DSOCI - 41. kapitola

Krása zasněžené krajiny by pro Victorii za normálních okolností rozhodně nebyla dostatečným podnětem k tomu opustit postel pár minut po půlnoci, kdy se jeden den nenápadně přehoupnul ve druhý. Zahalena pouze do jemné noční košile a negližé se prudce chvěla pod každým závanem mrazivého vzduchu a v rudých vlasech jí ulpívaly sněhové vločky. Ničeho nedbala a rozešla se směrem k fontáně uprostřed zahrady. S každým krokem se jí skrz zaťaté zuby protlačilo bolestné usyknutí, ale nezpomalila, ani se nezastavila.

Silný vítr, který si na okamžik pohrál s lemem jejího negližé odhalil, že je bosá. Nestranný pozorovatel by usoudil, že se tato mladá dáma s nejvyšší pravděpodobností pomátla na rozumu, ale opak byl pravdou. Její jednání bylo sice riskantní, ale vypočítáné na efekt.

Když došla k fontáně, kterou už od podzimu neprotékala voda, na malý okamžik vzhlédla k obloze poseté hvězdami a vyslala jejich směrem nečitelný úsměv. Pak se obrátila a vrátila se ve svých stopách zpět do domu.

Jelikož členové aristokratické rodiny de Chagny nebyli s tímto nočním incidentem seznámeni, dalšího rána je nemile překvapila horečekou a zimnicí soužená Victoria. Na rychlo povolaný doktor Adler jí diagnostikoval zápal plic a kvůli vážnému stavu pacientky od ní prakticky neodcházel. Ve chvíli, která se v očích zoufalé až hysterické matky Victorie, zdála jako dceřina poslední hodinka, se u jejího lůžka shromáždila téměř celá rodina. A to včetně Nicka a Fleur, kteří se v této situaci cítili skutečně nesví a v duchu k sobě nyní tíhnuli tak silně, jako nikdy předtím.

---

Victoria téměř nemohla mluvit, protože se cítila jako by v hrdle měla hřebíky, které se jí při každém slově či polknutí zabodávaly hlouběji a hlouběji do krku, ale přesto k sobě chraptivě zavolala Nicka blíž, což vehnalo její matce slzy do očí.

Nick nanejvýš neochotně sevřel její spocenou horkou dlaň. Ani v nejmenším s ní nesoucítil, což ho lehce znepokojovalo. Byl tak špatný člověk?

"Máte mě rád, Nicku?" vydala ze sebe Victoria namáhavě. Špatný vývoj nemoci a její den ode dne se zhoršující stav, ji donutil litovat jejího nedomyšleného plánu. Ale teď - když ho měla konečně tady - se rozhodla dohrát vlastní hru.

"Ovšem," odvětil rezervovaně, vědom si přítomnosti její rodiny.

"Skutečně rád?"

Nick tiše zaskřípal zuby. "Mám vás upřímně rád, Victorie, a až se uzdravíte, stanete se mojí ženou a už nikdy nebudete muset pochybovat," odvětil rychle a neupřímně, bez nádechu jediné emoci v hlase. Věděl moc dobře kam tímhle směřovala a usoudil, že mu nezbývá, než lhát, napovídat všechny ty romantické nesmysly a obyklé fráze. Tuhle hru jí musel darovat, zatímco v zádech cítil pohledy všech de Chagnyových, včetně Marka. Veřejná šaráda pro všechny, tak nějak to asi chtěla? Rychle řekl co chtěla slyšet, aby měl noční můru, ve kterou se dnešní den zvrhnul, co nejrychleji za sebou.

"Co to mělo znamenat?" zajímala se Fleur, když se vraceli domů a Nick si tisknul čelo na chladivé sklo kočáru.

"Nic," zavrčel Nick.

"Na tvůj styl docela patetické," pokračovala Fleur nenuceně.

"O co ti jde?" rozčílil se Nick a obrátil k ní pohled.

"Jen jsem byla zmatená...to že jsou Victoriiny reakce nepředvídatelné je všeobecně známo, ale to co jsi tam řekl..."

"Snad chápeš, že jsem byl donucen okolnostmi a svým publikem, nebo ne?" ucedil Nick.

"Nu ovšem, ale..."

"Když jsi nás tehdy přerušila v knihovně....říkala mi, že jednoho dne se jí budu vyznávat. Když dnes začala tu trapnou konverzaci u její rádoby smrtelné postele, hned mi bylo jasné o co jí jde. Řekl jsem co bylo nezbytné, abych to ponížení neprodlužoval. Tak jako tak by vyhrála," vysvětlil Nick a teď, když to vyřknul nahlas, znělo to ještě absurdněji.

"Cožpak tehdy mohla vědět, že onemocní?" podivila se Fleur.

"To jistě ne...i když kdo ví. V tomhle počasí není tak těžké chytit nachlazení. Čistě teoreticky tomu mohla nějak pomoci," usoudil Nick suše.

"To je moc zvrácené i na ni," nesouhlasila Fleur.

"Tak si na její místo dosaď sebe," ušklíbnul se Nick.

"Prosím?"

"Když chceš nějakou předraženou zbytečnost a rodiče se zdráhají koupit ti ji...všechny ty kousky co máš v rukávu, abys nakonec dostala to co chceš, hysterickými záchvaty počínaje a bezbřehou depresí a nechutenstvím konče. Myslím, že ji chápeš více než dobře."

Fleur se k jeho údivu zlovolně usmála. "Zase se dostává na povrch ta stokrát probírané téma přehlíženého zatrpklého syna? Čekala bych, že už budeš mít lepší věci na starosti."

"Doufal jsem, že už jsi přestala být tak sebestředná, ale asi jsem se zmýlil," ucedil Nick.

"I já jsem měla jisté falešné naděje ohledně tvé osoby, bratříčku," pronesla Fleur lehce zasmušile. Tím byl jejich rozhovor u konce a sourozenci Laurentisovi si - opět - neměli co říct.