se začíná zvrtávat ve slohovku, mé omluvy. Jestli to někdo dočte až do konce, tak smekám. :D) A samozřejmě tím nechci říct, že The Mirror a PONR spolu mají kromě toho něco společného...pravý opak je pravdou, já vím, já vím. Jen mě to tak, ani nevím proč, při pohledu na Rachel napadlo.
Ve chvíli, kdy spolu sedí na lavičce, těsně předtím, než Christine ucukne a vstane, tak jsem v Johnově hlase zaslechla známky toho "co přijde" toho jak já říkám sametového hlasu, to co tak dokonale ovládne ve svém pozdějším působení, přesně to, co mě na něm tehdy, když jsem ho poprvé viděla a slyšela tolik zaujalo. Je to melancholie, protože John je první stage Fantom, kterého jsem kdy viděla. Docela náhodně jsem si zvolila právě jeho video...ruka osudu občas umí být šťastná. :D
No a ta scéna kdy hladí Christine po vlasech, ramenou, šíji, rukou....uuuuuh! Občas mi dochází slova a nahrazuju je divnými citoslovcemi, ale na to už jste asi zvyklí, pokud tu pobýváte častěji. :D (Ruceruceruce :D)
Když se znovu vrátím k hlasu Rachel, musím to vzít i z druhé strany mince a naznat, že v nižších polohách hlasu zní velmi jemně, když použiju své zřejmě oblíbené slovo - delikátně, umí si s hlasem pohrát a ne že bych tomu tolik rozumněla, ale přisuzovala bych to dobré technice zpěvu.
Jak někdo poznamenal v komentářích tohoto videa, to Rachelino vyjeknutí nad tím, když ucití masku Fantoma je vskutku skvěle zahrané, dokonale důvěryhodné. Takové momenty čirého překvapení je, jak se domnívám, asi těžké zahrát, protože to musí působit bezprostředně a snadno lze sklouznout k přehrávání. I na maličkostech záleží...nebo já se v ních aspoň ráda vrtám, anyway.
Johnovo malé AIAOY reprise jednoduše láme srdce. Je vidět jak bojuje sám se sebou, aby to vůbec dokázal doříct (dozpívat, jestli chceme být přesní), jak se mu láme hlas a přitom stejně dokáže znít krásně....tomu se říká umění.
A pak to odmaskování, ten horor v očích, ten šok, to jak se obrátil k publiku jako by se mu právě splnila nejhorší noční můra a ten křik...
No, jestli tohle není geniální...
A já už musím končit, nebo moje video týdne bude delší než má fanfiction. :DDD
Přeji krásný nový týden. xxxx
K Rachellině hlasu jsem si stále nenašla cestu. U ní mám pocit, že když už si myslím, že jsem si na ni zvykla, tak ze sebe vydá takové tóny, nad kterými kulím oči. Nemyslím tím, že by zpívala špatně, jen mi nesedí její zabarvení hlasu.
OdpovědětVymazatMyslím, že bych si ji nikdy nepouštěla, kdyby nebylo Johna. Na všech videí, co jsem s ní viděla, byl John.
S JOJíkem (tu přezdívku jsem nepoužila už strááášně dlouhou dobu) s tebou souhlasím na 100%! On je úžasný jak hlasově tak herecky. U "ostatních Fantomů" si vždycky řeknu: "jo, to se mu fakt povedlo, ale..." U JOJíka žádné "ale" NEEXISTUJE!!!
Co slovo, co gesto, to je dokonalost sama a myslím, že ho u mě nikdo nepředčil. (Ohledně Ramina nejsem čistě objektivní, takže toho nepočítám. Stejně jako "original Fantoma" Michaela.)
Jen si říkám, že kdyby bylo k dispozici víc videí se Stevem Bartonem, tak by měl JOJík konkurenci.Ale k videu: Na té lavičce je to skvostný moment. To jak od něj Rachell uskočí a JOJík se prudce odvrátí - jakoby se zastyděl za to, že se neovládl. Wow, fakt geniální! :D
Jen u Rachell mi připadá, že ten počáteční Christinin dlouze držený tón neměla chvilkama čistý. Znělo mi to, že kolísala mezi "správným tónem" a "pod tónem".
Ale abych ji jen nekritizovala, ten moment, kdy odhalila Erikovu totožnost se jí neskutečně povedl! (Mě se sevřelo srdce i za ni.)
