Remember, love never dies! 3. část

Třetí díl mého dílka.
Kritika, ódy, vše vítáno.
A já jdu asi spát, jsem totálně vyždímaná. :D


Christine několik minut bez sebemenšího pohnutí zírala na zdobný strop své ložnice. Nedokázala se ani pohnout a s námahou si vybavovala, jak se tady vlastně ocitnula. V záblescích se jí znovu vybavovaly tragické události dnešního večera. Její vystoupení, Erikova radost, když jí po jejím úspěchu donesl náruč růží, zoufalá Meg léta nešťastně zamilovaná do Erika, výstřel....výstřel! Prudce se vymrštila do sedu a chytila se zoufale za spánek. A pak? Co bylo pak? No tak, Christine uvažuj! Erik, jeho šokovaný výraz když padal k zemi, nářek Meg. Z očí se jí znovu vyvalil proud slz. Je mrtvý. Erik je mrtvý. Ale co dělá zpátky v hotelu? Jak se sem dostala? Na Raoulově straně postele uviděla jeho kabát, ale vlastník se v pokoji nenacházel. Škubla sebou, když ve vedlejší místnosti slyšela zapraskat plameny. Rychlým pohybem ze sebe smetla přikrývku a opatrně otevřela dveře do přijímacího pokoje.
Místnost tonula v šeru, jediným zdrojem světla byl krb, u kterého bylo velmi blízko přistrčené křeslo a stolek. Na stolku stála připravená, zatím nedotčená láhev whiskey a nádoba s ledem.
Christine pomalu přešla ke křeslu a podívala se, jestli v něm vůbec někdo sedí.
Jak předpokládala, našla v něm Raoula. V rukou otáčel prázdnou skleničkou a v očích se mu odrážely plamey ohně, které upřeně a zdálo se, že snad bez zamrkání sledoval.
"Raoule?" hlesnula opatrně.
Chvíli mu trvalo, než k ní vzhlédnul skelným pohledem. "Počítal jsem, že se do rána neprobudíš. Byla jsi jako šílená a pak jsi se znenadání zhroutila. Chtěl jsem k tobě povolat lékaře.."
"To není nutné. Jsem v pořádku. Kde je Gustave?" přerušila ho kvapně.
"Je u sebe v pokoji. Odmítal se mnou mluvit. On ví...že..." odkašlal si a zvrátil hlavu "Nejsem jeho biologický otec? Všiml jsem si, že nosí jeho prsten." dodal trochu zatrpkle.
Christine mlčky přikývla. "Pověděla jsem mu pravdu. Musela jsem, Raoule, já...."
"To je v pořádku, chápu to." uťal ji, stejně jako před chvílí ona jeho. "Když jsem ho kontroloval, spal. Měli bychom ho nechat odpočívat. Ačkoliv, jaké já mám právo mluvit do jeho výchovy, že ano?" roztrpčeně se zasmál a natáhnul se po whiskey.
"Raoule, nemluv tak. Pro něj jsi jeho otec. Na tom se nikdy nic nezmění." hlesla Christine.
"Pro všechno svaté, co ode mě tedy chceš, Christine? Mám odejít, jak jsem mu slíbil? Mám zůstat? Dělat, že se nic nestalo? Jak se mám chovat k tomu chlapci?" Raoul se zatvářil zoufale a nalil si do sklenky štědrou dávku whiskey.
"V první řadě už nepij, Raoule!" Christine ho naléhavě vzala za zápěstí, aby zabránila cestě sklenky k vikomtovým ústům.
"Nepij..." zopakoval mechanicky Raoul. "To je co nás zničilo, viď drahá? Můj alkohol, náš hlavní důvod nesvárů." zamyšleně otáčel sklenkou proti světlu z krbu.
Christine ho znepokojeně sledovala. "Zničili nás moje lži. Musel jsi tušit, že v našem manželství něco není, jak má být. I Gustave to cítil a to je tak maličký." šeptala a něžně mu z rukou sklenku vykroutila.
"Oba jsme...to zničili. Ale on je teď mrtvý a..."
"Prosím, nemluv o tom. Žádám tě." ozvala se přidušeným hlasem Christine a pozpátku zacouvala o několik kroků zpět k ložnici. Nakonec se otočila a utekla tam před ním. S rukou přes ústa, aby potlačila hlasitá vzlykání sjela podél dveří na zem, kde zabořila hlavu do kolenou a tak i usnula.
"Vše je zničené. I po smrti, nám nedopřeješ pokoje." zabručel Raoul a smetl odloženou skleničku na podlahu, kde se rozpadla na střepy.

Komentáře

  1. Jo nechtěa bys udělat extra rubriku pro tento příběh?

    OdpovědětVymazat
  2. jak suprové. Vážně ubohý Raoul... Ale píšeš kskvěle. Každý z vás má něco d sebe, stejně tak dvoudílný román od Weri (pokud jsi to četla). A to se mi líbí :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji. :)
    Román od Weri jsem zatím nečetla, ale chystám se do něj pustit. :)
    S tou rubrikou...máš pravdu, chtělo by to. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ubohý, nešťastný Raoul!
    Týjo. Další díl, prosím! Honem, musím vědět, co bude dál!
    Je mi ho tak líto...

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkné :)
    Hnidopišská poznámka, technický detail, který prostě mě musí napadnout, jsem deformovaná: v secesních šatech se nedá couvat :)..

