Remember, love never dies! 48. část

"Pssst!"

Henri se po tom zvuku otočil, ale nic neviděl.

"Pssst!" ozvalo se znovu, tentokrát důrazněji a čísi drobná ručka ho zatáhla do křoví.

"No tohle!" zaprotestoval Henri pohoršeně a vytáhnul si z precizně upravených vlnitých vlasů větvičku.

Gustave se zahihňal.

"Neměl bys být tam uvnitř a všechno řídit?" zašklebil se Henri. "Co je to za způsoby, vikomtíku?"

"Neříkej mi tak!"

"Tak mi pověz, co má tohle všechno zmanenat?" odvětil Henri nevzrušeně a zamžoural stejným směrem jako Gustave. "Ale ne, to snad....ty tu špehuješ vlastního otce a....to je Claire?" užasnul a zadíval se pozorněji.

"Už je špehuješ taky." podotknul Gustave.

"Musíš uznat, že jsem se tu ocitnul vcelku nedobrovolně." namítnul Henri.

"Přišlo mi jen vhod, že jsi zrovna šel kolem. Rozsoudíme naši sázku společně." pokrčil Gustave rameny.

"Povídám, že ti dva se dohromady dají, ale ne dnes. Tvůj otec těsně před plesem trucoval zamčený ve svém pokoji. Nevidím žádné známky pokroku v jeho momentální zabedněnosti."

---

"Co tady v tom případě dělají?" otázal se Gustave skoro káravým tónem.

"Claire je rozrušená kvůli jistému incidentu, ovšem nemusíš si dělat obavy, policejní moc to již vzala do svých rukou." zaculil se Henri. "A jako policista bych se tu rozhodně neměl krčit v křoví a někoho špehovat."

"Já myslel, že to vy děláte pořád...."

"No dovol!" Henri si oprášil sako. "Ale když se to tak vezmeme....občas nás nouze donutí, ale sledujeme jen kriminálníky! To tvůj otec ani Claire nejsou."

"Potřebujeme znát výsledek naší sázky z první ruky!" vypísknul Gustave.

"To jsou jen výmluvy, mladý muži, musíme okamžitě...ó, ale vždyť ona mu v té tmě uteče!" vytřeštil oči a na morální pohnutky rázem pozapoměl.

"Všechno se dá zařídit." pronesl Gustave šibalsky a ozvalo se nějaké cvaknutí. S tím se všude kolem nich rozsvítily žárovičky.

Henri se kvapně přikrčil níž. "Opravdu geniální, jenže teď nás snadněji najdou." zkonstatoval.

"Musíš mít pořád nějaké výhrady?"

"Au, to byla moje noha!" zaprostestoval Henri a nešťatně zacouval na větvičku, která zapraskala.

Oba polil studený pot a přikrčili se jak jim to jen jejich společenský oděv dovoloval. Když se na Raoula a Claire znovu odvážili pohlédnout právě se objímali. "A dost!" zavelel Henri. "Na plížení v křovích kvůli sázce se cítím poněkud přestárlý a mimo to musím mít rozum i za tebe." mudroval si spíš pro sebe, než na Gustavovu adresu. "Pěkně zpátky do sálu, vikomtíku." vytáhnul Gustava na nohy a rázně ho nehledě na protesty vedl zpět do sálu. Nakonec si ho získal slibem, že mu dá ochutnat ze své skleničky šampaňského.

V sále to hučelo jako v úle - neutichající hovor, smích, hudba a moře vířících barev slévajících se do sebe v zápalu tance. Erik a Christine osaměli. Claire a Raoul se od vchodu pracně dobývali k mramorovému schodišti, kam je z nějakých přičin poslal Gustave. Henri a Meg nebyli nikde k nalezení, jako by zmizeli z povrchu zemského. Gustave šeptem něco sděloval triu, které bylo pro dnešní večer změněno k nepoznání - bez děsivých líčidel a kontroverzních kostýmů. A všichni se tak cítili do své míry nesví. Henri užasnul nad slečnou Fleck, která vypadala "inu, tak nějak....normálně." vyjádřil se. Na sobě měla černé šaty s nabíranou sukní a decentní krajkovou masku, která se za svitu lustru pod kterým stála jemně třpytila. Vlasy si poprvé, co kdo pamatoval nechala rozpuštěné. Způsobila, že ji nikdo na první pohled nepoznával, ovšem přesto všechno si každý vzápětí uvědomil, s kým má tu čest. Nepřirozeně vytřeštěné černé oči slečny Fleck nikoho nenechaly na omylu, že je to ona.

Doktor Gangle se v elegantním smokingu shýbal ke Gustavovi, aby mu lépe rozuměl a Squelch na všechno, co bylo proneseno prostě kýval, i když dávno přestal dávat pozor o čem je řeč. V prostém obleku se neustále ošíval a útrpně si povoloval vázanku, která ho škrtila. Hudba se plynule tišila a ve chvíli, kdy Claire a Raoul dorazili vedle Erika a Christine, utichla docela. Odbila půlnoc a s každým úderem zvonu - který nad Phantasmou zněl poprvé a naposled - se dav postupně uklidňoval, cítíc změnu atmosféry. Když se Erik ohlédnul po triu s Gustavem, byli už všichni pryč.