OUAT - 14. kapitola

Tak přece jen dáme ještě Christine a Benovi šanci?
Aneb berte minulou kapitolu jako takový malý aprííííl. :D

*

O pět minut dříve…

Claire se Sophií prošly bránou vedoucí z lunaparku k pláži na Coney. Molo č. 5 od nich bylo vzdáleno asi 100 metrů. Sophie si všimla matky, jak nervózně přechází po jeho vzdáleném konci a co chvíli se dívá k bráně, u které právě stály. Sophie se Claire vytrhla a běžela za Christine. Claire viděla i pana Lewise, který čekal vedle Christine a díval se na běžící dítě. Přes pravidelné šumění vln Claire neměla šanci slyšet, co na sebe ty dvě volají.

Claire se zastavila a rozhodla se počkat, až jí zavolají k sobě. Nevěděla přesně, co se včera stalo, ale muselo to být něco velmi vážného. Christine zachytila běžící holčičku do náručí a otočila se s ní, takže jí Claire neviděla do tváře. Viděla však, jak si před Sophií klekla, aby byla v její úrovni, a cosi jí říká. Najednou třeskla odněkud zprava rána. Claire se automaticky otočila ke zdroji toho zvuku a zahlédla nějakou postavu, která byla do té doby zřejmě schovaná za zavřeným stánkem s občerstvením, jak utíká k bráně do parku. Když se otočila zpět, uviděla Christine zhroucenou na molu a zaslechla zoufalý křik malé Sophie.

"Sophie!" vykřikla přidušeně a rozeběhla se za nimi.

---

Když doběhla na začátek dlouhého mola, viděla, že pan Lewis už Christine otočil na stranu, aby Sophii osvobodil z váhy její matky na dětské tělíčko. Christine ještě něco dceři říkala, ale Sophie se najednou otočila a běžela po molu zpět k pevnině.

Claire jí zastoupila cestu.

"Sophie, kam běžíš?" dožadovala se odpovědi.

Dítě bylo v šoku. Claire s ní musela trochu zatřást, aby upoutala její pozornost. Dvě vytřeštěné dětské oči, zalité slzami, na ní hleděly jako v tranzu.

"…mutti. ….mutti umírá," vykoktala ze sebe.

Clarie vytáhla mobil a vytočila 911.

"Pohotovost, mluvte, prosím," ozvala se operátorka.

"Coney Island. Molo číslo 5. Je tu postřelená žena, běloška, věk 32 let," hlásila Claire, jak ji učili v kurzu první pomoci pro vychovatelky.

"Jsou tam další zranění?" upřesňovala si operátorka.

"Ne, …myslím, že ne. Pospěšte si, prosím," zlomil se Claire hlas.

"Zůstaňte na místě. Posílám tam helikoptéru. Nezavěšujte, rozumíte?"

"A.. ano."

Claire vzala Sophii za ruku a rozeběhla se s ní po molu zpět.

Když doběhly na místo, naskytl se jim strašný pohled. Ben držel bezvládné Chritinino tělo a mumlal její jméno. Na molu se pomalu zvětšovala kaluž krve vytékající ze střelné rány.

Claire v sobě zmobilizovala všechny síly a znalosti, které byla schopná v tuto chvíli použít.

"Pane Lewisi," oslovila zoufalého Bena. Nereagoval.

"Bene, poslouchejte mě!" hrubě mu zatřásla ramenem. Zvedl k ní obličej.

"Pomoc je už na cestě. Musíme, …musíme udržet Christine na živu. Rozumíte?"

"Ano, ale jak?" byl zcela bezradný.

Claire byla překvapená sama ze sebe. Její mozek začal pracovat s chladným profesionálním přístupem.

"Položte ji na zem," přikázala a mezitím vytáhla s kabelky šátek, který měla připravený pro Sophii, aby jí u moře nebyla zima.

"Dobře, Bene. Teď jí trochu nadzvedněte. Musíme zastavit to krvácení."

Ben Christine pootočil. Claire našla v Christininých šatech otvor po vstřelu.

"Sundejte jí svetr i blůzu. Musím se dostat až ke kůži. Rychle!"

Ben vzal za svetr a jedním škubem ho roztrhl. Blůza následovala v zápětí. Konečně se Claire podařilo najít místo vstřelu. Zatímco Ben plnil její pokyny, složila šátek do válečku a připravila tlakový obvaz ze své šály. Šálu pevně utáhla přes Christinin trup.

