Olivier Awards 2016
Britská muzikálová obdoba Oscara, Olivier Awards za rok 2016 už máme za sebou. Fantom Opery zaznamenal úspěch, když vyhrál v kategorii Magic Audience Award - je to o to "kouzelnější", když vezmeme v potaz, že FO vyhrává Oliviera právě v tom roce, kdy oslaví 30. výročí. Velké gratulace.
I kdyby však Fantom nevyhrál, pořád bychom se měli čím potěšit - jako každý rok i letos Fantom měl své vystoupení, díky kterému vůbec poprvé můžeme na videu vidět a slyšet současné londýnské obsazení - Bena Forstera jako Fantoma a Emmi Christensson jako Christine. Tak mě napadá, že je to i popré, co můžeme na videu sledovat jak funguje na Christine ta blong paruka. Za mě osobně je to pořád trochu nezvyk, ale jinak je můj vztah k té paruce vcelku neutrální. :D
Střední poloha Emmina hlasu mi zněla nejistě, no na druhou stranu její výšky znějí velmi lehce, mladistvě ale přece s operním nádechem a v kombinaci s Benem se jejich hlasy krásně prolínaly a vzájemně si lichotily.
Na Bena jsem se dívala shovívavě, protože v době, kdy vystupoval na této události byl v roli Fantoma velice krátce, má s rolí málo zkušeností a jistě se v ní hledá i během představení, natož takhle mimo kontext. Ale ta shovívavost ani nebyla nutná - Ben má krásný hlas - moderně znějící, rozdíl oproti jeho předchůci Johnu Owen-Jonesovi, ale Londýn tak obecně spíš sahá po takových typech hlasu, takže se skvěle hodí do obsazení.
Co se týče nejproblematičtější části každého vystoupení titulní písně - choroegrafie - opět byla značně improvizovaná, ale asi jedna z nejlepších, co jsem zatím viděla. Já nejsem nějak zvlášť fanouškem toho, když se MOTN póza dává do titulní písně, protože to prostě nezapadá do té dynamické melodie. Ačkoliv některé ty úskoky, které tam prováděli byly trochu zbrklé - ale co si s tak malinkým prostorem počít, nu. A když jsme mu MOTN póze, tak přesně ta mě v MOTN nadchla. To jak Ben k Emmi zlehka přistoupil a opatrně prstíček po prstíčku ji vzal za rameno, než kolem ní v té legendární póze natáhnul ruku bylo miloučké. A jak jí potom prsty přejížděl po ruce...
Po herecké stránce těžko soudit, málo prostoru - měli spolu milou chemii - trochu nesmělou, jak spolu ještě málo hráli, ale to se k situaci hodí. Krásně spolu pracovali a reagovali na sebe.
Na blond Christine jsem zvykla vcelku rychle. Vlastně už díky fotkám z backstage (i těch pár, co jsou přímo z show). Řekla bych, že k tomu mám taky neutrální vztah. :-)
OdpovědětVymazatPo hlasové stránce se mi moc líbila. Vlastně je to - u mě - po dlouhé době west endská Christine, jejíž zpěv se mi fakt zalíbil.
Ale je pravda, že v odpoledním představení se mi hlasově líbila víc, než v tomhle videu (viz https://www.youtube.com/watch?v=9LEgE7y5z7o&nohtml5=False). V tomto videu v článku na mě působí, že byla nervózní, ale vokalíza na konci se jí povedla. :-)
Fakt se ti nelíbí MOTN póza v titulní písni? To jsem nevěděla. :-) Mě to nevadí. :-) Když není loďka k dispozici, tak je to furt lepší, než aby kolem sebe furt kroužili a pochodovali sem a tam - což je případ této choreografie. :-)
Vůbec jsem si nedokázala představit Bena-Jesusa, jak zazpívá Fantoma. první jsem slyšela pár audio verzí a byla jsem mile překvapená. Zní vážně dobře. :-)
Máš pravdu, Emmi se zdála být trošku nervózní a odrazilo se jí to na hlase. :)
OdpovědětVymazatOna choreografie titulní písně je prostě vždycky trochu problém - herci se nemají čeho držet, protože v muzikále jsou buď mimo jeviště, nebo sedí v loďce, no. :D MOTN póza mi přijde jako takový pomalý něžný okamžik, který do té úderné titulní písně moc nezapadá, ale nechci zase vyloženě tvrdit, že to nesnáším, třeba Ramin a Sierra ji v tom televizním vystoupení udělali hezky. :)