Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 12: Zrádce rodu de Chagnyů

"Jak jsi mohla? Po tom všem? Já ti opravdu…opravdu ti důvěřovala!" Barbaru popadl takový záchvat vzteku, že oba strážní, kteří ji drželi, měli co dělat, aby zápolící děvče udrželi v mezích.

"Počkej, to přece….ne. Ne, tak to není. Barbaro, drahá poslouchej mě…" začal Hadley.

"Tebe se nikdo na nic neptal, zlatíčko." vyjela Lotte a mávla svým žezlem vytesaným z ledu. Hadley zasténal a zhroutil se do náručí hlídačů. Napjaté mimické svaly se mu pozvolna uvolňovaly, až se tvářil stejně bezcitně jako stroj, zrovna jako když ho našli. "Odveďte toho drahouška zpátky do jeho šatny. Zatoulal se nám, ale už je to v pořádku." zacukrovala Lotte. Hadley na ni upřel malátný pohled. "V pořádku." zopakoval poslušně, předtím než ho odvlekli pryč.

"Ne! Ne! Hadley! Nemůžeš mi ho zase odvést! Hadley,můj Hadley! Jak mi to jen můžeš udělat?" Barbara se přestala vzpírat svým věznitelům a jako hadrová panenka se povolila jejich stisku s rezignovaným výrazem. Bylo očividné, že teď už jí na ničem nesejde. Lotte ji ostatně stejně ignorovala. Svým oblečením k muzikálově oděné trojici Killian, Trista a Barbara ladila, neboť na sobě měla Sierřinu róbu z titulní písně Love Never Dies. Jen už nebyla růžovo - zlatá. Na první pohled svojí kombinací bílá - stříbrná studila, zrovna tak skvostný náhrdelník, jehož rubíny byly nahrazeny průzračnými křišťály. V rudých vlasech měla posazenou korunku vytesanou zrovna jako její žezlo z ledu. Její ostré hroty na tak drobném stvoření se sotva sto šedesáti centimetry jako Lotte tvořili hrozivou kombinaci. Přemýšlivě přecházela sem a tam, až přestoupila před Killiana, který na ni upřel tvrdý pohled. "Ale, ale…víš, můj drahý, že jsi poslední člen company z pětadvacítky co mi chybí? Co jsi mě natrápil, ty zlobivý! Ale to nevadí, nevadí. Dostaneš krásný stůl hned vedle Nadima. Já to promyslela, víš? Jste přece kamarádi…dělal ti alternaci. Je to dokonalé, skvělé!" vyprávěla sladkým hláskem. Čím víc mluvila, tím ospalejší Killian byl, až skončil stejně jako Hadley…jako tělo bez duše, reagující jen na Lotte.

"Abych tak pravdu řekla, jsem tvým příchodem zaskočena, milá Tristo." otočila se k dotazované se zadumaným výrazem, okázale ignorujíc Barbařino spílání.

"Jaká sladká, prostě přímo dokonale milá návštěva od jedné z pomocnic mého lvího přítele!" rozplývala se Lotte dál. "Ty jsi geniální studnice velmi potřebných informací, Tristuško!"

"Nic ti neřeknu! Ani slovo! Nedostaneš to ze mě!" zajíkla se Trista s vytřeštěnýma očima.

Lotte okázale vzdychla. "Já vím, já vím….ale já mám své metody, víš? Velmi účinné metody, musím říci. Odvar pravdy má opravdu bolestivé vedlejší účinky, ale my přece obě víme, že je to to tak nejlepší, viď?" Lotte doširoka rozevřela oči a s šíleným výrazem pokynula, aby ji odvedli.

Bez zájmu přešla k Barbaře. "Hmm, co s tebou…? Nezajímáš mě, víš? Svůj úkol jsi splnila…přivedla jsi mi Kiliana a Tristu…co s tebou dál? Někoho tak sobeckého, kdo kvůli vlastním zájmům přivede do pout své přátele tu přece nechceme, viďte?" otočila se na své sluhy.

"Ano, nejváženější, zajisté…" zašuměli mezi poklonami.

Lotte potěšeně vzdychla a zvedla do výše své žezlo. "Bude z tebe nejvíc roztomiloučká létající opička z celé Oz…" zašvitořila.

"To přece…to mi neuděláš…ty potvoro!" zavřískala Barbara a vrhla se po ní. Jen na poslední chvíli jí zastavili strážní.

Lotte od ní o krok ustoupila. "I ty jedna…však ona tě madame Morrible naučí dobrému chování!"

Nad Barbarou se otevřel vír a pohltila ji tma.

