Drewlock část druhá

První část článku ZDE.

Tenhle článek měl být původně věnován druhému jednání Tanzu s Drewem po vzoru článku minulého, ehehm, nicméééně se nějak stalo, že jsem se hned o porvní písni jednání druhého tak brutálně rozepsala, že ten článek už je tak dlouhý, že psát dál už by nemělo cenu. Tímto tedy tento článek věnuji rozboru Totale Finsternis Drewa Sariche a Angeliny Markiefky krok po kroku. Ano, nimrám se v tom vskutku důkladně, i na moje standarty je to trochu moc. :D

Whatever! :D

---

Začíná nám druhé jednání, což jak jsem se už vypisovala dříve, je v případě každého muzikálu úžasný moment. Publikum utichne a vzduch prořízne podmanivá melodie Totale Finsternis v kombinaci spolu s ostatními tóny muzikálu. Zvedá se opona a je to moment, kdy netrpělivě poposedávám, protože konečně přichází první a bohužel i poslední scéna čistě mezi Sárou a hrabětem, bez přítomnosti kohokoliv dalšího na jevišti. Sál v Krolockově hradu je pro mě asi nejhezčí kulisa Tanzu. Točité schodiště, gotické sloupy (asi gotické :D ), nasvícení co navozuje mystično a pohyblivé obrazy, které stuhnou pokaždé, když se k nim Sarah otočí. Ach, nádhera! :)

Sarah se vydala na obchůzku po hradě na vlastní pěst a nepostřehla hraběte, který stojí na vrcholku schodiště a upřeně ji pozoruje.

Ačkoliv zpívá Angelina, natáčející zabíral Drewa, ale nestěžuji si, nonono. :D

Navíc jeho reakce na ni jsou prostě dokonalé, já nevím jak jinak to vyjádřit, než že s každým svým mimickým výrazem uhodil hřebíček na hlavičku.

TF má podle mě společně s Die Unstillbare Gier nejhlubší text, takže i v tomto ohledu jsem na sedmém obláčku.

Ocitáme se v citlivé chvíli, kdy Sarah otevírá svoji duši a srdce, které jsou křehčí, než jak se nám z prvního jednání mohlo zdát a to vše za tiché přítomnosti hraběte. Mám za to, že ten už všechno to, o čem ona zpívá zjistil dávno sám, protože má zkrátka tu schopnost lidem nahlédnout do nejtajnějších koutků mysli, navíc je tu ten fakt, že jak víme, tak ji dlouho předtím, než se jí poprvé objevil, sledoval.

Občas se v noci cítím tak osamělá a nešťastná,

ale nevím co postrádám.

/Buď připravena./

Drew nejprve povytáhne obočí a s výrazem lehce pobaveným nakloní hlavu na stranu. Zpočátku má dojem, že slyší typické nářky dospívající dívky, takové, které s drobnými obměnami poslouchá už dvě stě let.

Občas v noci mívám nádherné sny,

ale po procitnutí mne trýzní strach.

/Buď připravena./

Drewova ústa roztáhne široký úsměv, až vycení své špičáky. Ležérně poklepává dlouhými prsty po zábradlí schodiště, jako by si říkal, jak snadnou kořist získal.

Ovšem stejně rychle, jak se zlověstný úsměv predátora objevil, tak rychle i mizí. Skloní hlavu a jeho pohled se změní, Sarah ho zajímá víc a víc.

Občas v noci jen ležím a čekám v temnotách,

ale nejsem si jistá nač.

/Buď připravena./

Děsivý škleb, co by se snad dal nazývat úsměvem, nahrazuje lehký náznak smutného, ale tentokrát lidského úsměvu. Snad se v něm probouzí staré vzpomínky na časy, kdy byl taky takový? Snad ty vzpomínky bolí, ale na stranu druhou dokazují, že v něm ještě jsou nějaké zbytky jeho mrtvého lidského já?

Občas v noci cítím neodolatelné pokušení temné hrozby.

/Buď připraveno, dítě hvězd./

Je to lítost, co vidím v jeho očích, které bedlivě sledují každý její krok? Rozhodně v nich má jisté pohnutí. A tady se dostávám k tomu, co jsem nakousla v minulém článku. Drew je hodně chladný a "sassy" hrabě, ale spíš ve vztahu k Alfredovi a profesorovi, podle mého názoru se to nedá říci o vztahu k Sáře.

