Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 4: Tamierra

Killian a Barbara bok po boku kráčeli hlubokým sněhem. Barbara měla občas pocit, že by v něm mohla i plavat.

"Je to na jednu stranu chytré. Je potřeba, aby se k jejich skrýši dalo těžko dostat, jinak by je královna hned dostala." vysvětloval Killian a k její radosti ji vzal za ruku aby jí pomohl přebrodit se obvzlášť hlubokou závějí.

"Jasně, chápu." zadrkotala Barbara zuby. Vzápětí vyjekla a dostala něco, co Killian zpětně popsal jako hysterický záchat smíchu. "T-ti....dva....jako fakt...chachacha....bydlí v domečku, ve kterém ve filmu bydleli ti bobři? Jako.....áhahahahaha! Killiane, volej Havlíčkův Brod, Kroměříž....chňááá."

"Cože to mám volat?"

"To neřeš...."

"Víš co?"

"Co?"

"Od této chvíle máš zákaz na tu protivnou větu 'to neřeš'. Pořád mě tím odbýváš." Killian na ni vypláznul jazyk a zaklepal na dveře.

---

"Heslo?" ozvalo se zevnitř podezřívavě.

"Barbra Streisand." prohlásil Killian neochvejně.

Dveře se pomalu otevřely na malinkou švírku. Tam je přejel rychlým pohledem a po vyhodnocení hrozby za neexistující je otevřel dokořán a vpustil dovnitř.

"Killian!" usmála se svým typickým zářivým úsměvem Sierra a objala ho. Poté se ohlédla na Barbaru. "Ach, ale ty přece musíš být Hadleyho manželka, že? S Tamem jsme byli na vaší svatbě, ovšem nebyla příležitost se seznámit. Já jsem..."

"Sierra Boggess."

"Exactly!" Sierra vyobjímala i ji a představila Tamovi, který si s ní s dobromyslným úsměvem potřásl rukou.

Domeček patřící původně bobří rodince byl značně malý, takže všichni museli být v neustálém sklonu hlavy. Nakonec si raději posedali k jídelnímu stolu a s úlevou narovnali krk. U šálku Sierřina oblíbeného zeleného čaje /true information, dearest! :D/ se hovor samozřejmě stočil k Hadleymu.

"Obávám se, že o něm nic nevím." pronesla Sierra lítostivě. "Do paláce královny se dostal až poté co mě Tam zachránil." zamrkala a Tam jí položil ruku kolem ramen a sám se ujal řeči. "Do paláce se dá dostat tajnou chodbou, kterou hlídá Aslan a nějaké Christiny. Já tam potkal třeba Katii Hall." zavzpomínal.

"Takže musíme za Aslanem a...."

"Spíše bych si zkusil promluvit s nějakou Christine. Aslan do chodby nikoho nepustí, ví, že je to cesta na jistou smrt." zavrtěl hlavou.

"No, pokud narazíme na nějakou, se kterou jsem už hrál..." blýsknul Killian úsměvem. "A pokud ne, tak se to taky nějak zvládne." mávnul rukou.

Barbara Killiana tak docela nevnímala. "Cesta na jistou smrt? Co se stane se smrtelníkem v Oz?"

Sierra si hluboce povzdychla. "Promění ho na takovou no...tu okřídlenou opičku. Jenže člověk v takové podobě nedokáže přežít příliš dlouho. Navíc v tu chvíli, by bylo všechno ztracené, Narnie ani Hadley už by se nedali nikdy zachránit. Je životně důležité, abyste se tomu vyvarovali."

Killiana opustil úsměv a zahleděl se zadumaně do plamenů v krbu.

"Poslyšte a nevíte něco o Lotte? Nebyla tu? Ona a pak ještě nejspíš Kyle Barisich?" zkusila.

Tamierra se začala z neznámých příčin uculovat. "Byli tu pár týdnů před vámi. Ta Lotte je milá, asi třikrát nás objímala a tvrdila, že to je její nejlepší nejhorší den v ledu." vyprávěla Sierra.

"A Kyle je fakticky s ní?"

"Fakticky." zazubila se Sierra. "Byla z toho faktu poměrně nadšená, měla jsem ten pocit."

"A hádám, že jste jim poradili to samé, co nám?" odtušil Killian.

Tam kývnul. "Ptali se nás na to samé, co vy. Ale tak dlouho o nich nejsou žádné zprávy, dokonce ani drby mezi stromy....to ticho je matoucí a znepokojivé."

Barbara a Killian na sebe rozhodně pohlédli. "Musíme se co nejrychleji dostat za Aslanem."

"Ale až ráno, teď už nemá cenu nikam chodit. Připravím vám postele." nabídla Sierra.

Barbara s Killianem kývli a o půlhodinu později se už oba převalovali v malinkatých postelích. Nemohli spát, navíc to byl zvláštní pocit, ležet po dlouhé době v opravdické posteli.