"Tak, to bychom měli," pronesla si pro sebe. "Teď životní funkce. Naučeným hmatem zvedla Chritininu bradu do záklonu, aby jí uvolnila dýchací cesty. Chviličku s uchem u jejích úst a rukou položenou na hrudníku zjišťovala, jestli dýchá. Bohužel nic tomu nenasvědčovalo.

"Bene, umíte masáž srdce?" otázala se ho.

Ben se už konečně také trochu zkoncentroval a mohl být nápomocný. "Ano, myslím, že ano," klekl si vedle Christine do předepsané polohy a přiložil jí spojené ruce na hrudní koš.

"Začněte!" přikázala Claire. "Je to třicet ku dvěma. Teď, teď, teď," udávala tempo. "Víc, musíte mačkat víc," dirigovala ho. Po třiceti stlačeních Clarie do Christine dvakrát dýchla. Ben se soustředil, aby masáž prováděl správně. Najednou ucítil, jak mu po rukama prasklo Christinino žebro.

"Bože," zašeptal k sobě, ale dál pokračoval v daném tempu.

Malá Sophie stála vedle nich a jako v tranzu hleděla na ten výjev před sebou.

"Kde jsou. Sakra, kde jsou tak dlouhou!" cedila Claire vztekle přes zuby.

Záchranářský vrtulník, jako by čekal na její pokyn. Svist rotoru se rozleh pláží a helikoptéra dosedla na písek. V dálce se začínaly ozývat sirény policejních aut. Záchranáři v oranžových overalech vyběhli z vrtulníku k molu.

Ben už si jich také všiml.

"Nepřestávejte, Bene!" přikázala Claire a opět do Christine dýchla.

Konečně doběhli zdravotníci. "Ustupte, ustupte! Teď už to nechte na nás!" vyzvali je.

Ben s Claire ustoupili stranou. Claire objala Sophii a otočila jí, aby se nedívala na oživování její matky. Sophie se jí křečovitě držela a přerývavě plakala.

Záchranáři pracovali jako dobře sehraný tým. Lékař poté, co stetoskopem nezjistil žádnou srdeční činnost, přiložil elektrody defibrilátoru a spustil elektrický výboj. Christinino tělo sebou škublo a padlo zpět na podlahu. Následoval další, silnější výboj. Stále bez odezvy. Lékař vytáhl injekční stříkačku s dlouhou jehlou a zapíchnul jí do míst, kde měla Christina stávkující srdce. Claire zavřela oči. Cítila jak se o ní pokouší mdloba a zvedal se jí žaludek. Ben, bílý jak stěna, stál jako v tranzu a sledoval počínání záchranářů. Následoval další elektrický výboj. Lékař opět přiložil stetoskop.

"Naskočila, zaplať pánbůh," ulehčeně si oddechl.

Záchranáři naložili Christinu na pojízdné lůžko a běželi s ní k čekající helikoptéře.

Ben ještě zastavil zdravotníka, který si rychle uklízel vybavení. "Kam jí vezete?"

"Presbiteriánská univerzitní," odpověděl lékař a běžel za ostatními záchranáři, kteří již naložili lůžko s pacientkou. V následující okamžik se helikoptéra zvedla a zamířila směrem k Manhattanu do nemocnice.

Ben se musel chytit za zábradlí, aby se nesložil. Cítil, jak se celý chvěje. Kdyby nebylo duchapřítomnosti Claire, byla by Christine mrtvá. Měl zlost sám na sebe, že nebyl schopný reagovat tak, jak by v té situaci měl.

Claire se už trochu vzpamatovala. Vyprostila Sophiiny zaťaté prstíky ze své sukně a sedla si k ní na bobek.

"Drahoušku," oslovila ji jemně.

Děvčátko k ní zvedlo uplakaný obličej. "Maminka neumřela, že ne?" špitla.

"Ne, neumřela," ujistila ji Claire.

Na molo dorazili policisté a začali zajišťovat místo činu. Bena s Claire a Sophií odvezli k výslechu na služebnu.

***

Ben přecházel po chodbě chirurgického oddělení jak tygr v kleci. Claire seděla na sedačce s hlavou spící Sophie na klíně. Sama už také vyčerpáním usnula. Poté, co policisté skončili s jejich výslechem, dovezli je do nemocnice, kde stále probíhala komplikovaná operace. Nezbývalo než čekat.

Ben si sedl na sedačku a dal si hlavu do dlaní. Nemohl se vyrovnat s tím, co se to stalo. Kdo a hlavně proč vystřelil na Christine. Sám nikoho neviděl. Claire u výslechu uvedla, že viděla od stánku s občerstvení odbíhat snad nějakou ženu. Do obličeje jí bohužel neviděla, takže jí nedokázala pořádně popsat.

Žena? Přemítal, ale žádný rozumný závěr nebyl schopný vyvodit.

"Proč? Proč zrovna Christine? Proč ne já?" vzdychl si zlomeně pro sebe.

***

Najednou ucítil něčí ruku na hlavě. Zvedl hlavu k ženě v lékařském oblečení.

"Mami, co tady děláš?" vyhrkl překvapeně.

"Slyšela jsem o tom ve zprávách. Bene, jsi v pořádku?" zeptala se ho starostlivě.

"Ano. Já ano."

"A co ta postřelená žena? Jmenuje se Christine von Mülheim, že? Kdo je to? Znáš jí?" zahrnovala ho otázkami.

"Mami, …ta žena, ona je Christine Rieu," přerušil tok jejích otázek.

Dr. Lewisová překvapením zmlkla. "Christine Rieu," zopakovala nevěřícně. "Ježíši. …a co to děvče s dítětem?" podívala se směrem ke spící dvojici na vedlejší sedačce.

Ben ztišil hlas: "To je Christinina dcera Sophie a její chůva Claire."

"Bene, do čeho jsi se to namočil?" zašeptala.

"Mami, to je na dlouho," Ben chtěl ukončit příval matčiných otázek. Paní Lewisová byla milá dáma, ale občas mu svými otázkami lezla pěkně na nervy. A teď na ni neměl opravdu náladu.

***

Otevřely se dveře a do čekárny před operačními sály napochodoval pan von Mülheim s doprovodem. Spolu s jeho sekretářkou Sabrinou, řidičem Kurtem se dostavil ještě jeden muž, který už pohledu vypadal jako jeho právní zástupce.

Ralf přejel pohledem po přítomných a obočí mu překvapeně vyletělo nahoru.

"Vy? Jak je možné, že kdykoli se něco s Christine stane, tak jste u toho!" vykřikl podrážděně.

Ben vstal. Nehodlal na sebe nechat Christinina manžela ječet.

"Christine neměla do New Yorku vůbec jezdit," pokračoval Ralf rozhořčeně a vůbec nebral ohledy na spící dceru.

"Pane Mülheime," oslovil ho Ben ledovým hlasem, "Sophie právě usnula. Nechcete ji vzbudit, že ne?"

Ralf se zarazil. "Kurte, odneste Sophii do auta a odvezte ji do hotelu. Claire, budete, prosím, tak hodná a postaráte se o mou dceru?" řekl rozkazovačně Claire, která se díky jeho křiku s trhnutím vzbudila. Kurt zvedl děvčátko ze sedačky a následován Claire odešli ven. Když Claire míjela Ralfa, ještě k ní ucedil: "S vámi si to vyřídím později, slečno McNeillová."

Dr. Lewisová úplně hmatatelně cítila nenávist panující mezi jejím synem a tím mužem, který vystupoval jako by mu nejméně celá nemocnice patřila. Znala svého syna natolik dobře, aby věděla, že nemá daleko k tomu, aby vypěnil. Ben se snažil ovládat, ale podle škubajícího svalu v obličeji, jak měl zaťatou čelist, se dalo poznat, že jeho výbuch vzteku je nebezpečně blízko.

"Nuže, pane Lewisi, od včerejšího večera jsem přemýšlel o informaci, kterou jsem obdržel a dospěl jsem ke dvěma závěrům. Za prvé, pokud je pravda, že Sophie je vaše dcera, tak s tím asi nic nenadělám. Nicméně Sophie je Christininou dcerou. Takže za druhé: Christine je moje žena a zůstane jí i nadále, ať se jí to líbí nebo ne. Tudíž Sophie zůstane i nadále pro všechny Sophií von Mülheim a na tom nic měnit nehodlám. Já si od vás zničit rodinu nenechám!" zvýšil hlas.

Dr. Lewisová zalapala po dechu. To děvčátko je Benovo. Její vnučka… Najednou se na celou situaci začala dívat jinýma očima.

