Final Lair - Hugh Panaro, Mary Michael Patterson, Jeremy Hays

Po nějaké době se ve videu týdne opět vracím k současnému obsazení na Broadwayi, které netřeba znovu vyjmenovávat, protože je v nadpisu. ^^

Hned v úvodu poznamenávám, že si zkontrolujte jestli máte video nastavené na nejvyšší možné kvalitě, protože v té nejnižší je to vskutku nekoukatelné. Video je zjevně točeno z dálky, ale je docela dobře přiblížené. Už jsem se koukala na mnohem, mnohem horší z mé muzikálové lásky. :)

Docela nevídanou věcí hned na začátku je maličkaté technické zaškobrtnutí, které jsem zatím v žádném videu z Broadwaye neviděla, ale nic není neomylné. :) Jde o to krátké zhasnutí a následné rozsvícení svící...no, tohle zrovna není co by svíčky běžně dělaly.

Ale jinak za ty svíce palec nahoru! Mají je tam vymakané, opravdu dělají ten efekt mihotavého světélka, škoda, že to nepoužili i v pětadvacítce. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale když tam byl jednou detailní záběr na ony svícny, tak vůbec nedokážu ocenit geniální design Marie Björnson, ale iritují mě ty očividné žárovky, z nichž jedna je dokonce úplně nakřivo a svíčku co by hořela vodorovně jsem fakt ještě neviděla. No nic, opusťme téma svící.

Přesuňme se třeba k mřížím. :D Bylo milým gestem, které jsem zatím u Raoula neviděla, jak se je Jeremy snažil zkusmo zvednout, než ho sám pustil Erik, což je takové akčnější, než Raoulovo obvyklé pobíhání sem a tam. Jeremy si mě získává víc a víc. A to nemluvím o jeho hlase! Hluboký, charismatický...galaktický. :)

A teď zase k Mary. Není báječná? Můj oblíbený moment je když Hugh zpívá pasáž, že Raoula už nikdo nemůže zachránit, snad jen Christine. Nechápavě k němu vztáhla prosebné ruce. Zachránit? Ona? Jakkoliv, stačí říct jak!
O Hughovi je známé, že četl Susan Kay a je to podle jeho slov jeho Bible k hraní Erika. Myslím, že konečně přišla chvíle, kdy k němu přišla Christine alá Kay. Nemůžu vám říct, čím přesně na mě Mary tak silně "kayovsky" zapůsobila, nějakým způsobem je to prostě tam. Také je to asi nejvíc senzitivní, laskavá Christine jakou jsem kdy viděla. Je neskutečné štěstí, že se Mary a Hugh sešli na jednom jevišti, jsou spolu přímo neuvěřitelní!

Můžu ještě najít nová slova, kterými vychvalovat do nebes Hugha? V kolika článcích už jsem tak činila! Jeho kouzlo spočívá v tom, že Fantoma hraje už tak dlouho a má zkušenosti, jako málokterý herec, ale přesto nejede podle nějaké stereotypní předlohy hraní Erika, jakou by si za léta mohl vytvořit. Naopak, každé jeho představení je něčím ozvláštněno, své role se uchopil velmi specificky, přemýšlí nad ní, stává se Andělem hudby tělem i duší.

Krásný nový týden! x

---