---

Padala z výšky, smířená s tím, že tohle je pravděpodobně její konec. Kolem ní se ve šmouhách míhaly neidentifikovatelné předměty a vítr s ní cloumal ze strany na stranu. Přistála přímo doprostřed početného davu, který zjevně něco oslavoval. Všichni drželi vlaječky a vzrušeně se nakláněli dopředu. A pak ji uviděla. Lotte. Tu zrádkyni. Bezcitnou potvoru. "Áááááá!" zakřičela a vrhla se po ní. "Jak já tě nenávidím! Mít pánvičku, tak tě s ní majznu, že by i Locika zírala!" vřeštěla vrhla se po ní. Mlátila ji hlava nehlava, trhala vlasy, škrábala…ani ji nenapadlo, že je tu něco zvláštního. Jako třeba…proč je Lotte blonďatá…?

"Atentát! Atentát!" křičel z plných plic mužík s šedivými vlasy. "Pomoc! Pomoc! Atentát na Glindu the Good! Atentát!"

Někdo vzal Barbaru vzal za ramena a odtrhnul od Lotte, která zůstala bezvládně ležet na zemi. "Zařídím to." řekl autoritativně povědomý hlas. Barbara na toho muže neviděla, protože ji pevně držel zády k sobě.

"Ale…"

"Řekl. Jsem. Že. To. Zařídím." ucedil neznámý výhružně. "Vy se raději koukejte postarat o moji nebohou snoubenku. Já zase, aby tahle šílenkyně dostala náležitý trest."

"Tak hele…jediný šílenec je tu ona, ta…hmfmhp!" Onen muž Barbaře zacpal rukou pusu.

"Pšt." zašeptal jí nervózně do ucha a odváděl ji pryč. Vlekl ji za sebou vylidňujícími se uličkami, tak dlouho, až chodník začaly střídat prašné cesty a domy stromy. Dál a dál, až se ocitli na liduprázdné mýtině pestrobarevného lesa. Tak pestrobarevného, až to tlouklo do očí. Teprve tehdy Barbara spatřila jeho tvář a zalapala po dechu. "To přece…Kyle! Ty žiješ! Já myslela, že tě Lotte zabila!" zafňukala Barbara. "Proč jsi mě nenechal, abych si to s ní vyřídila? Ta by koukala!" rozohnila se.

Kyle se tvářil nechápavě. "Proč přesně jsi ji napadla? Za to je tady vlastizrada…"

"Tady….jak to myslíš….ach počkat, ty…my…jsme v Oz!" vypískla a začala chodit sem a tam. "Ale…ale…já tady nemám být…ne…nenene." opakovala neuroticky a vjela si rukama do vlasů. "Můj nebohý Hadley…Lotte ho drží v zajetí!"

Kyle ji už chtěl utěšit, když v tom se na něj nečekaně obořila. "A můžeš mi vysvětlit, proč jsi oháknutý jako Fiyero?!"

"Ne." řekl Kyle prostě.

Barbara si zlobně založila ruce v bok.

"Nejdřív mi řekni ty, proč si myslíš, že Hadleyho v zajetí drží Lotte."

"Nehraj to na mě! Celou dobu jsi byl s ní? Jsi její pomocník nebo co? To jsi cvok?" vyjela na něj nepokrytě a pak sebou škubla a ukázala na něj prstem. "Aha! Aha! Aha, aha, ahááá!" vykřikovala.

"Nezlob se na mě, ale děsivě mi připomínáš Carlottu." řekl Kyle se zavrtěním hlavy.

"Sám jsi to řekl. Nazval jsi tu…tu vražedkyni snoubenkou! Ach můj Bože! Ty v tom jedeš s ní a ještě se budete brát! A to…to přitom vězní Ramina! To je zvrácené! Odporné! Tvrdila, že ho miluje!"

"Ale to je celé jinak, nech už si to vysvětlit!" vykřikl Kyle zoufale, couvající před jejím návalem vzteku a pobouření až narazil do stěny jakési očividně neobydlené chaloupky.

"Vysvětlit? Co…co mi ještě chceš vysvětlovat? Před chvílí jsem to viděla na vlastní oči! Odvedla mi Hadleyho, sotva jsme se po měsících dlouhého odloučení znovu shledali! Uvěznila Killiana! Bude mučit Tristu!" Barbaře vhrkly do očí slzy.

"Co jsi to řekla?"

"To, že Lotte je mrcha!"

"Ne…ne!" Kyle ji vzal za nadloktí a celý pobledlý s ní zatřásl. "Co je s Tristou? Jak to, že ji královna chytila? Co je s ní? Tak odpověz!"

Barbara se mu vytrhla a odvrátila se. "Teď už nemusíš předstírat, že tě to zajímá. Tvoje publikum je tam…" mávla rukou ke Smaragdovému městu. "Zrádče rodu de Chagny!" neodpustila si jako správná raoulistka ještě.