Lottin (ne)divadelní deníček: Don Giovanni podruhé

Brno má nového, mladého Giovanniho, Romana Hozu. A to jsem si přirozeně nemohla nechat ujít!

Ale pravda je taková, že já nepotřebuji žádné záminky proč chodit na Dona Giovanniho. Já prostě vždycky budu chodit na Dona Giovanniho.

Kvůli plánované rekonstrukci Janáčkova divadla, se Giovanni přesunul do Mahenova divadla, což byla změna z nutnosti, ale ukázala se být pro tuto inscenaci velmi příhodnou. Velmi tradičně zpracovaná inscenace (co se přinejmenším vizuálu týče) se lépe vyjímala v historické Mahence se zlatem a rudým sametem. Ale i z praktických důvodů to Giovannimu velmi lichotilo. Jeviště Mahenky je podstatně menší, takže zatímco na scéně Janáčkova divadla inscenace místy vypadala trochu pustě, snad i žalostně (odpusťte), na prknech Mahenky působila jaksi útulněji. Jediná projekce zlobila, protože byla viditelně situavaná na větší prostor a zasahovala do čtecího zařízení na titulky, což už je spíš muška, ale mohli to poupravit. Nebo spíš ty projekce úplně zrušit. Pamatujete, jak jsem si na ně vloni stěžovala? O rok později jsou mé pocity stejné. Nicméně jednu věc k dobru přihodit mohu: tylová opona, která se pro příležitost těchto projekcí spouštěla dolů, už přestala tak hlasitě práskat o podlahu. :D Ale pořád to nic nemění na faktu, že co se hluku týče, je tahle inscenace nedomyšlená. Zatímco don Ottavio zpívá svoji árii, za jeho zády, mu za již zmíněnou oponou, odklízí hřbitovní scénu a...prostě to jde slyšet. Iritovalo to mě a muselo to iritovat i Martina Šrejmu, který ho hrál a musel přes to zpívat tak procítěnou árii.

Obecně vzato je tahle inscenace taková spíš prostá - většinu času jeviště zabírají kulisy nějakého domu a schody, které k němu vedou. Ten dům není zvlášť propracovaný a vypadá trochu moc jednoduše. Navíc když sedíte na straně, jako já, vidíte i trámy, které ho podpírají.

Nejvýraznější je asi scéna plesu u Giovanniho - lustry s lebkami, křiklavé růžovo-fialové světlo, spousta tanečníků, muzikantů, akrobatů, dam motajících se kolem Giovanniho....člověku opravdu přechází oči.

Hřbitovní scéna prostě znamená přidání náhrobků na již zmiňované schody a závěrečnou scénu tvoří asymetrický stůl, který je přes ně natažený.

Kostýmy se podle mě pohybovaly na hranici dobových šatů a toho, co dnešní člověk považuje za dobové šaty. :D Nejvíc se mi asi líbily šaty donny Anny, které měly nejvíc detailů. Kostýmy Giovanniho samotného jsem milovala - ty kabáty se zdobnými rukávy, klobouky...

---

Tak tedy, nový brněnský Giovanni Roman Hoza, roli pojal velmi unikátně a vzal si ji zcela za svou. Na začátku prvního jednání si vyhrál s "opilým herectvím", kdy mu donna Elvíra bušila pěstmi do hrudi, fackovala ho a on se kolem ní motal a jenom se smál. Jeho Giovanni byl jako dítě - nahlížel na svět žádostivě, chtěl si z něj urvat co nejvíc a když se mu nedařilo, tak se nerozčiloval, prostě se jen všemu smál. Všeho bral plnými hrstmi, ale nedalo se říct, že by byl zlý - on skutečně byl jako to dítě, co si neuvědomuje následky svých činů, dopad na okolí, city ostatních. Pan Hoza si prostě celé představení užíval, udělal si z něj přímo párty. Zároveň ale byl velmi šarmantní a tím chlapeckým způsobem okouzlující, což tvořilo neodolatelnou kombinaci.

