Rozhovor pro "Five Corners"

Největší smůlou Ivanových rozhovorů je ta azbuka a ruština a tak, však víte. :D Já se sice rozhodla jeho nejnovější rozhovor přeložit, ale jedná se o překlad volný (čtěte: s Googlem) a zkrácený (čtěte: něco se prostě přeložit snad ani nedalo).

Pokud si rozhovor vyhledá někdo, kdo skutečně umí rusky, tak se asi jen shovívavě usměje v lepším případě a začne mlátit hlavou do klávesnice v horším případě. :D Ale chápejte, jak to mají lidé, co neumí rusky v případě tohoto pána těžké?? :D

Ale hlavní duch rozhovoru jsem snad nějak vystihla. :D ;) Všechny interview s Ivanem vždycky stojí za to, on je ohromně sofistikovaný pán, co si vážně promýšlí co říká. :)

Na počest světového dne divadla, si Five Corners pohovořilo s Ivanem Ozhoginem, hercem a zpěvákem, vítězem divadelní ceny Zlatá maska a Muzikálové srdce divadla, momentálně účinkujícího v muzikálech "Mistr a Markétka", "Jekyll a Hyde" a "Fantom Opery".

Nick Lomako se umělce poptal jak neučinit chybu při volbě profese, jak se realizoval na jevišti a vyhnout se tomu, aby sláva stoupla do hlavy.

Ivane, jaké vzpomínky se vám vybavují ze školních let?

Skvělý čas tance a zpěvu. Bylo to období mého uměleckého vývoje, začal jsem se seznamovat s hudbou, se studiem zpěvu. Učili jsme se recitovat básně, přednášet prózu, bajky, v tom jsme i soutěžili a vítězové bývali odměněni. To samé platilo i pro orchestr, kde byli téměř všechny nástroje včetně balalajky, domry, zhaleiky, rumby, marimby, různých bubnů a dokonce i basové balalajky.

A nepřemýšlel jste o něčem navíc, o zvolení jiné profese?

Nejspíš, ale já téměř neměl na výběr. Dělal jsem co jsem měl rád, ale nemyslel jsem si, že bych se mohl stát profesionálním umělcem. Jako všichni chlapci toho věku, uvažoval jsem, kam jít studovat. V jednu chvíli jsem dokonce přemýšlel o tom, že bych se stal řidičem tramvaje, protože se ve městě přepravovalo většinou tímto způsobem a líbil se mi ten proces: mačkání pedálů, přepínání páček, řízení velikého stroje a vození lidí.

Takže, jak si zvolit profesi a nebojovat s pochybami?

Nepodceňovat se, neohlížet se na ostatní, být odhodlaný v tom, co máte rádi a najít práci, co chcete dělat. Takovou, která vás strhne po zbytek života, že jí budete věnovat čas, námahu i své volno. Potom totiž vůbec nebudete muset pracovat, prostě se uvolníte a budete si ji užívat.

---

Mnoho dětí sní o tom, že se stanou umělci. Možná, že pro ty, kteří se chtějí realizovat na jevišti existuje nějaký vzoreček na úspěch?

Předně pro to musíte udělat opravdu hodně, učit se poezii i prózu a zkusit zkrátka všechno. I školní divadlo je dobré, pokud jsou tam dobří učitelé

Jak si cvičit paměť? Musíte se učit velké množství textů v různých jazycích. Jak se vyhýbáte zmatku?

Je nezbytné učit se metodicky a pracovat s materiálem trpělivě. Text se nejlépe naučím, když ho neberu pouze jako hromadu slov, ale vytvářím si k němu barvité obrazy a asociace. Dobrý příklad toho je jeden příběh, který jsme si četli ve druhé a třetí třídě a já si ho dodnes pamatuju od začátku do konce.

Jste nervózní než jdete na jeviště?

Stává se to. Obecně vzato vzrušení není vždycky špatná věc, já se například před začátkem show nesnažím uklidňovat. Ale zpočátku samozřejmě bývalo těžké překonat třes a vydat ze sebe čistý tón.

Nejlepší recept, jaký jsem získal na potíže s nervozitou je, že si v hlavě přesně srovnám, co budu dělat na jevišti, nepředříkávám jen text a nereaguju na partnery na jevišti - jsem plně ponořený do role.

Jaký máte vztah s fanoušky? Nepřehánějí někteří svoji náklonnost?

