Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 8: Opera Garnier

"Má ten tunel vůbec konec?" zaúpěl Killian za další odbočkou, která vedla jen dál temnou a bezútěšnou jeskyní.

"Měl by." zazněla Tristina vyhýbavá odpověď.

"Měl by?!" zopakovala nenadšeně Barbara.

"Nikdy jsem tudy nezkoušela jít! Ale když to zvládnula Tamierra tak my taky, none?" pokrčila rameny Trista.

"Ach, jistěže. Chce to jen zachovat klid, dámy. Keep calm, you know?" zaculil se Killian a zdvihl lampu, kterou třímal v ruce výš. Před nimi se objevil most vedoucí přes podzemní řeku.

"Začínám mít pocit, že vylezeme v Opeře Garnier." zakřenila se Barbara.

Trista a Killian se po ní podívali značně nechápavě.

"Co je?!"

"No jistěže vylezeme v Opeře Garnier, kde jinde?" povytáhnul obočí Killian. "On se ti ještě nikdo nezmínil? Palác královny je vlastně přesná kopie Opery...."

"Ne, to se mi teda nikdo nezmínil! Jsem tady už hotovou věčnost a přece mě tu každým dnem něco šokuje! Tahle země není v pořádku." zahudrala, ale pak se celá rozzářila "Počkat, takže my uvidíme Operu Garnier! Ovšem to je ale báááájo!" začala poskakovat a prohnilá prkna v mostě díky tomu vypověděla službu.

---

Most pod našimi třemi přáteli se probořil a střemhlav spadli do řeky. Voda měla smývací účinky se vším všudy. Jejich kovbojská oblečení zmizela a byla nahrazena kostýmy z Fantoma, což Barbaru poté, co vylezla na břeh nevýslovně potěšilo. Neměla na sobě totiž nic jiného, než star dress z Masquerade, čímž perfektně ladila ke Killianovi, který byl oblečen pro stejnou příležitost. Trista se před nimi zjevila v modrých šatech z Wishing. Počkali, až Barbara přestane pobíhat po břehu sem a tam a pokřikovat "Nosím star dress! Nosím star dress! Žjóóváá!"

Když se vyřádila, vydali se opět na cestu temnými tunely podzemní cesty ke královně. Měli pocit, že putují celou věčnost a i radost z brilantního oblečení se začínala vytrácet.

"Can it be...can it be....?" zatrylkoval Killian.

"Světlo!" zaradovala se Trista.

"Už tam budeme!" vypískla nadšeně Barbara.

"Kde vlastně vylezeme?" otázal se Killian.

"Podle všeho bychom se měli ocitnout v šatnách, což je novodobá verze vězení alá Opera Garnier." vysvětlovala Trista. "Musíme najít Kylovu dresing room."

"Kylovu?!"

"Heh. Já řekla Kylovu? Ale myslela jsem Hadleyho, opravdu." pípla Trista nesměle.

"Zapomeňte na to!" uťal je Killian a ukázal na žebřík před nimi. "Hádám, že brzy zjistíme, kde se objevíme..."

"Počkejte přece ještě chvíli!" vykřikla Barbara.

Killian i Trista se po ní tázavě podívali. "Máš star dress, ano, úžasné a skvělé. A teď můžeme?" zeptal se Killian.

"Ne o to nejde! Tedy jde ale....nenapadlo vás, že jsou ty kostýmy třeba vánoční dárek?"

"Že by byl Santa v narnijské podobě řeka?" zasmála se Trista.

"Santa? Na toho kašli! To Ježíšek!"

"Kdo?!"

"Ach, kulturní bariéra!" povzdechla si Barbara. "Vyšplhala na žebříku o pár příček výš, jednou rukou se držící, druhou monšalantně mávla před sebe. "Ať už Santa, nebo Ježíšek....pomyslete! To vánoční duch nám nadělil tyto šaty! Duch všemocných Vánoc! Čas tu běží rychleji, viďte? Takže touhle dobou už dávno musejí být Vánoce!"

"Vánoce..." zopakovala Trista nešťastně. "Slavit je tady rozhodně není, co bych si přála." vzdychla a posadila se. Killian si přisedl vedle ní a vzal ji okolo ramen, z druhé strany Barbaru. "Děvčata, je to poněkud choulostivá situace, ale podívejte se nahoru! Jsme na cestě ven z téhle šlamastyky! Sice nemám čím bych vás podaroval, stejně tak není nic co byste mohli dát vy mě, protože kromě těchto kostýmů geniální Marie Björnson - budiž jí země lehká - nemáme zhola nic, ale o to ani nejde. Pojďme si na chvíli zkrátka vychutnat trochu vánoční atmosféry a věřit, že tam nahoře nás čeká vánoční zázrak...."