Remember, love never dies! 11. část
Christine se celou noc převracela v posteli a nemohla usnout. Spánek ji začal zmáhat až nad ránem a tak upadla do neklidného snění, sotva na pár hodin, když ji probudilo jemné zaťukání na dveře. "Maman? Spíš ještě?"
Christine nemotorně vstala z postele a otevřela Gustavovi dveře. "Ano, zlatíčko?" pousmála se, zatímco se rozespale rozhlédla po přijímacím pokoji, kde sem a tam nerozhodně přecházel Raoul.
"Zase tu byli ti lidé." oznámil Gustave.
"Trio?" nechápala stále probouzející se Christine.
"Ano, maman. Říkali, že jsi jim nakázala, ať tě probudí dvě hodiny předem. Nerozumím...." pípnul Gustave zmateně, ale Christine sebou cukla, jako by ji polili ledovou vodou.
"Ach, jistě! Gustave, běž se přichystat, za dvě hodiny půjdeme na pohřeb pana Y." vydala ze sebe Christine a nenápadně se zezadu zachytila rámu dveří. "A-ale....nemusíš chodit, jestli nechceš. Můžeš zůstat v hotelu, jak jsem ti už včera říkala."
Gustave na ni upřel pronikavý pohled. "Ne, maman. Půjdu."
Raoul se zamračil a přešel k oknu. Když Gustave odešel do svého pokoje zaťal ruce v pěst. "Doufám, že nepředpokládáš, že bych tam šel?" zaskřípal zuby.
"Ne, ne, jistěže. Nemohu po tobě nic takového žádat." zavrtěla Christine spěšně hlavou.
"Výborně." ucedil Raoul a jasně dal najevo, že tím jejich rozhovor považuje za ukončený.
Christine se smutně otočila a vrátila se do ložnice.
Posadila se ke svému toaletnímu stolku a zadívala se na skvostný náhrdelník, který jí Erik daroval před jejím vystoupením. Znovu ji tehdy měl ve své moci, která sílila. Zpíval jí stejně tak něžně, jako když byla ta hloupoučká sboristka, přesto v jeho hlase byla znát jistá ukřivděnost a bolest za těch dlouhých deset let odloučení. Jen při vzpomínce na hlas jejího Anděla jí znovu naskočila husí kůže a mohla by přísahat, že opět cítí jeho dech na své šíji. Znovu spolu, příteli. Ale tentokrát již opravdu naposledy pousmála se chabě Christine, když si ho připínala na krk.
"Gustave? Je čas." klepala na chlapcovi dveře zatímco Raoul stále setrvávající v přijímacím pokoji ji pozoroval s nerozluštitelným výrazem ve tváři.
Gustave otevřel dveře a přijmul maminčinu ruku. Ohlédnul se po Raoulovi, nejistý co udělat. Raoul k němu proto přistoupil a políbil ho na čelo. "Půjdu se projít. Uvidíme se tu později." promlouval spíše ke Gustavovi než ke Christine, kolem které vzápětí prošel, aniž by jí věnoval pohled.
Christine spolkla slzy a povzbudivě se na Gustava podívala. "Tak pojďme."
Raoul kráčel, aniž by přesně tušil kam. Proplétal se hlučným davem a širokým obloukem se vybýbal všem rušným atrakcím a "příšerám" patřící k tomu jeho cirkusu.
Dlouhými kroky mířil pryč ze středu Phantasmy, až se najednou, ani si nebyl jist jak, ocitnul na ztichlé pěšince lemované stromy a keřovým porostem. Trochu si vydechnul a povolil si nesnesitelně škrtící knoflíčky u krku. Zmírnil krok a užíval si té vzácné chvíle samoty a klidu. Celé hodiny trávil zavřený v tom prokletém hotelovém pokoji obklopen čtyřmi stěnami a byl pouhým divákem lidí proudící okolo něj. Neustále odcházející a přicházející Christine odmítající prozradit účel jejích pochůzek, trio každé ráno se vzkazem pro ni, Gustave tu a tam odcházející s Christine...
A Christine? Věčně pobledlá v obličeji, nemizící kruhy pod očima a slzy stékající po tvářích. Tak moc by ji chtěl utěšit, přál by si, aby ji mohl pomoci, ale věděl, že každou slzu roní pro toho bídáka a kdyby nebyl mrtvý, klidně by ho opustila bez nejmenších výčitek svědomí. Nenáviděl každou její slzu pro něj a v noci, když nemohl spát ho napadalo, jestli by byla tak nešťastná i pro něj, kdyby to byl jeho život, který by vyhasnul, zda-li by v náručí toho monstra poklidně zapomněla...
