Remember, love never dies! 4. část

Nad Phantasmou znovu vyšlo slunce, které ozářilo svým jasným světlem Coney Island. Gustave stál u okna už drahnou chvíli, aby se přesvědčil, jestli vůbec vyjde. Jak může svět jen tak, naprosto normálně zase žít dál? Lidé v davu se hrnoucí dovnitř vůbec nezajímalo, že tu někdo zemřel, že zemřel člověk, který jim daroval všechny radosti Phantasmy. Kráčeli si dole se svými přízemními starostmi a jeho život mezitím ležel v troskách a život jejich impresária pana Y vyhasnul.
V přijímacím pokoji stočený v křesle spal Raoul. Klidně oddechoval a v jeho aristokratické tváři nebyl náznak poznamenání ze včerejšího večera. V jeho snech se vrátil čas, znovu stál s Christine na střeše Opery Populaire, byl statečný mladíček, "romantický idiot"...
Nebyl po krk zahrabán v dluzích a už vůbec by si o něm nikdo ani nedovolil říci, že je to povaleč v kasinech a opilec.
Christine právě s námahou vstávala z podlahy u dveří. Cítila řezavou bolest za krkem a každičký sval v těle měla ztuhlý. Kdyby ještě byla baletkou v Opeře, madame by jí donutila hned to rozcvičit. Zvádla by to ještě? Dokázala by být tak ladná jako kdysi? Okouzlila by dnes ještě hned dva muže? Zámožného vikomta a geniálního Fantoma?
"Maminko? Spíš ještě?" ozvalo se jemné zaťukání na dveře.
"V pořádku, Gustave, pojď dál." zazněla odpověď.
Gustave opatrně otevřel dveře a Christine jako první sjela pohledem k jeho ruce. Opravdu na ní nosil Erikův prsten. "Hledají tě ti lidé." na okamžik se zarazil. "Lidé jim říkají trio."
Christine na něj nechápavě zamrkala. "Opravdu? A kde jsou? A tvůj...." přejela si rukou po hrdle, když jí najednou došel hlas. "A Raoul je kde, zlatíčko?"
"Neodkladně tě chtějí hned vidět. Čekají na tebe v domě... v domě pana... tedy, tatínka." vykoktal zmaten, jak má od této chvíle oslovovat Raoula a jak se zmiňovat o Erikovi. "A tatínek, ehm Raoul spí v křesle přijímacího pokoje. Spí docela tvrdě." znělo to, jako by ji přesvědčoval aby za triem opravdu odešla.
Christine ho pohladila po vláscích. "Hned se vrátím, jestli se Raoul probudí...."
"Já už mu něco povím." slíbil okamžitě.

