Perem markýze de Sade aneb co nikdy nepřestane provokovat
Ha, ten pocit, když jsem do této rubriky naposledy něco napsala před rokem. :D Třeba se v tomto roce polepším, ale slibovat asi nic nemohu. :D
Tento film vyšel v roce 2000, takže jsem měla docela dlouhou dobu jisté povědomí o tom, že existuje, ale nikdy jsem nezahořela touhou ho vidět. Jinými slovy jsem ho útlocitně obcházela. :D
Film teď nedávno poběží/běžel/co já vím, v televizi a zahlédla jsem na něj ukázky a ony reklamy mi připomněly, že on tam vlastně hraje Geoffrey Rush, a já ho milovala ať už v Bídnících (nemuzikálových, btw) nebo Králově řeči a byla jsem hrozně zvědavá jak asi pojal markýze a prostě...Geoffrey Rush je dobrá záminka pro to podívat se na jakýkoliv film, vážně.
A tak jsem film odpoledne našla, zbytek dne se psychicky připravovala na možné trauma a večer si ho pustila a stále se tak trochu sama nad sebou podivovala, že jdu vážně do toho.
A zde je tedy můj nespoilerovací článek o tomto filmu. :D
V první řadě podotýkám, že jsem si zbytečně nasadila bubáky do hlavy. Samozřejmě, že to nebylo tak strašné. Ono to totiž nebylo vůbec strašné!
Je to takový ten film, co v televizi musí dát po desáté hodině - nebojí se používat sprostých slov, uvidíte nahého Geoffreyho Rushe, nahou Kate Winslet, nahé snad všechny a místy je to vážně zvrhlé, ale....je to film o markýzovi de Sade! Muži, díky kterému existuje slovo sadismus! Co by jeden mohl čekat? :D
Na druhou stranu k protiváze všech těch věcí, které jsem teď vyjmenovala, je to vážně velice chytře napsaný film s brilantním obsazením. Některé dialogy byly přímo filozofické, téměř až shakespearovsky podané - zvlášť od Geoffreyho. Ten byl ostatně v roli markýze hlavním bodem úspěchu - podal ho tak, že se mi protivil a fascinoval zároveň, za dvě hodiny jsem se ho bála i hnusila, ale dokonce s ním i svým způsobem soucítila. Z tohoto popisu mých pocitů z takové osobnosti jako je markýz de Sade už je nasnadě dedukce, že si ten film osobnost skutečného markýze romantizuje. Má odpověď je, že ano, rozhodně ano. Na konci filmu máte mít pocit, že markýz nebyl vyloženým záporákem filmu, ale pravda je samozřejmě někde jinde. Skutečný markýz de Sade by ve mě nikdy nějaké pocity soucitu nevzbouzel, fakt ne.
Kate Winslet jako pradlenka Madelaine rovněž zářila - já měla zpočátku pochyby, předpokládala jsem, že to bude taková ta otravným způsobem napsaná ženská postava, ale jsem ráda, že mé hloupé předsudky byly hloupé - něčemu takovému zabránil dobrý scénář a samozřejmě její dokonalý herecký výkon.
Zmínit se musím i o představiteli abbého Coulmiera, Joaquinovi Phoenixovi, který rovněž odvedl úžasnou práci. Mnoho vlastností a především vnitřních bojů, kterými si tato postava procházela nebyly vyřčeny nahlas, ale stačilo jen sledovat jeho obličej a oči a naprosto dokonale jsem chápala, co abbé cítí, s čím bojuje. Slov už nebylo potřeba.
A jen marně přemýšlím, kdo měl s Geoffreym intenzivnější chvíle a chemii - jakkoliv bývá dynamika vztahů mužů a žen - především v dobových filmech - obvykle odlišná, v tomto filmu se to stíralo. Snad i pro bezprecedentnost markýzovy osoby.
Perem markýze de Sade je uzavřené, téměř intimní drama v prostředí charentonského blázince, kam markýze mimo jiné během jeho života skutečně zavřeli. Je to takový ten zdánlivě poklidný "mluvící" film, kdy se klade důraz spíš na psychologii postav než vzrušující dějovou zápletku (ačkoliv film má i tak poměrně překvapivý zvrat, nechci mu křivdit).
Markýz se v blázinci baví tím, že své zvrácené sexuální úchylky vylévá na papír v podobě prózy a za pomoci Madelaine je dostává ven, kde se publikují, dychtivě čtou, ale i pálí a zakazují.
Správcem ústavu je abbé Coulmier, který má s markýzem pozoruhodný vztah. Na jednu stranu je jako velmi morální člověk nejen znechucený, ale přímo otřesený markýzovou myslí. Na stranu druhou ho často vyhledává, hovoří s ním, filozofuje, dokonce ho v jednu chvíli nazve svým přítelem. Nejvíc zajímavé dialogy, které jsem výše tak vychvalovala do nebes, se odehrají právě mezi nimi.
Výtisk de Sadova románu se dostane do rukou i Napoleonovi, kterého to rozzuří a nakáže, aby do blázince přijel psychiatr doktor Royer - Collard, který své pacienty "léčí" mučením, aby dohlédl na situaci, zabránil de Sadovi publikovat cokoliv dalšího a zkrátka ho umlčel.
To je samozřejmě ta chvíle, kdy se situace začíná vyostřovat...
Na závěr bych dodala asi jen to, že pokud byste si od tohoto filmu slibovali, že je životopisný, tak to nedělejte. Jak jsem už řekla, postava samotného markýze je zromantizovaná, ale tím to nekončí. Události ve filmu mají se životem skutečného markýze de Sade společného jen velmi málo - v hodně zásadních věcech dokonce jen jeho jméno.
Já si myslím, že život markýze zdaleka nebyl tak nudný, aby si scénarista musel takto nehorázně vymýšlet, ale já nad tím zavírám oči. On je to sám o sobě hodně dobrý film, ale biografie markýze to není.
A na úplný závěr dodávám, že pokud jste se tohohle filmu snad jako já vyhýbali ze stejných přičin, tak vážně netřeba. Mám pocit, že naši generaci už stejně nic nepřekvapí. :D
Markýz de Sade:
"Já jsem tenhle svět nestvořil. Já ho jen zaznamenávám."
"Já jsem tenhle svět nestvořil. Já ho jen zaznamenávám."
Komentáře
Okomentovat