Alespoň ne, když vedle sebe má jako Sáru Angelinu, připouštím, že ta v jeho projevu Krolocka probouzí to nejhřejivější, je fakt, že na YT a to hlavně z vídeňské produkce, dával do hraběte docela jiné vibrace. Ale teď mluvím o tomhle jednom konkrétním představení a mých teoriích a úsudcích a...ještě žádný muzikál mě tolik nedonutil uvažovat a rozvíjet všelijaké teorie, Tanz je kouzelný, vážně. :)

Slyším hlas, co mne volá...

/Buď připraveno, dítě hvězd./

Cítím toužebné očekávání...

Bum, přichází ta chvíle, kdy se do písně konečně řádně zapojuje i hrabě a je to okamžik, na který netrpělivě čekám. Srovnala bych to s One Day More, kdy si obdobně nadšeně čekám, až začne zpívat Enjolras. :D

Myslím, vážně jsem přesvědčená, že Drew docela dobře ví, co to provádí s očima. Takový zvláštní intenzivní pohled, kvůli kterému mu člověk každé slovo bez výhrad věří.

Uvědomuje si, nakolik dětská ve své nejhlubší podstatě ještě Angelinina Sarah je a působí konejšivým dojmem. Kontroluje svůj výraz aby ji nijak neděsil a chvílemi se i sám melancholicky ztrácí ve všech těch snových představách, co jí předkládá.

Abys byla osvobozena, musíš se zatratit,

poznáš se ve mně a tvůj sen se naplní.

Nikdo a nic nás nerozdělí,

ponoř se po mém boku do temnoty mezi propastí a světlem.

Pochybnosti zanecháme v prachu a zapomeneme na čas...

Zahalím tě do svého stínu a odnesu do dáli,

jsi zázrak vtělený do skutečnosti.

Načež Sára reaguje:

Mé srdce je dynamit čekající na jiskru!

A aww, aww, awww. Musím vám říct, že jsem si toho všimla až teď, ale Drew v tu chvíli překvapeně pootevře ústa a na chvíli docela vyveden z konceptu, na ni pohlédne až dojatě. Nevím, jak jsem si toho všimla až teď, ale ten chlap mi způsobuje infarkt. :D Awww. :3

A pak už zpívají spolu, přičemž Drew si obě ruce přitiskne na hruď, což je v tuhle chvíli gesto typické spíše pro Sáru.

Jakoby začínal zapomínat na hru na lovce a myslel svá slova vážně. Jo, prostě vám teď nutím svůj menšinový Graf&Sarah ship, smiřte se s tím. :D

Jsem probuzen(a) k životu,

věčnost začíná touto nocí,

věčnost začíná touto nocí.

Sarah se k hraběti otočí zády, pravda před kterou se do této chvíle snažila zavírat oči na ni plně dolehla. Ano, on ji zabije, bez slitování ji zabije, ale zároveň před ní otevře brány nesmrtelného života...

Toužila jsem někomu darovat své srdce,

teď však téměř přicházím o rozum.

Totální zatmění,

moře emocí a žádná pevnina na obzoru.

Kdysi jsem věřila, že láska zlomí zakletí,

teď zničila celý můj svět.

Totální zatmění,

padám a nic mě nedrží.

Nepozorován Sárou, se Drewovi po obličeji znovu přežene ten hladový, vražedný úsměv, zároveň ale jde vidět, jak v tu chvíli Sarah v jeho očích stoupne. Moc dobře si uvědomuje, že se blíží její konec, přesto ani o píď neustoupí. Není hloupá a možná...možná jiná, než ty ostatní předtím.

(Shipity ship).

Lehce se nakloní přes zábradlí, aby na ni lépe viděl a pozoruje ji nyní s nepokrývaným zalíbením. Vybral si dobře, tak dobře. A jak se zdá, i ona si vybrala jeho. Nad slovy o zakletí se ale musí ušklíbnout. Pak už za ní sestupuje dolů po schodech.

Pohodí pláštěm (protože prostě ví, že diváci to milují :D) a povytáhne obočí nad jejími dalšími slovy, v očích mu ale vidíme, že ani na zlomek vteřiny ničemu z toho nevěří.

Občas v noci přemýšlím, že bych od tebe měla prchnout,

dokud ještě mohu...

Aby jí dokázal, že ani ona sama svým slovům nevěří, napřáhne hostitelsky ruku v gestu, kterým ji zve, aby s ním přešla dál do sálu a ona ho automaticky následuje, aniž by na vteřinku zaváhala.

Ale když mě zavoláš, jsem připravena slepě tě následovat.

Poslušně bych s tebou šla i do pekel.

/Buď připravena./

Občas v noci jsem ochotná darovat svůj život za chvíli,

ve které budu bezvýhradně tvoje.

/Buď připravena./

Občas v noci si přeji být taková,

jaká toužíš, abych byla,

přestože se tak zničím.

/Buď připraveno, dítě hvězd./

Slyším hlas, co mě volá...

/Buď připraveno, dítě hvězd./

Cítím toužebné očekávání...

Drew se vítězoslavně usměje, když zpívá pasáž, že by za ním slepě šla i do pekla a jeho postoj se znatelně uvolní. Nemůže si pomoci, ale žíznivě vycení zuby, když mu tak okázale nabízí samu sebe, jako by to měla zapotřebí, jako by neumíral žízní po krvi, která jí pulzuje v žilách a je tak lákavá a plná života a skýtá dočasnou odpověď na jeho neutuchající trápení.

V následující chvíli Angelina nazvedne svůj rudý šál se slovy "přeji si být taková, jaká toužíš abych byla, atd, atd" a to už je na Drewovo sebeovládání příliš krutá zkouška a on se od ní musí s temným pohledem odvrátit, než bude pozdě. To Angelinu vyděsí a rychle se znovu zakryje a i ona se k němu otočí zády.

Teď si nejsem dost dobře jistá, jestli to takhle dělají všichni, nebo je to lovely dotatek navíc od Drewa a Angeliny. Vím, že když jsem se dívala na TF s Ivanem Ozhoginem, tak ten se od Sáry Mercedesz Csampai obrátil zády aniž by na ni předtím pohlédnul, takže v choreografii to asi je a improvizace byla jen ze strany Angeliny, na kteroužto Drew pohotově zareagoval? Nejsem si jistá, možná jim teď přidávám zásluhy, ale skutečně si nevybavuji, že bych tohle viděla u jiných. Ale ráda se případně nechám poučit. :)

No nic, ti dva se k sobě sice prakticky vzápětí znovu otočí čelem, protože následující pasáž zpívají spolu, ale líbí se mi, jak Drew v tom mezičase soustředěně znovu sbírá chatrné zbytky své sebekontroly a nasazuje znovu masku, kterou mu Sarah až překvapivě snadno strhla.

Abych byla osvobozena, musím se zatratit,

/abys byla osvobozena, musíš se zatratit/.

Uvidím se v tobě,

/uvidíš se ve mně/.

Všechny mé sny se naplní,

/všechny tvé sny se naplní/.

Nikdo a nic nás nerozdělí,

ponoř se po mém boku do temnoty

mezi propastí a světlem.

Pochyby zanecháme v prachu a zapomeneme na čas.

Zahalíš mne do svého stínu a odneseš do dáli,

/zahalím tě do svého stínu a odnesu do dáli/.

Moment, kdy začnou zpívat dohromady je nádherná gradace písně a zpravidla i moment, kdy mi naskočí husí kůže. Je jedno, kolikrát už jsem TF slyšela, vždycky mě zas a znovu zaručeně dostane.

Je to i chvíle, kdy hrabě přejde blíž k Sáře, ta ale okamžitě zděšeně zacouvá a Drew v uklidňujícím gestu zvedne ruku, aby ji zastavil. To se povede a Sára k němu nakonec dojde sama, aniž by jen na okamžik prolomili oční kontakt.

V pasáži "zahalíš mě do svého stínu atd, atd" pak Sára efektivně stojí před hrabětem, který pozdvihe ruce, ve kterých drží cípy pláště a metaforickou část písně na chvíli přivedou k životu.

