Lotte na Fantomovi, neoficiální verze, 3. část

Notes, Primadonna, Il Muto, Why Have You Brought Us Here, All I Ask Of You, Entracte

---

Při Notes ředitelé vejdou na jeviště tak, že projdou publikem, dokonce každý odzpívá svoji první sloku mezi diváky. To představení došlo k takové milé nehodě, že když si mezi sebou předávali dopisy od Fantoma, jednomu z ředitelů dopis upadl. Ale tahle scéna má tak obecně částečně sloužit jako "comic relief", takže se to ztratilo. :)

Jinak Notes je scéna, kdy jsem se oficiálně zamilovala do Tomáše Vaňka...chci říct do jeho Raoula. :D Po celou tu dobu vidíme, jak mu to rotuje v hlavě, všechny myšlenkové pochody, které by Raoul v tu dobu mohl mít pak velmi zřetelně korespondují i ve výrazu obličeje, řeči těla...

Uvědomila jsem si, že sleduju spoustu talentovaných herců, kteří hrají své role a mezi nimi že stojí Raoul. Tomáš se každou buňkou těla na jevišti stal vikomtem a já to viděla a já to obdivovala a já to milovala. :)

Jinak tahle scéna se mi provedením velmi líbila. Kancelář ředitelů opět přijela na platformě, herci opět tak nějak střídavě seskakovali nahoru a dolů, ale ty doprovodné efekty mi to vynahradily.

Vtipné bylo, že za stolem ředitelů byla skříň se škvírami a já viděla jak tam prosvituje silueta a říkala jsem si "Pff, vcelku neprofesionální, už zase za kulisou prosvituje někdo, kdo nemá (viz titulní píseň :D)". Jenže pak se ukázalo, že je to záměr, protože na tu skříň Carlotta vzápětí ukázala a omdlela. Raoul k ní běžel, otevřel skříň dokořán, ale nikoho tam nenašel. Vzápětí se otevřely dveře a Raoul se k nim znovu hrdinsky vrhnul, ale opět za nimi nikoho nenašel. Pak s ránou spadl obraz a vzplál dopis na stole. Tedy - spíš se z něj jen začalo kouřit, ale i tak. Skutečné a nefalšované řádění Fantomovo a Notes vlastně patří ke scénám, které se mi nápaditostí líbily víc než v originále, který v tuto chvíli spo

léhá na minimalismus. Což není špatné, samozřejmě, ale naše produkce mě v tomto uchvátila víc. :)

Jinak bylo rovněž velmi zajímavé sledovat Terezu Vágnerovou jako Meg. Její Meg byla velmi dospělá, lehce melancholická, velmi vážná...jako jediná očividně přikládala větší vážnost příběhu o Fantomovi a měla výrazně víc času na jevišti než v replikové produkci. Působila hodně jako divačka příběhu, která by si přála zasáhnout, ale neví jak a navíc ji matka drží zpět. Opravdu moc mě tohle pojetí zaujalo - v tom nejlepším slova smyslu zaujalo. Česká produkce vdechla Meg velmi dobrým způsobem větší hloubku, aniž by jí vlastně přidala podíl na příběhu.

Když se řekne Primadonna v české produkci, má první asociace je exploze. Bum, najednou, ani nevím jak, z jeviště zmizí kancelář ředitelů, je tam záplava lidí a každý dělá něco jiného - jsou tam baletky s vějíři, nějaké dámy u košů s kostýmy, Carlotta se převléká za plentou u které stojí ředitelé....takový můj záchytný bod byl Raoul (překvapivě :D) který stál stranou toho všeho, nejdřív zabraný do svých myšlenek, ale pak se probral, rozhlédl kolem a sledoval ten blázinec s rozkošným výrazem "co já tady vlastně dělám". :D V podstatě měl dokonalý výraz člověka, který je na večírku, který ho nebaví, propásl chvíli, kdy bylo ještě slušné se po anglicku se ztratit a tak je ve společenské pasti a usilovně přemýšlí, jak se tam vůbec dostal.

A taky si tak trochu od ostatních držel takový aristokratický odstup. Řekla bych to asi tak, že Tomášův Raoul nemá ředitele vůbec rád, ale takovým urozeným graciózním způsobem jim to nedává najevo, ale zároveň i vlastně dává, kdyby se namáhali číst mezi řádky - takový pan Darcy, ale zdvořilý. :D

V Il Muto mě bohužel napadla myšlenka, která byla původně hezká, ale ve výsledném vyznění nehezká. Totiž že je to jeden z Míšiných silnějších momentů. Jenže Il Muto zdaleka není scéna, která má udávat tón v pojetí Christine. Jak už jsem vypisovala, Míša je úžasně milé, sluníčkové stvoření, takže na vás přenáší dobrou náladu v Think of Me, nebo vás okouzluje svojí roztomilostí v Il Muto, ale ty scény kdy je s Fantomem hraje až příliš naivně a bez zábran, zkrátka byla velmi submisivní, a vážné scény jsem jí zase nevěřila.

Strašně jsem se těšila na balet v této scéně, aby se přesně ten se ukázal být mým největším zklamáním. Nevím, jestli měly baletky špatný den, ale za vše asi mluví otázka Barbařiny sestry o přestávce: "A to bylo schválně, že ty baletky tančily každá jinak?"

BJ: "Uhh....no....nee."

Po Buquetově vraždě se přemisťujeme na střechu a Why Have You Brought Me Here je sekvence, kde ani nejde vymyslet nic moc nového, prostě Raoul Christine přesvědčuje že Fantom není, zatímco ona tvrdí opak, zpívají přes sebe a tak. :D

Tohle byl asi můj nejneoblíbenější kostým Christine, protože zlaté rukávy jejího kostýmu hraběnky, které má pod tmavě modrým pláštěm působily strašlivě uměle, navíc se mi ta kombinace k té modré nelíbila. Raoul měl oproti tomu strašně krásný kabát, takže jsem se šťastně zaměřila na něj a bylo fajn. :D

All I Ask Of You bylo pojato velmi zajímavě. Nejspíš stejně jako ve Stranger Than You Dreamt It odlišná choreografie zásadně změnila vyznění a atmosféru písně. Píseň začla v podstatě tak, že Raoul se se stále zmatenějším výrazem snažil uklidnit Christine a především "do ní dostat trochu rozumu", což Tomáš kromě přirozené starostlivosti doplnil trochou iritovanosti, což je obvykle něco, co mě u Raoulů rozčiluje, ale upřímně řečeno k Míšině dětské, odvážím se říct nerozumné (neházejte ty kameny :D) Christine se to hodilo.

Musím se vám přiznat, že na začátku písně jsem tak trochu měla chuť schovat si obličej do dlaní, protože co v podstatě Christine udělala bylo to, že se poměrně zničehonic vysmekla Raoulovi, utekla mu na druhou stranu jeviště, plácla sebou na zem a začala vydávat plačtivé zvuky (které bohužel zněly velmi falešně). To už samozřejmě není Míša, to už je velmi nešťastná choreografie.

Raoul asi sdílel moje pocity, protože vzápětí zacouval ke dveřím a v prahu váhal, zda odejít nebo ne.

No - jak se mi to nelíbilo, musím zase na druhou stranu ocenit, že to ukazuje, jak moc v jednu chvíli drama ohledně Fantona, Raoula a Christine rozdělovalo - čtenář Lerouxe si je toho velmi dobře vědom, v muzikále je to spíš jen tak naznačeno a následně ztraceno v překladu.

Ale upřímně řečeno si nemyslím, že tohle byl záměr našich tvůrců choreografie - spíš z Christine chtěli udělat typický typ krásky v nesnázích, ale vážně...já vždycky budu bojovat za to, že Christine jako postava je mnohem silnější než tohle.

Část mě chce říct, že AIAOY je můj nejoblíbenější překlad, druhá část chce říct, že jsem jen zblbnutá z Tomáše. No kdoví, objektivnost v mém muzikálofilství často vyletává z okna. A Tomášův hlas v této písni vážně vynikal ve vší své jemnosti a síle ve výškách.

Christine si k sobě Raoula zpočátku vůbec nechtěla pustit blíž, takže zčásti je tahle píseň teprve takovými námluvami - ostatně proč ne, zásnuby Raoula a Christine v naší produkci probíhají až později, tak není kam spěchat. Nebo se možná chtěli uzpůsobit pasáži "bázeň tvá se ztrácí". Well, kdo ví.

No, poté, co už Christine konečně nechá Raoula přijít až k ní, tak už se choreografie opět víceméně ztrácí, jak už je v naší produkci jakýmsi dobrým pravidlem. :D Tedy - určitě tam nějaká choreografie je, nechci říkat že ne, ale když říkám, že se ztrácí, tak mám na mysli, že už zase přichází na řadu takové přebíhaní zleva doprava, aneb zabijme nějak čas do konce písničky, což se bohužel místy objevovalo i v Music of the Night.

První polibek byl krásný, roztomilý, druhý byl strojový, protože to vypadalo asi tak, že Raoul a Christine se políbili, odstoupili od sebe, rozpřáhli ruce jako by přivolávali déšť a potom k sobě znovu přistoupili a políbili se podruhé a vypadalo to hrozně nespontánně a nacvičeně....nejsem expert, ale mám pocit, že tak se lidi zrovna běžně nelíbají. :D Ale opět to nebyla vina Tomáše nebo Míšy - když se proti vám spikne choreografie, tak ani největší talent průšvihová místa nepřesvítí. :D

V All I Ask Of You Reprise je opět celofán v akci. A tentokrát i šustí. Jeeej! :D V podstatě v české produkci se Fantom ukrývá na střeše za sochami, mezi kterými je to zlaté cosi, co nazývám celofán, což je něco, co člověk běžně očekává najít zavěšené mezi dvěma sochami, ano. A jak tím prochází, tak to zašustí, což fakt dodává scéně korunu. :D

Za mě to byl Radimův nejsilnější moment prvního jednání. Geniální směsice vzteku ale i bolesti a pocitu zrady.

Lustr padal strašně pomalu, ale tak padat musí a padá všude po světě, jak tak čtu recenze ostatních produkcí.

Jo a jsem na sebe hrdá - když si po Il Mutovi herci přišli pro děkovačku těsně předtím, než spadl lustr, tak jsem začala tleskat jako první a lidi se pak ke mně přidali, což....je pro mě velká věc, fúha velká věc, protože já nikdy netleskám první, protože se bojím, že se nikdo nepřidá a bude to divné a prostě čekám až začnou tleskat ostatní, ale víte jak....já znám Fantoma nazpamět a prostě vím, kdy se tam má tleskat a tak jsem začala tak nějak automaticky, protože jsem věděla, že tam ten potlesk patří a....jsem, jak se dnes říká, asi nerd. :D :D Přemýšlím, jestli se v naší produkci v tomhle místě netleská nebo co....jestli teda fakt ne, tak jsem prostě zavedla fantomáckou rebélii. :D A jsem na sebe o to pyšnější. :D

Je možné, že mi už někdo říkal, že během Entracte se Raoul a Christine zasnoubí, ale asi jsem to zapomněla, protože během představení mě strašně překvapilo, když se v tu chvíli vůbec někdo objevil na jevišti.

Bylo to udělané strašně krásně, blocking se pro Tomášova Raoula hodil dokonale. Nejdřív se na sebe s Christine zkrátka tak culili, potom jí Raoul prostě jen tak mimochodem předal krabičku, po jejímž otevření se Christine zatajil dech a překvapeně a tázavě pohlédla na Raoula. Ten téměř obřadně poklekl, navlékl své vyvolené prsten a pak se oba dlouze objímali a byli strašně, ale strašně roztomilí. :))) Máme to nejkrásnější Entracte ze všeeeech produkcí na světě. :)))