Muzikál Rebecca

Rebecca je muzikál založený na stejnojmenné knize od Daphne du Maurier od legendárního dua Michaela Kunzeho (libreto) a Sylvestera Levayho (hudba). Muzikál měl premiéru 28. září 2006 v Raimund Theater ve Vídni.

Já jsem četla a velmi si zamilovala knihu a viděla jsem filmovou verzi z roku 1940 a samozřejmě znala i muzikál, jeho nejznámnější písně a logicky i děj, ale musím se vám přiznat, že až doteď jsem neviděla celý muzikál od začátku do konce. Občas prostě člověk věci odkládá a odkládá...a tomu věřte, já jsem na odkládání bohužel expert. :D

No nicméně včera jsem se konečně posadila k nahrávce, kterou mě štědře obdarovala kamarádka (Thomas Borchert, Lisa Antoni a Maya Hakvoort v hlavních rolích, what a cast!) a představení zhlédla. To samé můžete udělat i vy, protože při letmém brouzdání na YT jsem našla celé představení s Janem Ammannem, takže cool, je to dostupný muzikál! :D EDIT: Adele mi v komentářích poskytla ještě i další odkazy celého představení, takže ZDE si můžete pustit představení z Vídně s anglickými titulky(!) s Uwe Krögerem, Wietske van Tongeren a Susan Rigvava-Dumas a ZDE je představení s Thomasem Borchertem, Lucy Scherer a Piou Douwes, tedy to obsazení z traileru na konci článku.

Hlavní hrdinkou příběhu je za celou knihu/muzikál nepojmenovanná mladá dívka, která dělá profesionální společnici ne příliš taktní a oblíbitelné paní Van Hooperové, se kterou tráví dovolenou v Monte Carlu. Tam se také seznámí s Maximem de Winterem, tajemným, charismatickým mužem, který o sobě nerad mluví, zato se zdá, že jako jediný chce a to dokonce rád naslouchat hlavní hrdince (pro muzikálové účely, kdy ji bylo nutné pojmenovat, tvůrci přišli s "Ich" což znamená já a je to věřím proto, že román je napsaný v ich-formě). Zamilují se - Ich velmi naivně a dětsky, Maxim hlavně pro svoji nešťastnou touhu najít ve svém životě zase světlo.

---

Jedna z prvních věcí, které se Ich, naše hrdinka, jak jen chcete, o Maximovi dozví je, že je vdovec - a jméno jeho manželky Ich od té doby nepřestane pronásledovat...Rebecca.

Rebecca byla krásná, šarmantní, zábavná...všemi opěvovaná natolik, až to hraničí s perfektností. A navíc je mrtvá. S živou by se snad dalo bojovat, ale s mrtvou?

Přesně na tenhle problém Ich narazí poté, co se za Maxima provdá a odjede s ním do jeho sídla, Manderley. Rebecca je všude, její přízrak se vznáší nad nesměle se rozvíjejícím vztahem Maxima a Ich a živoucím nástrojem její vůle je Rebecce fanaticky oddaná paní Danversová, která svou paní milovala celou svou bytostí...tak moc, až z ní po její smrti nic nezbylo. A tak chodí po domě, ve kterém pořád slyší Rebečiny kroky, oprašuje věci v jejím pokoji, chystá své mrtvé paní noční košili a hřeben....

Je tedy jasné, že paní Danversová Ich nenávidí....jediná paní de Winterová je a bude Rebecca. Ich má z hrůzu nahánějící hospodyně pochopitelný strach a své místo v Manderley se jí hledá jen velmi těžce. O Maximovi se nedá říct, že by byl zrovna nápomocný, z čehož Ich usoudí, že Maxim stále miluje svoji první ženu.

Napjatá situace se vyostří ve chvíli, kdy se najde vrak plachetnice, na které utonula Rebecca a úřady začnou její smrt znovu vyšetřovat, protože na povrch vypluje mnoho podivných okolností.

Ráda bych poznamenala jak moc mile mě překvapilo, jak věrné je muzikálové zpracování knize. Změny jsou spíš jen v detailech, případně nezbytné obměny pro přepracování literárního díla na divadelní prkna. Dokonce i mé oblíbené scény, o kterých jsem se nedomnívala, že to "dopracují" do divadla tam jsou, viz nešťastná příhoda s Amorkem v ranním pokoji, nebo výjev mezi paní Danversovou a Ich po maškarní. Hodně mluvených dialogů bylo věrným opisem knihy a byl perfektně zachován Maximův kousavý sarkasmus, který se u diváků dočkal nejednoho výbuchu smíchu.

Podotkla bych snad jen, že konec je pojat trochu uspěchaně, ale i přesto to není vyloženě výtka, protože závěr Rebeccy je skutečně velmi zamotaný - zvlášť ten způsob jakým se hrdinové dopátrali pravdy - takže tu hektičnost na konci nemůžu nějak zvlášť kritizovat.

Nevím jestli jsou všechny produkce identické, každopádně ta inscenace kterou jsem viděla já byla ze švýcarskhého St. Gallen a strašně mě nadchly kulisy, jejich zpracování, které prostor jeviště opticky zvětšilo a dokonce velmi věrohodně působilo dojmem, že schody, které vidíme, vedou někam dál, že okna skutečně míří ven - spousta malých detailů, kterými jsem se kochala. Vidět to naživo musí být zážitek!

Nebudu spoilerovat zápletku, protože to by ode mě byla skutečně krutost a tak na závěr jen dodám, že tenhle muzikál všem, kteří s ním třeba ještě nejsou seznámeni vřele doporučuji.

Nejsem si jistá jak mu ale úplní "nováčci" porozumí, já se skutečně mnohokrát musela spoléhat na to, že znám knihu...němčina je asi výhodou. To by jeden u německého muzikálu neřekl. :)))