Čistá duše doktora Nashe

Druhý snímek Lottina kina je opět z filmografie Russella Crowea. *.*

Jedná se o životopisný film natočený podle doktora Johna Forgbese Nashe, držitele Nobelovy ceny za Ekonomii. Ale k té vedla ta nejtrnitější cesta, jakou si jen dovedete představit...

John je všechno, co se jednomu vybaví pod slovem odlišný...

Je uzavřený, stydlivý, zoufale neovládá základní společenské normy a svým přímým jednáním uvádí do rozpaků...

Žije si ve vlastním světě čísel a pro běžné smrtelníky nepochopitelných věcí a je tak spokojený - ta pravda je, že nemá rád lidi. A lidi nemají rádi jeho.

Na Princetonu se setkává se svým spolubydlícím a zároveň jediným přítelem Charlesem Hermanem. Charles to má všechno tak nějak na háku - škola, tituly, ocenění a převratná inteligence...? Ne, díky, ale dal bych si pivo. Je to pravý opak Johna, zároveň přesně ten člověk jaký pro zachování rovnováhy John potřebuje. Stará se o praktické věci - "Johne, jedl jsi dnes vůbec?", "Johne, nedělej si z toho tak těžkou hlavu, příští projekt ti vyjde." "Johne, kašli na to a pojď na pivo."

---

Po čem jeho srdce prahne lidé nechápou. Nechodí na žádné semimáře, odmítá papouškovat zastaralé pravdy. Chce přijít na něco svého, pouští se do zoufalé honby za "originálním nápadem". Touží po uznání, slávě...aby konečně někdo docenil jeho kvality! Zatím se však setkává pouze s odmítnutím...

Po absolvování školy se stává učitelem. Velmi neochotně, ale nic jiného mu nezbývá.

"Tenhle seminář je ztáta vašeho - a co je horší - mého času. Nicméně, vy sem chodit přece nemusíte..."

Další z vad Johnova charakteru je jistá nabubřelost přímo související s jeho nadprůměrnou inteligencí. Když se nad tím ale opravdu zamyslíte, jak únavné musí být, když strávíte celý život vysvětlování těm méně podarovaným tok svých myšlenek, který stejně nemají nejmenší šanci pochopit?

Je přizván do Pentagonu, kde konečně předvede co umí, když rozšifruje bez nejmenších potíží nepřátelské šifry Rusů. Jeho úspěch oslní "velkého bratra", který si ho přizve k větší operaci, ve které jde přímo o státní bezpečnost.

Mezitím se seznamuje s jednou ze svých studentek Alicií Larde, která mu přináší výpočet příkladu, který jim zadal.

"Vaše řešení je elegantní, ale zcela chybné." odvětí John přezíravě.

"Vy...tu ještě jste."

"Ještě tu jsem."

"Proč?"

"Napadlo mě...profesore Nashi...jestli byste nešel na večeři?"

John Alicii vezme na jeden z večírků hlav pomazaných a i přes Johnovu sociální neschopnost se jim podaří sblížit. Alicia je velmi pohledná a bystrá dívka, která si umí vykládat Johnovy neobratné pokusy o konverzaci jako jedna z mála tím správným způsobem. I když někdy ji to stojí značné úsilí, protože John zkrátka a dobře nechápe, co se to mezi nimi odehrává.

"Je náš vztah zárukou pro trvalý svazek? Potřeboval bych důkaz, nějaká ověřitelná data."

"Ach...promiň. Jen se musím na okamžik...předefinuji si holčičí představy o romantice....och. Důkaz. Ověřitelná data. Ach...dobře. Jak velký je podle tebe vesmír?"

"Nekonečný."

"A jak to víš?"

"Veškeré údaje tomu nasvědčují."

"Ale nikdo to nedokázal. Neviděl jsi to."

"Ne."

"Tak jak to tedy víš?"

"No...prostě tomu věřím."

"S láskou je to asi stejné."

A tak se Alicia a John vezmou. Idylce nic nechybí. John se konečně cítí doceněný, protože v tajném projektu na ochranu země před Ruskem se stává klíčovou osobou. Sbírá informace, které pak nosí do tajné schránky na ještě tajnějším místě. V těle si nosí identifikační čip.

To všechno ale musí před Alicií tajit.

Nic perfektního netrvá věčně. Johna odvlečou do psychiatrické léčebny s drtivou diagnózou - schizofrenie. Zdravý člověk si ani nedovede představit peklo, v jakém se náhle takový člověk ocitne. Co je realita a co jen výplod našeho mozku? Čemu věřit, s kým mluvit, komu důvěřovat?

John se stává pro své okolí nebezpečný. Ve všech vidí ruské špiony, nešťatnou náhodou málem zabije svého syna...

Film je jedinečný, protože do tohoto matoucího světa vás vtáhne se vším všudy. I vy, diváci, se ocitáte na pochybách, co je skutečnost a co halucinace, neboť na příběh pohlížíte z Johnova pohledu.

K filmu mě přivedlo jedno video nazvané "10 největších chyb v historii udílení cen Oscara" a to i přesto, že film získal hned 4 Oscarová ocenění. Nejlepší film, Režie, Herečka ve vedlejší roli - Jennifer Connelly a Scénář.

Podle obecného mínění, je ovšem jedna z oněch největších 10 chyb neudělení Russellovi cenu za herce roku. A i já se kloním k názoru, že Oscar za Gladiátora Russellovi přišel předčasně...že ho měl dostat o rok později za Beautiful Mind. Ale nakonec...není jedno zač Oscara má? Má ho. A zaslouženě. Dostalo se mu uznání za jeho skvělé herecké schopnosti. Pan herec s velkým pé dostal Oscara. A jestli za Gladiátora nebo Beautiful mind...

Doktor John Nash je totiž role, která herecké schopnosti opravdu velmi důkladně prověří. Je těžké hrát člověka trpícího schizofrenií, génia zapáleného do matematiky, společensky neschopného jedince, do kterého se k šoku všech zamiluje překrásná dívka...

Ronila jsem jednu slzu za druhou v průběhu Johnova uvědomování si, že je opravdu nemocný, pocitu beznaděje, zmaru, zatracení, vyvržení ze společnosti, která se mu už tak vysmívala...

Jennifer Connelly, která, jak jsem výše zmínila, si za roli Alicie vysloužila Oscara oslnila svým výkonem. Loajální manželka stojící za každých okolností po boku svého manžela, snášející jeho záchvaty a za každých okolností se snažíc najít optimismus a sílu prostě jít dál.

Jsem moc ráda, že Jennifer dostala Oscara, protože se ke své roli postavila tím správným způsobem a po boku Russella nám ukázali, že láska přece jen překoná každou svízel...

A pamatujte, že je to film podle skutečné události...:)

Miracles are happening every day. :)

10/10 hvězdiček s upřímným doporučením i pro ty, co nemají rádi matematiku. :))

Trailer: