České verze Wenn Es Weiter Regnet

Další den, další překlad, aneb přála bych si být zpola tak produktivní jako dvě slečny, jejichž překlady mám svolení šířit na svém blogu. :)

Tentokrát zabrousíme k muzikálu Rocky a krásnému sólu Adrian.

Prní překlad pod názvem "Když bude stále pršet" je z pera Tahmed.

Druhou prací "Když nepřestane pršet" se můžete pokochat z dílny Shadowsteed.

---

Když bude stále pršet

Za výlohou stojí v dešti, jak vidím.

Pohrává si s cigaretou jak vždycky.

Když odcházel, přikrčil se, teď krátí si čas.

Nemohu se od minulosti odpoutat.

táty výbuchy a Matčin tichý pláč.

Mé modlitby nezkrátily utrpení a strach.

Já nemohu,

teď nepromluvit,

A nic není náhodou.

Jak stéblo trávy,

proplétám se,

chci vyjít tam.

Snažím se najít cestu,

kde už nebudu se bát.

A chci utéct tam

Kde už není pláč.

Když bude stále pršet,

pak smyje mě pryč i déšť.

Chtěla bych být na jiném místě.

Mraky dál přecházejí,

chladný proud severní.

Když bude stále pršet,

pak smyje mě to jen víc dál.

Kouř z tvé cigarety,

jež z ní vychází.

Láká mě jít s tebou,

když mám jít domů.

Temná noc je

jenže ty mi z očí už mizíš.

Nevyhledávám

vzpomínky bolestné,

protože nevěřím,

že stéblo trávy,

jímž jsem já

může přežít dál.

A tak se vrátím

zpět do mého klidu v ústraní.

A zajímá mě

zda vrátíš se;

Vždy silným jsi

pln však smutku

ale ne v pohledu.

Když bude stále pršet,

pak smyje mě pryč i déšť.

Chtěla bych být na jiném místě

Jsem stále přepadlá jen,

Z těch mračen bouřkových.

Když bude stále pršet,

pak smyje mě jen dál...

za ním.

Když nepřestane pršet

Vidím jak si mokrý límec oklepá,

z kapsy přitom cigaretu vyndavá.

Pak se sehne ve dveřích

a škrtne zápalkou.

Staré časy ve vzpomínkách mi vrátí.

Tátův vztek a mámy tiché trápení.

A žádné mé modlitby to nikdy nezmění.

Ty se nedíváš

a nic neříkáš,

však ani šanci nemáš.

Jako tráva

co se asfaltem

za světlem prodírá.

A ty se krčíš,

když se hádka pak už snesitelnou zdá.

Utíkáš tam

kde nikdo nevzlyká.

Když nepřestane pršet,

pak snad mně spláchne ten déšť pryč.

Snad někam do těch lepších míst.

Ty mraky odvane pryč,

ten chladný vítr severní.

Když nepřestane pršet,

potom ten déšť snad spláchne... mně pryč.

Potáhne cigaretou

a odchází.

Ještě zamává

a pak se vytrácí,

tou noční tmou,

kde já už ho více nevidím.

co se asfaltem

prodírá, vydrží.

A tak se vracím
do úkrytu ve kterém se můžu skrýt.
A sebe ptám se

zdá se sem vrátí.
Vždy tak silný,
s tím tak smutným
svým pohledem něžným...

Když nepřestane pršet,

pak snad mně spláchne ten déšť pryč.

Snad někam do těch lepších míst.
A ten déšť dál přetéká

z těch černých mraků bouřkových.
Když nepřestane pršet,

pak mně ten déšť snad spláchne...

za ním.

Když bude stále pršet

• ve druhém odstavci je mile zachycena Adriania nesmělá duše, její zranitelné nitro. Není upjatá, nebo nedejbože hloupá, jen potřebuje někoho, kdo by prohlédnul její stydlivost a viděl v ní toho báječného člověka jakým je
• třetí odstavec pak galakticky zobrazuje tu touhu utéct ze světa, kterého se Adrian bojí a nerozumí, který má svojí prozaickostí daleko od snovosti jejích představ
• líbí se mi její úvahy o Rockym, nerozhodnost jak se ohledně něj cítí: "láká mě jít s tebou, když mám jít domů. Temná noc je, jenže ty mi z očí už mizíš."

Když nepřestane pršet

• přišlo mi báječné, jak jsi Rockyho namlouvání si Adrian přirovnala k stéblům trávy, které se snaží protlačit si cestičku přes chladný asfalt. Když se nad tím zamyslím, tak má takový příměr skutečně svoji hloubku
• moc hezky jsi vyjádřila důvody proč Adrian zpočátku odmítala Rockyho. Krom plachosti tu jsou i komplexnější příčiny a ty jsi onou výše rozebíranou metaforou trefně vykreslila.
• "vždy tak silný, s tím tak smutným pohledem svým něžným..." - při téhle pasáži nejde nemít před očima Drewova Rockyho - no bravo! :3 :)