Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 1: Rapunzel, Chuck Norris a želví ninjové

Vzhledem k tomu, že toto je poslední ze série pohádek o BJ, jelikož mi došly roční období, tak tuhle poslední rozdělím na víc kapitol.

Též jsem ji na rozloučenou udělala pohádkovější = dala do ní pohádkové prvky.

Drahá BJ, za tohle budu chtít taky pohádku!! :D

Enjoy! xxx

---

Z hrdla rusovlasého stvoření se linulo neuvěřitelné vysoké C. Sál oněměl úžasem a...BUUUM!

Lotte zamrkala a z jeviště Her Majesty's opět stála uprostřed svého pokoje. Vysoké C které usilovně "zpívala" zase patřilo jen Sierře z reproduktorů Lízátka a Ramin vedle ní zmizel. Zamrkala nad tím krutým vhozením do reality a potřásla hlavou. Ohlušující rány pokračovaly, co víc doplňovalo je vysoké kvílení na které bylo snad i Sierřino vysoké C krátké. Znělo to vážně děsivě, asi jako by někdo přímo před domovními dveřmi týral ubohé koťátko. Lotte se alá Rapunzel vyzbrojila nejlepší teflonovou pánvičkou vysavačové maminky* a nehlučně sešla po schodech ke vstupním dveřím (nehlučně, pokud nepočítáte zakopnutí o papuče konzervativního papá**, hlučný pád a barvité zaklení).

Podle školy Chucka Norrise a želvích ninjů rozkopla dveře a s mocným zahřměním "Haiiiiiiaaaaahhhh!" zaujalal jógovou pozici Hory a napřáhla pánev.

"L-Lotte?" pípla Barbara tak šokovaně, že zapomněla i na to, že je na ni navzteklá, že neotvírá dveře nejlepší virtuální kamarádce.

Lotte se zaculila jako největší neviňátko a schovala pánvičku za zády. "Ale pěkně vítám, novomanželko! Trénuješ si na našich dveřích karate? Já nemám nic proti, ale konzervativní papá by nebyl nadšen. Proto taky pomlčíme o tom, jak jsem ty dveře rozkopnula, okay?" zašvitořila a pokývla hlavou, aby vešla dovnitř.

"Vůbec bych se sem nemusela tak dobývat, kdybys normálně otevřela dveře." zavrčela BJ.

"Chm, ale proč bych neotv...ajo, jasně! Došly nám baterky ve zvonku a když teď někdo zazvoní, zní to jako....kočka, ajo!" plácla se Lotte do čela, naštěstí rukou ve které nedržela pánvičku.

Barbara a Lotte se usadily v kuchyni u Raminových a až teď si Lotte Barbaru řádně prohlédla.

"Ale vždyť ty vypadáš hrozně zdrchaně!" vypískla Lotte a všimla si, že optimistka Barbara má dokonce oči zarudlé od pláče. "Počkej, dej si tohle!" Lotte před ní postavila kouřící se šálek.

"Hm, co to je? Vypadá to jako tekuté bláto." nakrčila Barbara nos.

"Ale prosím tě! To je přece skoro-pravý britský černý čaj s mlékem!" zamračila se Lotte.

"A proč to piješ?" podivila se Barbara.

"British in my heart!" zadeklamovala Lotte.

Barbara začala zase natahovat.

"Ómůjbožé! Co jééé?" protáhla Lotte.

"Tvá národní hrdost mě fakt doslova dojímá." zabrblala BJ.

"Tak já ti zazpívám naši hymnu, chceš?" nabídla se Lotte.

"Jen to ne!" zděsila se BJ upřímně.

"No fajn!" Lotte si zkřížila ruce na hrudi. "Tak pěkně bumbej čajíček a tell auntie Lotte co se ti stalo." vybídla ji. "Co tu vlastně děláš?" vrhla rychlý pohled na maminčin kalendář. "Vždyť máš být ještě na svatební cestě v Paříži, ne?" podivila se.

"Hadley zmizel!" zakvílela BJ.

"Zmizel? Jak jako zmizel?"

"No, zmizel jako zmizel, co ode mě chceš slyšet?!?"

"Chci slyšet jak se to stalo!"

"Dnes ráno jsme vstali a rozhodli se, že se půjdeme podívat na Operu Garnier. Já si ještě šla přepudrovat nos a Hadley se oblékal, chtěl si vzít černou košili aby mi udělal radost a...a..." Barbaře se zase začal lámat hlas.

"A?"

"A puf! Byl pryč!"

"Puf....ech a nahlásila jsi to policii?"

"Jo! A věřila bys tomu? Nechtějí vyhlásit celosvětové pátrání po někom, kdo se pohřešuje půlhodiny!" Barbara praštila do stolu, až sbírka vonných svíček vysavačové maminky nadskočila.

"Ech a fakt si jen neodskočil na toaletu?" povytáhla Lotte obočí. "Rozuměj, půlholdiny to...."

"NE! Ani si nestačil obléct tu košili, zůstala ležet na posteli! A všechny boty byly na místě! A jeho karta ode dveří zůstala taky na místě! Sakra, kdy už pochopíte, že se mu stalo něco strašného?! Já to cítím v kostech!" Barbara prudce vstala a po simonovsku srazila židli na zem. "Nikdo mi nevěří, samozřejmě - ale od tebe, Lotte, jsem si slibovala víc!" a zase začala natahovat.

"Ale já ti přece věřím!" vyhrkla Lotte a rychle zvedala oblíbenou židli papá. "Jistě, že ti věřím!" ujišťovala ji. "Jen jsem chtěla zvážit všechny alternativy."

"Tady nejsou žádné alternativy, někdo Hadleyho unesl!"

"Chm a...sem jsi dorazila až z daleké Francie protože..."

"Protože mi musíš pomoct najít Hadleyho!"

"Ech, toho jsem se bála." zabrblala si Lotte.

"Co jsi říkala?"

"No, chmm.....tedy....samozřejmě, že ti pomůžu!" Lotte zuřivě přikývla, aby Barbara nesejmula na zem něco dalšího.

"Takže co budeme dělat?"

"Ech, jasně. No, tady nenaděláme nic. Musíme se vrátit do Paříže, na místo činu." vykoktala ze sebe Lotte nakonec. "Jdu si zabalit!" po cestě Barbaru zmáčkla v drtivém objetí. "A jsi fakt hodná, že mi zaplatíš letenku, vzhledem k tomu, že já jsem jen chudý student a ty sis vzala muzikálovou hvězdu s jistě vysokými příjmy!" zatrylkovala a zmizela ve svém pokoji.

Hurá do Paříže!

______________

* a ** - přezdívky Lottiných rodičů na základě dopisové komunikace mezi BJ a Lotte. Pro vaše duševní zdraví vám je snad ani nebudu objasňovat. :D