Mozart l'Opera Rock v roce 2018
MOR není zase tak pasé, jak by se mohlo zdát. Ještě v lednu tohoto roku běžela tour produkce v Asii a už se plánuje další (kde svoji účast z původního obsazení zatím potvrdil jen Mikele).
Když už jsem přestala doufat, že by se snad objevila nějaká videa, tak jsem narazila na Youtube kanál, kde nějaká dobrá duše nahrála videa ze Shanghaje! A nahrála výhradně Salieriho scény. Ten člověk ví what's up.
Dovolte mi tedy, abych článek uvedla třemi stádii Florentova Salieriho:
1. Emo Salieri - Salieri je emo pořád, to se rozumí, ale v období prvního roku existence muzikálu = období emo patky a černě nalakovaných nehtů, byl extra emo.
Myšlenkové pochody tohoto Salieriho by nejlépe vyjádřilo: "???!!!!"
Byla to nejmladší verze Salieiho (překvapivě) a jak Bára krásně řekla, prostě to s ním všechno házelo ode zdi ke zdi.
Nebo jak by se krásně řeklo v angličtině: mess.
Ten člověk byl mess.
Loveable mess.
2. Dlouhovlasý Salieri - Salieri z dlouhovlasého záznamu je sice starší o pouhý rok, ale přesto tak nějak vyzrál. Pořád je emo a pořád je mess, ale už si trochu lépe uvědomuje, co se s ním děje. Toto poznání mu absolutně v ničem nepomohlo, ale ubralo to na jeho zběsilosti. Už zuřivě nepobíhá po jevišti, ale hroutí se na podlahu se slzami v očích.
S vlasy pryč z očí navíc vyniká neúnosná síla jeho psího pohledu. Btw.
3. Naštvaný Salieri - poprvé jsem se k nějakému materiálu z Asie a Florentovy nejnovější interpretace dostala před pár měsíci. Jsem v kontaktu s pevným jádrem MOR fanoušků, kteří jsou s muzikálem od samých začátku v roce 2009, a ti mi poslali audio jednoho z představení.
A mě šokem málem vyletěly sluchátka z uší.
To byla čistá n-e-n-á-v-i-s-t. Florent svoje repliky neodříkával, on je odsekával, on všechno nenáviděl. Dokonce i to ikonické procítěné "sublime" přímo zavrčel.
A proto jsem se na tato videa nedívala úplně objektivně. První a druhou verzi Salieriho miluju zcela stejně, oba muže podporuji a mají u mě objetí na požádání.
Toho třetího jsem se trochu bála. :D
Když jsem to teď sledovala na videu, napadlo mě, že nebude tak zle.
Tohle už je plně dospělý Salieri. Už není zmatený, nehází to s ním ze strany na stranu, je spíš frustrovaný.
Něco na styl: "ale ne, už je to tady zase, to mě teda štve, kdo je sakra ten Mozart?"
Taky bych si troufla říct, že už ho to asi moc nebaví. Třeba ta Assasymfonie - přísahala bych, že měl někdy uprostřed písně okamžik, kdy si říkal "já už se té písničky nikdy nezbavím, že?".
Naprosté dno je ale dialog s Rosenbergem.
Kouzlo téhle scény vždycky spočívalo v přehrávání podaném s tak okouzlujícím humorem, že jste ochotni tento fakt přehlédnout.
Konfrontace škrobeného Salieriho a poskakujícího Rosenberga navíc nikdy nemohla zklamat.
Tady už je to….na můj vkus prostě moc. Nejen, že Florent působí už trochu znuděně, ale i Yamin. Nechci být zbytečně příkrá, ale osobně mi přišlo, jako by parodovali sami sebe.
A ta paruka!
Proboha ta paruka!
Ale umírací duet se mi líbil. Salieri Mozarta oslovil "Wolfgangu", což jsem Florenta nikdy předtím neslyšela udělat.
Mikeleho Wolfi odchází na smrt zasmušilejší a taky navýšil interakci s Florentem, což na menším jevišti dává smysl. Ale obecně to i v kontextu písně dává větší smysl, bylo to něco, co mi u něj vždycky chybělo. Takže mé pocity zdaleka nejsou jen negativní.
Bonusově přikládám video Le Bien Qui Fait Mal z press callu, které myslím docela potvrzuje moji teorii: "ale ne, už je to tady zase, to mě teda štve, kdo je sakra ten Mozart?". :D
Bonusově bonusově přikládám i Bim Bam Boum rovněž z press callu, ale z roku 2016. :D To s Florentem vůbec nesouvisí, ale už delší dobu jsem sem to video chtěla vložit. Vidíme na něm Rafaelle Cohen v roli Aloise (pokud vám to jméno zní povědomě, zmiňovala jsem ji v Lottelandu v souvislosti s francouzskou produkcí Tanz der Vampire, kde hrála Sáru). Za mě je tohle perfektní interpretace písně a důvod, proč je Aloisie nejlepší ženská postava z MOR, jen ji nikdo nechápe.
To jak krásně znázornila okamžik, kdy se na sebe coby ženu a zpěvačku, podívala očima společnosti a zděsila se natolik, že se z ní styl cynik, co zakrývá vlastní zranitelnost a lidskost a obklopila se pozlátkem, aby to zamaskovala...perfektní, absolutně perfektní. (Pořád zbožňuju i Melissu Mars, btw, jedno nepopírá druhé. :D).
Úplně na závěr vám sdělím svůj největší problém s touto produkcí: přeobsadili všechny ženské role mladšími herečkami.
ALE to, že sedmnáctiletého Wolfiho hraje čtyřicátník je v poho.
To že herec papá Mozarta je mladší než Mikele je taky v poho.
To :) je :) nehorázný :) sexismus :).
Vystresovaní smajlíci :) :) :) :) :) :) :) :) :).
Úplně na závěr bych se chtěla podělit o to, že na konci Le Bien Qui Fait Mal je přidaný nový dialog namísto klasického "příliš mnoho not, maestro....".
Díky anglickému překladu jedné fanynky mohu poskytnout český překlad. :D
Wolfi: Takže, maestro? Příliš mnoho not? /Mikele GENIÁLNĚ napodobí Florentův hlas. Jakože až děsivě dobře./
Salieri: Příliš mnoho, příliš mnoho. Pro uši císařského dvora rozhodně.
Wolfi: Ach, ale ne pro vaše uši, že? To je normální. To je pro pravého hudebníka přirozené!
Salieri: Poslouchejte, Mozarte, jste talentovaný, ale vaše hudba je vulgární! Pokud to nezměníte, řítíte se do záhuby.
Wolfi: Nikdo mi nebude říkat, jak mám psát svou hudbu! Ani vy!
Salieri: To se ještě uvidí.
/Salieri odejde/
Líbí se mi tvé rozdělení Salieriho :D Klidně si mohla přidat i koncertního :D ten také působí spíš děsivějším dojmem :D teda alespoň já mám z něj takový pocit :-)
OdpovědětVymazatvždycky si říkám že temný princ dorazil na scénu :D :D :D