OUAT - 11. kapitola

Ben mě dovedl ke svému autu a otevřel mi dveře. Vůbec jsem si neuvědomovala, jak se celá třesu. Na roztrženém rtu mi pomalu zasychal pramínek krve. Ben mě posadil do auta a podal mi kapesník. Auto se rozjelo. Apaticky jsem zírala z okna do nočních ulic New Yorku a bylo mi úplně jedno, kam mě Ben veze.
Zajeli jsme do podzemního parkoviště jednoho z mrakodrapů na Manhattanu. Stále jsem byla jak v tranzu. Ben mě dovedl do výtahu. Vyjeli jsme až do nejvyššího patra, kde měl Ben svůj byt. Otevřel dveře a gestem mě pozval dál. V obýváku jsem se svezla na pohovku a skryla obličej v dlaních. Konečně jsem se trochu uklidnila a mohla začít trochu přemýšlet, jak se s touto situací vypořádám. Ben nalil dvě skleničky koňaku a jednu mi podal.
"Bene." "Christine," řekli jsme oba najednou.
"Tak ty první," sedl si přede mě na bobek a pousmál se na mě. Na obličeji se mu začínala dělat podlitina od Ralfovy pěsti.
"Bene, nevím, co budu dělat. Nevím, jak to všechno mám Sophii vysvětlit. Bojím se, že je ještě příliš malá, aby to pochopila." Rozplakala jsem sem.
Ben si ke mně přisedl a objal mě. Schoulila jsem se v jeho náručí a nechala své zoufalství probublávat napovrch.
"To zvládneme, uvidíš," šeptal mi do vlasů a houpal mě v náručí jak malé dítě.
Ach, jak mi bylo v jeho objetí dobře. Postupně jsem se uklidňovala. Byla jsem tak vyčerpaná, až jsem v jeho konejšivém objetí usnula.

***

Ben si uvědomil, že Christine psychickým vyčerpáním usnula. Opatrně jí uložil na pohovku, zul boty a přikryl.
Posadil se do křesla a se sklenkou koňaku v ruce spící ženu pozoroval a přemýšlel. Svářily se v něm protichůdné pocity. Za týden, co se s Christine neviděl, si uvědomil, že ji stále velmi miluje. Možná, že před deseti lety, kdy se poprvé setkali, šlo jen o mladické poblouznění, ale teď, když už on sám i Christine jsou ve zralém věku, poznal, že jeho city k ní jsou velmi hluboké. Když se dozvěděl, že Sophie je jejich dcera, byl z toho sám šokován. Dosud nikdy na rodinný život ani nepomyslel. Jeho dosavadní partnerky si chtěly vždy užívat život a o děti a rodinný život moc nestály. Když se před půl rokem rozešel s poslední z nich, rozhodl se, že si dá od žen na chvíli pokoj. Vnímal, že se kolem něj ženy vždy točily, i když nechápal, co na něm všechny vidí tak zajímavého. Věděl, že se jeho pěvecká kolegyně Carlotta na něj až neadekvátně upnula. Snažila se být stále v jeho blízkosti, až mu to někdy nebylo příjemné. Bylo mu jí však líto. Carlotta v New Yorku neměla žádnou rodinu ani přátele, tak jí občas někam vzal, aby jí zpříjemnil volný čas. Jako naposledy, když jí vzal na Coney Island, kde se náhodou poprvé setkal se svou dcerou.

