TI: TCOMH - 9. kapitola, Epilog

(Source: the-diogenes.tumblr.com)

Na chvíli se zdálo, že Mycroft se dusí. V hrdle mu uvázla slova a navenek se dostalo jen chrčivé vzdychnutí.

Tak silnou reakci způsobila Anastáziina odpověď na Mycroftovu prostou otázku. Proč? Proč to všechno?

"Protože já...." Anastázie se přerývavě nadechla, "tě tak strašně nenávidím."

Po odmlce pokračovala: "A zároveň jsi pro mě....jsi perfektní. A já pro tebe. Jsme pro sebe až příliš dokonalí," poslední slova téměř vzlykla.

Mycroft si na okamžik zakryl dlaní oči a tím ji umlčel. "K věci, jdi k jádru věci. Já, ty, tvůj bratr, můj bratr - doprovod v podobě Anthey a doktora Watsona, všichni na jednom místě aby mohli poslouchat našim dramatům - proč? Ty hry s náhrobky, co to mělo být? A proč jsi mi musela zničit život?"

"Ty jsi ho zničil mě!" vzkřikla Anastázie.

Mycroft zavrtěl hlavou. "Ty jsi ukradla ty proklaté plány a nechala se chytit. Ty jsi to zničila a zradila mě."

"Přinutil jsi mě....abych se do tebe zamilovala, ale pak jsi mě stejně vyřadil na vedlejší kolej. Tva práce tvůj....bratr - vždycky přede mnou!" usykla znechuceně.

"Ujišťuji tě, že sám jsem se neplánoval někdy zamilovat, natož být ve vztahu....a....nehodlám se teď vyjadřovat o tom zbytku. Jen mi pověz o co tady jde? Nech mi ti pomoct," Mycroft ke své Darcy téměř prosebně natáhl ruku.

Ta mu do ní ale vložila revolver a Mycroft i všichni ostatní překvapeně zamrkali.

"Pomoz mi tedy od umírání," řekla Anastázie s hořkým úsměvem.

---

"Od....? Co se děje?" opakoval Mycroft.

"Umírám, Mycrofte. Nechci od tebe šanci na nový život, to byla všechno jen kamufláž. Chtěla jsem tě zničit, vzít ti tvůj život, jako jsi ho vzal ty mě. Až se budeš muset bůhvíkde skrývat pod cizími jmény a žít banální život, který budeš nenávidět, až se ti bude zdát, že kulka do spánku je nejlepší řešení jak se probudit z toho stínu tvého bývalého života, pak třeba pochopíš co jsi mi provedl. Pak třeba pochopíš, že jsi mě měl tehdy zabít a nebýt takový slaboch..."

"Sama jsi mě prosila o slitování! Na kolenou!" rozkřikl se náhle Mycroft až všichni s výjimkou Anastázie nadskočili. "Proč všichni ze všeho pořád jen obviňují mě? Všechno to, co se ti kdy stalo je tvoje chyba! Kdybys netrpěla tím sebestředným komplexem a nesnažila na sebe upoutat pozornost tím nejdětinštějším způsobem jako je krádež top secret plánů, nic z toho by se nestalo! Život s tebou byl jako pobyt u černé díry. Všechno jsi do sebe nasála a chtěla jsi víc a víc! A když jsem se odvážil zajímat se o něco jiného než o tebe....výsledek byl katastrofický. Všechno na nás dvou bylo katastrofické. Byli jsme pro sebe tak perfektní, až jsme se začali nenávidět a přece jsme bez sebe nemohli být. Ve svém životě mám dva nejkrásnější dny: ten, kdy jsem tě poprvé uviděl, ale i den, kdy jsi z mého života zmizela." Mycroft během svého výbuchu zuřivě gestikuloval rukama a z modrých očí mu metaly blesky a na všechno to působilo tísnivým dojmem. Tak se Mycroft přece nikdy nechoval. Starostlivost není výhodná. Kam se to podělo?

"Tak a teď se konečně můžeš rozhodnout a udělat za tím vším tlustou čáru. Na kom ti víc záleželo? Koho obětuješ?"

"O čem to mluvíš?" zeptal se už značně vyčerpaně Mycroft.

Anastázie vytáhla druhou pistolu a s úsměvem ji namířila na Sherlocka.

"Přestaň," zamumlal Mycroft přidušeně.

"Můžeš falešný konec naší nenáviděné lásky konečně učinit opravdovým. Ušetřit mě od zdlouhavého umírání a slintání do polštáře. Zachránit svého bratra. Protože jestli mě teď nezabiješ, Mycrofte, přísahám Bohu, že zabiju já jeho."

Mycroft k sobě pevně semknul víčka, jako by snad prosil, aby tohle všechno byl jen zlý sen. "Tak tohle je tvoje obdoba pomsty. Zničit mi život a pak se ode mě nechat symbolicky zabít. Proč? Chceš ve svém zpackaném životě najít alespoň na jeho konci nějaký smysl? Ukončit ho teatrálně? Já tě nemůžu zabít, Darcy. Já tě nenávidím. Ale i miluji. Co tohle o nás vůbec vypovídá?"

"Že jsme monstra a srdce máme z kamene," zajektala přes adrenalinem drkotající zuby, "ale to přece víme už dávno. Kdysi jsme si na to přípíjeli šampaňským a smáli se tomu."

Mycroft pokaždé, když obdobně pronesla nějaký detail z jejich života dostal tik do rukou, jako by si ze všeho nejvíc přál jí zacpat ústa.

"Proč do toho vůbec tahat Sherlocka, Darcy? Co je mu po tom? Co je tobě po něm, že ho ohrožuješ na životě?"

"Všechno zničil....začal jet v drogách a ty jsi na mě od té doby nikdy neměl čas. A když jsi ho měl, stejně jsi pořád jen zíral na ty jeho seznamy, jako by ses snažil si jejich obsah vypálit do mozku..."

"Darcy, přestaň...."

"A v čem jen on lepší než já?" pokračovala Anastázie dál, jako by ho neslyšela a natáhla kohoutek.

John postoupil o krok vpřed, ale Sherlock ho nataženou rukou zarazil. Snažil se tvářit suverénně, ale oči mu hekticky těkaly z Mycrofta na hlaveň pistole. Anthea zírala do země a nasucho polykala. Měla pocit, jako by za tuhle zvrhlou situaci byla částečně zodpovědná a nedovedla se přimět vzhlédnout a výjev sledovat a tak pouze napjatě naslouchala každičkému zvuku, prudkému nádechu, občas periferním zrakem zahlédla Mycroftův kabát....

"Už se s tebou nebudu dohadovat, Mycrofte," zarazila ho, když otevíral pusu k dalším argumentům. "Budu počítat do tří a pak zabiju tvého bratra. Svoji volbu znáš."

"Darcy, prosím..." špitl Mycroft.

"Raz...."

"Nedělej to."

"Dva..."

"Sherlock za nic nemůže, lžeš sama sobě."

"Tři..."

Halou zazněly dva výstřely. Jeden bezpečně zasáhl cíl, druhý vyšel naprázdno poté, co Mycroft upustil zbraň a ta důsledkem nárazu spustila podruhé, ovšem nevystřelila, protože v pistoli nebyl další náboj.

Anthea stejně jako Anastázie v duchu napočítala do tří, než vzhlédla.

Anastázie ležela na zemi, jeden její střevíček ležel opuštěný opodál a její tělo se právě zachvívalo v poslední křeči v Mycroftově náručí. Vedle nich klečel Alexander a ačkoliv věděl, jaký bude mít tento den vyústění, přesto se mu v očích leskly slzy. Sherlock a John stáli s vytřeštěnýma očima opodál, neschopni pohybu. A tak za ně oba poslední zbytky sil převzala Anthea.

"Pane," špitla vyděšeně a vzala ho za rameno, ale vzápětí ruku zase raději stáhla. "Musíme...musíme odsud zmizet. Tohle může být ještě ošklivé, nesmí nás najít, musíme...."

Co museli, to už se Mycroft nikdy nedozvěděl, protože vzápětí je vyrušil příchod další osoby na ponurou scénu. Uvedla se klapotem lodiček, podle kterých ji ihned poznal Sherlock, nicméně ostatní si museli počkat, než přišla do světla. Irene Adlerová.

"Vy," zavrčel Mycroft skrz zaťaté zuby a s bleskovou rychlostí na ni zamířil pistoli, kterou vykroutil z nehybných prstů Anastázie.

"Ale, ale, pane Holmesi, snad mě nechcete zastřelit? To by tu byly už dvě mrtvoly a to mi přijde poněkud shakespearovské. V jednadvacátém století už svoje problémy můžeme vyřešit i bez krveprolití a soubojů, ne?" pousmála se na něj. Bylo v tom úsměvu cosi soustrastného a to Mycrofta vydráždilo ještě víc.

"Poslechněte si alespoň co mám na srdci. Co kdybych pro vás měla nabídku, jak vám vrátit váš život? Takhle se zdá, že Anastázie vyhrála, viďte. Oklamala vás, přinutila vás stáhnout se do této Bohem zapomenuté země a vy jste si celou dobu myslel, že jí šlo o to, abyste jí vrátil její život. Ve skutečnosti chtěla abyste jí ho vzal, protože sama byla moc zbabělá, nebo možná sebevražda nesplňovala její náročné požadavky ušlechtilého způsobu smrti? Těžko se v ní vyznat, i vás teď velice nepříjemně překvapila. Přesto nad ní můžete ještě vyhrát a to by jeden čekal, že vlastní smrtí své vítěztství zpečetila. Zaujala jsem vás natolik, abyste sklonil zbraň?"

Mycroft se ani nepohnul a zarytě na ni zahlížel. Sherlock ke staršímu bratrovi přistoupil, vzal ho za zápěstí a přinutil ho sklonit ruku. Mycroft lehce zavrávoral a Sherlock ho druhou rukou přidržel za záda tak, aby to Žena neviděla.

"Nevídaná to bratrská spolupráce," glosovala Irene.

"Stačí," nevydržel to John, "dost bylo předvádění se. Přejděte k věci."

Irene se na Johna usmála. "Ano, občas je trochu zdravého pragmatismu nejlepší, máte pravdu. Co vám navrhuji je to, že jsem ochotna všechno vzít na sebe. Říct, že jsem si vymyslela, že je Anastázie Naryškinová mrtvá, říct, že její hrob je prázdný, protože já sama ho vykradla a že jsem to všechno udělala abych se pomstila vaší rodině, nebo cokoliv vám jen bude libo, abych řekla. Můžete se vrátit k živým, můžete získat zpět svoji práci, můžete lidi co vám nastrčili bombu do auta přimět aby před vámi klečeli na kolenou a prosili o odpuštění....však si dovedu představit, jak to tam bez vás už musí jít z kopce, Ledový muži. Pomohála jsem Anastázii protože jsem měla vztek a myslela si, že mi to bude prospěšné. Ve skutečnosti mě jen využila stejně jako využila vás. No tak jí to vrátíme. Až budete zpátky u moci, budete mi moct zajistit nový a bezpečný život někde jinde. Nemusíte se bát, já se určitě nevrátím zpátky a nebudu vás vydírat...znám i lepší a méně obsesivní způsoby trávení času."

"Nepovídejte," utrousil Sherlock, když si vzpomněl jak vytrvale mu svého času textovala. To vcelku obsesivním dojmem působilo. Ohlédl se na svého bratra, aby zjistil jak na to bude reagovat, ale s hrůzou zjistil, že vůbec nijak. Mycroft jako by byl duchem někde docela jinde a pořád značnou vahou spočíval na Sherlockově záchranné ruce. Takhle ho nikdy neviděl. Do takové role v jejich vztahu nikdy nebyl určen. Sherlock si odkašlal.

"Co říct? Samozřejmě, že Mycroft....my....přijímáme. Dostanete co chcete, když nám pomůžete a Mycroft se skutečně bude moci vrátit zpět do Londýna. Nejsme v pozici, kdy si reálně můžeme vybírat, to vy víte. Tak prostě jen....ať už to máme za sebou. Musíme se zbavit....jejího těla a zbytek už půjde snadno. Já budu předstírat, že jsem vás dopadl a odhalil past, kterou jste zosnovala na mého bratra. Vy se doznáte, necháte se zatknout....to bude z hlediska důveryhodnosti nezbytné, nedívejte se na mě tak, a potom....až Mycroft zase bude sedět na svém křesle, se vám podaří záhadně utéct a už o vás nikdo nikdy neuslyší."

Alexander, který doteď mlčky klečel u mrtvoly své sestry, prudce zvedl hlavu a nenávistně si Irene přeměřil planoucím pohledem. "Tak tohle je vaše odměna za všechno, co pro vás moje sestra udělala?! Nedovolím abyste...."

"Prokistapána!" přerušil ho John a s řádným rozmachem mu vrazil pěstí. Alexander se sesunul v bezvědomí k zemi.

"Lepší," zhodnotil svoji práci John.

Anthea tiše zasténela a odvrátila od toho pohledu oči. Alexander ji zradil a využil ji....a přece by se nejraději rozběhla k jeho nehybnému tělu, a hladila ho po tváři a trpělivě čekala, až zase otevře oči a podívá se na ni tak jako dřív...ne...už to nikdy nebude tak jako dřív.

"Ne všechno co slyším se mi líbí, ale budiž - jak by se ten plán mohl pokazit když ho zosnují ne jeden, ale hned dva Holmesové? Za předpokladu, že se váš bratr v dohledné době dá dohromady...", pokračovala Irene nenuceně, jako by ji Alexander vůbec nepřerušil.

"Radši mlčte," uťal ji John, "ne že by na ty vaše hry teď byl čas a nálada."

"Právě naopak," protestoval Irene, "moje intriky jsou teď přesně to, co potřebujete, aby bylo všechno jako dřív."

A jak Irene Adlerová řekla, tak se stalo. Jak už to jen v jejím případě bývá. Všechno bylo časem jako dřív, Mycroft se znovu stal ztělesněním britské vlády, Sherlock se vrátil ke kariéře nejslavnějšího detektikva všech dob, John o tom blogoval a Anthea se opět stala Mycroftovou pravou rukou. O událostech v Čechách už nikdy nepadlo ani slovo, byla to jejich nepsaná dohoda. Všichni se vrátili ke svým starým životům.

Jen jeden z nich se občas probouzel ze spánku s křikem.