Sára podlehne okamžiku a nakloní hlavu na stranu, čímž hraběti prakticky nabídne svůj krk. Ten se nad ní skloní, ale na poslední chvíli se přemůže a rychle od ní ustoupí.

Drew si přitom přiloží ruce kousek od rtů a v očích má zmatený, řekla bych vyčítavý výraz, proč ho Sarah tak pokouší a mučí. Přesto však zpívá:

/Jsi zázrak vtělený do skutečnosti./

Mé srdce je dynamit čekající na jisrku!

Byl(a) jsem probuzen(a) k životu,

věčnost začíná touto nocí,

věčnost začíná touto nocí...

Stačí jediný pokyn ruky a Sarah se k němu znovu přiblíží, on zlehka přiloží ruku na její tvář a naklání se k ní...

Angelina zkroutí obličej v očekávání bolesti, ovšem když se Drew odvrátí i podruhé, zatváří se lehce zklamaně.

Toužila jsem někomu darovat své srdce,

nyní téměř přicházím o rozum.

Totální zatmění,

moře emocí a žádná pevnina na obzoru.

Drew si nervózně pohrává s prsty a pohled jeho očí je nyní docela vytřeštěný. To děvčátko znovu a znovu nabourává jeho zeď, kterou po dvou stech letech pokládal za nedotknutelnou. Nechápavě nad tím zavrtí hlavou, marně se snažící dostat své překvapení pod kontrolu. Skloní pohled na své ruce, jako by se snad chtěl ujistit, že se mu netřesou, což by byla směšná lidská slabost.

Stahuje se od ní dál a pasáž o totálním zatmění zpívá s nejistotou v hlase. Je to chvíle, kdy se význam textu obrátil i na něj, což rozhodně nečekal, že se stane.

Znovu proto Sáře raději nastavuje svá záda, ta ale posbírá odvahu a vykročí k němu.

Kdysi jsem věřila, že láska zlomí zakletí...

Drew ztuhne a pootočí k ní hlavu, než se k ní obrátí docela, s nedůvěřivým, obezřetným výrazem. Zapomměla na nejdůležitější část téhle již vyřčené věty, její závěr. S nálehavostí, jako by ji prosil, aby probudila svůj spící pud sebezáchovy místo ní dořekne:

....teď zničila celý tvůj svět.

Drew k Angelině znovu přejde blíž, ale už se ani nesnaží předstírat, že má situaci pod kontrolou a raději se znovu rezignovaně, trochu zmučeně odtahuje. Maska definitivně spadla. (Shipity ship). Jak na místě je další část písně, kterou zpívají spolu!

Totální zatmění,

padáme a nic nás nedrží.

Hrabě utichne, ale Sarah pokračuje.

Totální zatmění,

moře emocí a žádná pevnina na obzoru.

Totální zatmění,

myslím, že přicházím o rozum...

Sára si nechává z ramen spadnout šál a stiskne ho v náručí, jako poslední záchranu, ačkoliv ví, že žádná záchrana už není.

Drew ji sleduje velmi překvapeně, stále se snaží udržet odstup, ale pokušení je až příliš silné. A Sára ví moc dobře co teď činí, musí vědět...

Jeho výraz je teď přímo zoufalý a frustrovaně vzdychne, v jednu kratičkou chvíli se na dívá skutečně lítostivě, něco v jeho nitru mu říká, že by ji měl nechat jít, zachránit ji....ta emoce se ovšem jeho obličejem rychle přežene. Skloní hlavu a tělem mu projde jakýsi třes. Jeho pohled je náhle temný a studený, vřelost s jakou se na ni díval jen před vteřinkou je náhle pryč a on vycení upírské špičáky. Dobrá, tak tedy dostane co sama chce...a co on potřebuje.

Pomaličku, snad jako ve snách, k ní dojde a přestává vnímat její slova. Se soustředěním opatrně odhrnuje pramen jejích vlasů a konečky prstů přejede po jejím krku. Ona se pod jeho dotykem bez známky protestu poslušně sklání tak, aby měl přístup přímo k jejímu hrdlu.

Jednu ruku něžně drží na jejím obličeji, když zaklání hlavu a....znovu své nutkání potlačí, ač tentokrát ho to stojí všechny jeho síly.