Velmi netrpělivě jsem vyčkávala závěrečnou scénu a jak ji podá. A byl svému ztvárnění věrný až do konce (musel o té roli dost přemýšlet, bylo to vidět). Jeho první reakcí byl strach, ale potom už u něj převažovala jen vzpurnost. Proč ho prostě nemůžou nechat žít svůj život, tak jak on uzná za vhodné? Proč se ho pořád někdo snaží napravit, když o to nestojí? Chvílemi se Komturovi i vysmíval a do vlastní záhuby se vrhnul se vší vervou, tak jako do všeho. Byl fakt skvělý. Tolik detailů, tak propracované pojetí! Velmi odlišné od toho, na co jsem zvyklá, ale tím jen líp! :)

Jan Šťáva jako Leporello. :) Je třeba vůbec něco dodávat? Jen ta první věta by měla stačit. On je dokonalý a jeho Leporello je prostě vymazlený do posledního detailu. Každá fráze byla zpívaná s dokonalým porozuměním a on je tak vzácná kombinace komika s talentem pro efektní načasování a pěvce s nádherným, silným hlasem, který se nesl prostorem a přímo ohromoval.

Scéna, kterou jsem napjatě očekávala, neboť je v jeho pojetí legendární, je chvíle, kdy se vydávaje za Giovanniho serenáduje pod Elvířiným oknem. Ty grimasy, gestikulace, místy i troufalejšího ražení, které velmi bavily publikum, to je okamžik, na který jsem předem upozorňovala spolužačku, se kterou jsem šla, to je prostě perla představení. :D Jak donna Elvíra, Daniela Straková-Šedrlová, mohla zachovat kamennou tvář a jak byl Giovanni, Roman Hoza, schopen dozpívat do konce, toť mi záhadou.

Dostal mě natolik, že jsem zase v jiné scéně, po jedné jeho replice, která byla prostě tak on point, nahlas vyprskla smíchy na celé divadlo. Problém byl, že nikdo jiný se nahlas nezasmál, tak jsem byla jediná a připadala si náležitě trapně. Pro jistotu jsem si zbytek jeho výstupu držela dlaň na ústech. :D Já jsem veliký fanoušek této opery a viděla jsem už spoustu, ale spoustu záznamů a Jan Šťáva je prostě nejlepší Leporello, který kráčí po této Zemi. :D

Jana Šrejma Kačírková je velmi nadpozemské, křehké stvoření a její donna Anna byla něžná, přesto silná, ale především jsem se s ní dokázala ztotožnit a vcítit se do ní. A jako taková je opravdu jedna z mála, často se mi stává, že mi na téhle postavě kvůli nevýrazné interpretaci, téměr nezáleží.

Její árie mě prostě přenesla do jiného světa, to bylo největší vytržení, jaké jsem kdy v divadle zažila. Ona předává tolik emocí a to jsem psala i v minulém článku - v jejím případě jsou opravdu oči okno do duše. Tolik citu v očích posunulo autentičnost jejího ztvárnění na úroveň natolik čistou a opravdovou, že to z večera opravdu učinilo malý divadelní svátek.

V Brně je opera prostě na špičkové úrovni a působí tu, případně hostují, opravdu velcí umělci. I představení už staršího data, které nevyniká zvlášť propracovaným pojetím, se může stát vrcholem sezony, protože na jeviště vystoupí tak dokonalé obsazení, kdy každá jedna role je obsazena jednoduše hvězdně. Na brněnského Giovanniho se budu vracet a vracet a vracet. Brněnské obsazení Giovanniho je prostě všechno.

Zdroj fotky:

https://www.facebook.com/janacekopera/photos/a.271727687125.149013.265408297125/10153940432092126/?type=3&theater

Více informací o inscenaci, vstupenky:

http://www.ndbrno.cz/opera/don-giovanni-1