Lotte na Fantomovi, neoficiální verze, 5. část

Don Juan Triumphante, Point of no Return, Final Lair

---

Don Juan Triumphant byl velký a barevný. Víc vám k tomu asi nepovím, velký a barevný. :D

Point of No Return....no, ocenila jsem, že je v divadle tma. Lidi by mohl odradit můj výraz - já cítila, jak se mi obličej stahuje do výrazu alá "koušu do citronu". To bylo tak zbytečně vulgární - já chápu, že tahle píseň si o to asi částečně koleduje ALE, probůh je nutné převádět metafory z písní do doslovné podoby?

Můj Bože tam byla pasáž, která vypadala jako by Fantom s Christine vytíral stůl?

A pak ten moment, kdy před ním Christine sedí s roztaženýma nohama??

Já myslela, že to bylo jen na promo fotce ale ono to tam fakt bylo? A já jsem byla jako: ???

A Christinin kostým barvami odpovídal originálu, ale sám o sobě to byla jen trochu jiná verze filmu . A těmito slovy se ta scéna dá asi popsat i tak obecně.

A Christine Fantoma poznala nikoliv tak, že ucítila jeho masku, ale že uviděla jeho prsten, což bylo zajímavé. No na druhou stranu ten prsten zaregistrovala už někdy na začátku a kápi mu strhla až na konci a to mě nutí přemýšlet na co čekala. No ale i tak oceňuju, že je konečně nějaká Christine, co si všimla toho prstenu. :D

Já vám nevím, co bych tak řekla dál. Snad popojedeme. :D

Down Once More - LEDky opět v akci, víc nemám do dodat. :D Škoda toho. Na to nebe ve Wishing to fungovalo, ale pro ty scény na jezeře za mě ne-e.

Final Lair ztratil něco ze svého obvyklého kouzla kvůli té choreografii nechoreografii. Mě přišlo, že herci prostě pobíhali sem a tam. Tahle scéna má být chaotická, já vím, ale přece jen tak nějak umělecky chaotická, jestli chápete co se snažím zmateně říct. :D

Tomáš se v oprátce dusil tak uvěřitelně, že jsem strávila pár vteřin dumáním, jestli mu to omylem moc neutáhli a on se fakt nedusí. Tenhle muž! :D

Mimochodem mříže tam nebyly přes celé jeviště a já si prostě nemohla pomoct a říkala jsem si, že Raoul si to mohl prostě obejít a ta představa mě pobavila....:D já vím, teď neuvažuju "umělecky" zase já. :D

Radim byl fantastický - všechny emoce on point zahrál i zazpíval a mě se tím na závěr trochu potvrdila ta teorie, že v těch velkých vypjatých scénách perlí, ale v tišší a intimnější MOTN se trochu schovával za svůj úžasný hlas a choreografii (která byla ovšem docela stereotypní až špatná).

Míša na Radima skvěle reagovala, takže věci co jsem jí vyčítala ve Wishing se díky tomu ztrácely, což bylo fajn.

Polibek nebyl přehraný, to se musí vždycky ocenit. Míša a Radim spolu měli lepší chemii než v MOTN, ale to už nebudu rozebírat.

Nejvíc mi utkvěla chvíle, kdy Christine Fantomovi přišla vrátit prsten - Fantom nevstal a neotočil se k ní čelem jako v originále, ale zůstal sedět u opičky a Christine k němu přišla zezadu a tak nějak ho objala a konejšila a...to jsem nečekala a nevěděla co si v tu chvíli o tom myslet, no ale dojalo mě to a zpětně se mi to moc líbí.

Byl tam i polibek ruky alá pětadvacítka a rovněž tam bylo i to diskutované All I Ask Of You Reprise, kdy to Christine zpívá spíš na Fantoma než na Raoula, rovněž jako to udělala Sierra v pětadvacítce. A Tomáš byl stejně jako Hadley ve stylu "haló, já jsem tady". :D

Radimův závěr, než Fantom zmizel z jeviště byl skvělý, on opravdu umí promítat emoce do hlasu jako málokdo, koho jsem v roli slyšela, za to vskutku smekám.

Meg poté, co objevila masku neklekla, ale zůstala stát. Což o to, jenže mi připadalo, jako by nevěděla, jak tu masku držet aby to vypadalo dramaticky efektně a nakonec to vypadalo spíš lehce křečovitě.

Jo a osvětlovači mě na tomto představení fascinovali. Ať svítili na kohokoliv, pořád se jim to trochu jako "třáslo" a chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla. :D

Děkovačka byla bouřlivá. Standing ovation a herci vypadali strašně potěšení - i když já bych řekla, že po Fantomovi se musí sklízet potlesk ve stoje po každém představení, none? Vždyť je to ….FANTOM!

Jo a asi poprvé v životě jsem byla skutečně a bezvýhradně spontánní. Bylo mi opravdu upřímně jedno co si myslí slečna vedle mě, když jsem poskakovala a dělala "Úúúúúúú!" výkřiky, když si na jeviště přišel poděkovat Tomáš a "Úúúú!" výkřiky asi ještě třikrát potom, když se už klaněli všichni. Taková fantomovská extáze to byla. :D Lotte na Fantomovi. KONEČNĚ. :D

Co vám říct závěrem....i přes to, že jsem si v této recenzi občas rýpla a nejednou byla i sarkastická jak já to už umím, když si chráním "svého" Fantoma, tak jsem byla na konci nadšená. Moc moc moc nadšená až u vytržení. Jistě, částečně za to mohl fakt, že jsem konečně zažila naživo Fantoma. Naše produkce měla tolik pasáží, které se mi líbily víc než originál a ač tam byly scény, které se mi možná tolik nelíbily, přece mi to strašně otevřelo oči.

Už se nebudu na nereplikové produkce dívat předem tak kriticky.

A víte co? Já jsem vlastně vděčná, že má první zkušenost s Fantomem byla nereplika. Měla jsem to štěstí, že má první zkušenost s Fantomem byla skutečně v mnoha ohledech první - že mě mnoho věcí překvapilo, že jsem věděla co bude dál, ale přitom vlastně nevěděla, že jsem ten příběh svým způsobem prožívala poprvé a co víc si od prvního představení přát.

Naše produkce Fantoma je dobrá. Skutečně dobrá. Se svými chybami, jistě, ale perfeknost je stejně nudná. :)