Snažil se pochopit vztah, který spolu měli. Zjistit na co myslela pokaždé, když zpívala a měla ten svůj nepřítomný výraz naznačující, že i když právě byla v místnosti s ním, byla ve skutečnosti jeho. Ale ať to propíral ze všech možných úhlů, nedokázal si odpovědět.
Po jeho levici se ozvalo zakašlání, které ho přimělo vrátit se do reality. Na lavičce ležel nějaký pobuda a proto znovu zrychlil krok. Svraštil obočí a se sílícím pocitem, že ta nešťastná hromádka šatstva na lavičce je mu čímsi povědomá zacouval zpět. Přimhouřil oči a bezvládná Meg, otřásající se chladem a celá promáčená jej upřímně poděsila. "Slečno Giryová! Co je vám?" sklonil se nad ní.
"Drahý vikomte." vydala ze sebe namáhavě drkotajícímu zuby. "Dostávám, co si zasloužím." šíleně se rozesmála, což Raoula znepokojilo ještě více. Smích ji vyčerpal natolik, že po chvíli omdlela.
Povedene, nejlepsi je ten rozbor v Raoulove hlave :)..
OdpovědětVymazat[1]: souhlasím.. takové protichůdné.
OdpovědětVymazatTo jako tedko ji Roul podvede s Meg? ...
OdpovědětVymazatPáni, děkuju! :)Ježda! :D Jen ji našel na lavičce, to ještě není podvádění! :D
OdpovědětVymazatRaoul by Christine nepodvedl, on ji ne!Fíha! Klobouk dolů! Souhlasím s Ellanor, zvlášť na Raoulova pasáž je skvělá :) Chudák Raoul! A chudák Meg, co s ní bude?
OdpovědětVymazatInu, znáte mě, nejsem raoulistka, ale ano, také si myslím, že by Raoul Christine nezahnul. :DPáni, páni! Tak děkuji! Všichni chudáci, dávám jim zabrat, což?
OdpovědětVymazatCo bude s Meg. That's the question! Isn't it?
no jo, nenávist k Meg se u mě jeví snad všude.. omlouvám se.
OdpovědětVymazat[5]: jinak toho tučňáka máš vysvětleného u mě na blogu v posledním článku.
OdpovědětVymazat[6]: Jasně že nezahnul. Já raoulistka jsem a můžu to potvrdit! :D
OdpovědětVymazatMezi námi, já myslím, že by ani Christine nezahnula Raoulovi. Aspoň Lerouxova ne.[7]: Zkus ji odhodit stranou! Mně lezl podobně na nervy Raoul - a koukej, jak jsem se nad to dokázala povznést! :D
Ta Webberova očividně ano, hehe. :D
OdpovědětVymazatHm. Je divná. :D
OdpovědětVymazatNět! :D
OdpovědětVymazatCo na to říct? :D
OdpovědětVymazatNothing! :D
OdpovědětVymazatHm. :D
OdpovědětVymazatPlnohodnotná konverzace!! :D
OdpovědětVymazatTaková ta, co tříbí ducha, že? :D
OdpovědětVymazatPřesně ta! :D
OdpovědětVymazatPo druhem precteni konstatuji, ze zrovna tu vychvalenou cast o Raoulovych myslenkach bych lehce prepsala. :o) Rozdelila bych vety. Napriklad posledni vetu druheho odstavce odspodu prepis aspon do tri samostatnych vet. :)..
OdpovědětVymazat[18]: Jsme superintelektuálky! :D
OdpovědětVymazatNemohu si odpustit volnou asociaci:
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=sxsWrtXS-04
Chich :D
OdpovědětVymazatHned tři? To na tři věty moc nevidím....:D
OdpovědětVymazatTři? tři intelektuálky? :o)..Snažil se pochopit vztah, který spolu měli. Zjistit na co myslela pokaždé, když zpívala a měla ten svůj nepřítomný výraz naznačující, že i když právě byla v místnosti s ním, byla ve skutečnosti jeho. Ale ať to propíral ze všech možných úhlů, nedokázal si odpovědět.
OdpovědětVymazatU ktereho clanku byl ten havajsky Hadley? :)
OdpovědětVymazat[24]: Za slovem "zjistit" ma byt carka, jsem o tom presvedcena :)..
