Music of the Night - Sasvári Sándor (Maďarsko)

Video z nereplikové produkce Fantoma Opery je vzácnost. Zvlášť pak nějaké starší, jako toto pocházející z roku 2004. A přitom právě na nereplikové inscenace jsme nejzvědavější! Tak si tenhle malý poklad určitě nenechte ujít. :)

Musím říct, že ten úvod, kdy Christine prostě jen tak leži na zemi a Fantom nevzrušeně zpívá, mě nechtěně pobavil. Prostě suverenita je klíč! :D

Jinak s maďarským vizuálem FO jsem vždycky měla rozporuplný vztah - jsou scény, které mají udělané krásně (hlavně úvod a Hanibala), ale pak jsou i momenty, které se mi už tolik nelíbí. Občas mi přišlo, jako by některé scény působily trochu lacině, ale konkrétně vzhled Fantomova doupěte se mi zamlouvá hodně. Víc než naše česká verze určitě, btw.

No ale k věci - když vzápětí Fantom s ležící Christine kouzlil tak, že i Houdini by záviděl, to mi prostě cukaly koutky. Omlouvám se, ale tento způsob režie zdá se mi poněkud nešťastným.

Já chápu, že vymyslet choreografii této písně musí být velice obtížné, ale i bezcílné pobíhání po jevišti by možná bylo lepší.

Nu a hlasem Sasváriho Sándora si taky nejsem stoprocentně jistá. Mé uši moc netěšil a přísahala bych, že jednu chvíli zpíval i falešně, ale já to zase neumím stoprocentně poznat, tak je to spíš jen pocit.

Velice se mi ale líbil nápad se zrcadlem, ve kterém Christine místo svého odrazu spatří samu sebe v náručí Fantoma...jasně, něco takového je prostě naprosto nerealistické, ale na jevišti to funguje velmi efektivně! A taky se mi hodně ulevilo, když už Christine konečně vstala z toho svého otočného....oltáře? :D

Okamžik na závěru je pak stejnou měrou roztomilý jako trošku znepokojivý.

Své pocity bych závěrem mohla shrnout asi takto: ještě nikdy se mi u MOTN nestalo, abych se střídavě nudila a vybuchovala smíchy. Klidně se do mě pusťte v komentářích, jsem-li příliš přísná, jsem zvědavá na další názory. :D