Ach, jeho AIAOF reprise... tak zlomené, upřímné! No a Rachell/Christine mu provede tohle! :-)
Její herecké podání Christine se mi líbí. Oceňuji, když herci vezmou roli po svém. Ne vždy se to vydaří, ale v Rachellině případu tomu tak je. :-)
Máme stejný problém. Nejde o to, že by Rachel zpívala špatně, jde spíš o typ jejího hlasu. Během sledování jejího vystoupení neustále kolísám mezi myšlenkami "to znělo pěkně" a "ne, to se mi nelíbí". :D
OdpovědětVymazatJOJík! :3 To už jsem dlouho neslyšela, či spíš nečetla. Asi už bylo načase zase vytáhnout právě jeho. :))
Ach, naprosto souhlasím! Přistihla jsem se, jak při čtení tvého komentáře neustále nadšeně přikyvuju, naprosto se shodneme. :D :)
Steve Barton! Good point!!! Ano, opravdu, on by byl velmi těžká konkurence, být s ním více materiálu na lepší posouzení. V případě jeho Fantoma se musím spoléhat spíš na vlastní fantazii a poslech jeho audií, ale on byl tak citlivý, něžný herec, jistě té roli dal srdce i duši. :)U toho Rachelina zmiňovaného tónu jsem taky dumala jestli je čistý...
Ano, po herecké stránce jsem Rachel tu nelze nic vytknout. To jak skvěle Christine ztvárňuje u mě možná i vyvažuje, že mi ne vždy sedí její hlas.
To je stejně zajímavá otázka na zamyšlení - co je lepší: dokonalý hlas a horší herectví, nebo dokonalé herectví ale místy horší zpěv? Já se vždycky kloním spíš k herectví, ale je nutno podotknout, že u některých mých oblíbenců jsem schopná odpustit a přehlédnout hodně na obou frontách, protože jak si nějakého herce oblíbím, je to jaksi bezvýhradné a objektivita musí jít stranou. :D
Ach má nejoblíbenější scéna ever :D myslím scénu jako scénu ne tuto konkrétní :-)
OdpovědětVymazatMě vždy fascinuje jak jsou ty herečky takév baculaté v tváři a přitom mají postavu jako proutek :D copak to používají za kouzla? :D tato Christine má opravdu velmi zajímavé zabarvení hlasu takové trililkování jak říkám :D a k její tváři se tak nějak nehodí :-) ale myslím, že se v mém poslechovém repertoáru najde i na poslech horší christine :-) takže good :-)
mimochodem hezčí části má v dolních polohách hlasu ale to je jen můj názor, když už jste tu vy dvě řešily ten hlásek :D
co se JOJíka týče my dva spolu máme velmi zajímavý vztah :-) je ot pan herec a fantom k tomu :-) hlas božský jen ho raději poslouchám než vidím ale to je tím, že mi vzhledově připomíná nepříjemného učitele :D podle toho jaký mám vztah s učitelem mám i s JOJíkem sem tam ale v poslední době se JOJík drží stabilně v kladných hodnotách už si mě získal tak nějak víc a víc :-) máme to spolu tak říkajíc těžké :-)
Mám pocit, že o tom, že v nižších tónech se mi její hlas líbí jsem v tom článku psala taky. :)
OdpovědětVymazatJojo, o tom jsi mi vyprávěla. Máš to s Johnem zajímavé, hehe. :)
[3]: Jejda! Nešťastná asociace (chudák JOJík). Ale třeba se to časem zlepší a budeš ho "snášet i na vidění". :-)Obě máte pravdu, v nižších tónech je snesitelnější.
OdpovědětVymazatMožná že bych také našla ve svém seznamu "horší Christiny", jen si nedokážu vybavit další jména. Rachell si pamatuju kvůli JOJíkovi - to byly časy kdy jsem si pouštěla videa s ním a když tam byla Rachell, tak jsem balancovala mezi nadšením (JOJík) a rozčarováním (Rachell) :-)
Btw a jaký máš názor na Celii Graham? Ta má s JOJíkem taky videa a rovněž se pyšní velmi unikátním zabarvením hlasu.
OdpovědětVymazat[6]: Celia... ano s tím zabarvením je trošinku atypická.
OdpovědětVymazatPro mě je pravý opak Rachell. :D
Hlasově se mi líbí (ale je pravda, že se mi její hlas zalíbil na "druhý poslech".) no a herecky to přehání.
