Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 10: Apatický Hadley

"Tak se přece už nadechni!" naléhal Killian.

"No vážně, začínáš modrat." podotkla Trista a dloubla do ní.

Barbara se zhluboka nadechla a lehce se zapotácela. "Nevěřím svým očím. Po všech těch útrapách...jsme tady." polkla a přejela prsten po nablýskané jmenovce Hadley Fraser.

"Vyhráno nemáme. Hadley je totiž pořád tam uvnitř." upřesnil Killian a povytáhnul obočí.

"Nojó, jasně! Jak se tam dostaneme?" vzpamatovala se Barbara.

Teď už i Trista povytáhla obočí. "Otevřeme dveře." odvětila jí jako malomocné.

"Vždyť budou určitě zamčené, vězní tam mého Hadleyho!" zavrtěla hlavou nechápavě.

"Takhle to ale nefunguje, dušinko." Killian potřásl hlavou.

"Hadley...a vlastně i všichni ostatní jsou začarovaní, protože nikdo z nich s tou můrou přirozeně nechtěl spolupracovat. Apaticky sedí a zírají před sebe. Nic a nikoho kromě královny nevnímají a ani nemrknou! Není potřeba zamykat dveře..." ujala se slova Trista.

"A co je z toho stavu probere?" zafňukala Barbara konsternovaně.

"Opravdový polibek." zadeklamoval Killian dramaticky.

Barbara se opět rozzářila. "To se nechá!!!" a s tím dveře kvapně otevřela. "Ach, ty můj nebohý Hadley, jen se na něj podívejte!" vypískla frustrovaně.

Killian a Trista ji tedy následovali dovnitř.

---

Hadleyho šatna byla prakticky stejná jako Sierřina, pouze na jeho stolku bylo méně lahviček, kosmetiky, šperků a paruk. Když se nepočítá kelímek plný tužek na oči. Podstatná výjimka oproti Sierřiné šatně, která se na okamžik stala útočištěm našich přátel, byla její obydlenost. Hadley seděl rovně jako svíčka před zrcadlem a příchod Barbary, Tristy a Killiana nedal najevo nejmenším pohnutím, dokonce se ani nepodíval v odraze kdo vešel. Skelný pohled upíral přímo na svůj vlastní odraz a v jeho nepřítomném výrazu se zračila jakási ospalá malátnost. Byl to depresivní pohled pro všechny, natož jeho manželku, která z toho měla na krajíčku. "Můj ubohý Hadley!" opakovaly její rty neslyšně znovu a znovu.

Killian ji dloubnul do zad. "Come on! Dej mu štípanou ať odsud můžeme vypadnout, tohle je šatna v centru pozornosti číslo jedna...vlastně už dva..." řekl nervózně. Trista zůstala stát u dveří a hlídala chodby.

Barbara přešla k Hadleymu a zkusmo ho lehce pohladila po tváři. Nic. V jeho kamenné tváři se nepohnul ani sval. To jí odvahy zase ubralo.

"To ho mám líbat já, nebo co?" zazoufal Killian nad jejím počínáním.

Barbara na něj vyplázla jazyk a vlepila Hadleymu nejvíc opravdově opravdovou pusu na jakou se v dané situaci zmohla.

Hadley se chvíli zdál pořád stejně ztuhlý, po pár vteřinál ale zamrkal a zatvářil se udiveně, překvapeně a pak vyděšeně. "Barbaro!" zajíknul se.

"Ach ty můj Hadley!" Barbara se ho dojatě objala a uronila pár slziček štěstí. To objímání vypadalo poněkud prkeně, jak tak Hadley pořád seděl a BJ nad ním stála / krčila / objímala, nicméně Trista a Killian později vypovídali, že se jednalo o velice jímavý výjev. Tož jim věřme.

"Dobrý Bože, takže tys mě přišla zachránit..." zašpital Hadley procítěně a pohladil ji po vlasech. "Upřímně řečeno jsem doufal, že tohohle všeho budeš ušetřena a nikdy se sem nedostaneš, no nicméně je fajn v tom nebýt sám, eh? A velice děkuji i vám dvěma." pokývnul ke Killianovi a Tristě. "Jen se obávám, že máme menší problém." řekl bezradně.

"Jaký?" otázala se nejstarostlivější z výpravy, tedy Trista.

"Potom, co Tam zachránil Sierru královna zvýšila magické zabezpečení šaten. Nemůžu odsud vyjít....nebo lépe řečeno, nemůže odsud vyjít nestejný počet lidí, jaký sem vešel." poznamenal. "Ještěže Sierra a Ramin jsou tohohle všeho ušetřeni..." s tím znovu ponuře vzdychnul.

"Omyl." opravil ho Killian a ukázal mu onen rozpis vězněných herců z pětadvacítky. "Dostali Ramina. Vlastně spolu asi sdílíte zeď..." chvíli zamyšleně studoval plánek na druhé straně. "Tuhle..." pronesl vzápětí a poklepal na příslušnou zeď.

Hadley se zatvářil jako hromádka neštěstí. "To je strašné, opravdu strašné. Musíte mě tu nechat a zachránit se, dokud je ještě čas..."