Lotte and BJ met at last!

Celý nápad, aby Barbara Jane přijela do Rakůvky nepochází ani z mojí, stejně tak z její hlavy. Věřte či ne, celé to spískal třetí nezúčastněnný člověk. Vtipné, right?! :D

Vymyslela to slečna Věruška, který má BJ jako já v přátelích na Facebooku. Jako tutovku jí napsala, že přijede a co se týče azylu jí nabídla stodolu. A pak jsem do debaty byla vtažena i já a už to jelo...a uprostřed toho dělání si z toho legrace jsme najednou přešly do dimenze, že jsme se ptaly rodičů. *bum* A jak jsme obě čekaly, že nám to s vyhozením z okna zakáží, tak reakce byly lhostejné "no, když chceš" na obou stranách rodičovských barikád. Nemohla jsem tomu uvěřit! A když jsme se v pátek večer na FB loučily "Tak čau zítra." byl to zvláštně čupr pocit. :)

---

V ten den jsem měla budíčka už o půl sedmé, ale stejně jsem se vzbudila už trochu dřív, taková nervozita se mě zmocňovala. Vyskočila jsem z postele a jako svůj obvyklý uklidňovací manévr jsem si pustila Pretty Little Liars (jak já ten seriál miluju!), díky čemuž jsem ovšem vzápětí nestíhala a musela dělat tři věci najednou. Pobíhala jsem sem a tam, čistila si zuby, česalal vlasy, chystala BJ postel, dohádala se s maminkou...

Byl šťastný moment, kdy jsem opustila náš dům nořící se v zlověstné náladě a šla za Věruškou a její maminkou = odvoz do Prostějova. Vyjížděly jsme dost brzy, takže v PV jsme byly s dostatečným časovým předstihem. Stihly jsme si zajít na skvělý funč (finský punč = funč, můj vynález :D), vzápětí na oběd, potom si třikrát dokola projít Albert...

Poté jsme zamířily na hlavní nádraží, abychom zjistily, že máme stále asi hodinu a něco času. Posadily jsme se tedy do čekárny a Věruška si krátila čas SMSkováním s BJ, přičemž mi nechávala jejich konverzaci číst. Já měla smolíka, protože jsem byla totálně bez kreditu. Po chvíli zírání do stropu mi pohled padl na trafiku hned vedle a navrhla jsem, že si můžeme koupit něco na čtení na ukrácení času. Věra si vybrala nějaký hororový časopis já popadla cosi s názvem Love Star, protože mě do očí trkla titulka s Taylor Swift. Vypadaly jsme komicky, jak si jedna četla o krvavé Marry a druhá o botzách. Nevermind. Věruška se ovšem začala brzy nudit a tak dlouho do mě hučela, až mě donutila jít ven. Chtěla si zakouřit. Tak jsem se jí vysmála (nejsem škodolibá ke kuřákům, ne-e :D) a ukázala na cedulku s nápisem "Zákaz kouření". Vrátily jsme se tedy dovnitř, abychom vzápětí znovu vyšly ven, protože jsme zjistily, že vlak BJ tu bude co nevidět.

Vlak zastavil a já se horečně rozhlížela kolem, zatímco Věra do mě bez ustání hučela. "Tamhleta blondýna?"

"Ne."

"Ta v té modré bundě?"

"Ne."

"A co-"

"Támhle jde!"

A s tím mě Věra přetáhla svým časopisem po hlavě. Nevím proč. Prostě tak. Tak jsem jí to vrátila. A ona mě taky. A...znovu. A takhle jsme se mlátily časopisy po hlavě, mezitím co k nám Barbara přicházela. Schytala jsem to i když už stála u nás, což bylo asi pro Barbaru trošku nepochopitelné. Vyměnily jsme si trochu nervózní ahoj a Věra Barbaru objala. Tak jsem ji obala taky. :D Nejsem moc spontání, you know. :D

Cestou na zastávku jsme byly obdarovány dárečky. Zabalené v disney papíru. Věruška dostala plyšáka Erika, ovšem když jsme dorazily do Rakůvky, už to byl Karel. :D Já dostala...všechno co princezna Lotte potřebuje! :D Korunku a k ní i čuprácké naušnice! :D Nesplněný sen z dětství came true!!! :D

Zamířily jsme do obchoďáku, že nám zbyl čas a Barbara chtěla koupit rodičům nějaký dárek. Tož jsem jí poradila vaječňák, že ten papá může. Mám pocit, že trochu místní prodavače děsila.

BJ: "Krásný dobrý den, vezmu si jedenkrát Vaječný sen."

Prodavačka: O.o *podala jí koňak*

BJ: "Tisíceré díky!"

Prodavačka: O.o ???

Asi nebyla zvyklá na vstřícné chování. V tom samém obchoďáku na mě dneska byla prodavačka děsně protivná a pozdravila mě stylem. "Dobrý den." *znechucený výraz* Já: "Dobrý den." *ještě znechucenější, přerývavý výraz alá "bitch, please, jsi placená, aby ses tu na mě usmívala". :D Ale co, nenechám si nic líbit. :D Já jen abyste viděli ten protiklad. :D :D

Cestou do Rakůvky nás místní Barbara poučovala o historii OP a chrlila na nás data, přičemž jí Věruška udělila přezdívku Sheldon. BAZINGA! (A věděla toho o PV asi víc než my. SHELDON. :D)

V Rakůvce se Barbara zhluboka nadechla a pravila "Nemůžu uvěřit tomu, že jsem opravdu v Rakůvce!"

A já si uvědomila, jak nemůžu uvěřit tomu, že ona je fakticky v Rakůvce!

Nejdřív jsme se zašly podívat na přípravy Mikuláše a seznámit Barbaru s Věruščiným tatínkem, který je prostě Hanák jak poleno a nejde se s ním při příjezdu do Rakůvky neseznámit. :D

Seděl právě na svém trůnu s lebkou z nějaké ovce, či bůhvíčeho nad hlavou, což bylo děsivé samo o sobě, ale on děsil Barbaru dál svými řečmi o tom, co asi pijí čerti. No, však se jí zeptejte sami. Co pijí čerti, BJ? :D :D :D

Zamířily jsem domů, aby si odložila tašku a seznámila se s vysavačovou maminkou, která nás už netrpělivě očekávala. Jak byla po ránu protivná, najednou to bylo samé Barunko sem, Barunko tam. Papá zalezl do obýváku ve svých asociálních pohnutkách, takže vaječňák byl předán mámě. Oznámila jsem BJ, že pro ni mám dárek a ona se proto tak nadchla že....

"Dárek! Dárek! Dá....*bum*" rána jako z děla, že i táta opustil vyhřáté místo v křesle. To bylo co říct. Barbaru zradil zrádný schodek, schůdek....zjistila jsem, že schodek zas tak nefrčí pro Středočechy :D...před mým pokojem a totálně a naprosto se tam rozplácla. S rukama napřaženýma jako žabička. :D Máma byla vyděšená, že je po ní, já tak trochu taky, ale především jsem se smála. :D :D Promiň, BJ. :D :D

Ale vážně, takhle vyděšenou jsem mámu snad ještě ani neviděla, BJ skórovala. :D

Nicméně když se maminka desetkrát zeptala a Barbara ji desetkrát ujistila, že jí nic není, předala jsem dárek. Pozdrav z Paříže/Německa. :D Ask BJ! :D

Znovu jsme zamířily ven, obhlédnout si slavné sáně Rakůvky, na kterých přijíždí Mikuláš s Andělem, též se seznámit s Daníkem a Ťapkou, pejsky Věrušky. Návštěvu Alíka jsem zamítla, poněvadž náš hafík poněkud špatně snáší cizí lidi. Chramst! :D

Barbařin Javertovský kabát byl celý od chlupů + tenký, takže klepala kosu. Říká se u vás, že někdo klepe kosu, když je mu zima?

Vydaly jsme se k Věře domů a zapojily se do hektických příprav na Mikuláše. Celý dům byl krásně provoněný punčem, hemžilo se to tam čerty, přičemž nejděsivější byl přirozeně Lucifer aneb Věřin tatínek. ;)

Samotná akce byla rozhodně povedená. Děti přišli k místní....jak to nazvat, well obdobě kulturáku. Venku bylo peklo se vším všudy. Pobíhající čerti, obrovský kotel nad ohňem, do kterého se při příchodu každého dítka vhodila hrt čehosi (letaxu, chacha) a následoval takový mini-výbuch, který mě pravidělně oslepoval a ohodil jiskrami. Divím se, že mi nechytila šála a BJ Javertovský kabát. :D Děti se musili zvážit na speciální váze, která posoudila, jestli zlobili, nebo ne. Obdoba nějaké pohádky...teď si nevybavím název. :D

Nebe bylo kouzelné. Malý prostor celý ověšený bílým plátnem a záclonami (ostatně kousek vidíte na obrázku) za kterým matně blikaly jemným světlem žárovičky. Kouzelné. Byly jsme svědky úžasného chlapečka, který se naštval a prostě odmítal cokoliv. Vzít si perníček. Ne. Říct básničku. Ne. Říct cokoliv. Ne. :D :D Ten jeho výraz byl prostě....ehehe. :D

Následovalo slavné rozsvěcení stromečku, kam jsme předem s Věrou a BJ zašly připravit punč. Přiliš brzo. Mrzly jsme, strašně jsme mrzly, než dorazil Mikuláš na saních, aby rozsvítil stromeček. A hlavně BJ ve svém tenkém kabátu. Ale hlavně že byl Javertovský. :D

Následovalo posezení v hospodě ve stylu Les Mis. Aneb z podtácků, brambůrek, rukavic, pětikoruny a kyselých rybiček jsme si vytvořili kulisy. Geniální, naprosto geniální. :D

1 - leklá ryba, mrtvá Eponine :D

2 - Polomrtvý Marius v rukou Mikuláše....eh, ne počkat....

3 - Mikuláš Jean Valjean! :D

4 - Barikáda z FRUKA :D

5 - Mrtví přátelé abecedy. Fňuk.

6 - Velitel Národní gardy. Hadley. Snědla jsem ho. :D

7 - Národní gardisté.

8 - Cosette, co spí doma, takže na ni není vidět. Ale pro zachování realistničnosti jsme tam opravdu daly brambůrku Cosette. :D

Nebohá pětikoruna Gavroche sbírá patrony. :D

Fantine si lebedí v nebíčku, aneb na rukavici BJ. :D

Opustily jsme narvanou hospodu a Věra nás opustila, protože se vydala na zábavu. Hostitelka pomocnice nás zradila. :D :D

Tak nás zabavil alespoň její bratr a bratranec. Aneb Jarda a Kuba. Aneb vyprávěli nám nechutné historky ze svých pubertálních životů (byli o dost mladší než my :D) a kradli nám čepice. No, hlavně Barbaře. Asi byli potěšeni, že mezi sebou mají novou krev. Hodně potěšení, když Kuba na rozloučenou Barbaru plácnul. Po zadku. Ten její výraz. :D :D "On mě praštil po zadnici!!!". O.o :D :D

Potom jsme seděly u Lízátka a tak různě....no. :D Zkontrolovaly blogy, Facebook a seděly u YT. Ten den akorát vyšly nějaká nová videa z filmu Les Mis, takže jsme sledovaly je a pak tak různě....co se namanulo. :D Vybavuju si Defying Gravity od Samanthy Barks a Music of the Night od Petera Jöbacka, kde popletl lehce slova plus mu...to eh....lehce skřípalo při tom very závěrečném night. Naše výrazy byly trochu jako...."dobrý, dobrý...sakra....ajejda....to nevyšlo, Péťo." :D Společný rozsudek byl, že není špatný, ale prostě....tak nějak ne Fantom. Což je zvláštní, protože třeba při West End Live byl skvělý a fantomácký. Asi musí mít kostým, aby byl fantomácký, nebo tak...:D

Potom jsme asi do jedné do rána ležely v postelích a debatovaly o všem možném. Ale hlavně o FO, to dá rozum. :D

Další den jsem se vzbudila o trošku dřív, než BJ. Ležela strašně nehybně, tak jsem chvíli zkoumala, jestli vůbec žije. :D :D Pak jsem jen tak zírala na strop a říkala si znovu takoté to "OMG, BJ je fakt u mě doma." :D

Na snídani jsem měli PŘIROZENĚ čas s mlékem. Kdo přijde k Lotte, ona si vás už pobritští! :D Yop! :D

Navrhla jsem, abychom se ještě šli projít, aby Barbara viděla celou Rakůvku, než odjede. Takže jsme znovu rozebíraly FO, brodily se sněhem a říkaly si, jaká je to romantika. Barbara chtěla zkoušet led na mítním rybníce, ovšem to jsem jí zakázala. Jestli se chce utopit, tak někde jinde, ne na návštěvě u Lotte. :D

Rakůvka v neděli ráno byla poklidná, tichá, romanticky zavátá sněhem...lovely time. :)

Následovalo další posezení v kuchyni, kde se k mému šoku připojil papá a nedělal, že tam není. :D :D Musím říci, že oba si Barbaru oblíbili. Kdo by ji taky neměl rád. Vtipná, milá a pochválila nám kuchyň. :D Hlavně se neostýchala. To třeba já bych se v kuchyni cizích lidí cítila nesvá. Tuhle vlastnost závidím. :D

A pak nastal čas odjezdu. Byla jsem úplně jako "AchmůjbožéBJneodjížděj!" :D Asi deset minut jsme na sebe dělaly obličeje na dálku, když seděla ve vlaku, a pak si do poslední chvíle mávaly, než mi zmizela z dohledu...:)

Byl to kouzelný víkend, vskutku. Když končil byla jsem za něj so grateful! (v angličtině to prostě nezní tak otřepaně a....česky -.- :D :D). Chvílemi jsem dokonce byla úplně jako "aww, BJ, vrať se hned zpátky!" :D

A právě proto jsem se o ten zážitek musela s vámi podělit. :)

Barbařin článek k víkendu v Rakůvce najdete ZDE.