Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 2: Sako vikomtovo

"Panejo a tady bydlíte, jo? No, vy si teda lebedíte!" hvízdla Lotte a zkoumavě vzala do ruky křišťálovou vázu. "Za to bych měla nové učebnice do němčiny!" zaculila se.

"Křehké!" ucedila BJ a vázu jí sebrala.

"Chm! Jen žertuju!" Lotte dohopkala k oknu. "A výhled k Eifellovce, stýýlo!"

"Hele, kdy konečně začneme hledat Hadleyho?" vybuchla Barbara, která po celou dobu letu byla uzlíček nervu a Lotte ji takříkajíc dorazila.

"Hned, samozřejmě! Začnem tím, že....že, si zrekonstruujeme situaci, kdy jsi ho viděla naposledy. Já jsem Hadley, ty jsi ty a v tom případě běž do koupelny - pudrovat si nos, nebo co jsi to říkala. Pokud jste se předtím muchlovali, tak to už rekonstruovat nebudem!" zašklebila se a dostrkala ji do koupelny dřív, než stačila proti tomutu plánu, který se jí zdál poněkud nešťastným protestovat.

Když Lotte osaměla začala přecházet sem a tam po místnosti a klepala si u toho na čelo. "Jsem Hadley, jsem chlap!" vypjala hruď a nasadila hrubý hlas. "Co bych jako Hadley dělal? Schoval se pod postel?" poklekla na všechny čtyři a nakoukla pod ni. Nic, dokonce ani prach. "Hustýý!" udělala na to uznale. "Kdybych neodešel ven, jak bych jinak mohl opustit místnost?" pokračovala ve svém monologu hodného Sherlocka Holmese.

---

Vykoukla z balkonku, ale byl příliš vysoko, aby z něj někdo ve zdraví mohl seskočit. "Well - tudy asi ne. Tak tedy...zrekonstuuji situaci se vším všudy. Jsem Hadley Fraser, muzikálová hv....ííííííííííí!" začala nadšeně pištět a poskakovat dokolečka. "Hrála jsem v pětadvacítce! Hrála jsem v...KÝPKALM, Lotte, kýpkalm." napomenula se a poněkud zadýchaně přešla ke skříni. "Chci udělat své rozkošné manželce radost, obleču si černou košili. Tákže. Otevřu skříň. Vytáhnu....fíjo, to je Raoulovo sako, tamto vzdááádu?"

BJ už poněkud načuřená opustila koupelnu. "Hele, jak dlouho tam budu muset dřepět, něž si zrekonstruuješ...Lotte? Lotte!" Barbara začala bezradně pobíhat sem a tam, než ji ta děsivá pravda došla. "Propáníčka! Co řeknu vysavačové mamince a konzervativnímu papá? 'Promiňte, ale ztratila jsem vám Lotte - teda dceru?!'" sesypala se jako hromádka neštěstí na zem a rozvzlykala se. "Hadley, Lotte....co je špatně s tímhle pokojem, městem, zemí, vším?!"

V tu chvíli jí o nos praskla bublina. A další o tvář. Brzy jich měla plnou celou ložnici. "Co to....?" svraštila obočí a vzápětí jí spadla čelist hluboce dolů. Ještě víc, než když ji Hadley požádal o ruku. "Já se asi musela zbláznit!" vypískla zoufale.

"Tedy, drahoušku, lidé jsou obvykle veselejší, když mě vidí!" prohlásila Glinda poněkud trucovitě a uhladila si své modré třpytivé šaty.

"Vypadáte jako Gina Beck!" Barbara se z neznámých důvodů nedokázala zbavit pisklavého hlásku.

"To je fakticky to první, co tě napadne, když uvidíš velkou Glindu? Heleď, je to Lottina pohádka. To snad mluví za vše, ne?" Glinda netrpělivě poklepala svým žezlem a vypálila tím do koberce díru. Ještě lepší efekty než ve Wicked, napadlo Barbaru bezděčně.

"Glindo - Gino - Glindo..." Barbara nasucho polkla a prosebně k ní vztáhla ruce, "prosím tě, pomoz mi." hlas se jí zadrhnul, tak na ni upřela prostý zničený pohled.

"Ale proč myslíš, že jsem tady, darling?" Glinda zavrtěla hlavou a vzala ji okolo ramen. "My blondýnky si musíme pomáhat! Všechno si to v té své půbabné hlavince srovnej. Tvůj manžílek ti zmizel, když se převlékal tady u té skříně, že? Lotte zmizela, když jste rekonstruovali onu nešťastnou situaci taky u té skříně, že? Co z toho vyplývá?"

"Jsou zamčení ve skříni?" zkusila BJ.

"Ermm....lehce vedle." zašklebila se Glinda, "víš co, prostě si tu situaci zkus taky 'zrekonstruovat', ano? Víc ti říct nemohu. To se od nás - pohádkových rádců čeká!" teatrálně vzdychla "Poradíme hlavnímu hrdinovi nějaký zašifrovaný nesmysl a pak se rozpustíme ve vzduchu. Zrovnan tááákhle..." s tím se vypařila. Tentokrát bez bublin. Barbara zůstala stát jako opařená. "G-Glindo?" zkusmo se štípla do ruky, jestli se jí to všechno jen nezdá. "Třeba je to jen vtip a až tu skříň otevřu, tak na mě Hadley s Lotte vybafnou." zafňukala přejícně a pomalu přešla ke skříni. Když ji otevřela, žádný šokující výjev, ani "baf" nespatřila. Byla to docela normální Hadleyho skříň. Vyvěšené košile, nějaké to sako pro slavnostní příležitost a na horní poličce jeho utajovaná sbírka brýlí. Toť vše. "Ale počkat.....není to Raoulovo sako z Masquerade? Jaktože mi o něm neřekl?" Barbara se po něm natáhla, ale vzápětí se stalo něco přímo nad hranice jejího chápání a zdravého rozumu.

Těžko definovatelná neviditelná síla s ní prudce smýkla a Barbara nedobrovolně zahučela do útrob skříně. Její dvířka se s posměšným zaskřípáním nekompromisně zavřela a nebohá Barbara očekávala bolestivý náraz do vnitřní stěny. To se však nestalo. Jako oštěp vržený při sportovních kláních se zabořila do sněhu. Sněhu? Šok byl nevýslovný, ovšem nemohla se jím zaobírat jak by ta bizarní situace zasloužila, neboť zapadla se vší parádou. Sníh měla v puse, očích, nose, zkrátka všude, ale mohlo ji těšit, že to nikdo nemohl vidět. Hlavu měla totiž beznadějně jako pštros v písku zabořenou ve sněhu a jen její nohy se zoufale komíhaly nad povrchem sněhové pasti. Ve chvíli, kdy její obličej začal mrazem nabírat varovně fialovou barvu jí čísi ruce vyprostily a postavily na nohy. Ani nemusela vzhlédnout do obličeje svého zachránce, ty aristokratické ručky se nemusely představovat. "Killian Donnelly." vykoktala s nábožnou úctou.

"Toť jméno mé." přitakal Killian a otřel jí bílou raoulovskou šálou z obličeje nejhorší sněhovou nadílku. Pak se natáhnul a k místům, kde mezi smrky prostě úplně nesmyslně viděla zbytky své skříně sundal z ramínka ono sako z Masquerade, které ji sem vylákalo a přehodil jí ho přes ramena. "Tak." zamumal spokojeně. "Docela dobře hřeje, mě to můžeš věřit." přátelsky na ni zamrkal, jeho oči však nebyly tak veselé, jak je Barbara znala z fotek.

Nasucho polkla a protáhla ruce rukávy milovaného saka, ale nějak v této situaci nemohla tu skutečnost řádně ocenit. "Killiane, kde to jsme?" hlesnula bezbarvými rty.

"Není to dostatečně jasné?", vzdychnul Killian.

"V Narnii! Ale osobně tomu říkám ledové peklo. Znáš tu zfilmovanou verzi? Tam se totiž tou skříni dalo dostat tam, i zpět. Jenže tohle je vězení. Chudák Hadley, to doufal, že tebe nechá na pokoji..."