"Christine není váš majetek, von Mülheime," skočil mu do řeči Ben. "Nežijeme ve středověku. Pokud se Christine rozhodne, že od vás odejde, tak s tím nic nezmůžete. A věřte, že já udělám všechno, co bude v mých silách, abych svou dceru získal. To se můžete spolehnout," informoval ho nebezpečně tichým hlasem.

Do hovoru se vložil druhý muž z Ralfova rozhovoru: "Pane Lewisi, jsem právní zástupce rodiny von Mülheim, doktor Wolfgang Meier. Důkladně jsme s panem von Mülheimem tuto situaci probrali a musím vás informovat, že všechna práva svědčí manželovi paní Christine," snažil se o smířlivý tón. "Pokud byste však nerespektoval soukromí von Mülheimovy rodiny, pak požádáme o soudní příkaz, abyste se ke členům rodiny nemohl přiblížit. Věřím však, že jste natolik rozumný, že tohoto kroku nebude třeba, že?"

Takže takhle to vymysleli. Ben zalitoval, že tu není John Newman. John byl právník Lewisovy rodiny. Dnešní dopoledne u něj Ben byl, aby promysleli všechny možnosti, jak by se dala Sophie získat. U Christine to bylo jasné. Tam záleželo čistě na jejím rozhodnutí, zda chce nadále žít s Ralfem, či se rozhodne pro Bena, ale se Sophií to bylo horší. Sophie měla jako otce uvedeného Ralfa. Pokud by Ben chtěl dosáhnout toho, aby byl jako její otec uznán on, znamenalo to soudní proces. Test DNA by byl nejmenší problém, ale horší by bylo donutit Ralfa, aby dceru v Americe nechal. Sophie má nejspíš dvojí občanství německé po Ralfovi a rakouské po Christine. Pokud by se, ale prokázalo, že je Benovou dcerou, tak by automaticky měla i americké občanství a Ralf by bez souhlasu amerických úřadů nemohl dceru odvézt zpátky do Evropy.

Ještě než Ben stihl dát dr. Meierovi pádnou odpověď, otevřely se dveře od operačního sálu a přišel k nim profesor Jones, který vedl operaci. Všichni přítomní se k němu obrátili.

"Ehm, pan von Mülheim?" otázal se přítomných lékař.

"To jsem já," přihlásil se Ralf.

"Pane von Mülheime, chci vás informovat o situaci s vaší manželkou. Můžu hovořit tady před ostatními?" ještě se zeptal lékař.

"A…ano," zadrhl se Ralfovi hlas.

"Tak tedy, paní von Mülheimová operaci přestála. Teď je v umělém spánku a napojená na dýchací přístroj. Střela prošla dolním plicním lalokem pravé plíce. Kulka se zarazila o žebro, takže nevyšla ven a díky tomu nezranila dítě."

Nastala dramatická odmlka. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že by při tom incidentu mohla být zraněná ještě i Sophie.

"Ježíši," vydechl Ben. Matka mu stiskla ruku.

"Udělali jsme, co bylo v našich silách. Teď už bude záležet, jak se tělo vaší ženy se zraněním vyrovná. Dle našeho názoru je tady tak padesáti procentní šance. Paní von Mülheimová je mladá a nemá jiné zdravotní komplikace, takže šance je zde docela reálná. Nicméně, následujících 48 hodin bude rozhodujících," dokončil svou informaci lékař.

Ralf se musel posadit, aby tuto informaci vstřebal.

"Pane von Mülheime, měl byste poděkovat tady panu Lewisovi a slečně McNeillové, že vaší paní poskytli profesionální první pomoc. Bez jejich zákroku bychom neměli šanci vaší ženu operovat. Zemřela by na místě," dodal ještě.

Ralf vyskočil, jakoby do něj bodli.

"Poděkovat? A za co? Kdyby se moje žena netahala s panem Lewisem, nikdy by se to nestalo!" pronesl nenávistně.

Lékař na něj nechápavě hleděl.

"Děkujeme, pane doktore," vložil se do jejich rozhovoru Ben, aniž si všímal Ralfovy reakce. "Můžeme ještě něco pro paní von Mülheimovou teď udělat?"

"Ne. Teď musíme čekat a doufat."

"Dobře. Díky, pane doktore." Ben se otočil k Ralfovi. "Pane von Mülheime, spolehněte se, že udělám všechno proto, abych svou dceru získal," zopakoval. "Dobrou noc," otočil se a následován dr. Lewisovou odešel z čekárny.

Ralf za ním hleděl. "Když chceš válku, tak jí budeš mít," ucedil skrz zuby.