Steve Neal Barton

Steve Barton je tak zářivá hvězda, že na hudebním nebi jeho světlo září i do dnešních dnů, ačkoliv už jsou to roky, co předčasně odešel. Byl to člověk mnoha talentů - až překvapivě mnoha, opravdový umělec, citlivé stvoření, jemná povaha, která se dá těžko uchopit a zpracovat do jednoho maličkého článku na ještě maličkatějším blogu.

Ale tenhle můj pokus je jen důkazem už mnohokrát vyřčeného - lidé po celém světě na něj nikdy nezapomenou.

Narodil se 26. června 1954 v Hot Springs v Arkansasu v USA jako nejmladší ze tří dětí Tomovi a Mary Bartonovým. Vyrůstal v Nederlandu v Texasu. Jeho láska k divadlu byla zjevná už na střední škole, kde byl součástí dramatického programu a hrál v každé hře v jaké jen mohl a chodil na lekce klavíru.

Poté získal stipendium na University of Texas, kde jako hlavní obor studoval divadlo, tanec a zpěv. Na doporučení svého profesora herectví se začal věnovat i baletu. Steve byl talent od přírody a za pouhý rok už tančil jako lead v Austin Civic Ballet. Jediné co mu v baletní kariéře bránilo byly potíže s kolenem zapříčiněné předchozím zraněním. Chronických bolestí kolene se bohužel úplně nezbavil nikdy. Během těchto studentských let tedy působil ve více než třiceti produkcích, ať už pod taktovkou univerzity či Austin Civic Ballet.

Po absolvování se přesunul do St. Gallen ve Švýcarsku a poté působil v hlavních švýcarských, německých a rakouských divadelních společnostech.

Steve vůbec nemluvil německy, jazyk se díky svým textům a německy mluvícím kolegům naučil sám. Za rok už mluvil plynulou němčinou a co víc - beze stopy přízvuku.

První velký průlom přišel v roce 1983 kdy dostal hlavní roli v evropské premiéře muzikálu Cats ve Vídni poté, co se o roli ucházel v konkurzu vedeném Gillian Lynne.

---

"Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem Steva Bartona spatřila poprvé. Tenhle zlatý člověk přišel na konkurz s úžasnou tváří, zářivýma očima a byl skvělý tanečník. Předpokládala jsem proto, že nebude umět zpívat ani hrát. No, překvapil náš všechny. Roli získal a nejen to. Já ji pro něj zvětšila."

G. Lynne

Steve dále ztvárnil hlavní role v dílech jako West Side Story, Godspell, Romeo a Julie, The Fantasticks, The Threepenny Opera, Jesus Christ Superstar, Evita, Guys and Dolls a Camelot.

V Theater des Westens v Berlíně poté hrál v Guys and Dolls, Ježíše v Jesus Christ Superstar, Jeana Michela a Albina/Zaza v La Cage aux Folles a Roberta v Company.

Steve se oženil s tanečnicí a choreografkou Denny Berry, ale jejich manželství bohužel nebylo šťastné a nakonec žili odloučeně. V roce 1984 se jim ve Vídni narodil syn Edward.

Steve byl jmenovaný čestným předsedajícím Steadman/Hawkins Sports Medicine Foundation a byl rovněž čestným členem Board of Education na Texaské Univerzitě, kde po něm rovněž pojmenovali i stipendium.

V roce 1986 ho Gillian Lynne pozvala na konkurz na nový muzikál Andrew Lloyd Webbera Fantom Opery. Zkoušku absolvoval před třemi nejdůležitějšími lidmi Broadwaye - Gillian Lynne, Halem Princem a samozřejmě Andrew Lloyd Webberem.

"Ani nemohu vyjádřit slovy, jak vděčný jsem byl, když Steve Barton přicestoval až z Berlína, aby se ucházel o roli Raoula. Měl hlas, herecký talent a úžasně tančil. Den kdy se naše cesty střetly byl vzácný."

H. Prince

Ve Fantomovi působil v originální produkci jak v Londýně tak na Broadwayi. V Londýně v roce 1986, na Broadwayi v roce 1988. Od března do října roku 1990 na Broadwayi hrál i Fantoma. Poté se vrátil znovu k roli Raoula v letech 1990 a 1991 v Los Angeles.

V roce 1991 a 1992 hrál prince Paula v Anastasia: The Musical.

V roce 1993 Jiřího VIII. v Six Wives a v tomtéž roce i v The Red Shoes jako Boris Lermontov - tato role byla po Raoulovi/Erikovi jeho druhá a poslední na Broadwayi.

V roce 1994 se objevil v Kiss Me, Kate jako Fred Graham a Petruchio.

V lednu a únoru roku 1996 hrál titulní roli ve Sweeneym Toddovi a v dubnu a květnu 1996 hrál v Let's Do It Nicka Camerona.

V tomtéž roce se pak vrátil do Vídně, kde hrál titulní roli v Krásce a zvířeti. Následovala role v novém muzikálu Tanz der Vampire, který je nyní kultovním dílem nejen v německy mluvících zemích. Byl originálním hrabětem Krolockem a za svůj jedinečný výkon získal IMAGE (International Music Award Germany) - německou podobu ceny Tony. Během působení v TDV oslavil obdivuhodné 30. výročí jeho divadelní kariéry.

Tanz opustil v roce 1998 a měl v plánu účinkovat v Berlíně ve Zvoníkovi u Matky Boží, ale z projektu ještě před premiérou odstoupil.

Tanz der Vampire byl poslední muzikál, ve kterém kdy účinkoval.

Jeho fyzické potíže se bohužel zhoršovaly a v jednom roce absolvoval pět operací - tři kolene a dvě zad. Přineslo mu to jisté osvobození od bolesti, zároveň ale musel brát hodně léků.

Ale nebyla to jen fyzická bolest, která mu ztěžovala život. Steve i přes svoji úspěšnou kariéru trpěl depresemi, sužoval ho pocit selhání. Jeho manželství bylo v troskách, syn Edward žil v Americe, zatímco jeho kariéra ho zavedla do Evropy. To mělo za následek, že se uchyloval i k alkoholu, sám uznával, že občas pil víc, než by měl.

Situace byla špatná a tak se Steve rozhodl přijmout nabídku Německé divadelní komunity, která zahrnovala nejen práci, ale i bezplatnou zdravotní péči. Měl zde blízké přátele, kteří by ho podporovali a byli mu nablízku. Plán to byl dobrý. Fungoval jen chvíli.

Po jednom týdnu zkoušek muzikálu Jekyll a Hyde v Brémách se Steve zhroutil (čemuž předcházela deprese, vypráví se, že potlačoval pláč už ve chvíli kdy se svým kolegům poprvé představoval). Steve vyhledal pomoc a strávil několik měsíců na psychiatrické klinice. Žádná oficiální diagnóza jeho stavu nebyla nikdy zveřejněna. Nebo ano, byla, jeho ex manželkou, ALE Steve v oné klinice nepodepsal svolení, aby se o jeho nemoci podávali jakékoliv informace, takže podle všeho se tisku svěřovala spíše se svými domněnkami vydávanými za fakta. V tomhle ohledu je to velmi, velmi nejasné a já sama se do žádných spekulací pouštět nechci.

Steve zemřel 21. července 2001 v Brémách, v Německu ve věku 47 let. Jeho úmrtí bylo nejprve prohlášeno za selhání srdce. O zhruba týden později však bylo potvrzeno, že se jednalo o sebevraždu, ale nebylo zveřejněno jakým způsobem.

Kolem jeho smrti je dodnes spousta teorií, "zaručených" pravd a během mého vyhledávání si informací o něm jsem na ně samozřejmě narazila. Spoustu mystifikací bohužel do éteru vypustili i jeho nejbližší a z takového čtení mi bylo upřímně smutno.

Podle mě? Nechme to být a odpočívat Stevovu duši v pokoji. Teď je na místě, kde už ho žádná fyzická ani psychická bolest netrápí. Muž s hlasem anděla už je opravdovým andělem.

"Věděla jsem, že zažil hrozné zranění kolene, což pro něj bylo jako tanečníka devastující, ale taky jsem tušila, že trpí hrozným zoufalstvím. Je smutné, že jsou to právě ti nejtalentovanější, kteří si tak často sáhnou až na dno."

G. Lynne

"Kombinace jeho silného hlasu, velkého šarmu a jevištního vystupování byla jedním z úspěchů show. Je velice postrádán nejen rodinou a přáteli, ale i těmi kdo měli to potěšení z jeho talentu a také jeho divadelní rodinou, se kterou šťastně pracoval po mnoho let."

A. L. Webber

"Steva jsem znal léta před tím, než jsem s ním skutečně začal pracovat, takže mě ohromující míra talentu, který v sobě měl nepřekvapila. Ať už hrál Shakespeara, upíra, francouzského aristokrata nebo prostě jako můj přítel - každou roli s půvabem plně prožíval. Všichni silně pociťujeme, že je pryč a velmi nám chybí."

R. Easley

Sources:

http://en.wikipedia.org/wiki/Steve_Barton

http://www.playbill.com/news/article/report-phantom-actor-steve-bartons-death-was-a-suicide

http://stevebartontribute.tripod.com/

https://www.youtube.com/watch?v=mq1j5T8Bty8

http://www.stagedoorrecords.com/stevebarton.html