Otázka nejoblíbenějšího obsazení Fantoma Opery
....je pozoruhodná. Mí oblíbenci se pořád mění, já sama se pořád měním a tím pádem i můj pohled na věc, příběh Fantoma Opery už pro mě znamená něco jiného než těch téměř pět let zpět, co jsem ho objevila. (Připadám si teď staře).
Moje první obsazení samozřejmě bylo to filmové: Gerard Butler, Emmy Rossum a Patrick Wilson. Nuž - objektivně vzato, Gerard je dobrý herec, ale pro roli nedostačující zpěvák. Svého času jsem ho zbožňovala, absolutně zbožňovala. Teď nad tím trochu krčím rameny - on to vážně dobře zahrál, vnesl do Erika ty správné emoce, ale Bůh ví, jak zle se na příběhu a i výkonech celé trojice podepsala výjimečně zlá režie.
Emmy byly až napodzemsky křehká, éterická Christine. Ale když se člověk nenechal zmást tím nádherným zevnějškem, tak toho bohužel nic moc pod povrchem nenašel. Byla velmi mladičká, když roli hrála, ale taky mi přišla poměrně neinspirovaná, ve výsledku krapet ztracená.
Patrick byl skvělý Raoul - jako jediný ze všech tří měl silný, stabilní hlas, jako jediný by dílo uzpíval i ve své divadelní podobě. Ale režie se na něm vyřádila ze všech tří nejhůř. Ta paruka, to velmi okaté podání filmu "litujte Fantoma, nesnášejte Raoula, Fantom je sexy!" snad ani neumožňuje aby někdo měl filmového Raoula rád. On tam prostě jenom tak nějak je.
Dalším zlomovým bodem mého fantomáctví byla pětadvacítka - Ramin Karimloo, Sierra Boggess a Hadley Fraser. Nutno podotknout, že i u pětadvacítky je jistá potíž s režií - menší než u filmu, ale je tam. Pětadvacítka totiž v mnoha ohledech nechala otevřená vrátka pro Love Never Dies a to není úplně dobře. Díky tomu tu máme Raoula, který ve Why Have You Brought Us Here nad Christine protáčí oči, dokonce s ní i v jednu chvíli ne moc šetrně třese, tváří se otráveně - no jeden tam i přes Hadleyho jinak skvělý výkon vidí jakýsi náznak toho, že by se Raoul v LND mohl stát....eh, čím se stal. A asi proto se mi nikdy zvlášť nezapsal do fantomáckého srdce, ačkoliv jsem si to dřív takhle neuměla pojmenovat. Ale neberte mě špatně - Hadley je skvělý herec i zpěvák a s rolí udělal i přes výše zmíněné věci přímo zázraky.
No s Raminem a Sierrou jsem měla období ještě mnohem větší posedlosti, než svého času u filmové verze.
Raminovo podání je velmi promyšlené, unikátní ve své myšlence Fantomova případného autismu - můžeme s ním v tomto bodu souhlasit i nesouhlasit, ale jistě se shodneme na tom, že to je pozoruhodný nápad. Jeho Fantom je vášnivý, ale i něžný, má v sobě i kus stydlivosti a převažuje onen motiv uzavřenosti ve vlastním snovém světě.
Sierřina Christine je všechno, co bych si jen od Christne přála. Ale především je v jejím podání silná a to oceňuji nejvíce. Roztomilá, zasněná, romantická, ale i odvážná, trpící a přesto soucitná. Její Christine má jisté tendence směřovat víc k Fantomovi než Raoulovi (především v závěru Final Lair), ale skutečně když si člověk tuhle produkci vezme jako celek, není to nic zase tak překvapivého.
Časem jsem se ale stejně vrátila k úplně prvnímu stage Fantomovi, kterého jsem kdy viděla - náhodně na YT - Johnu Owen-Jonesovi. On je prostě "můj Fantom". Po hlasové stránce v roli nepřekonaný a snad i nepřekonatelný - jeho hlas je zlato, učiněné tekoucí zlato, tak jemný a perfektní...
Jeho podání je tak...sensuální! Můj ty Bože, jen si vybavím jeho MOTN a už vzdychám. Ale zároveň se umí rozčílit i do naprosté nepříčetnosti a nahání strach. A když vedle sebe má Christine se kterou má dobrou chemii, například Ginu Beck, tak je to symfonie.
Dále musím zmínit Hugha Panara, který je až o příčku níž spíš kvůli mým osobním preferencím. Po hlasové stránce je to úžasný Fantom, po herecké se úplně neztotožňuju s tím, jak ve Final Lair totálně ztrácí veškeré zábrany a z jeho Fantoma se stává přerostlé dítě, děsivé a nezvladatelné - je to nanejvýš fascinující sledovat a případně rozebírat do článku a hrozně ho obdivuju, ale vážně jde jen o to, že osobně preferuju jiné pojetí.
