Remember, love never dies! Vánoční díl

Veselé Vánoce všem! Jako netradiční přání jsem se rozhodla napsat vánoční díl RLND, který je docela vyjímečný a zvláštní a tudíž chronologicky do děje nikam nezapadá. :D Navíc má spíše sloužit jako komická vložka - tím pádem, pokud tam něco nesedí a neodpovídá době a tak dále a tak dále....hm. To tak neřešte, jsou přece Vánoce! :D

Autentivní to stejně nebude tak jako tak....naši hrdinové se totiž úplnou a docelou náhodou rozhodli slavit Vánoce po česku.

Jak tohle dopadne?

Vydejme se za Erikem, Christine, Raoulem, Claire, Henrim, Meg a samozřejmě Gustíkem do sídla de Chagnyových....

---

"To přece nemohu udělat!" pobledl Raoul a strčil paličku do ruky Erikovi.

"Já bych Karlovi neublížil!" zavrtěl hlavou Erik a předal paličku Henrimu.

"Pojmenovávat si jídlo je zásadní chyba!" pronesl Henri učeně.

"No tak ho klepni!" povytáhnul Erik obočí.

Henri nešťastně pohlédnul na Karla ve vaně. "Není vám ho líto?"

"Je!" pronesli zmínění pánové stojící v zamčené koupelně de Chagnyů.

"Ale co povím Meg?"

"A Christine?"

"Claire....?"

"Úplně se před dámami ztrapníme!" zkonstatoval Erik a skousnul si ret. "Co takhle zkusit pandžábské laso...?"

"Jó? Na slizkého Karla ve vodě?" rozesmál se Raoul, ale vzápětí se smát přestal a s dotčeným výrazem si ohmatal krk. "Oou, chudák Karel, to bys mu neudělal..."

"Ne, jistěže ne." zaculil se Erik a laso schoval nenápadně zpátky do kapsy.

"Společně?" otázal se Henri a zdvihnul paličku.

"Společně." přikývli Erik a Raoul a uchopili tento nástroj kapříkovi smrti. "Na tři? Na tři. Raz, dva....ach ne, ach ne - počkejte!" Henri začal poskakovat na místě.

"CO JE?!"

"No, mondieu....neměli bychom Karla nejdřív vytáhnout z vody?"

***

"Eheheh. To je nemilé." blýskla Christine útrpným úsměvem.

"Nemilé?" vyštěkla Meg hystericky.

"Pravdaže. Nemilé." vzdechla Claire a sesypala se na divan.

"Je na popel." Christine si sedla hned vedle.

"Jak se to mohlo stát?" zaúpěla Meg a doplnila naši trojici.

"Co povíme Erikovi?"

"A Henrimu?"

"Co teprve Raoul?" zafňukala Claire.

"Já to prostě nechápu, dámy. Jak se nám podařilo podpálit vánoční stromeček?" pokrčila Christine nešťastně rameny.

"Neplačme nad rozlitým mlékem. Zítra z něj bude jogurt zadarmo." zakřenila se Meg.

"Z tohohle" ukázala Claire na hromádku popela u krbu "už nebude nikdy nic."

"Co si počneme?" Meg si přiložila obklad na čelo.

V tom se ozvalo zaklepání na dveře. "Kdo to sakra....?"

"Claire, drahá, proč jste tam zamčené?"

Claire vytřeštila oči a docupitala ke dveřím, ovšem neotevřela je. "Ehm....inu....my tu zdobíme stromeček, přece!" vykoktala.

"Je všechno v pořádku?"

"Jistěže!"

"No dobrá....tak pokud byste nás hledaly, jdeme zanést Karla do kuchyně."

Claire vrhla zmatený pohled po Christine a Meg, ale obě pokrčily rameny.

"Koho?"

"Heh. Já řekl Karla? Myslel jsem kapra. Kapra. Jen jsem se.....přeřeknul."

"Dobrá." zatrylkovala Claire a Raoul odešel.

Claire si začala okusovat zoufale nehty. "To je v háji, to je v háji, to je v háji...." vyhlédla z okna na zasněžené pozemky zahrady. "Kašlu na to! Jsme spolu nejraktší dobu z vás všech a už bychom se měli rozejít kvůli stromku? Aaach!" s tím ze zdi začala sundávat obrovskou sekyru, otevřela okno a vyhodila ji ven.

Meg a Christine ji zmateně pozorovaly.

"Jestli se ti ulevilo...."

"Prosím? Ale ne! To je na tamten smrček v zahradě! Musíme si obstarat nový stromeček!"

"To je šílenost." zavrtěla Meg hlavou.

"Máš lepší nápad?" Claire se zlověstně blýskalo v očích.

"No tak jo. Fajn. To se zvládne. Jestli oni" ukázala na dveře "dokáží klepnout kapra, my seženeme nový stromeček!" pronesla bojovně Christine. "Jde se na zahradu!"

"Jooo!" Claire a Meg začaly poskakovat a plácly si.

"Ach! Cítím se dočista jako Enjolras!" pronesla Christine spokojeně.

"Takže z okna skáčeš jako první, Enjolrasi!" prohlásila Meg.

"Uch, připomeňte mi proč vlastně nejdeme normálně dveřmi?"

"Protože by nás hned uviděli, to je jasné!" Claire zdvihla ukazováček do vzduchu.

"Dobrá, dobrá." Christine přešla k oknu a znepokojeně pohlédla dolů.

"Na tři?" zeptala se Claire, aby jí trochu popohnala.

"Na tři." pípla Christine neštastně.

"Raz, dva...." s tím Meg Christine vystrčila. Claire se po ní vyčítavě podívala. "No co? Moment překvapení je v takové chvíli nejdůležitější." vyhlédla z okna. "Žiješ?"

"Ž-žiju! Dopadla jsem do měkkého!" zahlaholila diva Christine, když vytáhla obličej ze sněhu.

Claire se zhluboka nadechla. "Tak jo. To zvládneme. Jako nic. Budou to nádherné svátky!"

***

"Mám problém." oznámil Erik.

"Už zase?"

"No dovolte, pánové! Jde o Karla!" nafouknul se Erik a strčil jim kýbl s vodu a Karlem přímo před nos. "On ožil!"

"Zázrak!" zvolal Henri.

"To není zázrak, to je naše noční můra!" Raoul ho praštil do ramene. "Asi jsme ho jenom omráčili..."

"Vždyť jsme ho klepli všichni tři, jak je to možný?" podivil se Erik.

"Tak znovu?" zeptal se Raoul.

"Ach ne, ubohý Karel!" zanaříkal Henri. "Vždyť tu ani nemáme paličku! Co kdybychom ho nechali leknout?"

"Leklá ryba je hnusná ryba." poučil ho Raoul.

"Tak co si počneme?" Erik pokrčil rameny.

"V kůlničce je určitě něco, čím bychom ho klepli!" navrhnul Henri.

"Ta je zamčená. Klíč má sluha a když si pro něj půjdeme vzbudíme podezření." prohlásil Raoul ponuře.

"Tak se tam vloupáme!"

"To říká policista?"

"To říká zoufalý zasnoubený policista!" Henri je popadnul a jednoduše dovlekl ke kůlničce.

***

"Claire, sakra, kam jsi hodila tu sekyru?"

"Nemám nejmenší ponětí."

"A co teď?" vzdychla Meg.

"Můžeme se zkusit podívat do kůlničky, určitě tam něco bude!" navrhla Claire.

"Až roztaje sníh a uprostřed trávníku bude zničehonic ležet sekera..." hudrovala si pod nos Christine, zatímco se s třesavkou po celém těle vlekla za Meg a Claire, neboť jakožto nejdéle na sněhu pobývající už začínala fialovět.

"Šmarjapanokurnikšopapes!" vypískla Claire v takové rychlosti, že pro Meg a Christine to vyšlo nastejno jako "eifbadjddbxmddudkdb" a přimáčkla je na stěnu.

"C-c-co j-éééé?" zadrkotala zuby Christine.

"Někdo tam je!" špitla Claire s vyděšeným výrazem. "Oh my God!"

"Pobyt v Americe ti co se slovníku týče moc neprospěl." zavrtěla hlavou Meg.

"Ovšem co se vztahů týče to byl výlet na jedničku! Je to Raoul, poznám jeho hlas!" zašeptala přiškrceně.

"A Erik..."

"Jauuuu!" ozvalo se.

"A hádám, že tohle byl Henri." vydedukovala Meg.

Henri si strčil krvácející prst do pusy. "A proto nejsem zloděj, ale policista. Nikam bych se neuměl vloupat." Erik se tvářil nějak rozhozeně a tak se na něj dotčeně podíval. "Ještě řekni, že se ti dělá špatně při pohledu na krev a já puknu smíchy."

Erik mávnul rukou. "O to nejde, ale necítíte tady růže?"

"Růže? V prosinci?" povytáhnul obočí.

"Ale ne, počkej! Taky to cítím, je to strašně povědomé...." uťal ho Raoul.

"Christine!" zavrčely Meg a Claire. "Kolikrát jsme ti říkaly, ať to s tím parfémem tak nepřeháníš?"

"N-nebylo by s-s-s-tejně lepší, kdyby nás prostě to....."

"Našli?"

"J-jó!"

"A proč jako?"

"Protože asi....to.....z-zmrznu!" zakňourala.

"Christine!" pronesli v tu chvíli Raoul a Erik. "To je ono!"

Tři dámy se s vytřeštěnýma očima podívaly dotyčným směrem, ale to už zmínění tři pánové stáli přímo u nich. "Co tu děláte?" otázalo se všech šest lidí ve stejnou chvíli.

"J-já už to prostě to...n-n-nevydržím!" zavrtěla hlavou Christine a sjela po zdi dolů, ale Erik ji přidržel.

"Co nevydržíš?"

"Já protě to....."

"Je jí zima!" vysvětlila Meg s protočením panenek.

"Ach." Erik přes ní přehodil svůj plášť. "Lepší?"

Christine se k němu přitiskla jako klíště a nevýslovně studila. "L-l-lepší!"

"Tak co tu děláte?" zeptal se Raoul a schoval Karla za záda.

"Procházíme se?" zkusila Claire.

"Christine nevypadá jako někdo na procházce." prohlásil neochvějně Henri.

"Takjó! Prostě nám shořel stromeček a vydaly jsme se pro pilku, abychom nepozorovaně sehnaly další, jenomže jsme si na cestu nemohly vzít pláště a Christine se neumí teple oblékat! Klidně se smějte!" Meg si založila ruce na prsou.

Očekávaný smích ovšem nenastal. Henri si rozpačitě prohrábul kudrlinky. "Inu...nám zase ožil kapr...a co hůř, pojmenovali jsme si ho Karel."

Tentokrát se rozesmáli všichni.

"A víte vy co?" pronesl Gustík, který se tam zjevil, ani nikdo nepostřehnul jak.

"Co?" pípli ostatní a prohlíželi si ho jako ducha. Jen Erik si s ním vyměnil pochvalné mrknutí.

"Vykašleme se na to! Vždyť Vánoce jsou svátky klidu a míru!"