Překlad Ivanova Q&A

Srdečné díky slečně, která vytvořila anglický překlad Ivanova menšího Q&A, kdy se fanoušci ptali na FO a nejen FO a Ivan odpovídal.
Video s anglickými titulky si můžete pustit níže a pokud se s angličtinou nekamarádíte, nebo chcete posoudit mé překladatelské schopnosti, můžete si přečíst můj český přepis rozhovoru pod cutem.

---

Dobrý den, drazí fanoušci Fantoma Opery a muzikálového žánru. Z celého srdce vám děkujeme za zaslané otázky. Pokusili jsme se vybrat nejzajímavější otázky z obrovského množství a zde jsou tři, na které vám teď odpovím.
Hádám že můžeme začít.

Je ve FO scéna, která prověří všechny vaše schopnosti, protože je těžké zahrát ji jak emočně, tak fyzicky a vokálně? Která scéna je oproti tomu vaše nejoblíbenější?
Můžu říci, že v tomto muzikálu nemám nejméně oblíbenou scénu. Každá scéna je mi svým vlastním způsobem drahá. Jedna z nejvíce zajímavých a těžkých scén (pro mě jsou tato slova často synonymem) je poslední scéna - Final Lair. Musím tam nabrat všechnu svou energii, charisma, veškeré mé vnitřní psychologické kvality a zkušenosti s vazbami, které se odehrávají na jevišti, přístup ke Christine a Raoulovi, reagovat na dění a na všechno, co se uvnitř mě nashromáždilo během představení - emoce, obavy, pocity a…spolupráce s mými kolegy na jevišti - všechno to se vyhrotí ve finální duet, trio dá se říct. Myslím, že jsou chvíle, kdy publikum zapomíná dýchat a potom, po nějaké chvíli, je slyším vydechnout a…je to velmi vzrušující, zajímavé, je fascinující to sledovat.
Tuto otázku poslala Anna Anfeya.

Jaké jsou výhody ruské produkce Fantoma Opery? Co tuto produkci činí zvláštní v porovnání s ostatními produkcemi, které běžely a běží po celém světě? Tuto otázku poslala Yelizaveta Marachkovskaya.
Podle mého názoru, je výhodou ruského FO v první řadě tým, který tu pracuje. Tým mých spolupracovníků, vysoce školených herců, kteří se muzikálovému žánru věnují již mnoho let, tým špičkových expertů, kteří nepracují jen na jevišti, ale i v zákulisí. Nejsou žádné méně důležité příčiny, které tento muzikál činí úspěšným a populárním a proč si zachovává skvělou kvalitu.
Také je to velmi výhodnou lokací divadla MDM, které má velkou kapacitu a všichni se tu cítí příjemně.
Jsou to úžasné kulisy, které byly vyrobeny speciálně pro naši produkci…je to mechanika, strojírenství - všechno to, co vytváří kvalitu show.
Jsou to lidé, kteří milují svoji práci, svoji profesi, kteří na show pro diváky pracují s radostí každý den.
Co bych chtěl dodat: podle mého názoru je tu skvělá mezinárodní tradice - v Londýně, v New Yorku - chodit na muzikál…opakovaně sledovat svůj oblíbený muzikál nejméně jednou za měsíc. *Usměje se* Možná dokonce dvakrát za měsíc.

8. srpen byl absolutně šílený den, minimálně podle vašich fanoušků - nouzový záskok v Moskvě ve FO ve dne a účast na koncertu Broadway Hits v Petrohradě večer.
Byl jste unavený? Chtěl byste/jste připravený něco takového zopakovat? Jaké jsou vaše dojmy z takového pracovního rozvrhu? S jakými pocity na ten den vzpomínáte?
Ano, to skutečně byl šílený den protože - to téměř nikdo neví - ten samý den ráno, v jedenáct dopoledne, dokonce ještě v poledne jsem byl v Petrohradě a chystal se k odletu. Ještě jsem neměl ani ponětí, že to pro mě bude tak těžký den. Ve 12:05 jsem odletěl z Petrohradu do Moskvy, přistál a ve dvě odpoledne už jsem byl v divadle MDM. Nalíčili mě, odehrál jsem představení a v 5:45 jsem byl zase na letišti. Po přistání jsem hned jel do divadla, kam jsem dorazil o půl osmé večer na Broadway Hits.
Jak už jsem řekl v předcházejících rozhovorech, čím náročnější mě čeká úkol - ať už na jevišti nebo v zákulisí, cestování z jednoho divadla do druhého - tím zajímavější pro mě je, tím víc se do něj zapojím, tím víc mě to nabudí a napumpuje adrenalinem (v dobrém slova smyslu).
Proto když ten šílený den skončil, pořád jsem v sobě výrazně cítil právě ten adrenalin.
Jsem připravený to zopakovat? Možná, pokud to bude nezbytné - rozhodně tohle nebudu dělat záměrně.

Jestli jsem byl unavený - ano, nejspíš bych v takovém rytmu nemohl pracovat moc dlouho (pokud by se tak dělo každý den).
Ale…no, zkušenost mi ukázala, že "everything is possible", všechno je v tomto světě možné. Stačí jen chtít.
Toto byla otázky Anny Lebedevy.