"Nemusíš mu lhát." zvedla mu obličej, aby se jí podíval do očí. "Lži mezi lidmi jen tvoří propasti." povzdechla si a přehodila si přes sebe plášť. "Jak jsem říkala, hned budu zpět." políbila chlapce na čelo a vyšla ven.
Rychlým krokem se proplétala mezi davem lidí a kápi si stáhla co nejvíce do obličeje. Mezi lidmi to jen vřelo. "Je mrtvý. Někdo ho zastřelil. Prý zemřel v náručí Christine Daaé. Je jen otázkou času, kdy bez něj park zkrachuje. Podívejte! To je ona! Christine Daaé! Hej, Christine, je to pravda?"
Christine zpanikařila, když se kolem ní pevně semknul dav a ze všech stran se ozývali zvědavé hlasy.
"Jděte si po svém." rozehnal je hromový hlas Squelche, který se náhle objevil po jejím boku.
"Slečno Daaé." zlehka se jí uklonil vzápětí. "Snad vám nevadí, že vás oslovuji takto, ale mistr nikdy o madame de Chagny nechtěl ani slyšet." rozpovídal se a Christine bodlo u srdce.
"Víte, mí přátelé říkali, ať vám vyjdu naproti, dnes je tu asi dvojnásob lidí. Ale to jen kvůli těm povídačkám o smrti pána. Jsem zvědav, jak dlouho nám to tu vydrží. Ostatně to bude záležet i na vás." pokračoval dál a neomylně ji vedl k Erikově věži. Christine už otevírala pusu, aby se zeptala na význam toho všeho, ale on ji zarazil, když jí úslužně otevřel dveře. "Prosím, slečno Daaé. Vše se dozvíte." znovu se poslužně uklonil, když kolem něj prošla dovnitř.
Christine v očích znovu pálily slzy, když procházela jeho pokojem. Nad klavírem visela její podobizna, na podlaze musela překračovat nejeden zmuchlaný notový papír. Jeho přítomnost tu byla natolik cítit, až nechápala, jak může být mrtvý. Jako by ho viděla, jak k ní sbíhá po schodech....
Squelch ji gestem pokynul, ať vystoupí do nejvyššího patra, kde jak z vyprávění slyšela přechovává figurínu a ozvývá se odtamtud dlouho do noci hraní klavíru. Byla si naprosto jistá, o jakou figurínu se jedná. Nechápala, proč ji sem zavedli. Cožpak pro ně tohle místo není plné bolestných vzpomínek?
Vešla do kruhovité místnosti, plné dokončených partitur a prostěradlem skrytým klavírem a něčím, co nepochybně musela být ona figurína. Dvakrát netoužila ji znovu vidět, proto uvítala, že přes ní někdo, možná snad ještě Erik, přehodil bílou látku.
Gangle, dokonce i slečna Fleck, se jí znovu uklonili a Christině už to začínalo být protivné. Povolila si knoflíček pláště u krku a zkoumavě se na ně podívala. Všichni tři vypadali tak zuboženě. Líčidla měli rozmazaná po obličeji a slečna Fleck dokonce na sobě neměla žádný její na stranu posazený výstřední klobouček. Už nevypadali děsivě a tajemně a už vůbec by je nikdo neposlal uvádět show na jeviště Phantasmy.
"Přáli jste si se mnou mluvit?" prolomila ticho třaslavým hláskem Christine.
K její radosti se slova ujala slečna Fleck, která narozdíl od Squelche nebyla na zdlouhavé řeči a věci řešila s vojenskou rázností.
"Věc se má tak, slečno Daaé. Toho dne, kdy se mistr dozvěděl, že váš syn je vlastně jeho syn, ten den kdy s jekotem utekl před jeho tváří." nepatrně se ušklíbla a začala po místnosti přecházet sem a tam. "Nám dal několik jasných instrukcí, co musíme neodkladně splnit v případě jeho smrti. Počítali jsme, že něco takového budeme muset řešit o mnoho let později, ale jak sama víte, situace se změnila." hlas se jí na okamžik zlomil. "V první řadě je vám odkázana Phantasma, celý park, všechny tržby..." odříkávala ne dvakrát nadšeně. "Až váš syn dovrší plnoletosti, bude to tu jeho. A co nás nejvíce překvapilo." odkašlala si. "Zaplatíme z pokladny Phantasmy všechny dluhy vaší rodiny. A jak jsme si zjistili malá částka to zrovna nebude." povytáhla obočí. "Nehledě na to, že odteď...." pevně k sobě stiskla rty a přestala s přecházením napříč pokojem. "Od této chvíle jsme vaši věrní služebníci, slečno Daaé."