Jako posledního čestně zmíním Ivana Ozhogina - viděla jsem s ním záznam z jeho počátků v roli a viděla jsem tam veliký potenciál a moc se mi líbil, ale na druhou stranu on je můj oblíbenec a já tudíž vím, že o něm neuvažuju tak úplně objektivně. :D
Za Christine tu mám víc jmen: již zmiňovaná "má první" Gina, která sice po hlasové stránce není úplně typickou volbou pro Christine, protože má velmi moderně znějící hlas a není v něm slyšet ten nádech operní techniky, ale je excelentní herečka. Pořád živě reagující, kreativní, průbojná a prožívající každý okamžik naplno.
Pak Julie Hanson - podle mě asi nejroztomilejší Christine, kterou jsem kdy viděla. Drobná herečka křehkého vzhledu, která o to víc překvapí jak se za sebe umí postavit, přetékající emocemi ve Wishing You Were Somehow Here Again se skvělou chemií se svým Fantomem (zejména Hughem Panarem), ale zároveň rozkošným něžným vztahem s Raoulem, takže Christininu volbu nelze nijak zpochybňovat.
Následuje nadšená zmínka o Tamaře Kotove, která mě uchvátila, jako už dlouho od dob mých počátků fantomáctví nikdo ne. Brilantní herečka, do projevu dává celou duši a jde to vidět, na konci představení se jí přímo kutálí slzy po tváři a má zajímavou dynamiku vztahu s Fantomem. Její přechod mezi prvním a druhým jednáním: její vysněná podoba Fantoma versus realita je opravdu nezapomenutelný.
Raoulovské období jsem měla když jsem si zamilovala Kyle Barisiche. Velmi pohledný Raoul se hřejivým úsměvem, ochranitelský, tuze roztomilý a mistr štěněčích pohledů. Na Christine se díval jako na střed svého vesmíru a já mu odpouštěla občasné přehrávání, protože si mě zkrátka získal.
Jaké štěstí pro mě je, že mého nejoblíbenějšího Raoula jsem viděla naživo - Tomáše Vaňka. Tak komplexní, trojrozměrné podání Raoula jsem ještě neviděla. Za představení si prošel značným vývojem, nikdy nebyl pasivní, i ve scénách kdy Raoul víceméně jen stál na pozadí byl přímo fascinující a vůbec poprvé způsobil, že jsem se na jedno celé představení Fantoma stala raoulistkou. :O :O :O
Jé, vidím, že s "počátky" jsme na tom velmi podobně.
OdpovědětVymazatJj, byly časy kdy jsem na film nedala dopustit a Gerryho absolutně zbožňovala (a Raoula neměla příliš v lásce). Ano, ano s tvým názorem na film se ztotožňuji. Nyní se snažím jej příliš nekritizovat, protože přece jen je to pořád můj první krůček k POTO. :-)
Potom jsem se začala pomaličku seznamovat s divadelní verzí - nastalo tak "zvykání" si na něco jiného a přehodnocování svých postojů.
Jj, i 25. pro mě byla obrovský zlom, a trio jsem dlouhou dobu zbožňovala. No, Sierru stále nedám dopustit, ale musím říct, že s "pány" to mám obráceně. :-) Vlastně jen díky Hadleymu jsem začala mít Raoula ráda, ta jeho aristokratická arogance se mi líbí :-) Snad je to proto, že jsem konečně viděla Raoula, který není "přeslazený" (ala Evža z moskevského castu). :-) Pro mě je Hadleyho Raoul mnohem skutečnější a není to jen pan dokonalý princ z pohádky. :-)
Řekla bych, že k Raminovi jsem nyní kritičtější než "kdysi". :-) No, vlastně dlouhou dobu jsem jeho pojetí Fantoma - hlasové i herecké - opravdu zbožňovala. (Heleďme se, jak jsme si to prohodili.) WOW, to o tom autismu jsem vůbec nevěděla. Jj, nápad je to opravdu pozoruhodný. :-)
Jj, to je pravda, i já jsem byla obsazením mnohem víc posedlá než u filmu. :-)
Odkaz na LND? Týjo, zajímavá myšlenka, mě osobně ani nenapadla. Snad je to tou chemií mezi Sierrou a Raminem, ale abych se přiznala, tak já tam ten LND odkaz nevnímám. :-)
JOJík... ano, ano, absolutní best Fantom! Nějak během mé posedlosti 25. jsem si jej oblíbila - a byla toho názoru s Raminem jsou prostě nejlepší představitelé této role. U Ramina jsem však věděla, že nejsem objektivní. Ale u JOJíka jsem stále stejného názoru a tento pán opravdu the best!!! :DJá bych si tááák přála, abych mohla vidět záznam Steva Bartona jako Fantoma. :-) Je mi hrozně líto, že na netu nic z jeho Fantoma pořádně není, protože ten jeho hlas... to je skutečné pohlazení na duši. :-) A tak mě mrzí, že si jej nemůžu pomyslně doplnit do svého seznamu mých nej.
Z dalších jmen bych sem dodala ještě Thomase Borcherta. Ale nejsem si jistá, zda jsem u něj docela objektivní v hodnocení. Je docela možné že ne, ale momentálně do mého seznamu oblíbenců rozhodně patří. (Třeba časem dojdu zas k jinému názoru - viz Ramin. Kdo ví.) :-)
Možná že bych sem mohla zařadit i Ivana. Jenže potíž je v tom, že v této roli jsem s ním viděla jen několik videí a momentální situace je taková, že se rozplývám nad jeho hereckým uměním (i hlasovým, of course! OMG, ten úúúúžasnýýý hlas...) i v jiných rolích, takže tady o objektivním názoru u mě nemůže být ani řeči. (On je na netu celý záznam?!?!?!?)
(Je skutečně zajímavé, jak se mé preference časem mění.) :-)Co se týče Christine... zjistila jsem, že jsem u představitelek této postavy opravdu kritická (a že je nemilosrdně srovnávám se Sierrou).
Vždycky si u nich "něco najdu", co mi nesedí, bohužel. Jediná Christine, která mě nadchla v podobném duchu jako Sierra je právě Tamara Kotová. Jenže tu stále musím brát v potaz, že tento názor mám podložený jen díky několika videím - a ne celou show, takže se trošku zdráhám ji do svého seznamu doplnit. (Ale cítím, že i když třeba víc videí nespatří světlo internetu :-) tak si ji tam stejně dosadím). :-)
Ach... její PONR s Ivanem bylo úúžasnééé!Ha, a s Raoulem je to ještě horší. Jak se snažím dolovat, tak na moc jmen nepřicházím. No, nejspíš to bude tím, že málo která produkce bere Raoula ala "Vicomte Hadley". :D Ale myslím, že s klidnou duší sem mohu dodat Jeremyho Hayse. Jeho Raoul není eslazený, ale je to stále něžný gentleman. :-) (No... tolik k oblíbeným Raoulům - asi jde poznat, k jakému fandomu se řadím.) :D :DÁáá, u Tomáše hrozně móóóc lituji, že jsem ho neměla na představení. :-) (ale aspoň že na net uniklo audio - aspoň něco) :D
No jakože já k filmu nechtěla být zlá, taky si ho vážím jako mého představení do světa FO, ale přece jen...s odstupem si menší rýpnutí neodpustím. :D
OdpovědětVymazatK pětadvacítce mám nejvřelejší možný vztah, až na ty drobnosti vylíčené v článku, které jsem tam v době, kdy vyšla ani neviděla. Ale to je tím, že jak už fantomákuju tak dlouho, tak si ten příběh a jeho různá podání v hlavě převracím sem a tam....
Jinak u otázky Raoula souhlasím - neměl by být zase přeslazený, protože to už by to byl spíš takový Alfred :))), ale jeho vztah s Christine je vzhledem k malému prostoru jeho postavy v muzikálu přímo určující pro jeho charakter a když herec sáhne po aristokratické aroganci, pak by měl být v průběhu show vidět jak ho okolnosti postupně změní a ujasní si priority...ale trochu sladkého cukříku tam musí být taky, bez toho by to nešlo. :DAaach! Tisíc bodů pro tebe za zmínku o Stevovi! Naprosto souhlasím!!! :)
Jo a ten záznam ruského obsazení na internetu je, ale tak nějak velice utajeně a já musela přislíbit, že ho nikam veřejně nebudu sdílet, protože by z toho byly nejspíš problémy. :/
OdpovědětVymazatJá to napsala už kvůli tomu, že mám pocit, že se do něj strefuju až moc často, tak jsem mu cěla uzna nějaký ten kredit. (Jo, a taky jsem zapomněla přitakat k tomu Gerrymu herectví. :D)
OdpovědětVymazatJj, u Raoula je nejideálnější zlatá střední cesta. (Ale stejně u Hadleyho to "protáčení očí" toleruji. :D no nevím, jestli bych to ale každého tolerovala. :-) Hadley je světlá výjimka :D)You're lucky one... :-) Já narazila na několik odkazů, které už nejsou funkční - fňuk. (A zrovinka se jednalo o cast s Ivanem a Tamarou.)