OdpovědětVymazatMám toooo!:D
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=6nyiVp9bctM
[25]: Havajský Hadley byl pod jedním článkem u mě, ale kde, to ti nepovím... Zkusím to najít. Byla by škoda, nemoct si připomenout tak veleskvělé video! :D
OdpovědětVymazatProsimte, jak je to stare a pro jakou vekovou kategorii to je? pro 5-7 let? :o)..
OdpovědětVymazathttp://youtu.be/f96RkwqZ9Hs?t=4m39s
Ty nemáš ráda souvětí? :D
OdpovědětVymazatMyslis souveti v souveti? :)).. Je to jen navrh, nic nenutim :o)..
OdpovědětVymazatJá si dělám legraci! :D Možná, že je věta na tři řádky trochu moc, no. :D :D
OdpovědětVymazatHele, kdyz tak nad tim premyslim, muzete udelat s BJ soutez, kdo napise delsi vetu - vyhrava ta, ktera bude mit celou jednu kapitolu sve povidky napsanou v jedne vete tak, aby to slo pochopit, a nebo jeste lepe, aby to neslo pochopit a budeme tipovat, co tim chtela basnirka rici :o))..
OdpovědětVymazatHehe, už jsme s tím BJ expertky! :D
OdpovědětVymazatbože.. půlka konverzace přečtená a jsem mrtvá smíchy.. no jo.. asi jsem naprosto zhulená :D:D:D:D:D:D:D:D:
OdpovědětVymazat[33]: Tohle znám... Bylo to "jak se zabavit ve škole" - napište slohovou práci v jedné větě, používejte různé závorky, čárky, středníky, pomlčky.. ale jedujedinou tečku.
OdpovědětVymazatMy už se s Barbarou vsadily o žvejku Pedro, další sázka by byla moc! :D
OdpovědětVymazat[29]: Noné! Reed je prostě skvělej! :D Já vždycky chtěla umět hrát na příčnou flétnu! :D No, řekla bych, že asi tak nějak... Připomíná mi to Lazy Town, znáte to?[33]: Myslím, že jsme kdysi měli v čítance povídku o jedné dlooooooooooooooooooooooooooooooooouhé větě. To je pak, panečnu, pošušňáníčko! :Dtak fajn, ve hře je už druhý žvejka! :D
OdpovědětVymazatLazy Town...hmm....to je ta růžová holka? :DDevil take the hindmost!!! :D
OdpovědětVymazatJo, to je ona! Sportakus a... Sakra, jak se jen jmenovala? :-/ :D Stefanie nebo tak něco :DOjé. Začíná to být ostré :D
OdpovědětVymazatA ona pořád zjpívala jakési ding ding dong, none? :DFine! :D
OdpovědětVymazatPřesněji ding dong digi-digi dong :DJupíjej! :D
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=aQfNo3LM9po&feature=related :D :D :DNáhodou ale byla ta holka dobrá, jak se dokázala hýbat! :D
OdpovědětVymazatMožná by mohl Hadley zazářit i jako Sportakus :D
:D :D :D :D :D Kdyby zazářil, už nikdy bych se na Raoula nedívala stejnýma očima. :D
OdpovědětVymazatStejně jsi proti němu zaujatá! :D
OdpovědětVymazatA když s tebou nehnul Reed v havajské košili, Sportakus by už nebyl taková darda. Ale je fakt, že Sportakus se musí fakt hodně hejbat. To je samá stojka, kliky, přemety... :D
Nejsem zaujatá! :D
OdpovědětVymazatJá stejně prostě nechápu, jak v tom Hadley mohl hrát. :D
[43]: Tak k tomuhle nechci vedet zadne souvislosti 8-)..
OdpovědětVymazat[46]: Nojo, holt je jednou herec, tak hraje - a dokonce i pro děti. Není to roztomilé? :D[47]: Dobře děláš :D
OdpovědětVymazat[29]: Chich, tak jsem to nakonec dokoukala, je to úžasně vtipné. Oni zapomněli na volant! :D
OdpovědětVymazat[49]: No prave, takova skleroza, to je priklad pro deti, co? :)..
