Lottin (ne)divadelní deníček: září 2017

Přišel podzim, konečně začala divadelní sezona a já se snažím nezhroutit ze školy. Prostě takové normální září. :)

K již zmiňovanému začátku divadelní sezony patří zahajovací koncert nové sezony Národního divadla Brno. Zatímco loni jsem měla opravdu špatné místo, ze které jsem viděla tak maximálně nohy účinkujících, letos jsem si vystála místo v první řadě. Hodinu předem vystála. Dedikace. :D Na koncertu promluvil i pan ředitel Glaser. :)

---

Zazpíval nám Roman Hoza, kterého jsem naposledy vychvalovala do nebe v Hraběti Orym, případně i v Donu Giovannim, což je hodně co říct, protože jsem původně velmi špatně nesla, že tuto roli v Brně nadále nezpívá Svatopluk Sem. Taky jsem ho viděla v Lásce na dálku, kde dostal šanci ukázat melancholickou stránku a dokázal svůj široký záběr. :)

Vystoupil i Jiří Sulženko, který je ultimátní operní záporák. Jeho Scarpia v Tosce a Alvise v La Giocondě jsou dva nezapomenutelné zážitky. Moc se proto těším na odlehčenou roli v Nápoji lásky, ze kterého nám tu zazpíval s Andreou Širokou. Andrea Široká je úplně nejlepší Zerlina z Dona Giovanniho, v kteréžto roli jsem ji viděla už dvakrát a pokaždé jsem ji prostě zbožňovala. Dále musím zmínit její éterické podání rolí v Hrách o Marii, které jsem měla rovněž to potěšení s ní vidět.

Také promluvil Jiří Heřman, umělecký šéf opery a brilantní režisér. Letos dal dohromady i přes komplikované období oprav Janáčkova divadla skvělou sezonu s takovými perlami jako je Faust a Markéta, Cosi Fan Tutte, Nápoj lásky a tak dále. Moc se těším, kam ještě Janáčkovu operu posune.

Pavla Vykopalová, ach, Pavla Vykopalová. Existují ještě superlativa, kterými jsem ji ve svých článcích neobdařila? Zvlášť silně si ji vybavuji z jejích janáčkovských rolích, jako je Káťa Kabanová (za kterou má Thálii) a Jenůfa v Její Pastorkyni. Nezapomenutelný zážitek byla i její Rusalka, jen pouhá vzpomínka na to představení mě znovu dojímá. Zvlášť melancholicky pak vzpomínám na její Elvíru v Donu Giovannim, protože to bylo poprvé, co jsem ji viděla naživo a na její kněžnu v Čertovi a Káče protože....musím vysvětlovat, proč je pro mě Čert a Káča speciální? :D

Tady zpívala árii Markéty z Fausta a já se nemůžu dočkat, až ji v této roli uvidím!

Jan Šťáva. Nejlepší Leporello na světě a tečka. Perfektní Lucifer z Čerta a Káči. A teď to navrch bude i Mefistofeles ve Faustovi. A bude dokonalý, já to vím už teď. :)

Jedna z baletních ukázek byla Bajadéra. Tu nám zatančil manželský pár Andrea Popov Smejkalová a Ivan Popov. Paní Popov Smejkalovou jsem viděla v roli Aurory ve Spící krasavici, kde dokázala ohromujícícm způsobem zachytit tři emočně velice odlišná jednání. Pan Popov mě provedl mým prvním baletem v Labutím jezeře, ukázal mi vánoční kouzlo, na které jsem v dospělosti skoro zapomněla, v Louskáčkovi, ale nejsilněji vzpomínám na jeho Black and White, kde mě ohromil jeho strhující výkon nejen taneční, ale i herecký, který v klasických baletech přece jen nedostane tolik prostoru (teď mluvím o tom herectví. V klasických baletech má tanečního prostoru jistě hodně. :D :D :D).

Zde je s Andreou Širokou Václava Krejčí Housková, ta opravdová Káča, k té mé plakátové.

Zaznělo i trio z Cosi Fan Tutte, u kterého jsem se řezala smíchy, protože jak asi z fotek vidíte, na jevišti se sešlo přímo ultimátní trio. Brněnské Cosi bude stát za to, slyšte má slova! :D

I tohle je jedno ultimání trio z Cosi Fan Tutte. Jak vidíte, top class obsazení v každém ohledu. :)

A tady máme moji další velikou oblíbenkyni, Janu Šrejma Kačírkovou. Viděla jsem ji dvakrát jako Annu v Donu Giovannim naživo, jednou z přenosu v kině a ty něžné emoce, které tato dáma dokáže zachytit a předat publiku...to se těžko popisuje slovy. Když jsem šla na Giovanniho podruhé se spolužačkou, předem jsem ji o přestávce upozorňovala na její nadcházející árii, protože zažije něco velkého. Po představení se mnou zcela souhlasila. Moc bych si přála vidět ji jako Violettu v Traviatě. Nejlépe s panem Semem jako tatínkem Alfreda. Docela smolík je, že zatím je Traviata vypsaná jen na samé víkendy, kdy nejsem v Brně. :(

A dost už zahajovacího koncertu. Chytla mě velká Witch melancholie a na půdě jsem vyhrabala všechny knížky o těchto pěti čarodějkách a pročetla si je. Škoda, že časopisy mi rodiče vyhodili, ty komiksy byly nejlepší. :D

Novou sezonu jsem zahájila Hrabětem Orym a nemohla jsem být nadšenější být po tak dlouhé době zase v divadle.