---

"Sophie," zašeptal její jméno. Samozřejmě, že si všiml jejích jizev pod dětským nosíkem. Jeho matka byla lékařka na soukromé plastické klinice, tak něco málo o takových operacích věděl. Dokonce se v jeho rodině občas takové postižení projevilo, což bylo zapříčiněno z větší míry dědičnými předpoklady, jak mu matka vysvětlila. Kromě nezpochybnitelných společných rysů v obličeji i toto postižení ho utvrdilo, že je Sophie opravdu jeho dítětem. Trvalo mu dlouho, než se s tímto faktem vyrovnal. Měl na Christine zlost, že mu to nikdy neřekla a nebýt náhody, že se zde znovu po letech setkali, tak by se to snad ani nikdy nedozvěděl. Na druhou stranu, když přemýšlel, v jaké situaci Christine byla, tak jí i částečně chápal.
Každopádně teď se situace vyvinula tak jak vyvinula a bude třeba ji vyřešit. Chápal i rozčilení Christinina manžela, ale nemohl mu odpustit, že na Christine vztáhl ruku. Když ho uviděl, jak se jí chystá znovu uhodit, vjel do něj takový vztek, že by ho snad byl i zabil. Už dlouho se do takového stavu nedostal. Vlastně naposledy před deseti lety, kdy Christinu ohrožovali dva zloději, kteří se vloupali do venkovské usedlosti jejich rodiny v Connecticutu.
"Ach, Christine…" vydechl její jméno. Díval se na spící ženu a srdce mu překypovalo něhou. Přistihl se, že po ní fyzicky velmi touží. Když mu plakala v náručí, toužil jí líbat. Chtěl se jí dotýkat. Chtěl jí laskat až by jí znovu zachvátila milostná touha jako kdysi, když se prvně setkali.

Zhluboka se nadechl a zvedl se z křesla. Odešel do koupelny a dal si chladivou sprchu, aby se uklidnil. Chladná voda mu umožnila začít rozumně uvažovat. Věděl, že Ralf Christine ani Sophii jen tak nepustí. Dokonce chápal jeho zuřivou reakci, ale to ho ani v nejmenším neospravedlňovalo od toho, že na Christine vztáhnul ruku. Uvědomoval si, že obě jsou na Ralfovi existenčně závislé, ale po této stránce by byl i on sám schopen se o ně více než dobře postarat. Díky své rodině byl dostatečně zajištěný až do konce života. Jeho pěvecká kariéra byla splněním jeho uměleckých ambicí a splněním svého snu o uplatnění jeho talentu. Bylo zvláštní, že v jeho rodině se hudební nadání dědilo z generace na generaci, jen zaměření bylo u každého jiné. Z jeho žijících příbuzných bylo mnoho hudebníků, ale jen on sám byl profesionálním pěvcem. Podle toho, co Sophie předvedla, při své návštěvě v opeře, se dalo očekávat, že má před sebou dost reálnou možnost se v hudbě také uplatnit.
Když se ve svých úvahách dostal až, sem rozhodl se, že o "své ženy" bude s Ralfem bojovat všemi dostupnými a legálními prostředky. Vytáhl mobil a navolil číslo.
"Bene?" ozval se rozespalý hlas.
"Johne, promiň, že tě takhle pozdě tahám z postele…," omlouval se Ben.
"Co se děje, Bene. Zabil jsi někoho?" uchechtl se John, který se už stačil dostatečně probudit a uchýlil se ke svým obvyklým vtípkům.
"Ne, tedy zatím ne, ale možná k tomu taky dojde," vrátil mu jeho vtip Ben. "Ale vážně, Johne, mám dost velký problém a budu tě potřebovat. Můžu se za tebou zítra stavit v kanceláři?"
"A o co jde, Bene?"
"Mám nemanželské dítě."
"Tak to gratuluju. Jak se říká, tichá voda břehy mele, co?"
"No, ona to tak tichá voda zase nebude. Myslím, že toho budou brzo plné noviny."
"Neboj, Bene, už jsme zvládli horší věci. Nejdřív si potvrdíme, jestli ta dáma nelže, a pak domluvíme nějaké rozumné alimenty."
"Johne, já ale Sophii chci. Chci, aby Christine odešla od manžela a byla se mnou…"
"Bene,…"
"Johne, já Christine miluju a chci už jen ji a naší dceru."
John se na chvíli odmlčel. "OK, tak se tu zítra zastav. Bude to asi vážnější, než jsem si myslel."
"Děkuju, Johne, a dobrou noc," zaklapl Ben telefon.