Komentáře

  1. Dluhy jsou fuč. Můžou začít znova, Raoul už nebude pír, Gustík vyroste a bude nadaný a bohatý, je to přece fantomův dědic!
    Ne, to neposlouchej, jen jim tu maluju růžovou budoucnost, jelikož je mi jich všech tak líto...Je super, že nezapomínáš na trio! Slečka Fleck je prostě úžasná! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Je mi jich taky líto. :(Ohromně se psaní pasáží slečny Fleck bavím. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Je to vidět, opravdu to působí, jako by to říkala ona :)

    OdpovědětVymazat
  4. I Raoul se, ti, myslím, vyvedl. Což je fakt něco, když ti to řekne raoulistka! :D

    OdpovědětVymazat
  5. Tyjó! To je od raoulistky vážně bomba! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Žejo? :D
    Ono se to hodí, když znáš nějakoz raoulistku, protože fantomistka to nepozná, nakolik je tvůj Raoul raoulovitý :D

    OdpovědětVymazat
  7. No, tak ještě že mám odbornici. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Máš ve mně nedocenitelný poklad, to ti říkám na rovinu! :D

    OdpovědětVymazat
  9. Ohromně si toho pokladu v tobě vážím! :D

    OdpovědětVymazat
  10. Dáváš to často jen velmi málo najevo! :D
    Ha, teď jsem si něco uvědomila! Ten obrázek se nehýbe! :D

    OdpovědětVymazat
  11. Polepším se. :D
    Chtěla jsem udělat radost Ellanor. :D

    OdpovědětVymazat
  12. Oo, mam radost a chvalim :)).. chces taky prozradit tajemstvi, jak odlepit pismo od obrazku ? :))..

    OdpovědětVymazat
  13. Jsem velké ucho. Virtuální. :D

    OdpovědětVymazat
  14. Heč-heč a já už to vím, já už jsem byla zasvěcena! :D
    Ale blog často ignoruje, že jsem cokoliv nastavovala :-/

    OdpovědětVymazat
  15. Jak Píše BJ, je to trochu záhada, ale zkus tento postup:Nastaveni -> Výpis článků -> Zobrazení článků + zaškrtávátko Zobrazovat rámeček kolem obrázkůPak při vložení obrázku definovat horizontální odsazení - dejme tomu 8 nebo 10. Pokud to nebude fungovat, zkus vložit obrázek znova, případně výše zmíněné zaškrtávátko zas odškrtnout a zkusit to bez něho.. prostě trochu metoda pokus omyl, ale nakonec se na to dá dojít :o)..

    OdpovědětVymazat
  16. A když to nepůjde poprvé, podruhé ani potřetí, nemlať hlavou o klávesnici, nejspíš to znamená jen to, že blog odmítá spolupracovat :D[17]: Já jo, pěkně prosím! Co bys ráda? :D

    OdpovědětVymazat
  17. [18]: aspoň trochu všímavosti xD

    OdpovědětVymazat
  18. No jéje, my jsme všímavé až na půdu! To se ale nejdřív musíš ozvat! :D

    OdpovědětVymazat
  19. dyt už se ozívám A zejtra se vrhám do úřekladu. jen se budu modlit, abyste mě nenakazili LND xD

    OdpovědětVymazat
  20. [21]: tak ne. je tam jenom jedna Drabla

    OdpovědětVymazat
  21. Tak jsem zkoušela a zkoušela...a nějak nic. Gah...

    OdpovědětVymazat
  22. Co nic? Jo ták, obrázek! No to víš, s blogem to chce trpělivost :DBudou překladýýýý! Co je špatného na nakažlivosti LND? :D

    OdpovědětVymazat
  23. A klikáš fakt na to, co máš? Mně stačí u toho obrázku dát k vertikálnímu a horizontálnímu odsazení čísla (většinou k prvnímu 5 a druhýmu 10) a je to...

    OdpovědětVymazat
  24. jo jinak tě mám na blogu ;). jen se přihlaš až to bude dokončené abych tě mohla dát do "dokončené" ;)

    OdpovědětVymazat
  25. O, děkuji do zařazení do Fan tvorby. Určitě dám vědět. :)

    OdpovědětVymazat
  26. Děkuji za vaši pomoc, dámy! :) :D

    OdpovědětVymazat
  27. Super, vypadá to mnohem lépe :).. Ještě bych hlasovala pro dvojité entery (říkejte mi "prudič enterovitý") :o)))..

    OdpovědětVymazat
  28. Inu, zkusím je do 5. části zavést. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky