Před epilogem...

Drazí čtenáři Remember, love never dies!,
než se dostaneme ke konci mého prvního spisovatelského dílka, musím poznamenat, že psát jsem ho začala přesně před rokem. Tomu se až nechce věřit, že? První a poslední výročí. :')
Rok s Remember, love never dies!
Předně vyjadřuji své nejhlubší díky, že jste tak dlouho u čtení mé povídky vydrželi, bouřlivě podporovali své oblíbence (no, proti kterému spisovateli se kdy stavěly barikády? I'm the first, dearest!! :D) a zkrátka zůstali věrní. :')
Nemůžu uvěřit, že už opravdu dávám sbohem Erikovi, Christine, Henrimu, Meg, Raoulovi, Claire, Gustíkovi, triu...fu. Hodně postav. I love them all. :) And I love you all, guys! :)
Be in touch...další povídka určitě přijde. :)

Lots of love,
yours Little Lotte.
xxx

Komentáře

  1. Je to doják. Rok tu byli, žjova! Nojo, barikády. To bylo kvůli Henrimu, že? Nemohla jsem ho přece nechat umřít! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jo...Henri a ruiny nové haly. :D No co, aspoň to znamenalo, že byl oblíbený. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky