Lottin (ne)divadelní deníček: Čert a Káča

Jakožto patronka této inscenace (příliš fancy titul na moji skutečnou úlohu, ale nevadí, i tak jej nosím se ctí :D) jsem se přirozeně zúčastnila premiéry Čerta a Káči. A zároveň to byla první divadelní premiéra, kterou jsem měla to potěšení zažít, takže musím říci, že jsem si plnými doušky užívala té slavnostní atmosféry a bylo zajímavé mít možnost v hledišti pozorovat jak režiséra inscenace Jiřího Heřmana, tak i ředitele divadla Martina Glasera. Prostě wow.

Taky se musí zmínit lóži, ve které jsem seděla. Připadalo mi, jako bych seděla přímo na jevišti mezi herci. Mohla jsem hudebníkům číst partitury. Ne, to poslední vlastně není pravda, já neumím číst noty. Tak či tak úžasná místa.

Čert a Káča je pohádková opera o energické a hubaté Káči, které se kvůli jejímu temperantu každý mužský tak trochu bojí a nechce ji při tancovačce vzít do kola.

V tom se však zjevuje tajemný a pohledný (já i Barbara Jane potvrzujeme: pohledný) myslivec a začne vyzvídat na místního správce a paní kněžnu. Dozví se o nich samé nepěkné věci: o jejich nepoctivosti, lakotě a krutosti. Spokojen, že dostal co chtěl se chystá odejít, ale pak si všimne Káči a pro vlastní pobavení se jí začne dvořit a vezme ji do kola. Káča s ním tančí tak energicky, že dokáže zmátořit i jeho, čerta Marbuela v přestrojení, a to je co říct. Poznámka na okraj: Káča s Marbuelem tančila natolik energicky, že mu z hlavy spadnul myslivecký klobouk a následně přes něj i několikrát přetančili. :D

Marbuel chce dát hubaté Káči trochu zavyučenou a z legrace ji vezme do pekla.

Když na místo dorazí ovčák Jirka a zjistí, že Káča skončila v pekle, rozhodne se, že půjde za nimi a Káču přivede zpět.

Marbuel mezitím zjišťuje, že s Káčou udělal osudovou chybu. Je málo žen, které by dokázaly srovnat do latě celé peklo s Luciferem v čele, nicméně Káča je zrovna jednou z nich. Proto čerti příchod Jirky vlastně uvítají a Káču, která se v pekle náramně usadila, za pomoci Jirky nenápadně vystrnadí zpět na Zem.

Marbuel se Jirkovi za to, že jim pomohl zbavit se Káči odmění tak, že mu poradí, že pan správce ještě nevyzrál pro peklo a tak ho před Marbuelem může naoko zachránit a pak si od vděčného správce žádat jako odměnu pytel zlata.

Jirka tak učiní a o jeho činu se dozví hraběnka, která začíná litovat svého života a krutosti, avšak příliš pozdě. Prosí Jirku aby ji také zachránil a on ji nadůkaz jejího polepšení přiměje zrušit robotu. Když tak učiní, Jirka si pozve na pomoc Káču. Jakmile se potom zjeví Marbuel a chce hraběnku unést, vyskočí na něj Káča, a Marbuel vezme nohy na ramena, protože jednou té holky navždycky stačilo.

Hraběnka pak za odměnu Jirku učiní ministrem, Káče dá chalupu a dost možná, že v ní nebude bydlet sama....:)

---

Kulisy i kostýmy byly, žádné překvapení, pohádkové, barevné a velice milé. Celá inscenace byla pojata jako školní výlet dětí (Dětský sbor Brno) do Mokré lhoty, takže byla plná roztomilých školáčků v námořnických oblečcích, Káča samotná měla nádherné puntíkované žluté šaty ve stylu padesátek se sukní, která s ní přímo tančila po jevišti a zbytek kostýmů byl v takovém tom typickém českém pohádkovém stylu zasazeném do vesnického prostředí. Úplně nejvíc se mi líbily zelené šaty hraběnky s nádherným kloboučkem, drobným cylindrem posazeným na stranu, kráása. :))

Ve středu přední části jeviště bylo víko od kotle, kterým se vstupovalo do pekla a odkud se rojili čerti (víko bylo z jemného materiálu a postupně se prohýbalo a prohýbalo, protože ho sboristé moc nešetřili :D) a kulisy se odehrávaly na třech místech, totiž v zámecké kuchyni, které vévodila kuchyňská linka prohýbající se pečenými pokrmy (prasečí hlava coby taneční partner pro Káču taky nechyběla :D), rudě nasvícené peklo pak tvořilo kotle včetně nešťastníků vařících se uvnitř a opět i kuchyně, protože Lucifer je podle všeho náruživý kuchař. :D A nakonec zámek, kterému vévodil nádherný lustr, který se před začátkem jednání snesl dolů, byl pěkně svíčku po svíčce zapálen sborem a poté se znovu vznesl nahoru.

V roli Káči jsem viděla Václavu Krejčí Houskovou, která byla prostě perfektní. Přišla ne jeviště, přetančila ho, převrátila všechno a všechny vzhůru nohama a zase odtančila. Neřízená střela plná nekonečné energie s širokým úsměvem na rtech. Absolutně jsem jí věřila, že by dokázala srovnat celé peklo. :D

Ovčáka Jirku zpíval Aleš Voráček, který měl úžasnou dynamiku s Káčou - navzájem se popichovali, byli jeden pro druhého výzva a měli mezi sebou milou chemii.

V roli čerta Marbuela vystoupil nový člen operního sboru Janáčkovy opery Roman Hoza, který je prostě velmi charismatický. Dal té roli jak ponuré tajemno a přitažlivou krásu, tak i i komičnost a takovou tu karikaturní podobu pohádkových čertů a to byla pozoruhodná a silná kombinace.

Po představení jsem byla pozvaná i na malé setkání po premiéře, kde mezi mnou výše zmiňovaní nenuceně procházeli a já si musela pracně zavírat spadlou čelist. Tolik talentu a úžasnosti v jedné místnosti. Jak jsem se proboha já dostala do té místnosti? :D

Pan ředitela a pan režisér měli krátké děkovné projevy přičemž.....pan ředitel Glaser v tom svém zmínil i mě! MĚ! :D :D

A oba dva se za mnou přišli i krátce pozdravit. Na jednu stranu to bylo úžasné, na druhou hrozné, protože se mi z nich hrozně klepala kolena a hloupě jsem žvatlala. :D

Nicméně na mě oba byli strašně strašně milí. Pan ředitel mi řekl, že má můj plakát vyvěšený ve své kanceláři, pochválil mi video medailonek, který jsem pro NdB před premiérou natočila (to vám bylo taky něco! :D) a náš rozhovor zakončil úsměvem a slovy "vy jste spokojená, my jsme spokojení, a o to jde, no ne?". Úžasný, milý člověk.

Pan režisér mi řekl, že mě musel přijít pozdravit a poděkovat za to video, protože jsem tam strašně krásně mluvila o opeře a já mu pogratulovala ke krásné premiéře.

Co říct. To byl nejvíc WOW den mého života. Odcházela jsem z divadla a chvílemi měla pocit, že se začnu vznášet. To bylo prostě neopakovatelné.

Zdroj:

http://www.ndbrno.cz/opera/cert-a-kaca