Think of Me - Lauri Brons
Omlouvám se za tišší týden. Ale prostě praxe. Ne, že by byla strašná, ba naopak! Ale je to prostě náročnější než škola. Fakt mě to usvědčuje v touze studovat pokud možno co nejdéle. Ten skutečný život a práce je prostě moc....reálný. Brr. :D To, že jsem dokázala dokončit 23. kapitolu povídky byl můj výkon týdne, takže tak. :D
Think of Me je vskutku populární volba na video týdne. Ani nevím proč. Prostě je. :D
Tohle video jsem navíc objevila náhodně až pokoutně, protože je nastaveno jako soukromé. :D
Je to Lauri Brons z inscenace v Hamburku a objevení videa s Lauri mě velmi potěšilo, protože jinak ji znám jenom z fotek. :D
Nemám ponětí, kdo je Meg, ale je ohromně zlatá a roztomilá. Vidíte, jak se jí napětím tají dech, jak Christine drží palce, jakou má radost, když se jí daří...prostě awww. :D
A ta sukně s převahou zelené! Docela nevšední, moc takových jsem neviděla. Tedy myslím. Nejsem zase takový odborník na kostýmy. :D Ale jako první věc mě zaujala a překvapila, takže intuitivně předpokládám, že jsem ji ještě neviděla. :D
Lauri má takové ty ostré výšky, které osobně moc nepreferuju, ale jinak je její hlas jasný, mladický. Tak docela jsem jí nevěřila její počáteční nervozitu, jelikož její podání se vyznačuje energičností, troufla bych si tvrdit, že její Final Lair musí být trochu rázné. Má takový dychtivý, nadšený pohled v očích, úplně mě to nutí uvažovat, jaká by to byla skvělá Sára. :D Je trošku jako malé dítě, které poprvé poznává radosti divadla...to je tak trošku lerouxovské, že? Tam je vysloveně řečeno, že Christine během svého debutového vystoupení přímo ožila a lidé ji téměř nepoznávali. Nemyslím, že to byl Lauřin záměr, ale já se ráda šťourám v těhle věcech, jak jste si už jistě všimli, hehe. :D
Přísahala bych, že i Raoula, Nickyho Wuchingera vidím poprvé a z tohoto kratičkého výstupu v TOM se toho nedá moc posoudit, ale zdá se, že Raoula spíše než jako "roztomilé štěňátko", pojal hrdě, aristokraticky. Zajímalo by mě, jestli si pohrál s motivem lehké arogance, ze které postupně během představení "vyroste", jak to někteří herci dělají.
Co jsem asi nikdy u žádné Christine neviděla je ten šok z toho, jak dokáže vyzpívat kadenci na konci. Na konci titulní písně jsem to viděla už vskutku nespočetkněkrát, ale u TOM ještě fakt ne. To mě Lauri dostala. A to je co říct, občas si říkám, že u FO už mě asi nic nepřekvapí. A hele! :D A tohle není standartní TOM kadence, nebo je? Přijde mi, že si i s ní trochu vyhrála.
Nu, tak krásný nový týden. Naštěstí o den kraší. :D Uf. :D
Na roli Christine mě typově víc sedí představitelky s méně operním hlasem, takovým jemnějším. Ovšem ve většině případů pak narazím na problém s jejich ostrými výškami - stejný případ i u Lauri, ale jinak má moc pěkný hlas. :-D
OdpovědětVymazatAno, ta dětská radost a zápal pro zpěv.
Jo, Nicky... jo, jeho Raoul je aristokratický a ne roztomilý ťunťa. :-D
Takhle překvapený závěr jsem taky u žádné jiné představitelky nezaznamenala. Byla jsem stejně překvapená jako ona. :D
Hm, nevím, mě nepřišla jinačí. :-)
Ach, ano, souhlasím s Meg. Její reakce na Christine zpěv je zlatá. :-D
Já trpím stejným dilematem. Je strašně těžké najít něžně znějící Christine, co zároveň "operně" zvládne ty výšky. Proto Sierru považuju za tak vzácnou Christine. Ale jsem asi zaujatá pětadvacítkou, která je prostě v mém srdci. :D
OdpovědětVymazatJo, asi je ta kadence stejná. Mě přišlo, že tam dala kudrlinku navíc, ale když to teď poslouchám znovu...tak spíš ne. :D