Třicáté výročí Fantoma Opery

Vždycky, když začnu víc přemýšlet nad Fantomem, zůstanu stát v tichém úžasu nad tou historií, legendou, krásou a tragičností. Rovněž mě vždycky udeří ta emoční hodnota, jakou pro mě Fantom má. Jeden muzikál, které jsem viděla až po nějakých čtyřech letech jeho obdivování, řekl by si jeden. Ale Božíčku, kolik víc se toho pro mě za Fantomem skrývá! Nedá se to slovy popsat a tak jen říkám, že láska na celý život existuje. :D :D

Přeji milovanému Fantomovi ještě mnoho mnoho dalších úspěšných let a vysílám pozdravy do Londýna, kde Fantom tento milník včera, 10. 10. 2016 oslavil.

Milí fantomáčtí blogeři, na padesáté výročí bychom se společně měli sebrat a jet do Londýna. No ne? NO NE? :D

Ale doufám, že FO v Londýně uvidím dřív, než za dvacet let, ehmuhm. :D

Slavnostní gala po výročním představení bylo živě vysíláno na Facebooku a video si stále můžete přehrát zde.

Gala bylo moc krásné, lepší než u pětadvacítky troufám si tvrdit, no na druhou stranu u pětadvacítky byla pointa celé to speciální představení, tady šlo vyloženě o to gala, protože víc takto volně na internetu není. :D

Začalo to celé promitání videa shrnujícího velkolepou historii FO, pozdravy ostatních souborů (Lotte začala slzet) a následovalo velmi velmi fantomácké uvedení producenta Camerona Mackintoshe a skladatele Andrew Lloyd Webbera na scénu. Ti gala zahájili společným projevem, kde se děkovalo, vzpomínalo a přidalo k dobru pár vtipných historek.

Poté byla na jeviště uvedena Sierra Boggess (se zmínkou o nešťastném požáru v divadle Mogador, kvůli kterému by jinak hrála Christine v Paříži). Sierra zazpívala Wishing You Were Somehow Here Again - úvod ve francouzštině, posléze pak v angličtině. Vůbec nemůžu posoudit jaká je její francouzština kvůli neznalosti tohoto krásného jazyka - trochu jsem tam slyšela americký akcent, ale zdálo se mi to docela uvěřitelné. Ale nevím, zkušenější ať posoudí. Tak či tak, ve chvíli, kdy se k ní přidal orchestr jsem zase začala natahovat, protože jsem měla takový flashback na to, když jsem poprvé viděla záznam z pětadvacítky a...ach. Ach.

Sierru na jevišti vystřídal Michael Ball (kterého ALW žertovně uvedl jako jednoho ze "struggling to be an artist" :D), který začal zpívat All I Ask Of You přímo Andrewovi. :D :D

Christinin part však nezačal zpívat ALW, ale Celinde Schoenmaker, která vzápětí vyšla na jeviště. No ale to si nemohl nechat líbit její "právoplatný" Raoul, Nadim Naaman, který dorazil právě včas, aby zabránil polibku Celinde a Michaela a plyně přešel do další Raoulovy sloky. :D :D Po následném přetahování se o pozornost Celinde, ona, jako silná žena, usoudila, že nepotřebuje ani jednoho a s chutí si svou další sloku zazpívala sama s odstrčením obou dotěrů od sebe. :D Načež se začala střídavě vášnivě líbat s oběma. Lucky girl. :D :D :D

No ale aby si moc nemyslela, tak pánové nakonec stejně zjistli, že nejvíc je to táhne k sobě, což bylo ukončení písně za milion dolarů! :D

Mě tohle strašně příjemně překvapilo, protože jsem čekala "jen" další "čtyři Fantomové a jedna Christine" a nic kreativnějšího a už předem jsem byla z toho lehce otrávená a pak tohle! Wow! Bravo! To bylo prostě perfektní. :D

O polibku Michaela a Camerona ani nemluvím. :D :D :D To mě fakt dostalo už úplně. :D

No ale o velké číslo s titulní písní jsme samozřejmě rovněž nemohli být ochuzeni a tak se na jevišti objevili sice čtyři Fantomové ale pozor: dvě Christine! :D Celinde Schoenmaker, Sierra Boggess, Ben Forster, Scott Davies, John Owen-Jones a Gardar Thór Cortes, aneb radostné "yes" a "wow" když mi z té hvězdné sestavy naskočila husí kůže.

Musím říct, že tohle je určitě mé nejoblíbenější "hromadné" podání titulní písně. Bylo to tak intenzivní a úžasné, že kdybych to tušila, tak bych si připravila papírový pytlík, protože jsem to musela seriózně rozdýchávat!!! :D

Nádhera, dojemné a vkusně udělané! Co nejsrdečněji přeji Fantomovi všecno nejlepší!!!!! :) <3

---