OdpovědětVymazatDokonalý. Aspoň budou vědět, co je čeká :D
OdpovědětVymazat[49]: Myslim, ze nejlepsi Reedova hlaska je "Wooow, thats a lot of paper.." :))).. Naprosto se muze jit zahrabat s vetou "No more talk of darkness, forget these wide-eyed fears..." :oD
OdpovědětVymazatTojo. Genialita scénáře se u Fresh Beat Band nedá popřít :D
OdpovědětVymazat*ábum* :D :D :D
OdpovědětVymazatAsi máš nízký tlak, Lotte :D
OdpovědětVymazatJá si představila, jak Raoul Christine zpívá "Woow, that's a lot of paper" v AIAOY :D :D :D
OdpovědětVymazatA víš co se mi dnes zdálo? Víš co? Víš? Že se mi rozbil počítač! To beztak tou tvojí pohádkou jedním dechem! :D
No, to by bylo dokonalé! :D
OdpovědětVymazatChristine hledí na Raoula zamilovanýma očima a pěje: "Say you love me!" - kolem začnou padat papíry jako v tom seriálu, Raoul se rozhlídne kolem a povídá: "Wow, that's a lot of paper!" :D :D :DAle to už vážně není normální, tobě stačí k noční můře jakákoliv blbost :D
Třeba byl Hadley už tak ovlivněn svojí rolí, že to řekl, když se na ně po děkovačce spustila ta hora toho bílého něčeho :D zapomněla jsem, jak se tomu říká...ach, konfety !:DJá se tento týden zatím ani jednou nevyspala normálně. :( A včera jsem zase byla na plese s Hadleym. :D Není nějaká medicína na bezesnou noc? :D
OdpovědětVymazat:D :D :D No, to byla vážně fůra papíru! :DNa plese? :-O Zááávidím! A takové sny chceš odhánět? :D
OdpovědětVymazatJá mám doma lapač snů, vyráběli jsme ho n táboře, ale že by nějak extra fungoval, to se říct nedá :D
To byla! :DTakové zrovna ne, i když...vypadala jsem tam jako Christine z jakési německé produkce Fantoma, co jsem nedávno sledovala na YT. Hodím odkaz, jestli se toho ještě dopátrám...
OdpovědětVymazatLapač snů nemám...nepotřebuju, mé podvědomí je jedinečné! :DHa! http://www.youtube.com/watch?v=Hn0v7sc1-4M
Jo, z toho už jsem jednou něco málo viděla, lekla jsem se tenkrát, že jde o Webbera, ale naštěstí ne :D
OdpovědětVymazatTa paruka křičí: Jsem falešná, jsem falešná! :D Ale možná jsem trochu zaujatá, němčinu nemám ráda a vedle Webbera musí tohle blednout... Aspoň že je Christine blond! :D
Ta paruka vyhlíží poněkud uměle. :D
OdpovědětVymazatA vedle Webbera to bledne i proto, že ty písničky jsou poněkud všechny na jedno brdo...
to poněkud ano :D A navíc je to německy! :D
OdpovědětVymazatSakra, poněkud je asi nové ohromně! Takže poněkud moc německy a poněkud moc jednotvárné! Popojedem! :D
OdpovědětVymazatPoněkud je vskutku poněkud neotřelé, jsem pro zavedení "poněkud" namísto "ohromně", popřípadě jejich rovnocennosti, to bych poněkud uvítala :D
OdpovědětVymazatPoněkud překvapující, že se ti poněkud tak poněkud zalíbilo! :D
OdpovědětVymazatMožná je to tím, že slovo poněkud používám sama poněkud často :D
OdpovědětVymazatAch ano, to by mohlo být poněkud tím :D
OdpovědětVymazatPoněkdu by mne zajímalo, kdy nám "poněkud" začne poněkud lézt na mozky :D
OdpovědětVymazatMíním, že poněkud brzy :D
OdpovědětVymazatAle zatím nám poněkud na mozky neleze, ne? :D Toho si musíme poněkud užít, než nás to poněkud přejde :DSlyšela jsi někdy někoho říct, že někomu kape na karbid? :D
OdpovědětVymazatMusíme si toho poněkud užívat co nejdéle, protože za chvíli to bude vskutku poněkud otravné. :DJo. Proč? :D
OdpovědětVymazatTo poněkud ano. Ale myslím, že to poněkud nebude hned :DJen tak. Nedávno chemikářka říkala, že to existuje, ale já to neznala. :D
OdpovědětVymazatA co slovo kňasáky? :D
Já si poněkud myslím, že to bude poněkud časně. :DU nás je to celkem běžné. :D
OdpovědětVymazatTo neznám. Co to je? :D
Kape na karbid se rika, jednou mi dokonce deda vysvetloval, co to je a jak se to pise, cimz me nastval a to jsem se rozhodla (zcela vzacne) ceskemu pravopisu vzpricit, ze to spravne psat nebudu a hotovo :o)..
OdpovědětVymazatKňasáky jsou prý velké zuby. Ale já to neznám :DA jak ten karbid píšeš? Brali jsme karbidy o chemii, měly by se psát takhle, none?
OdpovědětVymazat