Díky Bohu, všechno je v rozumných mezích. Ačkoliv tu jsou fanoušci, kteří mi anonymně posílají drahé dárky a píší dlouhé dopisy.

Se slávou často přichází "hvězdná horečka". Jak se s tím vypořádáváte?

K tomu, čemu se říká sláva, jsem musel ujít dlouhou cestu. Nestalo se to přes noc, že by někdo zařídil, abych byl vysílaný na všech kanálech po Rusku, a další ráno bych byl známý po celé zemi a zněl z každého rádia. Dopracovával jsem se tam kde jsem pomalu a mám za sebou hodně bezesných nocí. S touto prací se pojí krev, pot a dřina. Můj úžasný učitel Igor Yasulovich řekl "Nebojte se dokonalosti - je totiž nedostižná." Musíme porozumět, že tím nejlepším se můžeme stát my, ale klidně taky někdo jiný.

Už vícekrát jste zmínil, že byste chtěl hrát titulní roli v Jesus Christ Superstar. Proč to?

Tohle dílo mě přitahuje. Evangelium z dramatického hlediska je napsáno brilantně. Lepší muzikál ještě nikdo nenapsal!

V Mistrovi a Markétce, což je nazýváno Evangeliem Ďábla, hrajete Wolanda. Je to postava kladná či záporná?

Jak vždycky říkám, nemám oblíbené či neoblíbené herce a stejně tak nemohu o žádném svém charakteru říci, že je hrdina kladný či záporný. Pokud bych měl citovat hrdinu z dalšího muzikálu Jekyll a Hyde: "V každém z nás jsou dva principy: dobrý a zlý." A ty se vždycky budou přetahovat a hádat. Celý svět je složen z dobrého a zlého. Co v jednom vyvolá zlo, probudí dobré kvality ve druhém.

Zpívá i někdo ve vaší rodině?

Samozřejmě. Hudba mě vždy obklopovala. Už jako dítě pamatuji, že zpíval můj starší bratr a i rodiče mají krásné hlasy. Má maminka, která je teď v důchodu, začala chodit zpívat do sboru, a dělá to s radostí a dosáhla svého dětského snu účinkovat na jevišti.

Jaká je vaše oblíbená hudba?

To je těžké. Konec konců, co je hudba? Soubor vibrací, které hluboce ovlivňují myšlenky a vytvářejí podvědomé obrazy. Dobrá muzika vyvíjí, vzdělává. Učí míru, lásce a pochopení.

Tak se zeptám jinak - jaký je momentální playlist Ivana Ozhogina?

Když jsem v autě, poslouchám rádio. V Petrohradě rádio "Hermitage", v Moskvě "Relax", nebo "Jazz". Občas poslouchám nějaký rock nebo jazz. Obecně, mám rád hodně odlišných druhů hudby, snažím se poslouchat neutrální muziku: relaxační, jazz covery, klasickou hudbu nebo rock. Včetně dobré zahraniční popové tvorby.

Co byste řekl svým dětem, kdyby se jednoho dne rozhodli jít ve stopách svého otce?

Ano, o tom mluvili. "Tati," řekla má dcera, "příští rok se zúčastním dětské pěvecké soutěže". "Dobře, na to se ale musíš připravit," odpověděl jsem jí. Nikdy svým dětem nebudu zakazovat studium hudby. Jestli to bude jejich kariérní volba, nebo jen koníček, to je na nich. Lidé v hudebním průmyslu musejí to, co dělají milovat, a asi bych se divil, kdyby moje děti nemilovaly hudbu stejně jako ji miluji já.

Takže chcete, aby se stali umělci?

Chci, aby učinili vlastní volbu. Nikdy je nebudu k ničemu nutit, rozhodně ne. Jen se jim snažím předat myšlenku, že ať už budou pracovat v jakémkoliv oboru, musí se snažit být pokud možno nejlepšími.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste učil?

To je obrovská odpovědnost. Mohl bych učit špatně a ničit. Pro učení je třeba velká zkušenost, dar a samozřejmě chuť sdílet své vědomosti. Možná, že až jednou získám víc zkušeností a přijde správný čas sdílet mé dovednosti, pak budu učit.

Source:

http://culture.5uglov.ru/sueta_dney/ivan_ozhogin_ot_igry_na_bas_balalayke_do_roli_iisusa_khrista/