Sarah je přesvědčená, že v tuto chvíli už ji opravdu kousne a Angelinin výraz je kouzelný, skoro jako by byla na pokraji pláče. Jako by v ní těsně před domnělou smrtí slabě zablikala touha po životě a čisté duši.

Drew si kouzelně opře bradu o její rameno a stále opatrně drží ruku na její tváři. Pohladí ji po vlasech a Angelina se velmi pomalu vzpamatovává z toho zážitku, kdy stála na samé hraně života a smrti. Když ji tak Drew uvidí, jeho pohled znovu zněžní, mrazivost jeho očí krvežíznivé stvůry jako mávnutím kouzelného proutku mizí.

Uvědomuje si, že navzdory jejím slovům a činům, ještě nebyla připravená a z jeho chování je cítit, že je nakonec rád, že se dokázal zastavit. Zdá se, že chce aby všechno bylo dokonalé, což jak usuzuji z písně Die Unstillbare Gier, která ještě přijde na řadu, se stalo poprvé.

Následující okamžiky hraje, jako by se Sáru snažil utěšit, uklidnit z šoku, který jí právě způsobil.

Angelina na to hned zareaguje a povolí napjatý obličej a omámeně zavře oči, když Drew zjemní hlas. Vzápětí se dokonce i široce usměje a nechá svoji hlavu spadnout na jeho rameno, nepochybující o tom, že je u něj v bezpečí, načež k ní Drew skloní pohled a...a jestli v tu chvíli nevypadá vyloženě zamilovaně, tak teda už nevím, jak vypadá. To musí přece vidět i ti, co tvrdí, bůhvíjak ledový, zlý a ironický Drewův Krolock je, nebo snad ne? No jestli ne, tak šup na oční. :D Ale já jsem zaujatá, já vím. Shipity ship. :D

V následující chvíli, se Drew skloní a Angelina se zhluboka nadechne a celé její tělo se napne, když jí Drew následující část písně zpívá, jakoby šeptá, do ucha. Ach Bože, ti dva budou má smrt, jsou moc dokonalí, než aby to byla pravda. :D

Když se pak dostane k části, kde jí znovu slibuje velkolepý ples, o kterém tak sní a na který si ji k sobě nalákal, sleduje její obličej, jakoby hodnotil její reakci.

Co je totiž zajímavé, tak čistě teoreticky, mohl chvíle, kdy se mu prakticky sama nabídla, využít, kousnout ji a netrápit se s žádným plesem, kterých už za svůj předlouhý život musel mít dost.

Já si ráda myslím, že chce splnit slib, který jí dal a uspořádat pro ni ten vytoužený ples, koupit jí překrásné šaty, o kterých se jí kvůli jejím skromným poměrům ani nesnilo a tančit jen s ní, přesně jak si vysnila. Chce jí splnit sny, než ji dočista zatratí.

A taky to jako jediné dává smysl, no ne? Proč by se jinak tak trápil, když během celé TF vidíme, jak moc bojuje sám se sebou a jak silné je volání krve.

Navíc při téhle Drewově interpretaci mám pocit, jako by na základě stejné teorie hrál i on sám.

A opravdu by mě zajímalo, co se to stalo s Drewovými "er" v Tanzu. "Morrrrrrgen Naaaaacht." Vrrr. :D :D Vždycky se na tohle jedno slovo hrozně těším, on to tak protahuje vždycky a je to sladké. :D

Ne, myslím, že by byla chyba,

ztratit hlavu.

Nechceme zničit potěšení,

ještě než nadejde ten správný okamžik.

Každá hodina čekání

jen obohatí naši tužbu.

Nechám tě pocítit, jaké je to být nesmrtelná,

až budeme zítra v noci tančit na plese.

Nu a když Drew následně po nekonečně dlouhou dobu ve velmi nízkém tónu drží ono slovo "Nacht" a zní naprosto překrásně a mě znovu naskakuje husí kůže, tak se celou tu dobu dívá na Sáru, což je něco, co skoro žádný jiný herec nedělá. Většina se v tu chvíli dívá před sebe a soustředí se, aby udrželi ten zpropadený tón a pohled k ní skloní jen když musí, rozumějte - když ji zabalí do svého pláště.

Love, love, love this song.

Love, love, love Drew and Angelina.