Zkusila jsem vyfotit děkovačku, ale můj mobil se s reflektory úplně nekamarádí.

A zde jsem strávila polovinu září a října na praxi. Bylo to moc bájo a hlavně jsem si užila možnost projít si všechny budovy MZM. Dovedete si představit, jak nadšená jsem byla hlavně v Janáčkově památníku, kde je jeho autentická pracovna. A taky nám pustili kreslenou Lišku Bystroušku! :3

This is some good cast.

Kdo mě zná, ví, nad kterým jménem jsem křepčila. :D

Tuze pěkné jeviště. V Městském divadle si docela dávají záležet na jevišti před začátkem představení, používají hodně projekcí a celkově je takové fotogenické. :D

Vzácný pohled na Zelňák z Generálního ředitelství MZM.

Tahle lištička je očividně vycpaný exemplář z muzea, ale někteří lidi z mého FB si mysleli, že jsme doma začali chovat lišky????? A ještě?????

V září promítali přenos Figarovy svatby z Vídeňské Státní Opery s Plachetkou a já byla super nadšená, protože jsem ho v téhle inscenaci hodně chtěla vidět. A věděla jsem proč, sladší Figarka není. I když já nejsem úplně nezaujatý soudce. :D

Mysleli jste, že utečete fotkám Alíka?

Ne.

Ale něco mi říká, že ho to moje focení moc netankuje, nebo co.

Překecala jsem ho. :))

A končím velmi podzimní fotkou. Sbírám oříšky a hrabu listí o sto šest. :)))

Kniha měsíce: Konečně jsem si přečetla Pygmalion, možná i pod vlivem mého nadšení z brněnské My Fair Lady. Docela mě překvapilo, jak věrný je ten muzikál své předloze, odchylky jsou minimální, takže libreto svoji hravost získalo především od originálu, koukám. :)

Kromě toho konce, očividně. :D

Seriál měsíce: hrozně vás teď šoknu. Mám tu dva počiny z dílny České televize.

Zaprvé Život a doba soudce A. K. II, nebo jak mu láskyplně přezdívám "depresácký soudce". První sérii jsem zbožňovala pro její melancholické vyznění, zajímavé prostředí a skvělou postavu soudce, který je v soukromém životě ironicky až chronicky nerozhodný. Druhá série je ale dost slabá, řeknu vám to narovinu. Soudce Adam už neřeší rodinné právo, ale přešel na trestní a tvůrci se teď snaží být akční a moc se jim to nedaří. První série jo, druhá se dá klidně vynechat. :P

Druhý seriál je První republika II. Lotte! Co děláš? :D První sérii jsem vůbec neviděla, takže tady narozdíl od depresáckého soudce nemohu soudit. :D Hrozně to frčelo, když jsem byla na střední, ale tehdy jsem to přezíravě přehlížela a teď se mi k tomu nechce vracet, protože stejně vím, co se tam dělo. Má tehdejší nadšená spolužačka mi odvykládala děj a všechno co mi neřekla, jsem si při sledování druhé série stejně odvodila.

K tomuhle jsem se dostala náhodou. Marodila jsem, přepínala televizi a zahlédla úryvek, kde se odvíjela "janoeyerovská" romance mezi guvernantkou a jejím zaměstnavatelem, ale s twistem. S twistem v té podobě, že on se po osmi letech vrátil z vězení a i přes svůj poškozený sociální status se snaží získat zpět svůj starý život a ona má tajnou nemanželskou dceru. On je spontánní a trochu výbušný, ona velmi klidná, uvážlivá s uklidňujícím vlivem a oba jsou inteligentní a ambiciózní. Nevím, hrozně na mě zapůsobili a jsou OTP a nesuďtte mě. Já vím, že je to taková mýdlová opera, ale co! Mě to baví a tečka. :D (A kdyby to nebyl český seriál, diváci by byli mnohem laskavější, ale ono nějak frčí kritizovat všechno české, idk).

No a shlédla jsem první část druhé série Viktorie, na jejíž pokračování si musíme počkat do vánočního speciálu. Hořce jsem oplakala první díly, kdy se stalo něco, co mi zlomilo srdce, ačkoliv jsem věděla, že se to stane. (Vidíte, jak se útlocitně vyhýbám spoilerům?)

Jinak tedy oceňuji, že se seriál začal trochu víc zabývat politickou situací a zasadil příběhy postav do znatelnějšího kontextu.

A poslední díl před pauzou jsem opět hořce oplakala, takže...kapesníčky připravit! :D

A taky jsem díky téhle sérii konečně ocenila postavu ministerského předsedy, což oceňuji, i když nevím, do jaké míry je to autentické, Viktorie ho podle všeho spíš nemusela. :D

Video měsíce: dlouze jsem se tu rozepisovala o Marii a Jaroslavovi z První republiky jako svém OTP, ale nemyslete si, že kvůli nim zapomínám na Melbourna a Viktorii. To mě pořád ještě bolí. :D