Taky jsem začínala na filmu a potom 25tka. Samozřejmě jsem taky měla takové to období, kdy je obsazení 25tky nejlepší, nejúžasnější a dodnes je mám hodně ráda :D
OdpovědětVymazatPopravdě, s JOJem jako Fantomem moc zkušeností nemám... To málo, co jsem viděla/slyšela, se mi líbilo, ale nedostatek materiálu na zformování nějakého pořádného názoru :D
Za to Hugh Panaro se rozhodně řadí mezi mé oblíbence, možná bych řekla, že je to dokonce ten nejoblíbenější. Je docela zajímavé, že mě napoprvé moc nenadchl... ale časem jsem si k němu cestu našla. Dále zmíním Thomase Borcherta, ale stejně jako Adele si nejsem úplně jistá svou objektivností :D Ale to MOTN, ten Final Lair... sakra jo!
A ještě Gary Mauer, i když ani u toho asi nejsem úplně objektivní a dost nejspíš dělá to, že jsem ho poprvé viděla s Elizabeth Southard (s kterou se zároveň dostáváme k mým nejoblíbenějším představitelkám Christine) a ti dva vám mají takovou chemii, až to skoro ani není možný!
Dále Anna O'Byrne, která mi sice občas úplně nesedí herecky (nemyslím herecké pojetí jako takové, spíš pár konkrétních reakcí nebo jak to říct), ale prostě miluju její hlas a mohla bych ji poslouchat věčně.
Luzia Nistler, originální vídeňská Christine. Většinu představení taková nežná, zranitelná, až pak ve Final Lairu si nenechá nic líbit a vůči Fantomovi z ní vyzařuje taková zvláštní kombinace lítosti a vzteku.
A už tu začíná být přechristinováno, ale ještě musím zmínit Meredith Braun, ke které jsem si chvíli musela hledat cestu - ale našla. Meredith je takové naivní, zasněné dítě, ale během druhého jednání, když pomalu začíná vidět Fantoma, jaký opravdu je, stává se hodně uzavřenou a skoro bych řekla apatickou. Ve Final Lairu pak na Fantoma skoro nereaguje, což je, když člověk neviděl zbytek představení, hodně matoucí a nejdřív jsem moc nevěděla, co si myslet.
A Raoul... Nikolaj A. Brucker. All I Ask Of You, on se přiblble usmíval na Christine, já se přiblble usmívala na něj... No div se ze mě raoulistka nestala! :D Možná je trochu přeslazený, ale prostě je to můj Raoul. A pak ještě Matthew Cammelle, to je takový ochranitelský, jemný gentleman. Možná až moc ochranitelský, ale viděla jsem ho právě s Meredith Braun, ke které je tenhle typ Raoula vyloženě ideální.Doufám, že jakž takž dávám smysl, tyhle dlouhé rozebírací komentáře mi moc nejdou. Navíc jsem asi lehce sjetá sirupem na kašel.
Jéé, moc děkuji za reakci, podle mě ti rozebírací komentáře jdou fantasticky. :) A inspirovala jsi mě omrknout několik jmen, se kterými nemám moc zkušeností.
OdpovědětVymazatJinak jsem ráda, že jsi zmínila Meredith Braun - nemám ji vyloženě v "sekci love" jako spíš "sekci like" - ale jestli na jejím pojetí něco vážně oceňuji, tak tu originalitu a unikátnost - málokterá Christine se mi tak zapsala do paměti jako ona. :)
Myslím, že jsi dokonale vystihla film z roku 2004. Sama jsem byla dlouhou dobu přesvědčená, že je tam fatálně špatné obsazení, ale ono to není o obsazení, ale o tom, kam režie směřuje pohled na celý příběh. Co mě na filmu rozčiluje, je to, že člověk nemá možnost se rozhodnout po svém.
OdpovědětVymazatZajímalo by mě, jaký byl Hadley Raoul mimo pětadvacítku. Jestli to prostě není jím, že je jeho Raoul takový dospělácký. Koneckonců on není vyloženě hrubý, jen moc nevěří na nějaké duchy a fantomy, kteří bydlí pod divadly. A v závěru je dokonalý, i když si musí sám držet smyčku. Jeden fakt věří, že přišel pro Christine umřít a že radši umře, než aby ji viděl s fantomem.
Každopádně jsme obrovské šťastlivkyně, protože jeden z nejnejnejkouzelnějších a nejaristokratičtějších Raoulů vůbec běhá po Praze. :D
No co na to říct. Prostě jsi na to kápla! :D Ohledně Hadleyho si myslím, že v jiné režii by byl jeho Raoul lepší - mě přijde, že v pětadvacítce se z Raoula snaží trochu nenápadně udělat hrdinu méně sympatického. Na druhou stranu jako jediný z hlavní trojky obsazení neměl se svojí rolí žádné předcházející zkušenosti a to je třeba vyzdvihnout! :)
OdpovědětVymazatAle přece jsme velmi šťastní za našeho českého Raoula, jak říkáš! :))