Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 5: Skoro-bratrské shledání

"Teče."

"No jistě, co bys čekala? Je to řeka!"

"Alenojo, jasně! Jenže ve filmu...."

"Kolikrát...oh my God, kolikrát, už jsem ti říkal, abys na ten film kašlala?" Killian pozdvihl oči zoufale k nebi.

Barbaře se zrovna nechtělo počítat do milionu, tak pokrčila rameny.

"Tak vidíš!" ukončil to Killian vítězně.

"No, dobře, dobře." pravila BJ smířlivě. A jak se přes tu řeku dostaneme?

"No...."

"Šálí mě zrak?" ozval se za jejich zády uchu lahodně znějící tenor.

"JOHNÍKU!!!"

"KILLIANÍKU!!!"

JOJík a Killian k sobě ve zpomalených záběrech běželi a bratrsky se objímali. Barbara si protřela oči, jestli nemá halušky, také známé jako halucinace. Zpomalené záběry zatím naživo neviděla. Poté si významně odkašlala. Nadšený párek herců se po ní otočil.

---

"Anojo. Tohle je Barbara J...."

"Ta manželka Hadleyho!"

"No, přesně ta." přikývnul Killian Johnovu bystrému úsudku.

John si s Barbarou potřásl rukou. "Bohužel jsem nebyl na vaší svatbě, ale četl jsem o ní na broadway.com."

"Naše svatba je na broadway.com?" podivila se Barbara.

John mávnul rukou. "Tam je všechno. Takže vy chcete na druhou stranu?" otázal se věcně.

"Indeed, budy." ujal se řeči opět Killian.

"To se vám nedivím." povzdychnul si John. "Tak pojďte já vás převezu."

"Počkat! To jakože vy Fantomové převážíte na loďkách?" ujišťovala se Barbara hlasem podbarveným smíchem.

"Už to tak bude. Máme v tom praxi, none?" zakřenil se JOJík.

"Není to otrava?"

"To si piš! Znáte dědu Vševědu?"

"Ech? No, jo, jasně. Proč?"

"Jediný způsob, jak se té otravy zbavit, je strčit někomu veslo do ruky a zdrhat. Jenže to bychom my, Fantomové, nikdy neudělali. I když o nás NĚKDO na obálky dopisů píše, že jsme vrahové a máme se jít vycpat!" JOJík zúžil oči do škvírek.

"Takže jsi potkal Lotte, co?" facepalm.

"Exactly!"

"Heleď, to bylo dávno a....pch! Byl to mírový dopis!"

Killian protočil oči. "Nemáme na tohle čas. Kde je člun? Upřímně doufám, že to není ten náš, protože ten by na vodě hádám nevydržel."

"Ale né, jasně, že ne! Ale jsou tam ty polštáře! Tak ne, že na ně našlapete sníh!" dodal varovně a zavedl je k člunu ukotveném na břehu. Když se všichni tři usadili, zručně zabral do vesel.

"A co Kyle a Lotte? Kam měli namířeno, neřekli ti něco?" začal Killian hovor.

"Tam, kam chtějí všichni, které převážím. Za Aslanem, přece. Svítí tam slunce, je tam teplo, přátelsky....moře Christin. Uch." zasnil se.

Killian mu luskl před obličejem. "Je někdo doma?"

"Co? Nevím o čem mluvíš!" John trochu zrůžověl v obličeji a chvíli nastalo ticho.

"Nic víc ti neřekli? Než, že chtějí do tepla?"

"No, jasně, chtějí za královnou zachránit Narnii, ale buďme upřímní, Aslan je tam nikdy nepustí, to je šílenost."

"Existuje cesta, jak se tam dostat." zamrkal Killian.

"A to...?"

"Přemluvit nějakou Christine...to ony přece hlídají tunel."

"Takže tak se ke královně dostal Tam? Kurnik! Já věděl, že ty řeči o člunu z želvích krunýřů a chlupů ze zad jsou pitominky! To svede jen Johny Depp..."

"A člověk by řekl, že ti pár měsíců bez televize třeba pomohou. A ono nic....páni!" Killian užasle zmlknul. Druhý břeh řeky ho ohromil. Už skoro zapomněl, jak vypadá zem bez sněhu, tráva, dokonce i květiny....a když ho na nose zašimral hřejivý sluneční paprsek po dlouhé době se opravdu upřímně usmál.

Když Killian a Barbara vystupovali, BJ přešla k Johnovi. "Poslyš, ten dopis..."

JOJík se zasmál. "Jen jsem si dělal srandu, Lotte o tobě mluvila docela hezky, to s tím dopisem jsme si domluvili. Super žertík, ne? Hahaha..."

Barbara se zamačila.

"Ale až příště vytáhneš tu věc s vrahem, vzpomeň si, jak jsi se právě tomuhle nařčení ve fantomistických časech zuby nehty bránila...a třeba už to nenapíšeš." zafilozofoval a objal ji na rozloučenou. "Měla bys vidět, jak ses tvářila!" s tím chytili s Killianem další záchvat smíchu a plácli si se zvoláním. "PLACÁÁÁÁK!"