    OdpovědětVymazat
  6. Nemá to vůbec lehké, pravdaže...
    Hm, mohla bych ho zveřejnit, napsaný už je....:)

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Ou, ou. Pardon. :) Když já jsem deformovaná Webberem. Tam by se  některých jejích kostýmech couvat dalo. Bylo by to o ústa, ale dalo. Už s Christine couvat nebudu...:D

    OdpovědětVymazat
  8. Možná by mohla couvat pomalu a dělat přitom "Píp-píp-píp" jako popeláři :D
    Mimochodem, ten obrázek k tomu je skvělý! :D

    OdpovědětVymazat
  9. Tím jsi zabila dramatičnost výjevu! :D
    Já vím, sedí k tomu! :D Mám animačku ke každé příležitosti! :D :D

    OdpovědětVymazat
  10. Nene, to by bylo velmi dramatické! :D
    Zatím jsou všechny skvělé, ale když vidím Raoula, srdce mi plesá :D

    OdpovědětVymazat
  11. Pípající Christine by byla dramatická? :D
    Ach, no já si myslím, že ti srdce plesá. :d

    OdpovědětVymazat
  12. No jistě! Musela by ale umět pípat opravdu dobře :D
    Jen se na něj podívej! Ááách! :D

    OdpovědětVymazat
  13. Je to operní diva. Jasně, že umí! :D
    No jo, fešák. :D

    OdpovědětVymazat
  14. [7]: Prosimte a v kterych satech z Webbera se da couvat?? Leda v tech co mela v Don Juanovi:).. A v satech z LND uz vubec ne :))..
    Ale abychom byly uplne presne, ano, da se v satech s vleckou couvat. (I kdyz Ti pri zkouseni svatebnich satu bude baba v salonu tvrdit, ze ne, ze mas krouzit jako zralok :o))) Je nutne se to naucit a mit na to grif, pridrzet si ty saty. Ovsem pokud je nekdo pred omdlenim, tak na to tezko pamatuje a spis se tak leda prerazi..[8]: obrazek - animacka je skvela, ale jak mi to blika do oci.. ...no uz jsem to tu asi psala :))..

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Fešáááák... :) :D[14]: Já myslím, že při troše štěstí by zvládla couvat víceméně ve všech, i když by to nešlo nejlíp :D

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: Don Juan. :D Jo v těch by to šlo. :D Ale ne, třeba zrovna v těch, co by na sobě teoreticky mohla být, kdyby byla v tu chvíli oděná stejně jako v londýnské produkci. V těch růžových, ve kterých zemřela. V těch by se dalo couvat, ne? :DKdyž já jsem na ty animačky fakt vysazená. To už lepší nebude. :( :D

    OdpovědětVymazat
  17. Ajo, uz jsem doma. Ono definice "z Webbera", to taky uplne nezuzuje vyber :).. Mas pravdu.. tydle by asi sly.Ale damy, ruku na srdce, jak casto chodite v sukni dlouhe az na zem, staci bez vlecky.. ?? Ja obcas ano, zadna prca :).. V tom se musi natrenovat pohyb jakymkoliv smerem :)) ..vsechna cest damam, ktere v nich chodily denne..

    OdpovědětVymazat
  18. Příště budu konkrétnější. :DHm, myslím, že takovou sukni jsem na sobě neměla nikdy...O.o

    OdpovědětVymazat
  19. Mně stačily šaty v tnečních. I když mi je mamka o dost zkrátila, stejně mi na ně pořád šlapali a stahovali mi je dolů...
    Koupila jsem si nové, krásné jednoduché šaty s vlečkou, ale netuším proč, tančit v tom nepůjde :D

    OdpovědětVymazat
  20. Ooo, máš bod! A teď je na to jediná rada - trénink. A to i s tanečníkem. A tančit jak se s vlečkou tančí - držíš ji v levé ruce. (viz třeba My Fair Lady a její návštěva bálu).

    OdpovědětVymazat
  21. Na vlečku bych si netroufla. :D

    OdpovědětVymazat
  22. Však já si taky zfleku netroufám, sbírám odvahu na maturiťák :D
    My Fair Lady... Líza měla tak krásné šaty! :)

    OdpovědětVymazat
  23. Maturiťák, maturita...ty slova mě děsí. :D

    OdpovědětVymazat
  24. Jo, to jsme dvě :D
    A přece člověk doufá, že se k nim dostane! :D

    OdpovědětVymazat
  25. To je ta životní ironie....:D

    OdpovědětVymazat
  26. trenovat, trenovat.. ja jsem to netrenovala, na svatbe mi to chvili trvalo, nez jsem na to dosla.. ale taky to slo :)..
    http://youtu.be/5cmaCOf4LMM?t=7m8s

    OdpovědětVymazat
  27. Vypadá jako princezna :) Obávám se, že v mém případě tomu tak úplně nebude :D
    Mám My Fair Lady moc ráda, jen je mi vždycky hrozně líto Fredyho...
    Jaké jsi měla šaty na svatbě, Máš fotku? :)

    OdpovědětVymazat
  28. Jen ten účes se mi nějak nezalíbil...

    OdpovědětVymazat
  29. Jsou hezké, takové nepřeplácané. Ale nejlepší je ta originální kytička! :)

    OdpovědětVymazat
  30. Jj, perleťové knoflíky po babičce, asymetrie a prvně jsem vzala na milost růžovou :).. Kytky byly luxusní, kamarád, co je dělal, vyhrál třikrát mistrovství ČR ve floristice :))..

    OdpovědětVymazat
  31. Krásné šaty a já mám růžovou ráda. :)

    OdpovědětVymazat
  32. Já nemůžu říct, že bych měla nebo neměla růžovou ráda. Prostě ji beru na vědomí a tím to hasne :D
    Kamarád je opravdu neskutečně šikovný!

    OdpovědětVymazat
  33. Jojo, i mě se ta kytička moc líbí! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky