Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 20: You know, I do

Na straně Oz nastala po uzavření portálu ještě větší vřava. Část vojáků zuřivě hledala ztracený průchod se stejnou pitomostí na těch nejpodivnějších místech, jako kupříkladu pod kamínkem, ve větvích stromu či pod podupaným sněhem.
Kyle a Lotte v přestrojení za vojáky, pod kterým jim stále vykukoval vězeňský úbor 24601 #1 a 24601 #2 se snažili nenápadně projít kolem a dostat se nějak ke Glindě a Elphie. Kyle napřáhl ruku a zastavil Lottin pohyb. "Co je?" vyštěkla nervózně.
"Není to Fiyero, támhle?" otázal se pohřebním tónem.
"Kde, mohl by nám pomoct…aj, ojé!" zacpala si pusu.
"Pomoc se momentálně asi očekává od nás." odtušil tmavooký fešák.
"Šmankot, šmankot." opakovala Lotte. "Musíme ho nějak…odtáhnout stranou, nebo tak."
"Co když má poranění páteře?" zděsil se Kyle.
"Vidíš tu krvavou ránu na hrudi? Ta nám napovídá, že záda problém nebudou." Lotte protočila panenky a bez váhání se vypravila k Fiyerovi. Kyle zaúpěl a odpravil k zemi vojáka, který se na bývalou Lottindu vrhnul s nepřátelským pohledem v očích.

---

Barbara velmi dobře poznávala chodbu s šatnami uvězněných herců z pětadvacítky. "Ach ty můj nebohý Hadley!" vzdychla nešťastně, když opět stanula tváří v tvář svému manželovi, který bez mrkání pozoroval svůj odraz v zrcadle orámovaném žárovičkami. Naklonila se a věnovala mu rychlý osvobozovací polibek. Hadley zamrkal a protřel si slzící oči. "Tak ty jsi přišla zase, takové riziko!" zamumlal starostlivě a objal ji. "Ale teď jsi sama!" vyjekl překvapeně.
"Ale kdepak, jsme přece spolu." odvětila plačtivě a zamokřila mu rameno červené košile.
"To se ví!" pohladil ji po vlasech "Ale přece jen - kam se poděli ostatní?
"No, tak ty musíme osvobodit." pípla a vytáhla z útrob Elphiina pláště zeleně blikající křišťál.
"Co je to?" podivil se Hadley a přeleštil si cípem košile své inťácké brýle.
"Dostala jsem to od Elphie. Stačí ho postavit před dveře šatny a zrušíme tím to kouzlo." vysvětlila a zase křišťál skryla.
Hadley se uculoval, až se mu na tváři zjevil úsměv od ucha k uchu. "Co je?" podivila se Barbara.
"V tom případě jsi ani nemusela sem dovnitř, stačilo položit mi před dveře ten šutr." usoudil ještě veseleji.
"Ajo, tohle." přikývla Barbara. "No, to je něco jiného." usoudila a dolovala špičkou pro změnu Glindiné boty, do země ďolíček.
"Váážně?" protáhnul Hadley.
"Heleď, hubby, na tohle nemáme čas, popovídáme si o tom, až osvobodíme tvoje kolegy, co říkáš?" vypískla zrůžovělá Barbara a postavila před dveře křišťál.
"Vždyť já už jsem osvobozený…" namítl Hadley udiveně.
"No nepovídej!" zasmála se "Tenhle je kvůli tomu kouzlu, co by upozornilo stráže na to, že místnost opouští víc lidí." poučila ho.

Vojskům bílé čarodějnice se už podařilo proniknout přes železná vstupní vrata Smaragdového města. Hlavní centrum bitvy se pro teď stalo náměstí, kde před chvílí hovořila režisérka Glinda. Ta se vznášela v neprůstřelné bublině nad nepřáteli a pouštěla na ně všechny možné těžké předměty v dosahu, včetně obrovské bronzové sochy Čaroděje. Z Elphie byla jen rozmazaná šmouha, tak rychle poletovala kolem a vrhala paprsky zelených omračujících kouzel po každém Narnianovi, kterého uviděla.
Byla to zuřivá bitva v každém slova smyslu, bok po boku se proti nepřáteli postavili jak všichni vojáci Oz, tak obyvatelé, kteří se bránili vším, co bylo po ruce. Předsedkyně Glindina fanklubu se dokonce oháněla hůlkou bronzového Čaroděje, která dopadla po jejím svržení na vojevůdce Narnie.

Kylovy prsty zašmátraly na Fiyerův krk.
"Cítíš tep?" zeptala se Lotte úzkostlivě.
"You know, I do." vydechl Kyle a rozepnul Fiyeorovo sako. "Ale ta rána nevypadá dobře." zděsil se.
Lotte zkřivila obočí "Víš, když jsem ještě měla Glindiny znalosti…"
"Ona něco takového vede?" uchechtl se Kyle.
"Ale no tak! No prostě nektar z těch blikajících růží od Čaroděje má hojivé účinky. Těžko říct, nakolik to zabere, ale asi je to naše poslední šance." vytáhla zpod svého brnění narnijského vojáka kytici růží hrající všemi neonovými barvami.
"Ty sis je nechala?" podivil se Kyle.
"Momentálně by bodlo, kdybys stejně učinil i ty." odtušila Lotte a jala se s jistou lítostí drtit ty divotvorné květy.

Bylo nanejvýš děsivé, když ponurou chodbu lemovanou z obou stran střídavě loučemi a dveřmi všech herců, kteří se podíleli na pětadvacítce rozblikalo zelené světlo kouzelných křišťálů. "Všechno?"
"Všechno." potvrdil Hadley, když k ní doběhl zpátky. V náručí už mu vskutku nezbyl ani jeden křišťál.
"Musíme rychle, než je napadne to tu přijít zkontrolovat. Zatím pořád hledají ten portál." Barbařina ústa se zkřivila do posměšného úšklebku.
"No to víš, strach z královny dělá divy." pokrčil Hadley a postavil se vedle ní. "Mimochodem Sierru už dostali taky." oznámil.
"Nevadí, za chvíli bude probuzená." Barbara se zhluboka nadechla.
"To je musíme jít všechny zlíbat aby…aby to ty šutry zaktivovalo?" zděsil se Hadley při představě jak líbá Ramina nebo Killiana.
"To je jeden způsob. No, mám v rukávu ještě jeden trik." pročistila si hrdlo "Eleka nahmen, nahmen…"
"Žjóva Wicked!" zaradoval se Hadley a přidal se k ní.

V troskách Čarodějovy pracovny se odehrávala bitva nejzávažnější.
"Ale kampak, mrcho?" zazpívala Glinda, když bílá čarodějnice v podobě Glindy zacouvala před Elphie, která se před ní zjevila jako duch a zabránila jí tak, aby z Čaroděje udělala hromádku rozdrceného ledu. Vlastně bylo dost bizarní když jedna Glinda nazvala tu druhou mrchou.
"Haiiiiaaaaaayyyyyhhhhh!" vyjekla buď pravá Glinda,nebo falešná. Elphie se v tom už přestala orientovat a tak nemohla zasáhnout, protože se bála, že by ještě sejmula tu pravou. Byla tak nucena sledovat souboj dvou Glind. Aby se neprozradila, čarodějnice převzala Glindiny grify bojovně rotovala žezlem v neúnosné blízkosti Glindina obličeje, která celá zoufalá volala na Elphii. "To já jsem ta pravá!"
"Lže!" vypískla čarodějnice. "Pomoz mě, já jsem jediná Glinda the Good!"
Elphie v gestu zmaru pokrčila rameny. Absolutně netušila, která je která.

Fieyro se na zasněžené lesní půdě zavrtěl, ač mu očividně takový pohyb činil bolest a ztěžka od sebe oddělil oční víčka. Zděšeně zazíral na Lotte s Kylem, než mu došlo, že pod uniformou nepřítele jsou ti dva. "Jak…" zachraptěl, ale Lotte mu přiložila ukazováček na ústa. "Nevysiluj se mluvením." Kyle její slova potvrdil kývnutím. "Jsou blízko, musíme si dávat pozor."