Music of the Night - John Cudia

Věnujme tento týden rekordmanovi v počtu odehraných představení v roli Fantoma, Johnovi Cudiovi.

I přesto byla moje první zkušenost s Johnem v roli Raoula, přes kterou se k Erikovi propracovával jako tolik jiných...

Je neuvěřitelné, jak se jeden z nejsladších Raoulů, jaké jsem kdy viděla, může proměnit v tak ďábelského Fantoma (což se z MOTN přirozeně nedá posoudit, ale zkuste si ho najít ve Final Lair).

Oceňuji, že ač některí herci to mají bohužel ve zvyku, John vůbec nepřehrává a stále zůstává přirozený.

Jeho hlas je potěšením poslouchat, není tak div, že zůstal v roli po tak dlouhou dobu, až se z toho stal rekord.

Ještě si neodpustím poznámku, že je škoda, že v americké produkci Erik nechytí omdlévající Christine do náručí jako v Londýně. Když teď vypustím, že to trochu kazí romantický efekt písně, tak je tu ta nemilá věc, že herečky Christine pochopitelně moc neláká představa toho, jak se osmkrát týdne otřískají při pádu na jeviště, tak padají ehm...no, však to teď sami můžete vidět, technikou "přes zadek". :DD Ono to prostě nechtěně vypadá trošku legračně. Není to jen věc právě viděné Sarah, už jsem to viděla u více Christin a hm....co myslíte vy?

Přeji vám hezký týden bez pádů na zadek, hehehehe. :DD

---