Schválně jsem si pustila PONR s JOJíkem a ztotožňuji se s jedním komentářem, který se vyjádřil, že jej její herectví silně irituje.
https://www.youtube.com/watch?v=HzCbdbS8hUg&spfreload=10Musím se smát, protože tvůj dotaz plně ladí s tvým článkem na video týdne: na něm je dobré to a to, na tom druhém zase ono. Tvůj postřeh z článku se potvrdil a já jsem toho příkladem :-)
Ještě k jejímu hlasu: má ho, řekla bych, vysoce zabarvený :-)
OdpovědětVymazatPro divadelní Christiny to vážně není moc typické :-)
Já to s Celií měla tak, že jsem ji prvně slyšela v LND a až posléze v POTO. Pokud se nepletu, tak z LND bohužel Celia žádné video nemá, takže herectví neposoudím, ale vím, že hlasově se mi tam zalíbila hned, tvořila zajímavou kombinaci k Sierře, které dělala alternaci, posléze to od ní převzala jako lead. Možná, že score LND jejímu hlasu sedělo o kapánek víc.
OdpovědětVymazatKdyž jsem si ji tedy potom pustila v POTO, už jsem o ní měla dobrý názor, tudíž se mi líbila hned, ale myslím, že kdyby nebylo toho LND, tak by to asi taky bylo až na druhý poslech, jak píšeš.
Na druhou stranu, zrovna s JOJíkem spolu zní skvěle, líbí se mi, jak se jejich hlasy doplňují. :)
Jinak co se jejího herectví týče, v tom videu co jsi přiložila, tak vskutku, má tam takové..."bezduché pasáže" řekla bych. Připadá mi, jako by prostě jen jela podle choreografie, tvářila se jak se tvářit zrovna má, ale bez nějaké hlubší myšlenky a prožitku. Nemyslím, že to na mě takhle zapůsobilo, kdybych teď díky našemu rozboru neměla v tak živé paměti právě Rachel, která je pravý opak a každý její pohyb na jevišti dává smysl a vychází přímo z ní, ne z toho "jak by to mělo být". Ale asi to nebylo nic zásadního, co bych nepřežila. :D :)
Schválně jsem se na YT ještě podívala na jedno video se Celií: pustila jsem si její WYWSHA a herecky se mi tu líbila mnohem víc než v PONR.
OdpovědětVymazatAsi její "Christine hrající Amintu" nebyla úplně propracovaná.A pak jsem si pustila její TOM. Začátek, kdy hrála nervózní Christine se mi neskutečně líbila (obzvlášť bych vyzvedla moment, kdy během svého zpěvu letmo pohlédla směrem k ředitelům - když si Firmine stěžoval, že na to nemá nervy - v ten moment to bylo naprosto geniální, jako by ji tím spíše pobídl k lepšímu výkonu.) Když se změnila na "Christine hrající Elisu", tak mě moc nezaujala. Zase herecky, choreografie TOM mi v jejím podání připadala mírně teatrální. :-)
Tak jsem dala na tvé tipy a taky jsem si s ní ty videa pustila. Wishing jsem s ní tuším viděla už předtím, ale TOM asi ne, takže jsem zase mohla poznávat nové. :)
OdpovědětVymazatV TOM se mi její hlas líbil zatím nejvíc, napadlo mě, že zní jako Disney princezna. Jen tedy ta kadence na konci mi moc příjemně nezněla, přiznávám se.
Ovšem herecky mi přišla trochu duchem napůl nepřítomná. I když tu nervozitu na začátku podala zajímavě...jako by se v ní pral strach s touhou dokázat, že na to má, že není jen obyčejná sboristka. Viděla jsem jí takovou zajímavou výzvu v obličeji.
I když je možné, že jí s tou nepřítomností křivdím. My jsme sice zvyklí na to, že TOM je takový veselý, usměvavý moment, ale když se to vezme kolem a kolem, je to píseň s velmi melancholickým textem. Možná, že to tam Celia chtěla promítnout?
A ten extrémně nadšený Raoul byl roztomilý. :D (Škoda, že netuším, kdo to je.)K první polovině Wishing bych ani neměla nic moc co vypíchnout, ovšem když píseň vygradovala, tak už to byla jiná, byla jsem ohromená tou vášní a zápalem a když příhodně přišla blíž k nahrávajícímu, tak mě zaujalo i to napětí v jejích očích.
Obecně k Celii můžu říct, že pro mě má lepší a horší momenty, její hlas možná na part Christine v POTO není úplně ideální, ale odvedla skvělou práci a bezpochyby je to velmi talentovaná herečka a zpěvačka.:)